Vývoj želv, 1. část

Kde hledat původ želv? Jakými změnami tato skupina plazů během svého vývoje prošla? Na tyto a mnohé další otázky si zodpovíme v novém projektu Vývoj želv. Sliboval jsem ho již před několika měsíci, avšak nyní jej konečně začínám psát... Nejprve nás čeká výlet do minulosti vzdálené přes dvě stě milionů let...

Vývoj želv, 1. část:

Želvy (Testudines) patří k tvorům, jež zná každý. Některé druhy jsou populární jako domácí mazlíčci, jiné současné želvy jsou kriticky ohroženy destrukcí přirozeného prostředí, sběrem a zabíjením. Mnohé se těší přísné ochraně, jiné jsou zase přes měnící se podmínky celkově v pořádku. Mezi asi 327 žijícími druhy želv nalezneme velkou variaci, od dravých kajmanek po obrovské aldabranské želvy, od sedmnácticentimetrové želvy skalní po dvoumetrovou kožatku. Kde však vývoj těchto plazů začal? Zvláště v poslední době se vynořila nová fakta, nebo alespoň teorie o vzniku některých z jejich znaků. Zdá se, že želvy pro nepřítomnost spánkových jam v lebce patří mezi anapsidy. Do této velké skupiny se řadili například pareiasauridi, již vymřelí permští plazi (např. Scutosaurus a jemu podobní). Avšak před pár lety se vynořily spekulace o tom, že spánkové jámy u želv mohly během evoluce vymizet. Původně snad jejich předci mohli být diapsidní, tzn. měli dvě spánkové jámy. Někteří vědci navíc pokládají želvy za bližší příbuzné šupinatých plazů (Squamata) než archosaurů. Proběhly již některé morfologické analýzy, avšak stále jde o diskutabilní téma... Evoluce želv začala zřejmě v Permu nebo Triasu. Je možné, že jedním z předchůdců želv byl Stephanospondylus pugnax, který žil v době před 300 až 290 (případně 285) miliony let na území Německa. Poměrně dobře zachovalá lebka a kosti končetin svědčí o tom, že to byl poměrně robustní živočich. Femur, kost stehenní, se díky zvláštně utvářenému krčku podobala té želví. Lze jen těžko říci, zda byl Stephaspondylus tvorem z vývojové linie želv. Co víme jistě je to, že jeden z jeho možných následovníků již do této linie spadal. Jako její člen byl popsán teprve minulý rok (originální popis však pochází z roku 1892), ale poskytl vodítko k hledání původu želv. Eunotosaurus, jehož pozůstatky byly odkryty v pánvi Karoo v Jižní Africe a nyní jsou uloženy v Paleontologickém institutu Bernarda Price v Johannesburgu. Jeho žebra byly unikátní. Byly velmi široké a podobaly se v mnohém jakémusi primitivnímu karapaxu (horní části želvího krunýře). Tento paraplaz (jak bývají tito tvorové někdy označováni) měl anapsidní lebku bez spánkových otvorů a byl blíže příbuzný želvám, než jakékoliv jiné skupině zvířat. Tolik zatím prozradily dosavadní výzkumy...

Někdy se také setkáme s tím, že předky želv mohli být plazi ze skupiny Procolophonia, mající silný "krunýř" z hřbetních desek. Jelikož jsou štíty želv velmi tvrdé a při fosilizaci se jen tak nerozpadnou (na rozdíl od jemných lebek primitivních savců nebo malých plazů), zachovala se jich řada. Díky tomu můžeme určit i velmi pritivní želvy. Ta dosud nejstarší žila před 220 miliony let... Byla nazvána Odontochelys, což znamená "zubatá želva s polokrunýřem". Její fosilie byly nalezeny v Číně a popsána byla teprve roku 2008. Odontochelys byla želvou, která ještě neměla skutečný karapax. Právě z toho je odvozena část názvu, "polokrunýř". Myšleno je to takto: karapax chyběl, ale spodní část krunýře zvaná plastron se už u Odontochelyse vyskytovala. Takže by se dalo říci, že tento tvor měl chráněné alespoň břicho. Byl to pravděpodobně vodní živočich. To dokazuje, že želvy vznikly v mořském prostředí. Někteří následovníci želvy rodu Odontochelys byly již suchozemskými formami. Adaptace na různá prostředí hrála ve vývoji želv velkou roli...

Zdroje některých informací: Velká kniha o pravěku, autor: Zdeněk V. Špinar.