Správce dinosauřího parku - Osm otáček

Tak, přichází víkend, konečně si trochu odpočineme... Ale Dan Jameson si asi jen tak neodpočine! Musí totiž dohnat vše, co měl učinit ve dnech, kdy se nenacházel v parku...

Osm otáček

Když jsem si minulý týden dopsal týdenní zápis, zrovna začalo nad atolem kroužit letadlo. Oliver bezhlavě vyskočil do vzduchu a mocně zamával. Unaven pobytem v horku na písčitém ostrůvku uprostřed oceánu, klesl brzy k zemi a sotva se zmohl na výkřik: "Tady jsme!" Ale jeho skok byl pozorován už dávno poté, co se o nás lidé v letadle dozvěděli. Přilétali totiž k atolu s jediným cílem: zachránit nás. Omdléval jsem a můj zápis z minulého týdne téměř spadl do vody, když zelený hydroplán přistál na vodě. Z letounu vyskočil jediný muž. Skočil šipku do vody a ve chvíli byl u ostrova. "Musíte s námi!" říkal. Nejprve odtáhl do letadla mne, ještě předtím však chytil můj zápisník, když jsem ho pouštěl do vody. Měl na zádech nepromokavý batoh, tak dal zápisník do něj. Dal mi napít vlažné, svěží vody a poté mne chytl za ruku a doplaval až k hydroplánu. Pilot mu pomohl posadit mne na zadní sedadlo. Byl jsem vyčerpaný. Zachránce pak plaval pro Olivera (letoun byl umístěn jen asi deset metrů od břehu atolu, tudíž doplavat k němu nebyl problém zabírající mnoho času), zatímco mi pilot sundal zpocenou košili a dal mi čisté zelené tričko. Pomalu jsem omdléval vysílením. Jen jsem si všiml, že na tričku stál nápis: "Lovci pravěké zvěře." A právě to mne zděsilo. Ležel jsem v mdlobách a jen jedním uchem jsem vnímal hluk motoru hydroplánu a lidské hlasy. Letěli jsme a letadlo se otočilo popvé, já otevřel oči a uviděl modrou oblohu, po chvíli podruhé, pak třikrát za sebou, pak někdo vykřikl: "No nazdar! Máme špatný počasí!" a pak ještě několikrát, a nevím jakto, ale asi to byla ještě skutečnost, neboť to všechno bylo tak reálné. Dohromady jsem otáček napočítal osm, byla to přímo aeroakrobacie, a někomu se asi udělalo i zle, což jsem poznal podle sluchu, ale pak se situace uklidnila a já zcela ztratil vědomí, a zase jsem jen vnímal hluk motoru a lidské hlasy. Zdály se mi příšerné sny. Letadlo s námi odlétalo, dostali jsme napít alkoholu, pak jsme se opili a nakonec jsme se probudili na tajemném mlžném ostrově plném vojáků a ozbrojených Carnotaurů s dělem na zádech. Nějaký zločinec v kukle mne zavřel do malé místnosti se dvěma darebáky, kteří mi chtěli dát co proto, ale pak přiběhl Oliver a odstřelil dveře cely. Učinil tak svýma rukama. Bylo to neuvěřitelné! Oliver mohl vysílat ohnivé vlny! "Jau!!!" vykřikl jsem, když mi pak jednu dal. Probudil jsem se na své posteli ve svém domku na svém ostrově... Tedy ne mém, ale Tedově, tedy Charlesově ostrově... Zjistil jsem, že jsem v bezpečí. Byla sobota odpoledne. Oliver mne musel vzbudit lehkou fackou, která ale pořádně bolela. Musel se spolu s několika doktory ujistit, že jsem v pořádku. "Ta facka fakt nebyla ohnivá," smál se pak Oliver, a já na něj výjimečně nebyl nijak naštvaný, "ale máš z toho slunce zpálený obličej, proto Tě to tak bolelo. A jestli se Ti o tom zdálo, tím líp. Aspoň vnímáš." Zbytek sobotního odpoledne a podvečer jsem strávil na mé zahrádce a trochu si hrál s Dinem. Musel jsem se pořádně rozcvičit, neboť jsem byl celý ztuhlý. Na otázku, co to jsou Ti "lovci pravěké zvěře" mi Oliver odpověděl se smíchem u večeře: "Ale kdežpak Lovci pravěké zvěře, vždyť to byli naši přátelé Ochránci pravěké zvěře! Krátce poté, co Rogerovo letadlo, mimochodem Roger též přežil a jí večeři támhle na druhé strany jídelny, tak tedy poté, co Rogerovo letadlo spadlo do moře, vyslali nad oceán několik hlídek a jedna nás pak našla. Byli rádi, že jsme přežili."

Já teď musím dohánět spoustu práce. Za těch pár dní, které nestráví v parku, nabere člověk velké zpoždění. O Dina se během několika dnů, kdy jsem byl nepřítomen, staral jeden veterinář, přesto bylo už krátce po probrání se z mdlob mou povinností Dina očistit od parazitů. Drbání má rád. Chová se při něm jako pejsek a je hrozně rád, když ho někdo drbe mezi očkama. Od neděle chodím krmit našeho Giganotosaura, který od svého příjezdu před nějakou dobou značně vyrostl. Také s Tsintaosaury to není jednoduché, konečně se však uskutečnila přestavba jejich výběhu, i když oba bratři se pořád rádi opírají o kůly v plotě a hned ve středu jsem s rangery musel jednoho z bratrů odchytávat, zatímco druhý si pohodlně stál na půli cesty ven z ohrady, přímo v díře v plotě, a spokojeně žvýkal nějaké byliny. Báli jsme se, že jsou jedovaté, a tak jsme jej museli odchytit a prohlédnout na veterinární stanici, jenže se ukázalo, že to byl normální jetel. Zvláštní, asi sem s lidskými osadníky, tedy námi, dorazily i cizokrajné rostliny. Naopak lesík ve středu Tedova ostrova si stále uchovává svůj tichomořský vzhled. Včera se tam ale ztratil jeden Lagosuchus, neboť se prohrabal pod klecí. Při odchytu jsem nebyl přítomen, naopak tam byl Oliver, a dnes ráno mi ukázal pořádný kousanec mezi palcem a prsteníčkem na pravé ruce. Kousanec nepříjemně otekl a Oliver se musel nechat vyšetřit, zda nedostal infekci. Naštěstí se ukázalo, že ne, ale dosti mne vyděsil, když mi u oběda řekl, že Lagosuchové kousnutím přenášejí nemoc, jež se pak lidskou mluvou přenáší na další lidi. Vzhledem k tomu, že na mne zrovna schválně mluvil z malé vzdálenosti, jsem téměř vyšiloval. Bál jsem se, že je to pravda, tedy samozřejmě do té doby, než jsem si uvědomil, že to není pravda, a že si to Oliver vlastně jen vymýšlí, aby mě vyděsil, a vůbec, že je to další z jeho pitomých vtípků. Urazil jsem se! Ale jinak jsem rád, že jsme náš pobyt na tolu přežili...

Tak zase příště u dalšího Správce dinosauřího parku!

To byl Dan Jameson a jeho týdeník Správce dinosauřího parku. Zítra se těšte na dobrodružství jiného charakteru!