Tulerpeton

Tulerpeton se řadí mezi primitivní tetrapody nebo-li čtvernožce. Byl to obojživelník žijící v geologickém období nejvyššího Devonu na území Ruska. Je pojmenován po regionu Tula Oblast v evropské části Ruska, kde byl v osmdesátých letech minulého století nalezen fosilní materiál, popsaný roku 1984 O. A. Lebedevem... Tulerpeton patřil k vůbec prvním obojživelníkům, tvorům, kteří v poslední etapě Devonu učinili ten tolik důležitý krok, a to ven z vody na suchou zem, čímž dali základ tak rozmanité skupině suchozemských obratlovců a mezi jejich potomky jsme i my lidé. Přestože byl objeven v sedimentech dávných estuárií (nálevkovité říční ústí do moře, pro něž je typický výskyt brakické vody), byl více suchozemský než například Ichthyostega či Acanthostega, kteří byli před 365 miliony let jeho současníky. Paleontologové to vědí díky tomu, že měl Tulerpeton robustní lopatkový pletenec. Další pozoruhodností tohoto dobyvatele souše je počet prstů: polydaktylie, nebo-li počet prstů převyšující číslo pět, je velmi dobře patrná. Ve skutečnosti měl šest prstů na každé z končetin. Byly nalezeny jen kosti přední a zadní končetiny, lopatkový pletenec, jeden obratel z páteře a též fragment lebky. Jsou to však kosti prstů, které vyvolaly zajímavé otázky. Slavný paleontolog Mike Benton z Univerzity v Bristolu prohlásil, že vyšší počet Tulerpetona by mohl poukazovat na redukci počtu prstů během vývoje čtvernožců, což se během evoluce v prvohorách nemuselo stát jen jednou, ale rovnou dvakrát, a Tulerpeton by toho mohl být dokladem. Redukce počtu prstů z šesti na pozdějších a obvyklých pět by se tak mohla udát jak při vývoji obojživelníků, což je potvrzeno, tak při vývoji primitivních plazích forem (reptiliomorfů). V druhém případě to není jisté a někteří zastávají názor, že k takové redukci došlo jen jednou a to přímo při vývoji Tulerpetona k dalším, vyvinutějším obratlovcům... Toto zvíře bylo 1,5 metru dlouhé, velikostně tedy srovnatelné s Hynerpetonem. Při svých prvních krocích po suché zemi mohli tito primitivní, již částečně suchozemští obratlovci pozorovat první rozvinuté suchozemské rostliny, jejichž evoluce se od prvních dnů v žáru silurského slunce urychlila a dala vzniknout mnoha novým druhům i skupinám. Zemi již kolonizovali bezobratlí, takže Tulerpeton nacházel masitou potravu i při svých toulkách po souši. Byl však neobyčejně pomalý v chůzi. Zato ve vodě dokázal vyvinout vyšší rychlost, zvláště díky speciálně uzpůsobenému, zploštělému ocasu (ten se sice mezi fosilními pozůstatky nenašel, lze však soudit, jaký tvar měl, díky zachovalým pozůstatkům příbuzných tetrapodů). Uzpůsoben byl tedy k částečnému životu na souši, mnoho času však trávil ve vodě. Svou pokožku musel udržovat vlhkou, což je pro obojživelníky typické. Zdržoval se především v mělkých vodách blízko pobřeží...

Jeho popisek naleznete v knize "Země před dinosaury" od Sébastiena Steyera.

Příště Elpistostege!!!