Námět i informace pro tento článek mi poskytl web Science Daily, který v nedávné době informoval o něčem velmi zajímavém. Jedná se totiž o vyřešení jedné pravěké záhady...
Dnešní mroži jsou celkově poklidná zvířata, žijící ve studených vodách Arktidy. Na mnoha fotografiích či v mnoha filmech je uvidíme shromažďovat se na ledových krách. Živí se bezobratlými živočichy, obývajícími mořské dno. Jak samci, tak samice jsou vybaveni párem dlouhých klů, což jsou vlastně přeměněné horní špičáky. První mrožovití se zřejmě objevili ve středním Miocénu, zhruba před 15 miliony let... Jak už tedy bylo zmíněno, dnešní mroži požírají drobné živočichy. Avšak co jejich prehistoričtí příbuzní a předchůdci? Když byl v 80. letech v Kalifornii v USA nalezen jeden z nejstarších mrožů, vynořily se teorie o jeho neobvyklých potravních zvycích. Dostal jméno Pelagiarctos thomasi (popsán roku 1988) a žil před 13 miliony let. Jediné, co z tohoto živočicha známe, jsou čelisti. To se nezdá být mnoho, ale v případě savců jsou paleontologové často schopni určit, do jaké skupiny vlastně daný tvor patřil, a čím se živil. Pelagiarctos měl jakožto asi 2,5 metru dlouhý predátor poměrně ostré zuby. Lícní zuby pak dokonce měly dva kořeny. Tím nemálo připomínají zuby některých suchozemských šelem, jako jsou hyeny... Často se setkáme s interpretací Pelagiarctose jakožto zabijáka mořských savců, jehož zuby k tomu byly dokonale uzpůsobeny. Podle některých starých výzkumů snad byly jeho čelisti schopny drtit kosti. Takový tvor by byl zřejmě vrcholným predátorem miocénních vod Kalifornie. Tehdejší kytovci, jako pravěký vorvaň Aulophyseter dosahující délky až 6 metrů nebo ploutvonožci rodu Allodesmus mohli být vítanou kořistí. Nyní se však pohled na Pelagiarctose změnil. Novozélandští vědci z Univerzity v Otagu publikovali výsledky svého výzkumu, v nichž srovnávají strukturu zubů kalifornského Pelagiarctose a lachtanů a tuleňů obývajících pobřeží Nového Zélandu. Sklovina zubů všech zkoumaných ploutvonožců byla překvapivě podobná, dokonce by se dalo říci, že až na několik pod mikroskopem viditelných detailů stejná. Dnešní lachtani a tuleni jsou především lovci mořských bezobratlých, včetně krakatic. To vše tedy nasvědčuje, že Pelagiarctos zřejmě nebyl tím obávaným zabijákem pravěkých velryb a dalších mořských savců. Specializoval se spíše na lov kořisti s měkkým tělem. Pokud měl opravdu tak silný skus, jak se předpokládá, pak mohl měkkou kořist zabít ve vteřině jediným kousnutím. Ty masivní čelisti tedy zřejmě nesloužily k drcení kostí... Pelagiarctos asi nebyl zabijákem velkých obratlovců, nicméně svými potravními zvyky se stále nepodobal dnešním mrožům. Mnohá tajemství tohoto zvířete však ještě čekají na svůj objev...
Snad se Vám článek, popisující důkazy proti teorii Pelagiarctose jakožto zabijáka mořských savců, líbil. Do komentáře můžete napsat své názory!
2 komentáře:
Skvělý článek - něco už jsem o tom slyšel, ale jen krátkou zprávu. Tady je toho podstatně víc, včetně moc pěkného popisu.
Pěkný a zajímavý článek :).
Okomentovat