Vzácní novozélandští scinkové...

Herpetofauna Nového Zélandu, tedy plazi a obojživelníci na ostrovech se vyskytující, není zastoupena příliš mnoha druhy. Na Novém Zélandu byly zaznamenány tři druhy hadů, ale dva z nich se k Severnímu ostrovu pouze zatoulali nebo byli nalezeni na plážích již mrtví, vyplaveni mořem. Jediným novozélandským hadem je proto zřejmě i nejrozšířenější had na světě, tichomořský vodnář dvoubarvý. Z podtřídy ještěrů se na Novém Zélandě vyskytuje již větší množství druhů, především pak různé druhy gekonů, z nichž některé jsou až zářivě zelené. Kromě gekonů jsou snad jedinými dalšími ještěry na ostrovech scinkové, další skupina ještěrů rozšířená po celém světě, z nichž někteří mají končetiny, jiní ne, a dorůstají různých velikostí. Novozélandští scinkové jsou malí, avšak výjimku tvoří rod Oligosoma, kam patří až středně velké druhy (běžně však do deseti centimetrů délky) a jenž je rozšířen na Novém Zélandě a ostrově Lorda Howa, stejně jako na Norfolku. Právě do tohoto rodu spadá i dosud málo prozkoumaný, avšak velmi vzácný novozélandský scink, nazývaný cobble skink. Nemá zatím latinské jméno (snad kromě rodového), protože dosud nebyl vědecky popsán. V roce 2007 ho objevil Tony Jewell v hospodě Miners on Sea v novozélandském městečku Granity na západním pobřeží Jižního ostrova. Všiml si totiž, že mezi dlažebními kameny hospody se pohybují nějací zvláštní ještěři, a jako expert na plazy si už na pohled všiml jejich odlišnosti od ostatních novozélandských scinků, které dobře zná. Tak se roku 2008 rozhodl napsat o novém druhu scinka z hospody Miners on Sea do své publikace Fotografický průvodce plazů a obojživelníků Nového Zélandu (A Photohraphic Guide to Reptiles and Amphibians of New Zealand). Scink označovaný jako cobble skink je velmi podobný scinku druhu Oligosoma infrapunctatum, který má na Jižním ostrově značně větší areál rozšíření. Určitě s ním společného předka, to přece též vedlo k důvodu, proč je už řazen k rodu Oligosoma... Původně se myslelo, že nově objevený druh scinka obývá celé západní pobřeží nebo alespoň velkou část, ale později se ukázalo, že jediným místem, kde může být spatřen, je doslova za hospodou Miners on Sea. Je to specialita městečka Granity, jehož jedinými dalšími obyvateli je 300 lidí a jejich domácí mazlíčci. V letech 2015 a 2016 byl proveden výzkum druhu a jeho sčítání, který vedl k již očekávanému znepokojivému zjištění: tento scink je neuvěřitelně vzácný a pro svou izolaci a drobný areál rozšíření se řadí k těm nejohroženějším plazům na světě. Bylo potvrzeno, že divokých jedinců žije už jen třicítka, a proto byl zahájen chovný program v Aucklandské zoo, kde jsou někteří jedinci tohoto obdivuhodného druhu chováni teprve od minulého roku... Důvodem, proč jsou na pokraji vyhynutí, jsou jednak cizí predátoři dovezení člověkem, tedy kočky, lasičky a další savci, a také ničení přirozeného prostředí tohoto scinka. Minulý rok na jaře zasáhly západní pobřeží Nového Zélandu velké, silné přílivy a nával bouřkového počasí, což se projevilo na zavodnění a celkové devastaci části krajiny v okolí Granity. I proto byl tak rychle zahájen chovný program tohoto scinka, brzy by totiž mohlo být pozdě, a to jak kvůli špatnému počasí, tak kvůli predátorům. Nynější výsledky jsou úžasné: ze 38 jedinců se počet scinka označovaného jako cobble skink v Aucklandské zoo vyšplhal na 40. Přibyli tedy dva jedinci. Je to velký úspěch, protože ochrana tohoto druhu je teprve v začátcích a ne vždy jsou chovatelé obeznámeni s chovem vědecky nepopsaného nebo jen velmi málo známého druhu. Rozmnožování v zajetí se tedy daří a zdá se, že tomu tak bude i nadále...

Za námět pro tento článek i fotografii vděčím tomuto webu: https://www.theguardian.com/environment/radical-conservation/2017/jun/01/new-species-discovered-behind-a-pub-then-saved-from-extinction#img-2 . V článku najdete další informace o evoluci či ochraně tohoto druhu...