Obrázek týdne 23. 4. 2021

Dnes jsem se po jedenácté vydal na hodinu a půl k naší řece, a vyfotografoval si některé z ptáků, kteří na ní žijí. Kromě samců kachen divokých, tvořících dvojičky nebo trojičky poklidně plavající v líně tekoucí vodě, mi velkou radost udělali i morčáci velcí, se kterými jsem se poblíž svého domova dříve ještě nesetkal. Oba tito zástupci vodního ptactva patří do čeledi kachnovitých, a já si řekl, že bych tedy mohl tento Obrázek týdne věnovat právě některé z kachen - pokud možno těch prehistorických. Chvíli jsem surfoval po internetu a snažil se najít obrázek s pravěkou sestřenicí našich kachen a morčáků, a nakonec jsem našel to, co jsem hledal, ač je na něm také člen jiné zajímavé ptačí čeledi. Autorem tohoto krásného obrázku je Gavin Mouldey, a před třemi lety byl uveden na webu University of New South Wales.

Popisek k obrázku: Nad mokřady, které se jednoho dne změní ve spodní část souvrství Bannockburn na Jižním ostrově Nového Zélandu, právě vyšlo slunce. Po mokrém písčitém břehu se prohání hladový chřástal druhu Piscaweka parvales. Zaujal ho pohyb dvou párů lesklých blanitých křídel, jež patří vážce, usazené na jakémsi ulomeném rákosu. Zatímco se za ní Piscaweka, drobný pták pouze z dvacetiny tak velký, jako současný chřástal weka (Gallirallus australis), žene s otevřeným zobákem, protahuje si v ranním slunci svá křídla pravěká kachna Matanas enrightii. Chřástala si určitě všimla, ale není jeho přítomností nikterak znepokojena. Brzy zřejmě opustí tento klidný břeh jezera, a zaletí na ten opačný, kde se shromažďují mnohem větší ptáci. Někteří z nich sklánějí hlavu k vodě a zřejmě ji cedí svými zobáky, přičemž polykají drobné korýše, hmyzí larvy či řasy. Mohlo by se jednat o miocénní příbuzné dnešních plameňáků z rodu Palaeolodus. Všichni zobrazení ptáci tvořili s mnoha ostatními živočichy, od savců a plazů až po ryby, faunu ze St Bathans, pojmenovanou podle města nacházejícího se nedaleko souvrství Bannockburn. Žili v epoše miocénu před 19 až 16 miliony let.

Krásný obrázek, nemám pravdu? Jaké by to jen bylo, vydat se na malý fotografický výlet na břehy saint bathanských jezer před devatenácti miliony let? To by bylo vzácných úlovků!

Zítra vyjde poslední část příběhu Cryptid Hunters: PhantomZone. Po deseti týdnech se příběh nového týmu Lovců kryptidů, operujícího v základně na Špicberkách a nedávno uvrženého do konfliktu mezi Zasvěcenými a Briddimskou radou, blíží ke konci. Ale jaký ten konec bude?! Již brzy se to dozvíte. Kromě toho plánuji napsat také obvyklé shrnutí příběhu a popisky jeho postav.

Kelpové porosty: Lesy, jejichž mizení nevěnujeme dostatečnou pozornost

Dnešek je dvaadvacátým dubnem, je tedy Den Země, v pořadí již jednapadesátý! Toto datum se hodí k rozšiřování našeho povědomí o problémech, jež náš druh způsobuje této úžasné modré tečce v temných hlubinách vesmíru, jediné planetě, o které s jistotou víme, že na ní existuje život. A tak, zatímco minulý rok jsem v tento den psal o vzniku Dne Země, tentokrát přináším článek o mizení lesů, kterému není věnována dostatečná pozornost - kelpových porostů.

Kelpové či chaluhové lesy patří mezi nejproduktivnější a nejdynamičtější ekosystémy na naší planetě. Jsou tvořeny velkými chaluhami, a vyskytují se při pobřeží moří a oceánů v mírném, polárním a výjimečně také v tropickém podnebném pásu. Jsou takovou mořskou obdobou deštných pralesů - podvodní Amazonií, chcete-li. Jejich ekosystémy obývá mnoho různých organismů, od vyder mořských v kelpových lesích Aljašky po humry ve vodách Kalifornie. Existují druhy, jež bez kelpových lesů zkrátka nedokáží přežít. Takový různonožec druhu Caprella californica žije jen a pouze v "korunové části" chaluhových porostů, nepříliš hluboko pod hladinou. Naopak na dně, v oblasti tzv. holdfastu, tedy kořenové struktury připevňující řasy k podkladu, zase žijí některé druhy plžů rodu Tegula, a jsou na život v tomto mikrohabitatu tolik specializovány, že mimo něj nedokáží přežít. Některé mořské ryby či savci nalézají v kelpových porostech útočiště, jež nemá obdoby. Bohužel však tyto nesmírně produktivní a vedle korálových útesů zřejmě nejdůležitější mořské ekosystémy mizí. Kelpové lesy jsou degradovány; podíl na tom má nadměrný rybolov, který zapříčiňuje nepřirozený nárůst populací býložravců, jež by byly jinak kontrolovány a snižovány masožravými rybami. Avšak také klimatická změna a s ní spojené oteplování mořské vody si na kelpových lesích vybírá svou daň. A zanedbatelný není ani sběr velkých chaluh, jenž ohrožuje chaluhové porosty na tichomořském pobřeží Jižní Ameriky, zvláště pak v Chile.

Kelpový les v Monterey Bay, Kalifornie. Fotografie z webu UC Santa Cruz

Studiem kelpových lesů v Latinské Americe se zabývá KELPER Project, a dle statistik vědců, kteří pro něj pracují, jsou chilské chaluhové porosty ničeny ve velkém. V roce 2018 bylo z chilských vod vytaženo na 40 261 tun makroskopických chaluh. To je neuvěřitelně velké množství. Do roku 2005 byly velké, makroskopické chaluhy sbírány spíše jen na březích moří, zvláště po vyplavení přílivem. Takový sběr pochopitelně nijak neovlivňuje mořský ekosystém, a přestože zbytky chaluh mohou mít využití pro některé z pobřežních živočichů, není nikterak negativní. Pak se ale začaly sbírat i chaluhy přímo z moře. V Chile se tomuto způsobu sběru říká barreteo. Někdy k němu dochází ilegálně. Chaluhový průmysl z něj však velmi těží. Podle údajů z KELPER Project v současné době vynáší asi jednu miliardu amerických dolarů ročně. Proč je o makroskopické chaluhy takový zájem? Všechny řasy obsahují karbohydrát alginát, se kterým se, ač mu možná nevěnujete nejmenší pozornost, setkáváte ve zmrzlině, v mléčných výrobcích, v omáčkách, v lécích, zubní pastě, pleťových krémech nebo třeba textilu. Obchodníci s řasami, poskytující alginát společnostem z dalších průmyslových odvětví, zaznamenávají v posledních letech čím dál větší výnosy. A jsou na ně kladeny i větší požadavky. Poptávka po alginátu roste. Jenže zatímco se sběrači chaluh těší z nenadálého boomu, podmořské pralesy kypící životem se rychle ztrácejí.

Rybí obyvatelé zdravého kelpového lesa. Fotografie z webu Treehugger

KELPER Project začal v Chile, kde je budoucnost kelpových lesů, tvořených takovými druhy chaluh, jakými jsou Macrocystis pyrifera a Lessonia trabeculata, nejistá. V příštích letech se hodlá posunout i do Peru, kde jsou makroskopické chaluhy stále ve velkém sbírány z pobřeží, nikoliv z oceánu samotného. Hlavní otázkou, kterou si členové tohoto nadějného projektu pokládají, je, zda může být kelp sbírán tak, aniž by byl mořský ekosystém negativně ovlivněn. Bohužel je k učinění jakýchkoliv závěrů nutné provést rozsáhlejší výzkum. O velkých druzích chaluh a kelpových lesích, jež vytvářejí, toho víme méně, než potřebujeme. Vědečtí odborníci z Chile plánovali provést řadu experimentů minulý rok, a začali na nich pracovat v březnu 2020, pak ovšem zasáhla pandemie COVID-19 a postup celého projektu se zastavil. Poptávka po alginátu však neklesá. Je tedy jasné, že kelpové lesy na jihoamerickém tichomořském pobřeží budou i nadále ničeny. Za poslední desetiletí už bylo napácháno příliš mnoho škod.

Chaluha rodu Macrocystis a plži rodu Tegula. Fotografie z webu Pinterest

Na kelpové lesy v různých částech světa má také vliv sběr komečně významných živočichů, obývajících holdfast chaluh. Jen na tichomořském pobřeží Jižní Ameriky žije 110 takových druhů, o které je mimo jiné v potravinářském průmyslu velký zájem. Patří mezi ně například plž druhu Concholepas concholepas. Mimo jihoamerické kelpové pralesy jsou i na pobřeží Kalifornie sbíráni mořští ježci rodu Strongylocentrotus; v Chile jsou mořští ježci považováni za pochoutku, a jedí se syroví s olejem a citrónovým džusem. Bohužel nadměrný sběr mořských ježků druhu Strongylocentrotus franciscanus v kalifornských vodách umožňuje jejich agresivnějším příbuzným, S. purpuratus, aby se jim lépe dařilo a negativně ovlivňovali původní kelpový ekosystém. Ovšem S. purpuratus benefituje hlavně ze znečištění moří, a to kelpovým lesům škodí. Je nutné si uvědomit, že třeba v Los Angeles za poslední stovku let nadměrně vzrostl počet obyvatel - ze 100 000 na téměř 4 miliony - a do Santa Monica Bay, jež je domovem rozsáhlých kelpových porostů, se začalo dostávat příliš velké množství odpadu. V důsledku toho celé tři čtvrtiny tamního kelpového lesa zmizely. Rozhodně nepomohly ani rostoucí rybolov a El Niño. Kalifornské kelpové lesy tedy trpí především ze znečištění, ty chilské ale skutečně nejvíce ovlivňuje barreteo, a podle vědců z KELPER Project již bylo na některých místech nasbíráno tak moc chaluh, že se jejich kelpové lesy znovu neobnoví. Doufají, že v tomto roce se situace trochu zlepší, a bude jim umožněno přesunout se do Peru, a zjistit, jak jsou na tom tamní kelpové lesy. Lze si představit, že se problémy s biodiverzitou mohly jakousi řetězovou reakcí přenést z Chile i tam.

Arktický kelpový les. Fotografie z Maritime Herald

Někteří odborníci se domnívají, že jednou z mála výhod klimatické změny by mohl být růst kelpových lesů v arktických vodách. Teplejší voda by se teoreticky mohla některým chaluhám "líbit" více, ale tání ledovců způsobuje také odpad sedimentu z pobřeží, který může mít ve vodě za následek snížení dosahu světla k řasám. Zakalenější a slanější voda tak může negativně ovlivnit rostoucí řasy. Budoucnost kelpových lesů tedy není jistá, ani na tichomořském pobřeží Jižní Ameriky, ani na západě Severní Ameriky, ba ani v Arktidě a kdekoliv jinde na světě. Sběr chaluh, lov dalších organismů z kelpového ekosystému, změna klimatu, to vše je ničí. A přesto je tomuto ničení věnována menší pozornost, než je nutné - některé z nejdůležitějších mořských ekosystémů mizí, aniž by o tom někteří lidé (pravda, ti nezajímající se o ochranu přírody) měli vůbec ponětí.

Za inspiraci pro napsání tohoto článku a za některé informace v něm uvedené vděčím webovým stránkám Mongabay. Myslíte, že kelpové lesy se budou i nadále zmenšovat, nebo se nám je podaří lépe chránit a zabránit jejich postupnému zániku?

Dokonalá planeta

Ve vesmíru je pouze jedna planeta, o které víme, že na ní existuje život. Země - náš domov. Dokonalá planeta. Život je na ní možný jen proto, že zde došlo k jedinečnému vyvážení přírodních sil. Tento cyklus ukazuje, jak tyto síly společně vytvořily křehký systém umožňující život na naší planetě.

1: Titulek seriálu

2: Žraloci citronoví (Negaprion brevirostris) v mangrovových mělčinách na Bimini

3: Larva fíkovnice (čeleď Agaonidae) z jihovýchodní Asie, líhnoucí se uvnitř fíku

4: Medvědi a racci se těší z příchodu lososů na březích Kurilského jezera na Dálném východě

5: Stádo pižmoňů v drsné, mrazivé krajině kanadského ostrova Ellesmere

6: Drama na solném jezeře Natron v Tanzanii - marabu pronásleduje malého plameňáka

7: Sloní sirotek a jeho pečovatel, zaměstnanec Sheldrick Wildlife Trust, v Tsano National Park v Keni

Dokonalá planeta (A Perfect Planet) je pětidílný britský dokumentární cyklus, vyrobený společností Silverback Films a poprvé vysílaný v lednu 2021 na televizní stanici BBC One. Byl vyroben pro televizní společnosti BBC a Discovery a koprodukován Tencent Penguin Pictures, ZDF, China Media Group CCTV9 a France Télévisions ve spolupráci s Open University. Vypráví jej Sir David Attenborough, který také vystupuje před kamerou v závěrečné epizodě. Dokonalá planeta byla natáčena během čtyř let ve 31 zemích světa, a její postprodukce byla ovlivněna pandemií nemoci COVID-19. V době svého vydání i po něm byl tento cyklus jedním z historicky nejpopulárnějších na platformě BBC iPlayer, a rekordy lámal také na streamovací službě Discovery+. Dokonalá planeta se zabývá pěti významnými přírodními silami, z nichž každé je věnována jedna epizoda. Těmi jsou Sopky (Volcano), Slunce (The Sun), Počasí (Weather), Moře (Oceans) a Lidé (Humans). Jako v případě dalších tzv. super landmark dokumentů od BBC, i v případě tohoto seriálu je každá epizoda složena z jednotlivých příběhů zvířat z celého světa, a tyto příběhy jsou propojeny tématem, o kterém pojednává. Prvním velkým segmentem úvodní epizody je příběh plameňáků na Natronovém jezeře v Tanzanii, jež se řadí k nejslanějším, nejteplejším a nejnehostinnějším místům na naší planetě. Diváky uchvátí letecké záběry mláďat těchto přizpůsobivých ptáků, pobíhajících v bahně, a zároveň jim zlomí srdce záběry těch z nich, jež zůstanou pozadu nebo těch, která budou sežrána čápy marabu. Dále první epizoda pojednává o strastiplné cestě samice leguána galapážského (Conolophus subcristatus) do vulkanického kráteru ve středu ostrova Fernandina, kde dodnes stanulo skutečně jen velmi málo lidí, o terejích a upířích pěnkavách z galapážského ostrova Wolf, o želvách obrovských z ostrova Aldabra v Indickém oceánu, vydrách a vlcích v Národním parku Yellowstone, lososí bonanze v Kurilském jezeře v Rusku, jež je pochopitelně také sopečného původu, a o pakoních a jejich predátorech na východoafrických pláních. Nechybí ani úžasné záběry vulkanologů hledících do chřtánu sopky na ostrově Tanna na Vanuatu. Druhý díl, Slunce, začíná pozoruhodným příběhem fíkovnic v pralesích jihovýchodní Asie. Tento blanokřídlý hmyz se z vajíček líhne pouze uvnitř zralých fíků; samice musí pro vstup do plodů obětovat vlastní křídla, naklade stovky vajíček a pak zahyne. Její synové pak provádějí něco neskutečně bizarního; páří se se svými nevylíhlými sestrami, a pak se obětovávají predátorům číhajícím na povrchu fíku, zatímco jejich okřídlené sestry plod opouštějí. I zapáleným přírodovědcům jistě tyto makrozáběry vezmou dech. Následuje příběh vlků, pižmoňů a nečekaně velkých shromáždění zajíců polárních během polární noci na kanadském ostrově Ellesmere, probuzení aljašského skokana, jenž se na obranu před zimou nechal zmrazit, jarní pářící šílenství užovek v Manitobě, při kterém roztoužení samci musejí následovat samice lezoucí po malých kamenitých srázech, lišky polární a jejich lov vajec husic sněžných, neuvěřitelný příběh mravenců ze Sahary, kteří mají na lov v rozpálené poušti vždy jen omezený čas, pak čínští languři a nakonec velké mořské představení buřňáků temných (Puffinus griseus) a keporkaků při lovu kořisti v tichomořských vodách. Epizoda Počasí začíná v Austrálii úžasným představením milionů kaloňů, a pokračuje příběhem amazonských mravenců stavících si vory z vlastních těl, hromadným kladením vajec terek velkých (Podocnemis expansa) na březích řeky Amazonky, segmentem s otylkami velkookými z pouště Namib, příběhem drabařů z pouště Gobi, jejichž přežití závisí na sněhu zavátém do této drsné krajiny ze Sibiře, pak následuje masivní shromáždění krabů z Vánočního ostrova a drama ptačích obyvatel břehů řeky Luangwa v Zambii. Čtvrtý díl, Moře, začíná terejím a delfíním lovem sardinek ve vodách Jihoafrické republiky, a pojednává také o nebezpečných výpravách galapážských leguánů mořských do rozbouřených a hlavně chladných vod, ve kterých při hledání vegetace mohou jakožto ektotermní živočichové vydržet jen omezenou dobu, o podivných pářících hrátkách sépií druhu Metasepia pfefferi, známých anglicky jako flamboyant cuttlefish, o delfínech hledajících rybky v písku v mělkých vodách na Bahamách, které jsou také domovem žraloků citronových (a divákům se dostane obdivovat kromě dospělců i žraločí mláďata, žijící v mangrovových porostech), o tučňácích skalních a jejich nebezpečných dobrodružstvích v bouřlivých pobřežních vodách Falklandských ostrovů a o plejtvácích Brydeových (Balaenoptera edeni) v thajských vodách. Poslední epizoda se zabývá zcela novou silou, která však není vždy naší dokonalé planetě zrovna prospěšná - naším druhem. Kromě Sira Davida v tomto dílu vystupují bioložka Asha de Vos, ekonom a environmentalista Jeremy Rifkin a biolog, dobrodruh, televizní moderátor a ochránce přírody Niall McCann (Biggest and Baddest), kteří hovoří o problémech způsobených přírodnímu světu lidmi a o způsobech, jak naši planetu zachránit. Divákům jsou představeny příběhy lidí, jež se odhodlali učinit ve světě změnu, kupříkladu příběh pečovatelů o sloní sirotky pod vedením Angely Sheldrick, příběh mladé dívky ze Sahelu, jež spolu s dalšími bojuje o zastavení rozšiřování Sahary vysazováním stromů, sběračů semen z brazilské Canarany, kteří přispívají k obnovování tamních lesů, nebo pečovatelů o zraněné mořské želvy odchycené v Cape Cod v Massachussetts a převezené do New England Aquarium poblíž Bostonu. Tyto a mnohé další příběhy nám dávají naději, že ještě není pozdě, a mohou každého z nás inspirovat, aby se pokusil podobným způsobem chránit přírodu. Pátá epizoda je také zakončena vystoupením některých mladých aktivistů a záběry z jejich protestů v ulicích, které dokazují, že čím dál více lidí je nespokojených s tím, jak naši politici zanedbávají péči o přírodní svět. Silná jsou i závěrečná slova Nialla McCanna, který se diváků ptá, zda chceme být tou generací, která lidstvu podepíše rozsudek smrti. Původní verze Dokonalé planety, vysílaná na BBC One, sestává také z osmidílných krátkých filmů Ze zákulisí (Behind the Scenes), jež divákům ukazují, jak náročné bylo pro tvůrce dokumentu získat některé z oněch úžasných, dechberoucích záběrů. První filmek, zakončující epizodu Sopky, se jmenuje Stuck in the Mud a pojednává o náročném natáčení plameňáků u Natronového jezera, druhý příběh ze zákulisí nese název Rolf and the White Wolves a je poctou kameramanovi Rolfu Steinmannovi, který si při natáčení Dokonalé planety splnil svůj sen a zavítal za arktickými vlky na Ellesmere. Třetí příběh se jmenuje Last of the Wild Camels a je v podstatě dokumentem z dlouhé a vyčerpávající cesty štábu do mongolské pouště Gobi s cílem najít poslední z přežívajících divokých drabařů, a čtvrtý filmek, A Tale of Two Iguanas, se zabývá výpravou Richarda Wollocombeho za leguány mořskými a leguány galapážskými, přičemž zobrazuje i náročný a nebezpečný sestup štábu do fernandinského kráteru. Tyto filmy ze zákulisí jsou skutečně podmanivou podívanou, a zaujmou každého, kdo se zajímá o filmařskou, technickou stránku přírodovědných dokumentů. Producenty a režiséry Dokonalé planety jsou Huw Cordey (The Hunt, Our Planet) a Ed Charles (Planet Earth II), dále jej produkovali také Jonathan Hughes (David Attenborough: A Life on Our Planet, Nature Shock) a Daniel Rasmussen (River Monsters). Výkonnými producenty jsou Alastair Fothergill (The Blue Planet, Planet Earth, Frozen Planet), Keith Scholey (African Cats) a Nancy Daniels. Hudbu pro seriál složil oblíbený britský neoklasicistní skladatel Ilan Eshkeri (Planet Dinosaur). Za kamerou stáli Rolf Steinmann, Tom Beldam, Sam Stewart, Tom Walker, Richard Wollocombe, Tom Crowley, John Brown, Lianne Steenkamp, John Brown a další. Střih je mimo jiné dílem Nigela Bucka (Seven Worlds, One Planet: Australia), Darrena Flaxstonea (Wild Alaska) a Sama Rogerse (Primates). Zvuk při natáčení nahrávali mimo jiné Paul Thompson (David Attenborough's Conquest of the Skies) a Mike Guarino (The World of Jurassic Park 3D), mix zvuku je pak dílem proslulého editora Grahama Wilda (Life, Africa, Terra Matter). Akademickým konzultantem byl při produkci Dokonalé planety například profesor Stephen Lewis z Open University. Huw Cordey napsal také doplňující knihu A Perfect Planet s podtitulem Our One In A Billion World Revealed, jež byla na trh uvedena v říjnu 2020 a jež je v anglickém originále dostupná například na Amazonu; předmluvu k ní napsal Alastair Fothergill. Dokumentární cyklus samotný byl v anglickém originále již také vydán na DVD, a to na dvou discích. Za cenu 25 amerických dolarů jej lze koupit na Amazonu. V současné době (od 16. dubna) je také Dokonalá planeta každý pátek ve 20:00 vysílána na ČT2. Jedná se překrásný seriál, který mohu doporučit všem milovníkům dokumentů o přírodě a každému, kdo má zkrátka rád umělecké, barevné, dechberoucí záběry zvířat a přírodních sil, od vybuchujících sopek po zvlněné, bouřící oceány. Je to dokumentární skvost.

Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření: Sivapithecus

Konečně je tu další část Pravěkých zvířat pojmenovaných podle mýtických stvoření! Předchozí článek z této série byl součástí Žabího měsíce a pojednával o obří svrchnokřídové žábě Beelzebufo. Tato část, jak jsem slíbil, bude patřit sivapitekovi!

Jméno: Sivapithecus indicus (další druhy S. sivalensis a S. parvada),

Zařazení: Mammalia, Primates, Haplorhini, Simiiformes, Hominidae, Ponginae,

Období: miocén, před 12,5 až 8,5 miliony let,

Etymologie: pojmenován po hinduistickém bohu.

V roce 1878 byly na plató Potwar v pohoří Siválik na území dnešního severního Pákistánu objeveny pozůstatky miocénního hominida, kterému dal rok poté britský přírodovědec Richard Lydekker jméno Palaeopithecus sivalensis. Později byl však tento primát přejmenován, když se jeho popisu v roce 1910 chopil Guy Ellock Pilgrim. Rozhodl, že by měl tvor svým rodovým názvem ctít hinduistického boha Šivu, a proto mu dal jméno Sivapithecus indicus. Mnoho dalších nálezů tohoto hominida bylo učiněno v první polovině 20. století. V roce 1932 byly jeho ostatky nalezeny na území západního Nepálu, na březích řeky Tinau. Nalezl je George Edward Lewis, a považoval je za fosilie ramapiteka, nikoliv sivapiteka; byl přesvědčen, že se hominid od sivapiteka v mnohém odlišoval, mimo jiné i spodní čelistí, jež připomínala lidskou a měla v několika znacích blíže ke spodní čelisti rodu Ramapithecus. Lewis pak o pět let později publikoval taxonomickou revizi fosilií hominidů z pohoří Siválik, a zredukoval počet taxonů v oblasti nalezených pouze na čtyři; byli jimi Sivapithecus, Ramapithecus, Bramapithecus a Sugrivapithecus. Některé z nalezených ostatků sivapiteka, přidružené k rodům Ramapithecus a Bramapithecus, byly po jednu dobu považovány za pozůstatky přímého předka lidského rodu. Pozdější výzkum samozřejmě tyto domněnky vyvrátil, stejně jako následné objevy afrických hominidů z doby před vznikem rodu Homo. K nálezům ostatků sivapiteka docházelo i ve druhé polovině 20. století a poněkud sporadicky ve století jednadvacátém; v roce 1982 uvedl ve své studii David Pilbeam, že Sivapithecus byl blízkým příbuzným orangutanů. Dodnes je tak řazen do podčeledi Ponginae, která kromě něj a žijícího rodu Pongo (orangutan) zahrnuje i rody Lufengopithecus, Ankarapithecus, Khorapithecus a samozřejmě také rod Gigantopithecus. Zajímavé je, že v 70. letech se někteří odborníci domnívali, že pozůstatky ramapiteka patřily ve skutečnosti samicím sivapiteka, nakonec se však ukázalo, že tomu tak nebylo. Mezi recentnější nálezy tohoto pravěkého orangutaního bratránka patří spodní čelist nalezená v roce 2010 v Gudžarátu, stará 10,8 milionu let. Její nález jednoznačně potvrdil, že tento primát obýval v podstatě značnou část indického subkontinentu, a že byl ještě rozšířenější, než se dříve myslelo. Co se jeho pojmenování týče, jak již bylo výše zmíněno, ctí sivapitekus svým jménem boha Šivu, který má v hinduismu přidělenu úlohu ničitele vesmíru. Nesprávně bývá zápaďany považován za apokalyptické božstvo, avšak hinduisté ho tak neberou. Samotné slovo Šiva, pocházející ze sanskrtu, ostatně znamená v překladu "milý" či "přátelský". Spolu s Višnu, jenž vesmír udžuje, patří mezi nejuctívanější bohy. Jeho příznivci se nazývají šivaisté, a považují jej za božstvo nejmocnější. Kromě Indie, kde pro něj byla vybudována řada chrámů, je uctíván také na Srí Lance, v Nepálu a po celé jihovýchodní Asii, dokonce až na Bali. Kdy přesně se v představách obyvatel jižní a jihovýchodní Asie Šiva objevil, to není jasné. Existují prehistorické jeskynní malby - ty z naleziště Bhimbetka - zobrazující Šivu, jak tančí. Bhimbetka je paleolitickým a mesolitickým nalezištěm, není tedy překvapivé, že tyto malby jsou staré možná nějakých 10 000 let. Zobrazují Šivu také s trojzubcem, který mu dodává kontrolu nad ničením, udržováním a tvořením vesmíru. Kromě něj jsou dalšími atributy Šivy třeba třetí oko na čele, půlměsíc a bubínek. Později začal být Šiva zobrazován jako meditující jogín. Je ostatně považován za pána všech jogínů, nejvyššího guru učícího v tichosti átman a brahman. Spolu s Brahmou a Višnu je Šiva považován také za člena "velké trojice". Pozoruhodné však je, že některé ze středověkých textů jej jako člena této trojky nezmiňují, a nahrazují jej jinými bohy a bohyněmi (podobně je to i s Brahmou a Višnu). Významnou oslavou Šivy je Shivaratri, který se koná ve 13. či 14. den každého lunárního měsíce. Navíc jednou za rok, vždy před začátkem jara (na konci února či na začátku března), slaví uctívači Šivy tzv. Maha Shivaratri, "velkou Šivovu noc". Jedná se o jeden z nejvýznamnějších hinduistických festivalů. Na závěr ještě uveďme, že dětmi Šivy jsou bůh války Kartikeya a bůh se sloní hlavou Ganesha. Sivapithecus trojzubec ani třetí oko na čele neměl, byl však také velmi zajímavým - zřejmě nebyl schopný brachiace, a dával přednost chůzi a běhu. Pažní kost totiž není k brachiaci stavěna, a články prstů měl krátké a rovné, tedy nevhodné k houpání na větvích stromů. Měl však velké chodidlo, jež mohlo dobře podpírat jeho vzpřímené tělo. Byl vysoký asi 1,5 metru, a stavbou těla se docela podobal šimpanzovi, ačkoliv jeho obličej vypadal spíše jako orangutaní. Špičáky měl skutečně velké, a byl vybaven také širokými stoličkami, jež prozrazují, že se živil tuhou potravou; byl výtečně přizpůsoben k pojídání tuhých savanových trav či tvrdých semen všelijakých rostlin. Jařmové oblouky u něj byly široké, nosní otvor byl vysoký a úzký, a očnice byly též položeny vysoko. Zda žil Sivapithecus samotářsky nebo ve skupinách, to nám bohužel není známo. Díky jeho příbuzenským vztahům není těžké si jej představit jako samotářského orangutana, byť běhajícího po travnatých pláních, skutečně však nevíme, zda vedl takový způsob života. Nejstarším druhem sivapiteka je S. indicus, S. parvada je zase druhem největším, a nejmladší S. sivalensis je znám z nejkvalitnějšího fosilního materiálu. Před 8,5 milionu let se Sivapithecus zcela vytrácí z fosilního záznamu. Ačkoliv byl pozoruhodným hominidem, neměl prakticky nic společného s naším vývojem.

Příští část projektu Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření se zaměří na siatse!

Tangasaurus

Tangasaurus je rod neodiapsidů z čeledi Tangasauridae, který žil v pozdním permu před 252,5 až 251 miliony let. Typový druh, T. mennelli, popsaný paleontologem Sydneym H. Haughtonem v roce 1924, je zároveň jedinou známou specií tohoto rodu. Je znám pouze ze tří syntypů, jež reprezentují dva exempláře; ten menší je prostě řečeno "rozdělen na dva kusy", a zahrnuje neúplnou lebku a takřka úplný zbytek kostry, a větší exemplář je v horším stavu, ač kromě lebky je zachována téměř celá kostra. Část pozůstatků (lebka a postkraniální materiál) menšího zvířete je vystavena v Bulawayo Museum v Zimbabwe, druhou část (zbytek postkraniálu) má ve svém vlastnictví South African Museum v Kapském městě. Všechny pozůstatky tangasaura byly nicméně nalezeny ve východní Africe, konkrétně v Tanzanii. Oba exempláře nalezl F. P. Mennell v roce 1922 v údolí Ruhuhu a na březích řeky Mizimbazi poblíž přístavního města Tanga, proslulého mimo jiné i nedalekými vápencovými jeskyněmi Amboni, na severovýchodě Tanzanie. Podle Mennella se na lokalitě nacházelo také několik dalších exemplářů, zmínil se celkem o osmi, ale při pozdějším průzkumu již nebyly nalezeny. V roce 1926 identifikoval Jean Piveteau několik madagaskarských diapsidů z pozdního permu jako zástupce rodu Tangasaurus; v této době se mezi východní Afrikou a Madagaskarem vytvářel raný Mozambický průliv, a zvířata z obou oblastí si tak nebyla příliš vzdálena. Ovšem pozdější výzkum Philipa J. Currieho, uskutečněný v 80. letech, ukázal, že šlo ve skutečnosti o zástupce rodu Thadeosaurus z čeledi Younginidae, nikoliv o tangasaura. Další madagaskarský "tangasaurus" byl zase Curriem popsán jako Acerosodontosaurus; na rozdíl od thadeosaura však tento taxon byl zástupcem čeledi Tangasauridae, a byl tedy východoafrickému "praještěru" blízce příbuzný. K tangasaurovi bylo podle Currieho zařazeno 300 exemplářů různých pozdně permských plazů, ve skutečnosti k němu však vůbec nepatřili; tento taxon "zažil" něco podobného, jako třeba teropod Megalosaurus. Názory na to, jak Tangasaurus žil, se v průběhu let měnily. Haughton jej popsal jako vodního plaza, jehož ve vodě poháněl dlouhý, široký, veslovitý ocas. Piveteau byl toho názoru, že Tangasaurus byl terestrický. Dnes se má spíše za to, že zvíře mohlo být vodní či částečně vodní, podobně jako jeho blízcí příbuzní Hovasaurus a již zmíněný Acerosodontosaurus. Zajímavé je, že Franz Nopsca byl toho názoru, že tangasaurovými příbuznými byli například Araeoscelis z čeledi Araeoscelidae či Broomia z čeledi Millerettidae. Dnes ovšem víme, že blíže byli tangasauridům younginidi. Araeoscelidi ani nepatří do kladu Neodiapsida (ten je definován jako shluk všech diapsidů více příbuzných kladu Sauria než kladu Araeoscelidia). Význačným znakem tangasaura byly vysoké neurální obratle. Stehenní kost každé ze zadních končetin byla poměrně dosti velká a široká. Tangasaurus měl také krátká žebra. Hlava byla poměrně malá. Co se celkové velikosti zvířete týče, uvádějí některé zdroje, že bylo až 60 centimetrů dlouhé, to však zřejmě není pravdou. Největším tangasauridem byl bezpochyby Hovasaurus, a ten měřil jen 30 centimetrů. Dle mnohem uvěřitelnějších zdrojů, jež svá tvrzení podporují samotnými vědeckými studiemi, dosahoval Tangasaurus délky o 20 % menší než Hovasaurus.

Popisky tohoto tvora najdete například na anglické Wikipedii či na webu Reptile Evolution.

Příště Saurorictus!

Nové dokumenty o přírodě z března a dubna 2021

Od předchozí přehlídky nejnovějších přírodovědných dokumentů uběhly už téměř dva měsíce, a tak je na čase představit Vám další várku zajímavých pořadů, které byste si neměli nechat ujít! Pokud dění ve světě dokumentárních filmů o přírodě sledujete, pak už jste určitě o mnohých z těchto filmů a seriálů slyšeli. Možná se zde však přece jen objeví něco nového, o čem ještě nevíte. Tak už to dál nebudu natahovat, přejděme rovnou k věci. Na které nové dokumenty z posledních a nadcházejících několika týdnů se můžete těšit?

The Year Earth Changed 

V pátek 16. dubna 2021 uvedla streamovací služba Apple TV+ nový osmačtyřicetiminutový dokumentární snímek The Year Earth Changed (Rok, kdy se Země změnila), plný neuvěřitelných příběhů lidí a zvířat zasažených globálním lockdownem kvůli pandemii nemoci COVID-19. Pojednává o tom, jak se nám za poslední rok dostalo znovu spojit s přírodou, a jak každý, kdo strávil část lockdownu v lesích, na loukách, na pobřeží či jinde daleko od lidí ví, přínos mělo toto jinak strašné období opravdu velký. V dokumentu se seznámíme s tučňáky pochodujícími během lockdownu ulicemi Kapského města, dozvíme se o nových objevech týkajících se komunikace velryb a budeme svědky blízkého setkání kameramana tohoto filmu s levhartem. Bude toho však samozřejmě mnohem víc. Snímek vypráví Sir David Attenborough, The Year Earth Changed je tedy nejnovějším přírůstkem v dlouhé filmografii veteránského dokumentaristy a televizního průvodce přírodním světem, který příští měsíc oslaví své 95. narozeniny. Diváci mohou očekávat nádhernou podívanou se spektakulárními, nezapomenutelnými záběry. Ty jsou z valné většiny dílem Richarda Szkilera (The View South: Pumas of Patagonia). Za střihem jsou Ben King (Deadly Dinosaurs with Steve Backshall) a Doug Main (Animals with Cameras). Orchestrátorem při nahrávání hudby pro snímek byl David Butterworth (Our Planet). Producentem snímku The Year Earth Changed jsou Alex Griffiths (Wild Alaska Live), výkonnými producenty jsou pak Mike Gunton (Yellowstone, One Life, Dynasties) a Alice Keens-Soper (The Last Dragon). Tento dokumentární film byl v pátek na výše zmíněné streamovací službě uveden ve více než 100 zemích světa.

Earth At Night In Color: Season 2

16. duben však na Apple TV+ nepatřil jen premiéře dokumentu The Year Earth Changed. Na streamovací službě totiž vyšla také celá 2. série úžasného dokumentu Earth At Night In Color (Noční planeta v živých barvách), kterou nevypráví nikdo jiný, než britská hvězda Tom Hiddleston (Thor, The Avengers, Loki). Seriál zobrazuje život různých druhů zvířat po setmění, ale v barvách, tedy tak, jako kdyby k jejich natáčení ani nebyla užívána nějaká speciální technologie. Přitom je však samozřejmě tvorba barevného nočního přírodovědného dokumentu velmi nákladná! Druhou sérii Earth At Night In Color tvoří následující epizody: Elephant Plains (Sloní pláně), Puma Mountain (Pumí hora), Kangaroo Valley (Klokaní údolí), Coral Reef (Korálový útes), Seal Coast (Tulení pobřeží) a Polar Bear Winter (Zima ledních medvědů). Každý díl je 30 minut dlouhý. Producentem seriálu je Sam Hodgson (Animals Unexpected), hudba je dílem Christiana Lundberga (Alaskan Bush People). Jen pro doplnění, 1. sérii tohoto seriálu uvedla Apple TV+ na začátku prosince 2020.

Tiny World: Season 2

A do třetice všeho dobrého ještě 16. dubna uvedla Apple TV+ celou 2. sérii dokumentárního seriálu Tiny World (Maličký svět), vyprávěnou americkým hercem Paulem Ruddem (Ant-Man). Podobně jako první série, uvedená v říjnu 2020, se zabývá drobnými obyvateli našeho světa - zvláště pak bezobratlými a malými obratlovci. Každá epizoda je 30 minut dlouhá; 2. série je složena z šesti dílů, a těmi jsou Meadow (Louka), Desert (Poušť), Pond (Rybník), Rainforest (Deštný les), Reef (Útes) a Dune (Písečná duna). Cyklus byl vytvořen Tomem Hugh-Jonesem (Human Planet, Planet Earth II) a produkován mimo jiné Edem Watkinsem (Deadly Dinosaurs with Steve Backshall) a Grantem Mansfieldem (Hostile Planet). Máte-li rádi spoustu makrozáběrů a příběhy drobných živočichů, které bohužel spousta lidí nezajímajících se o přírodu přehlíží, pak je tento seriál přímo pro Vás.

Greta Thunberg: A Year To Change The World

Tento měsíc televizní stanice BBC One uvádí novou podmanivou dokumentární trilogii Greta Thunberg: A Year To Change The World (Greta Thunberg: Rok na změnu světa), který dokumentuje život švédské klimatické aktivistky Grety Thunberg v období od srpna 2019 do konce roku 2020. BBC Studios se o něm poprvé zmínili v únoru tohoto roku, a v pondělí 12. dubna konečně došlo k premiéře první epizody. Další dva díly poběží na BBC One také každé pondělí, vždy ve 21:00 (GMT). První epizoda se zabývala Gretinou cestou Severní Amerikou, její jízdou do Chile za klimatickou konferencí a následného přeplutí Atlantiku z amerického kontinentu do Madridu, kam byla konference nečekaně přesunuta. Ve druhé epizodě se setkává s legendou Sirem Davidem Attenboroughem, jenž je její inspirací. Dozvíme se také o její frustraci ohledně obsese médií, jež ji neustále stavila proti bývalému prezidentu USA Donaldu Trumpovi (člověku, který je už naštěstí z Bílého domu pryč). Třetí díl pojednává o jejím životě během pandemie COVID-19, kvůli které se musela vzdát některých svých plánů. Míří do Švýcarska, kde je jí představen stroj zbavující atmosféru oxidu uhličitého, a v Německu se setkává s Angelou Merkelovou, od které požaduje lepší řešení klimatické krize. Výkonnými producenty seriálu jsou Rob Lidell (Supersized Earth) a Helen Thomas. Vypravěčem v anglickém originále je herec Paul McGann (Doctor Who). Podle mě je skvělé, že se BBC rozhodla natočit tento seriál. Greta rozhodně patří mezi lidi, které v dnešní době nutně potřebujeme - lidi, kteří mají odvahu změnit svět.

Planet Defenders

Od 26. března se na britské televizní stanici CBBC vysílá nový šestidílný seriál Planet Defenders (Ochránci planety), složený z 30-minutových epizod, z nichž každá se zabývá jiným aktivistou či ochráncem přírody. Tito milovníci přírody putují ve stopách Sira Davida Attenborougha a snaží se chránit určitý druh či určitou skupinu zvířat nebo místa, v nichž tito tvorové žijí. Jedna z epizod pojednává o Ashwice Apur, indické filmařce, jež se zabývá nebezpečími, která hrozí gibonům hulokům. Další díl patří zase americké kameramance Erin Ranney, zabývající se rapidním snížením počtů tučňáků skalních (od 30. let minulého století byl u nich zaznamenán katastrofální 80 % úbytek), a jiný je zase o Malaice Vaz, třiadvacetileté dokumentaristce z indického státu Goa, jež dokumentuje úbytek indických slonů. "Hvězdou" dalšího dílu je Jack Harries, ambasador World Wildlife Fund, a v pořadí třetí díl patří keňskému fotografovi Jahawi Bertollimu, milovníkovi delfínů. Last but certainly not least - Megan McCubbin, nevlastní dcera Chrise Packhama, jež po jeho boku posledním roce vystupovala v pořadech Springwatch, Autumnwatch a Winterwatch, a která se od svého televizního debutu v Chrisově dokumentu o autismu z roku 2017 stala takovou menší televizní hvězdou! Pokud sledujete živá vysílání Self-Isolating Bird Club, pak je Vám jistě známo, že Megs zasvětila mnoho roků boji o britské žraloky - ve čtvrté epizodě Planet Defenders například zkoumá, jak je to s ilegálním přidáváním žraločího masa do rybích prstů. Tento cyklus je sice vyroben pro dětský kanál CBBC, ale zaujme každého, koho zajímá ochrana přírody.

The Leopard Legacy

S půlkou dubna za námi přicházejí také nové epizody cyklu PBS Nature, a první v pořadí je dokument The Leopard Legacy (Levhartí odkaz), sledující život levhartí samice Olimby a jejích mláďat na březích řeky Luangwa v Zambii. Jak se brzy ukáže, život není pro koťata nikterak přívětivý - přežívá jen jedno, Makumbi, a Olimba se musí vynasnažit jej zachránit. Tento hodinový snímek měl premiéru 14. dubna. Je dílem Willa a Lianne Steekampových (Desert Warriors: Lions of the Namib) z Desert Lion Foundation, kteří pro něj zároveň napsali komentář spolu s Alanem Millerem. Za kamerou, dokumentující celé drama, byla samotná Lianne. Dokument vypráví britská herečka Noma Dumezweni (Doctor Who, Mary Poppins Returns). The Leopard Legacy je 11. epizodou 39. série Nature.

Sharks of Hawaii

12. epizodou 39. série Nature je pak snímek Sharks of Hawaii (Žraloci Havaje), jenž bude mít premiéru příští středu, 21. dubna. Havajské vody obývá 40 druhů žraloků, tudíž měl scénárista a producent Kevin Bachar (Jaws: The Inside Story) z čeho vybírat. Koproducenty a kameramany snímku jsou Paul Atkins (Diving with Dolphins) a Alex Werjefelt (Terra Matter), další záběry jsou dílem Cullena Kamisugi (Deadliest Catch: Bloodline). Vypravěčem je americký herec Scott Brick. Ze žraloků, jež v dokumentu vystoupí, se můžeme těšit třeba na žraloka tygřího, žraloka velrybího nebo žraloka hnědého. Nebudou však chybět ani mořští úhoři a karety.

Alaska Animal Rescue: Season 2

Druhá série pořadu Alaska Animal Rescue měla ve Spojených státech amerických premiéru v sobotu 27. března na kanálu Nat Geo Wild. Pořad se zabývá veterináři, jež pomáhají zraněným divokým zvířatům po celé Aljašce. Nová řada přichází takřka rok po premiéře té první (byla uvedena v dubnu 2020), a podobně jako v jejím případě i několik epizod 2. série produkoval americký televizní průvodce přírodou Jeff Corwin (The Jeff Corwin Experience, Ocean Mysteries with Jeff Corwin)! Alaska Animal Rescue je zvláště na severoamerickém kontinentu pořadem velmi oblíbeným; na Nat Geo Wild se řadí k těm nejsledovanějším.

To je tedy výčet nových březnových a dubnových dokumentů o přírodě, jež dle mého rozhodně stojí za zhlédnutí! Kromě toho se ještě musím zmínit o novém cyklu Sira Davida Attenborougha s názvem Life in Colour (Život v barvě), jenž měl na BBC premiéru 28. února a nyní bude 22. dubna uveden na Netflixu v řadě zemí světa, včetně České republiky! Pokud víte o nějakém dalším dokumentu o přírodě, jenž má brzy vyjít, a já ho zde neuvedl, pak se Vám omlouvám, nemohu však vědět o všem! Na který z těchto pořadů se těšíte nejvíce?

V průběhu tohoto roku Vás budu i nadále informovat o nových přírodovědných dokumentech!

Cryptid Hunters: PhantomZone (9/10)

Provázen zlatým duchem E'sem, který ukradl nejmocnější předmět vesmíru Ru'vv, Antralský kodex, cestoval nový tým Lovců kryptidů z jedné dimenze do druhé ve snaze najít cestu zpět na Zemi, aby zabránil srážce všech vesmírů, iniciované Zasvěcenými Evana Sellerse. Ze své původní destinace, domova ohýbačů reality An'bů, se skupina dobrodruhů vydala do Pokk'sy, obývané izolovanou populací Shai'ri, zástupců stejného druhu mimozemšťanů, který se již téměř před rokem pokusil obsadit naši planetu. E's byl pro krádež zlatavého démantu pronásledován obří nebezpečnou bytostí zvanou Ri'ler, a tak z Pokk'sy Lovce kryptidů přivedl do domoviny podivných krvelačných ptáků, a odtamtud pak do dimenze, jež je domovem bytostí, které inspirovaly postavy egyptské mytologie, včetně příšery Ammit a boha Re. Předtím, než tým dorazil na Zemi, setkal se také s chamtivými bytostmi Godem a Devilem, které se vzájemně neustále kočkují. Po návratu do základny na Špicberkách spojil E's síly s Marilyn, adoptovanou dcerou Fahada a Harveyho, jež je z jakéhosi zatím neznámého důvodu schopna navázat telepatické spojení s bytostmi z jiných vesmírů. K odsunutí Ru'vvu, rozpínajícího se po Špicberkách a polykajícího celý podzemní komplex, použila Marilyn Briddimský drahokam, a E's zase svůj Antralský kodex. Netrvalo dlouho, a nebezpečná krajina se doslova zasunula za portál. To ale neznamená, že je všemu konec. Po celém světě jsou stále otevřeny vstupy do jiných vesmírů, a "duchové" pořád napadají lidi. Američtí agenti na tajemném ostrově, kde jsou vězněni někteří z nejnebezpečnějších padouchů, se snažili zjistit, co ví o multidimenzionálních portálech Archibald Quartermaine, expert na Briddimský drahokam a muž, jenž si povídá s vlastním stínem. Zatímco na něj agentka Kentová hrála zlého poldu, odhalil, že celé jméno jeho stínu je Jake Dillon, a že z něj chodívá tahat informace o drahém kameni. Arik Thomson pak poručil agentce, aby o tomto zjištění uvědomila Lovce kryptidů. Marvin Grayson studoval Briddimský drahokam na Špicberkách, a odsál z něj nepatrné množství energie. Tým si dal za úkol nějakým způsobem pozavírat portály do jiných světů, nemohl však počítat s jednou novinkou. Do celé věci se rozhodl pustit Nepál, původní domovina Briddimského drahokamu. Jakási bojovnice si pro démant přiletěla a oznámila Lovcům kryptidů, že démant od nynějška patří Briddimské radě, složené z nepálských mnichů. Ti jej mají chránit, aby už nikdy nedošlo k incidentům, které démant v rukou cizinců způsobil. Znamená to však, že boj o nejmocnější předmět tohoto vesmíru je u konce? To těžko. Zasvěcení jsou totiž v Himálaji, a jak se zdá, Evan Sellers, ztrácející důvěru svých následovníků, musí pro Dillona něco udělat, aby získal, co chce. Po čem ale Sellers vlastně jde? Proč všechno tohle dělá? A ubrání Briddimská rada démant nebo selže?

CRYPTID HUNTERS: PHANTOMZONE, ČÁST DEVÁTÁ:

Zpoza horského úbočí vyšlo rudé slunko. Na nepříliš dlouhou dobu zbarvilo jinak čistě bílý sníh dočervena, jako by byl smíchán s krví. Noc předávala vládu nad nejvyšším pohoří světa novému dni. Jeho příchod oznamoval bolestný řev, nesoucí se z dáli, odkudsi z těch nejméně dotčených končin Himálaje. Byl pln stesku, lítosti, snad i nostalgie. Jakási velká huňatá příšera kráčející po zadních vyjadřovala smutek nad svou samotou. A přestože samotná nebyla, a k jejímu zpěvu se přidávaly další, její smutek neutuchal. Všichni potomci velkých lidoopů z bambusových lesů, vyhnaní před tisíci a tisíci let do mrazu na střechu světa, smutnili, že staré dny, dny jejich slávy, jsou pryč. Pro jakéhokoliv cizince by byla jejich píseň důvodem, proč se probudit s krůpějemi potu na čele a s vykulenýma očima plnýma strachu. Avšak místní obyvatelé byli na ranní zpěv Yettiho a jeho druhů zvyklí už celá milénia. Skupina mnichů, jež kráčela po zrudlém sněhu směrem ke dveřím Briddimského kláštera, mu nevěnovala nejmenší pozornost. Brána do chrámu se otevřela, a šest plešatých mužů oděných v červených kasayách a suknicích vstoupilo do dlouhé, chladné chodby. Na jejím konci se nacházel stupínek, a na ten vystoupil příjemný, usměvavý mnich, který se na své společníky obrátil, mírně se uklonil, a usadil se na dřevěnou židli, jejíž nohy byly propleteny všelijakými vzory, vyrytými do dřeva rukama umělců z dob dávno minulých. "Norbu, klášter je plně chráněn," řekl jeden z příchozích mnichů, "ze všech světových stran je obklopen strážci." "Děkuji. Nyní můžete přejít k monastické debatě. Přidám se k vám později, očekávám totiž příjezd mé nejdražší," řekl Norbu. Mniši jeden po druhém opustili chodbu, a jakmile byli pryč, Norbu vstal, přecupital k bráně, a vyšel ven. Načasování nemohlo být lepší. Před starým chrámem přistál vysokorychlostní letoun, a z něj vystoupila nepálská bojovnice s velkou zdobenou krabicí v rukou. "Cam," usmál se Norbu, a všechna ta ztuhlost a upjatost klasického mnicha byla náhle pryč, "vítám tě zpátky, dcero." Bojovnice otevřela krabici a ukázala mnichovi Briddimský drahokam, který v ní přenášela. Norbu se ohlédl. Kromě ní a jejích společníků tu nikdo nebyl. "Skryjeme ho. Půjde tam, kam patří," řekl Norbu. S příchodem poledne se v chodbě uskutečnila velká diskuse. Dvaadvacet mnichů diskutovalo nad tím, co s přivezeným drahým kamenem udělat. "Jsem proto," ozval se jeden tělnatý mnich, "aby na démant mohl sáhnout pouze nejvyšší v radě. Jedině tak docílíme toho, aby byl jeho kontakt s člověkem zcela minimalizován." "Zní to jako dobrý nápad, Ballabhu," řekl Norbu, "avšak nejsem si jist, zda bude nejvyšší v radě vždy tam, kde jej bude potřeba." "Bude tedy muset zanechat svých mnišských povinností, tedy v případě, že bude povolán k užití démantu," ozval se jiný mnich. "Nemyslíte si, že bychom měli diamant používat všichni, bude-li jej třeba k pomoci světu?" vyřkl mnich odkudsi zezadu. "Nesmysl. Je nás příliš mnoho," zazněl protiargument. "Mějte na vědomí, že nás dvaadvacet bylo vybráno v celé zemi," prohlásil Norbu, "není důvod, proč snižovat množství těch z nás, kterým bude dovoleno s démantem zacházet." "Myslím si, že je nás příliš mnoho!" "Briddimská rada by měla být menší." "Jak může s těmito názory někdo souhlasit? Všichni jsme tu ze stejného důvodu." "Naopak, je nás málo!" "Příliš mnoho nás je. Už jen kvůli tomu jsme rozdělení." "Vaše názory jsou nepřijatelné." "Nepřijatelné jsou spíše vaše názory." "Navrhuji, aby radu vedl ne jeden nejvyšší, ale dva." "Zníte příliš podezřele, Garveshi." "Máte snad za to, Iraianbu, že bych se chtěl k nejvyššímu dosadit sám? Proč byste po jeho boku nemohl být spíše vy?" "Všichni by měli mít stejné pravomoci." "Hiransh má pravdu. Všichni jsme drahokam studovali. Butsujovy spisy známe zpaměti. Není důvod, proč omezovat počet mnichů, jimž je dovoleno Briddimský drahokam používat," řekl Norbu. "Nejvyšší se mýlí." "Nejsme schopni se dohodnout. To značí, že tato rada nebude úspěšná v ochraně démantu. Jen se na nás podívejte!" Zdálo se, že každý z mnichů má jiný názor. A to i přesto, že do Briddimského chrámu přišli s jedním a tím samým úkolem. Diskuse byla dlouhá, a každý obyčejný člověk by při ní nejspíše usnul. Hlas mnichů byl takřka monotónní, až příliš klidný. I jejich hádka působila jako uspávanka. Každý výkřik, byť pln nesouhlasu, byl pouze klidným, pomalým výrokem, a odpověď na něj přišla nejméně pět vteřin po jeho skončení. Když se začalo slunce zase ztrácet za horskými velikány, a stíny byly nejdelší, ocitla se ve vzdálenosti pěti kilometrů od kláštera skupina teple oblečených lidí. Bylo jich šestnáct, a v jejich čele kráčel Evan Sellers. Hlasitě oddechoval po namáhavém pochodu, který se zdál být nekonečným. "Tak co, šéfíku? Už tam budeme? Na Everestu? Předpokládám totiž, že chcete jít tam. Proč jinak byste nás vláčel touhle příšernou krajinou?" poznamenal Dave. "Přísahám, že to už není daleko," odpověděl Evan a utřel si slinu, jež mu začínala mrznout na bradě. "Ale co? Co už není daleko?" zeptala se Susan Yang. "Jeden klášter," odpověděl Evan. "Jeden klášter?! Co to má jako znamenat? Vy si jdete vyholit hlavu? A berete nás s sebou? Proč? Aby z nás všech byli skinheadi?" vykřikl Dave. Evan zavřel oči. "Dave, už vás s sebou dlouho táhnout nebudu. Tohle je poslední věc, kterou..." "Jenže my ani nevíme, co ta věc je. Co chcete, abychom udělali? Budeme zase vyvolávat duchy? Nebo vyvolávání duchů... ani neexistuje?" pokračoval Dave. "Existuje. Nelhal jsem vám. I když chápu, že si myslíte, že ano." "Spíše je to tak, že jste nám říkal půlku pravdy, že?" řekla Susan. "Ne! Na těch jeho kecech nebyla ani troška pravdy! Lhář je to! Manipuluje nás, a jde si za něčím, co mu ten pan Dillon, césar velmožný, slíbil!" zařval Dave tak, že se jeho ozvěna odrážela od zasněžených hor. Celý zadýchaný přiběhl k Sellersovi, a chytil ho pod krkem. "Den jsem vám dal, celej den! A vy jste se ani neráčil říct, o co tu jde! Tak s pravdou ven, vy psychouši! Nebo vám ukážu, co jsem dělal svým spolužákům v šesté třídě. Pamatujete, jak jsem vykládal ten příběh o tužce v nose kluka, co mě šikanoval? Mám teď tady v kapse nůž, a mám sto chutí udělat vám s ním to samé, co jemu!" řval Dave. "Nechte toho. Nedokážete si představit, co je v sázce," řekl Sellers. "Dokážu! Tvoje nosní chrupavka, zrádče!" vykřikl Dave, a vytáhl z kapsy vystřelovačí nůž. Susan ho za ruku chytla, a stejně tak ještě jeden silný chlapík. "Klid, Dave. Nespácháte tady přece nějaký trestný čin," řekla mu tiše Susan. "No, tady je to na spáchání trestného činu docela vhodné," zasmál se Dave, a nůž zase schoval, "tenhle darebák nás nutil dělat něco, co Amerika považuje za trestný čin, jak jsme se už dozvěděli... a my vlastně ani nevíme, co nás nutil dělat! Tak ven s tím!" "Opravdu jsem mluvil pravdu. Království duchů přijde. Musíme se snažit o to, aby přišlo. Protože jedině pak..." řekl třesoucím se hlasem Evan. "Jedině pak bude svět v pohodě! Na to ti kašlu, ty jedna svině! Jdi si ty duchy dlabat z hlubin vesmíru nebo čeho sám," zařval Dave, a oddělil se od skupiny. Sjel po zasněženém svahu, a ani se neohlédl. "Kam teď půjdete?! Dave, to je bláznovství! Pojďte zpátky! Akorát tady umrznete!" křičel na něj Evan. Působil ještě zděšeněji, než předtím. "Nemůžete se tu jen tak potulovat! Uvidí vás! Všechno bude na nic!" "Uvidí mě? Kdo mě uvidí?! Před kým se schováváme?!" zařval Dave, ale ani se neotočil, a kráčel dál. "Fajn, lidi. Dobře, řeknu vám, o co tu jde. Dave, vy pojďte zpátky! Slibuju, že teď už nebudu nic zatajovat!" řekl Sellers, a jezdil očima po botách svých následovníků. Ti na něj hleděli jako na šílence, pohlíželi si vzájemně do očí a někteří kroutili hlavami. Dave se vrátil, sklonil se k zemi, nabral v rukavicích trochu sněhu, vytvořil kouli a práskl jí Sellerse do obličeje. Ten vyplivl trochu nepříjemně studeného sněhu, který se mu dostal do úst. "Děkuju, Dave. Podívejte se," začal Sellers, "Dillon mi dal za úkol získat ten drahokam, který jsme používali u Ďáblovy díry. K něčemu ho potřebuje, ale já osobně nevím úplně, k čemu. To, aby se... vesmíry... spojily, chtěl on. Prý ví, co nastane, jakmile se spojí. Nemá to být nic strašného, nelhal jsem vám. Bude to skvělé. Já mám však důvod k tomu, abych mu s touto záležitostí pomohl." "Týká se to vaší rodiny, že?" zeptala se Susan. Vzpomněla si na Sellersovu rodinnou fotografii, postavenou na stole v jeho hotelovém pokoji v South Forku, kde se s ním poprvé setkala. Sellers oddechl. "Ano," řekl, ale dále se k tomu již nezmiňoval, "ten kámen se jmenuje Briddimský drahokam, a je to nejmocnější předmět ve vesmíru. Říkal jsem vám, že ho přinesl duch. Pravda je, že nevím, kde má původ. Nevím, jestli ho do tohoto světa něco přineslo nebo jestli v něm byl odjakživa. Ale dokáže úžasné věci." "A proto nám ho chtěl vzít ten Jamajčan, tehdy v Montaně?" zeptal se jeden ze Zasvěcených. "Patřil k Lovcům kryptidů. A ti s ním mají jiné plány," odpověděl Sellers. "Lovci kryptidů? Ti psychopati, co zabíjeli nevinné pár měsíců zpátky? Hledači tajemných zvířat, kteří jsou ve skutečnosti... mešuge?" ozval se jiný člen skupiny. "Přesně tak," chopil se jeho slov Sellers, "a my jej musíme uchránit. Před Lovci kryptidů. A proto ho musíme získat, rozumíte? Proto ho Dillon chce. Aby světy duchů a lidí mohly být spojeny. A... a tihle Lovci kryptidů, ti se jenom bojí. A stejně tak Amerika a její tajní agenti, kteří ty duševně narušené jedince ještě podporují! Musíte mi věřit. Nejsme kriminálníci, snažíme se o dobrou věc!" Mnozí členové skupiny začali pokyvovat. "Tak pojďte. Teď, když znáte pravdu, tak... tak to můžeme dotáhnout do konce. A já vám slibuji, že vás za to odměním. Dám vám, co budete chtít, že jste do toho se mnou šli, i když jste byli možná zmatení..." ukončil to celé spěšně Sellers, a byl jedině rád, že nemusel říci více. Že nemusel říci pravdu. Zasvěcení pokračovali v pochodu, a začalo se stmívat. Den byl u konce, a jakmile rudé slunko zase zašlo, začal se z oblohy sypat sníh. Z hor se ozvalo zahoukání. "Co to bylo?!" vyhrkla Susan. "Duch," řekl se sarkastickým tónem Dave, kráčející úplně vzadu. "Myslím," vydechl vyplašeně Evan, "myslím, že to možná... byl Yetti. Víte... sněžný muž. Není pochyb, že existuje." Další zahoukání, tentokrát z opačné strany, ze západu. "A ten Yetti... má rád lidské maso? Co myslíte?" zeptal se jeden Zasvěcený. Dave náhle spadl do sněhu. "Zvedněte se! Co to zase hrajete?" řekl Sellers. Susan rozsvítila baterku a pořádně se na Davea podívala. Spal. Zamířila světlem výše, k jeho rameni, a všimla si, že jeho tlustou bundou projela šipka. Uspávací šipka! "Někdo po nás jde!" zařvala Susan. "Utíkejte! Za mnou!" zasyčel Evan, a Zasvěcení se dali do pohybu, nechavše spícího Davea o samotě. Brzy si však všimli, že z temnoty vylezly dvě postavy, a chrápajícího Davea se ujaly. Ozvalo se další zahoukání. A ze svahu po pravé straně sjeli další tři lidé. Utíkali přes zasněžené plató k Zasvěceným, a doháněli je. Další dva členové skupiny byli zasaženi uspávacími šipkami. "To je snad zlý sen! Tady to nemělo být chráněné!" vykřikl Sellers. Otočil se, a uviděl drsnou ženu, jež se jako přízrak vynořila ze sílícího chumelení. "Klášter je všude chráněný, vy amatére," řekla, hodila ladně hlavou, a jeden z jejích dlouhých copů se dotkl Sellersovy hrudi. Angličan poskočil. Dostal elektrický šok. Teprve nyní si všiml, že měla ta bojovnice copy propletené jakýmsi elektrickým zařízením, a dráty na jeho konci se nacházel mezi konečky vlasů. Byl to ten nejlépe skrytý taser, jaký si člověk dokáže představit. Několik silných chlapů v černých uniformách se vrhlo na Zasvěcené a složilo pár z nich k zemi. Nemělo cenu se bránit. Tito nepálští bojovníci byli cvičení v každém bojovém umění, a předvídali další kroky svých oponentů, takže je ani nešlo zasáhnout. "Vidím, že jste tu plní překvapení," řekl Sellers, a pohlédl Nepálce do očí, "ale my taky nějaká máme." Nepálka se ocitla ve vzduchu. Něco ji zvedlo ze země, a odhodilo do sněhu. V temnotě noci to ani nešlo vidět, ale byl to stín. Jake Dillon. "Na co čekáte, pane Sellersi? K chrámu, rychle!" ozval se jeho polotichý hlas z temnoty. Sellers se dal do pohybu, a Susan Yang a čtyři další Zasvěcení utíkali za ním. Zbytek byl odchycen. "Máme tu ještě někoho!" vykřikla nepálská bojovnice. "Máme střílet?" zeptal se její kolega. "Není vidět, ale pro jistotu si připravte pistole. Já poběžím k chrámu, a uvědomím Norbu, že si skupina nějakých cizinců pro drahokam přišla." "Myslíte, že jsou to ti stejní, od kterých jsme ho získali?" "Ne," řekla Nepálka, "ti by nebyli takoví idioti, aby po něm po setkání s námi šli. Věřte mi."

"Briddimská rada byla vytvořena 10. března 2021, a rozhodla, že Briddimský drahokam bude navrácen Nepálu, aby dále již nedocházelo k incidentům, které kvůli němu vznikly, jako byla například invaze mimozemšťanů nebo příchod takzvaných duchů do našeho světa," četl Marvin z jednoho hologramu, který mu počítač ukázal, "to je v podstatě to samé, co nám říkala ta bojovnice." "No, aspoň víme, kdy byla vytvořena. A že to nebyl výmysl," řekl otráveně Pierre. "Mimochodem, kdo byla ta Nepálka? Proč říkala, že... že pokud víme, kdo je, tak jí můžem věřit, nebo nějakou takovou blbost? Já nesnáším, když se lidi chovají, jako když je znáte. Prostě celebrity. Nesnáším celebrity. Žijou v úplně jiným světě, než my, obyčejní rolníci!" rozčiloval se monstrózní Francouz. Marvin o ní ani nemusel hledat žádné informace, věděl totiž, kým byla. "Říkají jí Camatkārika kēṭī. Zázračná dívka. Vychoval ji mnich jménem Norbu, nalezl ji jako malou holčičku ztracenou v horách. Ujal se jí, a ona, přestože se stala tajnou agentkou Nepálu, mu pořád pomáhá a chrání zájmy buddhistických vůdců v té zemi, ve které jinak mimochodem, pokud to nevíte, dominuje hinduismus," odpověděl Marvin. "Takže... to není celebrita? Když je tajná agentka?" zeptal se zmateně Pierre. "Nevím, co tady zase blábolíte," reagoval na to Marvin. "No, já... ehm... mám celebrity rád. Jako... kruci, co jsem to tu vykládal? Vždyť můj táta získal jako malý autogram Jeana Maraise, a vždycky se nám s ním chlubil! Já znám sílu celebrit, to je přece jasný," zamýšlel se nahlas Pierre. Před Marvinovým obličejem se náhle objevil další hologram. Byla to zpráva od Alessandra Velázqueze. "Konečně nám náš kolega píše!" zasmál se, a spolu s Pierrem přejeli po zprávě očima. Stálo v ní: "Vážení přátelé, se Sloane jsme roztřídili data získaná z 'duchů', jež se v současnosti pohybují v okolí mé tvrzi. Sloane také narazila na další portál se clonou, kterou nemohou 'duchové' projít zpět do své domovské dimenze. S pomocí mé vyspělé technologie jsme odebrali vzorky, a ukázalo se, že tato energie, toto podivné žluté světlo, nemá nic společného s Briddimským drahokamem. Silová pole, clony či jakkoliv to chcete nazvat, musela být vytvořena něčím jiným, než tímto démantem. S ničím takovým jsem se dosud nesetkal, ale jak se sami přesvědčíte, energie toho zdroje je od Briddimského drahokamu velmi odlišná." Marvin přejel prstem po souboru s čísly. Ukázala se krásná, přehledná tabulka, ale Marvin si zanořil prsty do očí. "To je... opravdu velice zvláštní. Podívejte se na to, Pierre. Ta clona... ta energie, kterou někteří z těch 'duchů' nesou poté, co portálem prošli a následně jim clona zabránila se vrátit zpět... je od energie z Briddimského drahokamu odlišná v řádu miliard," řekl jamajský technik. "Jak to můžete takhle říct? Jenom se podíváte na čísla, a zjistíte, že tyhle trenýrky nemají mou velikost?" pronesl Pierre ve snaze být vtipný. Marvin mu gestem naznačil, aby ho následoval. Zavedl ho do laboratoře a ukázal mu v ní dvě velké tuby, kterými se chaoticky pohybovala energie z Briddimského drahokamu. V jedné byla energie odčerpaná teprve minuty předtím, než byl diamant předán pomocníkům Briddimské rady. "Gabrielle, udělej test číslo 4.11, tak jako včera s prvním vzorkem. Teď jej ale proveď se vzorkem číslo dvě!" zavelel Marvin počítači. "Test proveden," ozval se hlas počítače, a před Marvinem se objevil další hologram, pln čísel. "Co to bylo?! Nic jsem neviděl, nic jsem neslyšel..." řekl otráveně Pierre. "Počítač vyčíslil, co v té tubě je. Koukněte na tu tabulku. Ta čísla se ani v nejmenším nepodobají datům, jež nám poslal Velázquez. To znamená, pane Leroyi, jediné. Clona, která brání duchům projít zpět domů, není vytvářena tím diamantem, ale něčím jiným, a přesto stejně silným. Chápete?" řekl Marvin. "Asi jo. Ale co ji tedy vytváří?" zeptal se Pierre. "A jak se sakra odstraní? Pokud není původem z Briddimského drahokamu, ale má stejnou sílu, i když číselně je někde úplně jinde... což je divný... tak jak ji lze oddělat?" Mezitím Fahad a Harvey odstraňovali z křídla ptáčka Alexe obvaz, neboť rána již měla být zahojená. Nicholle před nimi nervózně postávala, pořád přešlapovala, a říkala, že by to svedla lépe, než její tátové. Fahadovi se totiž část obvazu nalepila mezi prsty, a s Harveyho pomocí se jí pak pokoušel zbavit. Marilyn vypadala trochu znuděně. Konečně byl po pár minutách usilovného snažení Alex volný, zatřepetal křídly, a frnknul ven z Nicholliina pokoje. "Jé, pojď zpátky, Alexi! Pojď zpátky, Alexíku!" volala na svého mazlíčka čtyřletá holčička, a jako mašina se za ním hnala chodbou. A Alex letěl pryč, a radostně kvíkal. "Hej, já ho chci taky chytat!" zakřičela Marilyn, rázem úplně ožila, a hnala se za svou o rok starší adoptovanou sestrou. "Děti," zasmál se Harvey. "Já jdu hledat mýdlo, protože těch pírek, co se mi nalepily na prsty, se asi hned tak nezbavím," řekl Fahad, a vydal se na cestu do koupelny. Harvey se rozhodl jít za holkami, neutíkal však, kráčel pomalu, a přemýšlel o nich, zvláště pak o Marilyn. Co jí mohlo činit tak zvláštní? Proč byla schopná těch věcí, které nikdo jiný nedokázal? Měli s Fahadem tolik otázek, a žádnou odpověď. Alex vletěl do laboratoře, a sedl si Marvinovi na rameno. "Jedeš, ty potvoro!" zasmál se Marvin, a jemně se pokusil do ptáčka strčit. Jenže ten vnímal jeho reakci jako útok, a zoubky ho štípl do prstu. "Jau! No teda, tohle nebylo nutné! Vždyť se dobře známe, Alexi! Byli jsme spolu zavření v Cryptodactylu dva dny!" vykřikl Marvin. "Věřte mi, nechcete vědět, co jsou tyhle potvůrky zač. I když co zatím vím, žerou jenom morálně prohnilé lidi," zasmál se Pierre. "Jak to myslíte? Tohle je pták z jiného vesmíru... jak jste mohl vidět, že někoho... žerou?" "Dlouhý příběh," řekl Pierre a mávl rukou. Do místnosti vtrhly Nicholle a Marilyn. "Tamhle je! Marilyn, ty půjdeš zprava a já půjdu zleva! Chytíme ho!" zařvala Nicholle, a hned se začala za ptáčkem plížit. Marilyn rychle oběhla pár přístrojů, a rozehnala se proti Alexovi, celá rozradostněná. Alex zamával křídly, zamířil ke stropu, a Marilyn narazila hlavou o tubu s čerstvě odčerpanou energií z démantu. Ta spadla na zem a zalehla tříleté dítě. Víko ze speciální látky, jež drželo energii v tubě, přestalo těsnit, a všechna ta energie se rychlostí blesku stáhla k Marilyn. Dítě vykřiklo, jako by bylo mučeno. "Proboha! Dejte od ní tu věc pryč!" zařval Marvin, a hnal se k ní. Pierre přeskočil laboratorní vybavení, tubu odhodil, až se zaryla do zdi, neboť zase jednou podcenil svou sílu, a Marilyn zvedl. Do laboratoře přiběhl vyděšený Harvey. "Co se stalo?! Co se jí stalo?!" křičel zděšeně. "Je mimo," řekl Pierre. Marilyn modře zářily oči, jako by je vyměnil samotný Briddimský drahokam. Postupně zbělaly, pak se v nich objevilo pár černých teček, a pak konečně omdlela. Když se probudila, ležela na postýlce ve svém pokoji, a její tátové a Marvin se na ni dívali. Nicholle u postele seděla a držela ji za ručku, zatímco druhou hladila Alexovi záda. "Byla v bezvědomí jenom deset minut. To není tak strašný," řekl Marvin. "Marve, řekněte nám jednu věc. Co jí to udělalo? Jak to, že... absorbovala energii z Briddimského drahokamu? Jak je to možné? Jak je to sakra možné?!" vyhrkl Fahad. Po odchodu z jejího pokoje k tomu Marvin něco řekl. "Velázquez psal, že Marilyn by mohla být nějak spojena s mnohovesmírem. Tohle si myslí, ale co to znamená... chápete, je tu tolik možností. Třeba ji mohla zasáhnout nějaká energetická šleha... něco takového. Víte asi lépe, z jakého prostředí pochází. Možná nějaký incident v dětském domově? Myslím, že časem na to všichni přijdeme," zněla jeho slova ke starostlivým otcům. V počítačové místnosti osaměla Tien, která dostala od Pierra za úkol hledat informace o Zasvěcených, jen tak, aby Lovci kryptidů věděli, kde se nacházeli a zda náhodou něco neplánovali. Teprve se s takovým počítačem, jakým byla Gabrielle, učila. Jakékoliv informace, které přicházely, raději četla nahlas, neboť se tak na jednotlivá slova lépe soustředila. Rozpoznat jednotlivá písmena latinky jí šlo sice lépe než písmena vietnamské abecedy, kde jí dělaly zvláště velké problémy znaky takových řad jako "a", "ă", "â", přesto však potřebovala i ke čtení jednodušších slov více času. "Počítači, najdi... nové informace o Zasvěcených. Dešifruj informace, které... které jsou... šifrované," pokusila se o příkaz Tien a sama se sobě zasmála. "Mé jméno je Gabrielle," řekl počítač. "No dobře, Gabrielle... tak... najdi informace o Zasvěcených. Prostě to, co jsem teď řekla," pokračovala Tien. "Nalezeno 19 467 výsledků," odpověděl počítač. "Trošku to zmenši. Všechny informace za posledních 24 hodin," přikázala mu Tien. "2 výsledky. NID, Nepalese Investigation Department. Dešifruji. Dešifrace dokončena." Tien zprávy pročítala několik minut, a přestože byla pomalou čtenářkou, vstřebala všechny, skutečně všechny informace. "Přiveď mi sem někoho z týmu," řekla Tien. Dveře místnosti se otevřely, a stál v nich Pierre. "Zdá se mi to, nebo mi tady naše milá Gabrielle začala říkat Frankensteine? Asi se brzo urazím," zasyčel Pierre, a z prodlouženého špičáku sejmul kousek chleba, který mu tam zůstal po svačině. Tien mu vyložila vše, co se právě dozvěděla. Podle tajných informací NID zaútočila jakási skupina lidí na Briddimský klášter, a dle předčasné identifikace agentky přezdívané Camatkārika kēṭī byl v jejich vedení vůdce oněch Zasvěcených. "Hlavně, že říkala, že se o něj dobře postarají! Letíme do Nepálu!" vykřikl Pierre. Necelých patnáct minut nato se spolu s Tien, Vilhelmem, Fahadem a Harveym nacházel v hangáru. Byli již oblečeni do šedých uniform, zrovna takových, jaké nosili při cestě mnohovesmírem, jen tentokrát bez možnosti vysunout z obleku hlavový kryt. Marvin do hangáru přiváděl Nicholle s Alexem a  Marilyn. "Lidi, tohle je naše šance. Briddimská rada asi na portály ve světě kašle, a podle informací, co jsme tady díky Tien získali, teď po diamantu jdou Zasvěcení. Sellerse prý zatím nedopadli, takže běhá někde kolem Briddimského kláštera. Navrhuju jedno. Zaletíme tam, ukradneme drahokam, a pak... pak se nějak, sakra, pokusíme pozavírat ty portály. Ať už bytosti z jiných vesmírů neubližují dalším lidem, a vrátí se domů!" řekl jim všem Pierre. "Ukradneme? To chceš?" zeptal se Vilhelm. "Mě se nelíbí, že si ten drahokam vzali. Všechno musí skončit, a my se o to postaráme. Souhlasíte?" reagoval na to Pierre. "Kdo všechno letí?" zeptala se Marilyn, táhnoucí za sebou po podlaze deku. "My chceme letět taky!" zakřičela Nicholle a přiběhla k Fahadovi a Harveymu. "Teď už nás neopustíte, že ne? Já chci taky letět! A Marilyn! A Alex! Všichni chceme letět! Tady je nuda," pokračovala. Fahad a Harvey pohlédli na Marilyn, teď už dočista při smyslech. "Proč ne?" řekl Fahad a dlouze se zadíval Harveymu do očí. "Pomůžu vám Briddimský drahokam najít. Ať to skončí," řekla Marilyn, a oba muži, i ostatní v místnosti, na chvíli ztichli. Nečekali, že by tříleté dítě dokázalo říci "Briddimský drahokam", a že by ještě reagovalo na Pierrova slova. "Bereme vás, obě," řekl nakonec Harvey. "A já nepoletím?" ozval se ze druhé strany hangáru hlas Kate. "Pierre, mohl jsi mi říct, že chcete odletět, ne? Nemusel mi to oznámit počítač, který mi, nevím proč, říká Frankeinstenko," pokračovala. Marvin se začal hurónsky smát. "Za to můžu já, hehehe!" řehtal se. Zatímco tým nastupoval do Cryptodactylu, a Marvin hangár opouštěl, Pierre a Kate se zase střetli. "Hele, doufal jsem, že ti to řekne někdo jiný. A... počítač... to udělal! Takže... super... letíš taky?" ptal se s dlouhými pauzami Pierre. "Samozřejmě, že letím! Protože je to teď moje práce! Jenže ty jsi očividně svolal všechny, kromě mě... Proč?! Co ti zas vadí, Leroyi?!" zařvala Kate. "Mě nic nevadí! Nenávidíme se přece, ne? Tak co bych s tebou..." "Děláš si ze mě šoufky?! Nenávidíme se?! To se furt musíš držet něčeho, co... co jsem ti řekla někde v tramtárii na druhé straně mnohovesmíru?!" "Kate, proboha, přestaň už s tím!" "Jsi srab, Leroyi. Nenávidím tě, to jo. Ale že ty nenávidíš mě... co si to vůbec dovoluješ?!" "No a to tě jako nemůžu nenávidět?!" Ostatní na ně z letounu hleděli s hrůzou. Pierre vypadal jako příšerný netvor, a Kate zase vypadala jako obyčejný člověk, a společně na ostatní působili jako rozzuření senioři, hádající se o poslední hůl ve výprodeji. Pierre nakonec smutně vydechl: "Kate, možná bychom to měli skončit." "Skončíme to, jasně! Celou tu věc s portálama, s příšerama z jiných světů... tak co tady, kruci, stojíš a furt na mě řveš?!" "Ne, to teď nemyslím. Měli bychom skončit náš vztah. Vlastně už skončil před nějakou dobou, ale... je konec. Úplný konec." Podal jí ruku. "Pochop, že teď letíme udělat něco... hodně těžkého. Chceme si vzít nejmocnější předmět ve vesmíru od těch, kterým patří, ale které alespoň já nepovažuju za ty, kteří by jej v tuhle dobu, během téhle krize, měli mít. A taky ho letíme zachránit před lidmi, jež s ním mají svoje vlastní plány. Už žádné další ohrožování mise. Žádné hádky. Žádné řezání drápy do rukou, slibuju. Jsme jen kolegové. Nic víc, nic míň," řekl, a vstoupil do letounu. Kate tam ještě chvíli stála a němě hleděla před sebe. Těžko říci, koho z nich to bolelo víc, ale kam jinam se po všem, co se mezi nimi odehrálo, dalo jít? Cryptodactyl konečně opustil špicberskou základnu, a teprve nyní se ve vzájemné blízkosti, na jeho palubě, Pierre a Kate poprvé po více než půl měsíci nehádali.

"Toho Frankensteina a Frankensteinku jsem nainstaloval proto, abyste se dali znova dohromady. Doufal jsem, že to třeba pomůže. Že se spolu zasmějete," řekl Marvin do mikrofonu, zatímco seděl v křesle v rohu počítačové pracovny. Pierre seděl za kniplem a poslouchal jeho hlas ve sluchátkách. "Nemělo to cenu. Víte, nejlepší je nezdravé vztahy skončit. Je důležité si to uvědomit, jinak páchají škody," odpověděl na to tiše Pierre, ač ho ostatní v letounu slyšeli. "Jak se Vám řídí? Ještě pořád je Vám z létání Cryptodactylem na zvracení?" změnil téma Marvin. "Zvracet se mi chce z nervozity, ne z řízení tohohle monstra. Kdo ví, jak to dopadne... Za hodinu jsme nad Himálajem. Pošlete mi souřadnice toho chrámu, Blakeu," řekl Pierre. "Pane Leroyi, mohl byste přestat s těmi referencemi?" zasmál se Marvin. "Ne, Robine. Šup sem s těmi souřadnicemi." "Mohl byste mi říkat mým vlastním jménem. Ještě jste to ani jednou nezkusil. A to je mimochodem další důvod, proč jsem Gabrielle zmanipuloval k používání těch přezdívek!" smál se Marvin. "A jak chcete, abych Vám říkal? Damiane? Time? Carrie?" Pierre se ďábelsky usmál a přivřel oči. "Představte si, co by bylo, kdybyste měl příjmení Wayne." Na monitoru vedle kniplu se objevila nová dešifrovaná zpráva z nitra NID. "Sellerse pořád nedopadli, ale hledají ho v okolí kláštera," řekl Fahad, jenž seděl na sedadle vedle Pierra a zprávu jako první přečetl. "Typické," řekl Vilhelm, "pokud ho chceme zastavit, pak bychom měli sázet na triky, které mají Zasvěcení v rukávu." "Jaké triky?" zeptal se Fahad. "Všechny možné," odpověděl Vilhelm, "žil jsem mezi nimi dost dlouho, abych se některé sám naučil. Sellers není žádný profesionál, určitě kvůli mému odchodu od Zasvěcených nic neměnil. Ani neví, jak by co měnil. Takže. Poslouchejte, co vám řeknu." Letoun přešel do stealth módu, jakmile se ocitl v okruhu 200 kilometrů od kláštera. Stovky klikatých horských úbočí přeletěl během pár minut, a stanul na území, kde se kořist Lovců kryptidů nacházela. Marilyn, usazená se svou sestrou a jejím opeřeným mazlíčkem v zadní části letounu, sebou náhle trhla, a oči jí začaly modře zářit. "Tati, tati! Ona zase září! Udělaly se jí modré oči!" zakřičela Nicholle, a chytila svou sestřičku za ručku. "Je blízko. Je v šachtě pod klášterem. Musíte proniknout tam, abyste ho získali," řekla Marilyn, a přestože mluvila svým vysokým dětským hláskem, zněla jako někdo úplně jiný. Cryptodactyl přistál na zasněžené horské plošině. Všech osm lidí z něj vystoupilo. Kate se dlouze zadívala na Pierra poté, co sešla schůdky. To děsivé napětí mezi nimi bylo vážně pryč. Více si v tuto chvíli oba pomyslet nedokázali. "Vilhelme?" oslovil záhadologa z Ghany Pierre. Ten se rozhlédl po okolí a ukázal na skalní římsu sedmdesát metrů východním směrem. "Tam se bude Sellers schovávat," řekl sebejistě, "pokud je celý klášter obklíčený hlídkami, jako že díky počítačovému systému víme, že je, tak bude chtít Evan Sellers co nejlepší výhled na jeho okolí. Je možné, že na některé ze skalních říms nad ním se budou nacházet agenti NID. Ale na to Sellers nedbá." Na chvíli nastalo ticho, a pak se ozvalo táhlé zahoukání. "Yetti?" zašeptala Kate. "Ne, ti mají hlas hlouběji posazený," odpověděl Fahad, "už si nás všimli. Vystavujeme se tu moc dlouho." "Navrhuju jít za Sellersem a překazit mu jeho plán. Zastavit ho dřív, než z té skalní římsy sejde a pokusí se dostat do kláštera," řekl Vilhelm. "Ale co když na té římse není?" zeptala se Tien. "Bude tam, jsem si tím stoprocentně jistý." "Já běžím pro drahokam. Zlatíčko?" řekl Pierre a pohlédl na Marilyn. "Nosí tě někdy tátové na hřbetě? Ne? Tak já tě svezu. To budou skoky, na to nezapomeneš. Potřebuju, abys mi řekla, kde konkrétně ten drahokam je! Ať se v té šachtě pod chrámem nezdržujeme moc dlouho!" Marilyn se na něj dívala zmateně. Ani nevěděla, co slovo šachta znamená, a nepamatovala si, co říkala před chvílí v letounu. Pierre s ní učinil několik skoků, a ztratil se v okolí kláštera. "Nahoru!" zašeptal Vilhelm, a tým jej následoval. Fahad a Harvey si teď trochu vyčítali, že vzali Nicholle a Alexe. Ptáček chtěl totiž poletovat po okolí, toužil po provětrání svých brků, a jejich dcera ho musela neustále pevně držet. Soustředila se na to tak moc, že postup týmu zpomalovala. Nakonec se musel rozdělit - Fahad a Harvey se drželi poblíž své scery, a Vilhelm, Tien a Kate lezli dál. Jakmile se ocitli na skalní římse, skutečně spatřili Evana Sellerse. Věděl o nich, a držel prst na ústech. Chtěl, aby ani nepípli. "Co tu děláte?" zašeptal Vilhelm. "Taky vás rád vidím, starý příteli," pousmál se Evan, "jste opravdu dobrý blázen, že za mnou pořád lezete." "To víte, v utajení to bylo lepší," řekl Vilhelm. "Co s nimi?" zeptala se Sellerse Susan, která se ho s dalšími čtyřmi kolegy stále držela. "Nic. Neohrozí nás," odpověděl Evan. "Vždyť k nám přivedou ty Nepálce," řekla Susan. "No právě. To chci," usmál se Evan. Vilhelm se zarazil. "Víš, jednu věc jsem se naučil, Vilhelme. Zrada se vyplácí." Z vyšší římsy se spustila Camatkārika kēṭī s šesti dalšími strážci. Zbylí Zasvěcení a Kate, Tien a Vilhelm, byli ve chvíli obklíčeni. "A teď jedna věc, se kterou jsi nemohl počítat, Vilhelme! Dillone, tu bombu!" zařval Sellers. Ze sněhu se vynořil stín Archibalda Quartermainea. Držel v ruce tikající krabičku, a hodil ji na Vilhelma. Ten vykřikl, a schoval obličej ve sněhu. Předtím, než však bomba dopadla, zasáhla ji elektrická střela. Do konfliktu se totiž vložil Fahad. Sejmul elektrickou pistoli z opasku své uniformy, a jako profesionální střelec, kterým ostatně bývalý agent Spojených arabských emirátů byl, výbušninu odstřelil. Šleha změnila trajektorii hozené bomby, a ta vybuchla při pádu ze skalní římsy. V klášteře nastal zmatek. Mniši se běželi schovat. Nikdo nevěděl, co to tam nahoře explodovalo. V tu chvíli vběhl do chrámu Pierre s Marilyn, a zamířil okamžitě ke schodišti, jež vedlo do podzemní šachty. Tam skosil řadu bojovníků a agentů NID, s Marilyninou asistencí našel krabici s démantem, a zase zamířil ven. Na skalní římse probíhal lítý boj. Briddimští strážci sráželi Zasvěcené a Lovce kryptidů jednoho po druhém. Vilhelm se celý třásl. Ve strachu o život se válel ve sněhu a uvnitř bojoval se svým alterem, Villiem, jenž chtěl nad jeho myslí převzít kontrolu. Sellers vytáhl z kabátu pistoli s hákem, ten namířil na střechu kláštera, vystřelil, a hned na to skočil na lano, jež se teď mezi skalní římsou a chrámem vytvořilo. Susan Yang ho následovala. Pistoli samotnou Sellers po výstřelu lana vtiskl do ruky jedinému dalšímu Zasvěcenému, který byl stále při smyslech. Mezitím z kláštera vybíhal Pierre s Marilyn. "Mer... totiž, kruci. Promiň, nechci před tebou mluvit sprostě. To je mela! Co budeme dělat? Nezdá se mi, že démant budeme moci ostatním jen tak předat," řekl Pierre. "Přenesu nás odsud," řekla Marilyn, a jakmile Pierre vyskočil, a zeptal se, jak to hodlala udělat, objevilo se intenzivní světlo, a celá mela skončila. Nepálští bojovníci na skalní římse osaměli. Lovci kryptidů byli pryč, Evan Sellers a Susan Yang byli pryč, zůstali jen čtyři další Zasvěcení, a ten, který ještě nebyl v bezvědomí, brzy dostal pořádnou ránu do hlavy, takže se také ocitl v říši snů. Marilyn se nemusela Briddimského drahokamu ani dotknout, aby ostatní přenesla pryč. Musela být jen v jeho blízkosti! Stáli teď všichni daleko od kláštera, daleko od letounu, na úplně jiné, hustým sněhem pokryté plošině. Chumelilo, a Evan Sellers nahlas oddechoval, pohlížeje na krabici v Pierrových rukou. "Dejte mi ho!" vykřikl. Ale Fahad ho chytil za rameno. "Ani náhodou," zasupěl. "Jsi tu s námi jen proto, abyses nedostal ke klášteru, a neublížil dalším lidem. Sáhnout na drahokam ti nedovolíme," řekla Marilyn. Ostatní na ni opět hleděli, protože taková slova od tříletého děvčátka zkrátka nečekali. Nedokázali pochopit, proč v posledních několika minutách takto hovořila. Sellers se rozbrečel. "Potřebuju ho. Musím ho někomu předat..." naříkal. "Proč?" zeptal se Vilhelm. Boj se svým alterem tentokrát vyhrál. Mluvil dospělým hlasem. "Proč ho potřebujete? Je celá tahle jízda Zasvěcených, všechny ty hrátky s duchy, jen o Briddimském drahokamu?" tázal se. "Tak trochu," řekl Sellers, "vy to nechápete. Nemůžete pochopit, o co se snažím." Na chvíli zavládlo hrobové ticho. Susan se na Sellerse dívala zrovna jako tehdy, před pár hodinami, když se mu postavil Dave a donutil ho něco málo říci. "Jde o mou rodinu," řekl tiše Sellers a utřel si několik slz, "nechci ten drahokam pro sebe, musím ho někomu dát." "A ten někdo je stín Archibalda Quartermainea, co?" zeptal se Pierre. Na zprávu od agentky Kentové si moc dobře pamatoval. "Co? Neznám žádného Quartermainea. Ne, já... nemůžu to nikomu říct!" vyhrkl Sellers. "Někomu to říct musíte. Buď nám, anebo těm zabijáckým nindžům. Být váma, tak to radši řeknu nám," zněla Pierrova reakce. "Dillon mě oslovil s tím, že se musím pokusit spojit vesmíry. Bylo by to asi vyšlo, jenže... jsme o drahokam přišli," řekl Sellers, "co víc chcete vědět?" "Co vaše rodina? Drží ji Quartermaineův stín v zajetí nebo co?" "Moje rodina? Moje rodina už neexistuje," řekl Sellers a zase mu z očí vyteklo několik slz, "moje rodina je ztracená. A právě proto to nemůžete pochopit!" Jeho nářek byl hořký. "Tohle je moje jediná šance, jak je přivést zpět! Moje rodina zemřela, chápete?! Jsou pryč! Pryč z tohohle světa! Vzali mi je... vzali mi je mimozemšťani při invazi Londýna... vystříleli je... před mýma očima! Minulý rok na jaře, najednou... přišli... mimozemšťani z vesmíru... svět začal vřít... Londýn se změnil v ohavnou kobku plnou mrtvol... a mezi nimi... mezi nimi byly moje děti, moje žena, roztrhaní na kusy těma hnusnýma potvorama!" "A vy je chcete vrátit do tohohle světa?" zeptal se Pierre. "Dillon mi slíbil," vydechl Sellers a zakryl si oči, "že mi pomůže najít tu správnou dimenzi, kde jsou ještě živí. Vím, že to jde! Vím to, protože teď tady mezi váma jsou lidi, co zemřeli a zase žijí! Možná, že když se ta dimenze najde... možná, že když se spojí vesmíry, tak... bude moje rodina zase žít! Nemůžete mi přece zabránit v tom, abych se o to pokusil! Sami jste přece cestovali v čase, ne? Sami jste si přivedli, vy hnusní chamtivci, svoje nejmilovanější kamarády, kteří už žít neměli! Tak proč ne já? Proč ne všichni ostatní?!" "Proč ne všichni ostatní?" ozval se z temnoty noci polotichý hlas Jakea Dillona. "Pan Sellers splnil svůj úkol. Možná, že se v blízkosti démantu znovu ocitl úplnou náhodou... díky vám... ale zaslouží si, co chtěl. Dáte mu možnost shledat se znovu s těmi, které tak miloval, a o které přišel? Nebo mi démant nevydáte?" "A k čemu ho chceš ty? Pro Quartermainea? Závisláka na drahém kamínku, a člověka neschopného jediné špetky empatie?" vyhrkl Pierre. Ve tmě nešlo Dillona vidět, jen Marilyn vnímala, kde se nacházel, a natáčela k němu hlavu. Pomalu se ke krabici s diamantem blížil. Zato Pierre házel hlavou ze strany na stranu a snažil se odhadnout, kde se bytost nacházela. "Co s Briddimským drahokamem budeš dělat? Proč tolik chceš kolizi vesmírů? A co seš vlastně zač... Jakeu?!" "Do toho ti nic není. Důležité je jen jedno. Démant je můj."

Pokračování příště...