Lovci kryptidů: Obr z pralesa (3/3)

Pierre, Sabine a Jack už nalezli Mokele Mbembe, konkrétně matku s mládětem. Konžský prales se ukázal být skvělým domovem pro tato roztodivná zvířata, která společně přečkávala noc v malém údolíčku. Jackovi se podařilo dvojici zvířat natočit z výšky díky lanu, které tým nad tímto údolíčkem natáhl. Pak je následovali až k řece, kde se z pralesa vynořil obrovský predátor. Musel to být nějaký abelisaurid, zřejmě Rugops, jak to odhadl Jack. Pierre a Sabine utíkali k místu původního táboření, zatímco Jack dravce odlákal. Skočil do řeky, ale rychle proudící proud ho unášel neznámo kam...

LOVCI KRYPTIDŮ: OBR Z PRALESA, ČÁST TŘETÍ:

Jack se marně snažil zachytit o nějakou kládu, které řeka ladně unášela. Občas se před ním vynořila nějaká skála a vyhnout se jí nebylo zrovna jednoduché. Kdyby mohl, zachytil by se Jack některé z těchto skalek, jenže jejich vršek byl obvykle tak ostrý, že by si rozřezal ruce. Proud byl stále rychlejší a prudčí a Jack si lámal hlavu, co s ním bude, zatímco se vyhýbal skalkám. Najednou se před ním objevila další peřej. Jack se lekl. Voda se tam o skály tříštila. Ne, to nebyla jen peřej. Musel tam být vodopád. Jack sebral všechny síly a s obrovským odhodláním plaval kraulem k levému břehu, který mu byl nejblíže. Snažil se seč mohl, ale řeka mu bránila v tom, aby se břehu přinejmenším letmo dotkl. Pak ucítil, že o něco narazil nohou. Nohama se k tomu přitiskl, a hned přidal i ruce. Byl to oblý balvan, ležící pod hladinou řeky, a byl připevněn ke dnu. Jack kašlal, několikrát se totiž vody nalokal. Jakmile se vydýchal, obhlédl okolí. Vodopád strašlivě hučel a voda bublala jen tak tři metry před ním. "Ještě čtyři metry a už jsem ležel tam dole pod vodopádem," pomyslel si Jack. Natáhl ruku k levému břehu a položil ji tam na písek. Chodidly stále tiskl balvan a tak se mohl pokusit dotknout se břehu i druhou rukou. Zachytil se tam klacku uvízlého v písku. "Teď nebo nikdy!" vykřikl nahlas Jack, aby si dodal odvahy, natáhl se, nohy opustily balvan a rázem byl na břehu. Tam si lehl na jemný písek, očima sledoval koruny stromů, ruce měl natažené a vydechoval. Po chvíli se ale posadil. "Měl jsem namále," pomyslel si, "jen doufám, že jsem tímhle krokem zachránil Pierrovi a Sabine život." Ještě udělal pár kroků směrem k peřejím a z výšky se podíval na vodopád. Tam dole bylo velké jezero. Hladina vody byla klidná, ale vodopád samotný byl přinejmenším třicet stop, tedy asi devět metrů, dlouhý. Kdyby Jack přežil pád z vodopádu, což by přece jen bylo možné, měl by pak problém s výstupem nahoru. Skály byly kluzké, tekly po nich spršky vody a po celém okolí vodopádu se dalo jen s těží lézt. Jack nemeškal, svlékl si svou modrou, avšak promočenou košili, a vracel se zpět tam, kde začal jeho útěk... Mezitím se Pierre a Sabine vrátili do vesničky. Byli trochu vyděšení, neboť takový útěk nečekali. Okamžitě přišli za Ewetem na letiště. Ve zkratce mu všechno vysvětlili a aby uvěřil jejich neuvěřitelnému příběhu, ukázali mu své fotografie Mokele Mbembe. Také podotkli, že Jack nechal svůj batoh s kamerou a cennými záběry na břehu řeky, ale že chtějí najít především svého přítele. "Když je to tak," řekl Ewet, stále šokovaný fotografiemi kryptida, "vezmeme mé letadlo a budeme po něm pátrat nad lesem. Viděli jste ho skočit do vody... Mnohé řeky jsou tu zrádné. Pokud se nezabil v některých peřejích, kterých je tu víc než prstů na rukou, pak by se měl držet při břehu některých z řek, případně tam uvízl mezi skalami. Zkusíme ho najít." Motor malého osobního letadla se čtyřmi sedátky byl okamžitě nastartován. Letadlo vzlétlo, mnozí vesničané ani nevěděli proč. Ťukali prsty na hlavu a říkali si mezi sebou, že ti cizinci Eweta přesvědčili k sebevraždě a další úsměvné příběhy nezaložené na pravdě. V těch chvílích se Jack vrátil k poklidnější části řeky. Mokele Mbembe už tam nebylo, ani dravec zde nebyl přítomen. Batoh s kamerou stále ležel na břehu. Jack k němu přiběhl a sevřel ho v prstech jako ztracené dítě. "Uf," oddechl si, "je v pořádku. Záběry na kameře jsou... Uff!" Za chvíli uslyšel hluk letadla. Nebylo zde však místa, kde by se letadlu ukázal. Napadlo jej, že ho hledají Pierre, Sabine a Ewet, ale nemohl jim to dát najevo. Tak se vracel do vesnice. K večeru tam byl. Vesničané anglicky moc neuměli. Někteří ovládali francouzštinu, takže Jackovi pomohly základní fráze, které se naučil v dětství. Zjistil tedy, že Ewet a ti cizinci s letadlem odletěli a ještě se nevrátili. Teď si začal Jack dělat starosti. Už museli být ve vzduchu celé hodiny. Buď nechtěli pátrání vzdát, anebo se s letadlem něco stalo. Jako policista v akci vtrhl Jack do Ewetovy pracovny a zapnul vysílačku. Mezi papíry poházenými na pracovním stole brzy našel informace o tom, jakou frekvenci má Ewetův letoun. Zkoušel jej kontaktovat hned několikrát, avšak bez úspěchu. Zavolal tedy na letové centrum v Kongu. Bylo mu oznámeno, že jmenované letadlo se už ve vzdušném prostoru nenachází-několik hodin se jim nikdo nehlásil...

Jack otevřel šuplík a vytáhl z něj mapu celé oblasti. Napadlo jej, že letadlo, pokud tedy nespadlo, přistálo na nějaké plošině. Po dvou minutách pečlivého studia mapy a výškové členitosti okolí si všiml, že tak deset hodin cesty odsud se nachází kamenitá plošina v horách. Na to, aby tam vyrazil, bylo už moc pozdě. Tak si šel lehnout do domku, kde byl tým ubytován. Byl celkem klidný a přesvědčený o tom, že své přátele nalezne, ačkoliv původně chtěli oni nalézt jeho. Jeho úsudek byl celkem správný, Pierre, Sabine a Ewet byli stále naživu a letadlo bylo opravdu "zaparkováno" na kamenité plošince. "Tady přespíme," navrhl Pierre. On a Sabine si na plošině postavili stany, Ewet přespával v letadle. Jack se vydal do lesa hned zrána. Ráno ještě odzkoušel vysílačku, ovšem bez odpovědi. Ewet si s přistáním letadla vysílačku omylem vypnul, proto neodpovídal. Jack tedy procházel lesem veden mapou a mačetou se prosekával těmi nejneprostupnějšími místy zarostlými vegetací. Sabine ráno vyšla ze stanu a šla se podívat, co se nachází pod plošinkou. Byla tam síť skal a jeskyní. Nedalo jí to, aby nešla ty jeskyně prozkoumat. Vzala si baterku a šla. Jakmile vkročila do jeskyně, uviděla spoustu netopýrů. Trochu se bála a tak vyšla ven a vkročila do jiné jeskyně. Našla tam trus nějakého zvířete. Okamžitě jej zabalila do sáčku a jeskyni opustila. Vrátit se na plošinku znamenalo trochu lezecké dovednosti. Sabine se škrábala nahoru, všechny ty skálky s jeskyňkami byly pod ní, a ještě níže byl deštný les. Sabine ale uklouzla a spadla. Náraz to byl docela silný a vyvrtla si kotník. "Pierre! Pomoz mi!!!" řvala. Pierrova hlava z plošinky vykoukla dříve, než by to ona čekala. "Pomůžu Ti nahoru, ale... Propána!!!" vyhrkl Pierre. "Co se děje?!" zařvala se strachem Sabine. "To za tebou je Lebeční hora! To místo s Kongamaty!" odpověděl Pierre. Vzbudil Eweta a společně pomohli Sabine nahoru. Pak jí zraněný kotník ošetřili a nechali samotnou v letadle. Vrátili se tam dolů. "Páni, v životě jsem si nemyslel, že bych uviděl nějaké z těch tajemných zvířat. Lebeční hora měla být jen místní pověst... Ale ona existuje a já v ní právě jsem," šeptal vzrušeně Ewet, když s Pierrem prolézali úzké chodbičky jeskyní, jež z dálky vypadaly jako oči na lebce ohyzdného netvora. Z dálky se ozvalo několik pískavých zvuků. Ewet i Pierre se roztřásli hrůzou. Úplně člověkem pronikaly, bylo to jako zesílené pískání netopýra zkombinované se zvuky krokodýlích mláďat. Ve tmě, jen deset metrů od dvojice, se zaleskly oči nějakého zvířete. Pierre vytáhl fotoaparát a vyfotografoval je. Ten tvor zmizel v hloubi jeskyně. Jak už to bývá, Pierre za ním utíkal, ale zjistil, že úzkou průrvou ve skále neproleze. Tak se tedy vrátili zpět na plošinku. Tam je čekalo překvapení. "Jacku! Konečně tě vidíme!!!" vyhrkl Pierre. Jack jim vysvětlil, jak unikl abelisauridovi a jak se je pak snažil najít. Ewet se chytl za hlavu, když zjistil, že omylem vypnul vysílačku... "Bylo to nezapomenutelné dobrodružství... A my máme tolik materiálu, že Mokele Mbembe, ten abelisaurid a ten podivný tvor s lesklýma očima budou brzy uznáni zoology za živoucí," řekl ještě Pierre, když všichni čtyři seděli v letadle a vraceli se zpět do vesnice. Pod nimi se rozkládal hustý Konžský prales, který stále nevydal všechna svá tajemství...

Dobrodružství v Kongu možná končí, ale Pierra, Sabine a Jacka čeká nějaké další... Jak navíc tito dobrodruzi zabrání tomu, aby se někomu zachtělo zbavit konžské kryptidy svobody a přivlastnit si je? Možná, že naši přátelé se v této divoké zemi ještě ocitnou...