Vývoj želv, 4. část

Pravěké želvy se vracejí! V této části se podíváme na úžasné obrněné plazy, kteří žili spolu s dinosaury a nakonec, na rozdíl od nich, na konci Křídy přežili a jejich vývoj pokračoval!

Vývoj želv, 4. část:

Pouze v Křídě žily na Zemi želvy, pro které byly typické redukovaný karapax a občas i plastron, velká hlava a krátký krk. Zároveň měly velmi krátký ocas, a některé přitom dorůstaly do monstrózních rozměrů... Paleontologové pojmenovali tyto želvy Protostegidae. Byla to čeleď žijící ještě před 70 miliony let, ale pak vyhynula. Vrcholem jejích evoluce byla obrovská želva, na kterou se nyní podíváme. Vlastně to byla největší želva, která kdy žila. Dokonale přizpůsobena životu v moři, proklouzávala vodami Křídového oceánu ovládaného mosasaury a dalšími obávanými plazy. Na dně Křídového moře byly kosti těchto želv skvěle zachovány a po sedmdesáti milionech let byly vyňaty ze sedimentových schránek Jižní Dakoty a Wyomingu. Dostaly jméno Archelon... Tato želva měla více než 4 metry na délku, rozpětí předních končetin (delších než zadních) činilo 5 metrů a váha, ta byla ohromující. Tato želva vážila takřka 2,5 tuny. Nejspíše se živila medúzami, chobotnicemi, olihněmi a dalšími mořskými živočichy. Archelon si právem drží titul největší kdy žijící želvy a zároveň neuvěřitelně pozoruhodného tvora. Ale pro nás, kteří putujeme při proudu času směrem k současnosti a sledujeme vývoj želv, je ještě něčím zajímavá. Neměla totiž krunýř v pravém slova smyslu. Její záda byla totiž vyztužena kostmi a pokryta kůží. Dnešní kožatky však také nemají příliš tvrdý krunýř. Možná je to přizpůsobení k životu ve vodě. Každého napadne, že s těžkým krunýřem by se Archelonovi opravdu těžce plavalo. Archelon měl ještě několik bratranců, například želvu Protostegu měřící tři metry. Ta byla tedy druhou největší mořskou želvou, která kdy žila... Jak vidíte, čeleď Protostegidae zahrnovala skutečné obry. Ale snad to bylo důsledkem pádu meteoritu na konci Křídového období, že tito želví giganti spolu s dinosaury, pterosaury a mořskými plazy nadobro zmizeli... Ale želvy jako řád přežily. V čem tkvěl jejich úspěch?

Roli v tom hrála velikost. Malá zvířata se po pádu meteoritu byla schopna skrýt do různých štěrbin, děr v zemi a jednoduše uniknout smrtícímu žáru, požárům a dalším katastrofám. Meteorit jich spustil celou řadu. A tak zatímco dinosauři a obrovské želvy zmizeli, ty malé katastrofickou událost na přelomu druhohor a třetihor přežily. A my dokonce několik z nich známe konkrétně! Compsemys, seznamte se s malou, 30 centimetrů dlouhou želvou. Byla jedním z těch zvířat, která přežila katastrofu před 65 miliony let. Fosilie Compsemyse se totiž našly jak pod, tak i nad geologickou K-T hranicí. Její lebka by Vám mohla připomínat hlavu dnešních kajmanek, dravých amerických želv. Zobák Compsemyse byl zaoblený s malým háčkem-perfektní k chytání ryb. Compsemys má v současném světě jednu příbuznou, je to středoamerická dlouhohlávka mexická! Tato půvabná želva je dnes bohužel ohrožena, neboť její přirozené prostředí je lidmi ničeno. Všichni ostatní příbuzní Compsemyse už vyhynuli a tato vývojová linie želv je dnes zastoupena jen onou dlouhohlávkou mexickou... Mohlo tedy přežití některých želv na konci Křídy záviset na velikosti? Je možné, že ano. Compsemys možná právě díky své velikosti přežil. Dokladem toho je už jen fakt, že jeho zkameněliny byly nalezeny jak v horninách z konce Křídy, tak ze začátku Paleocénu. A tento rod želv byl nedaleko od centra neštěstí, žil v Americe, nedaleko od dopadu meteoritu (ten spadl k dnešnímu Mexiku). Jiné želvy, jako dvoumetrová Toxochelys, která také žila na konci Křídy, vyhynuly. Samozřejmě, že přežití želv záviselo i na potravě, ale je známo, že katastrofu tehdy přežili malí živočichové. V třetihorách se pak želvám naskytly nové možnosti...

Na prvním obrázku se nachází Archelon z Monster pravěkých oceánů, zatímco na druhém je zkamenělina Toxochelyse. O třetihorních želvách v příští části!