Správce dinosauřího parku - Archaeopteryx lupič

Pomalu se blížíme k pravému začátku léta a tím pádem i k prázdninám! Dnes je však čas na další vydání týdeníku Správce dinosauřího parku!

Archaeopteryx lupič

Poté, co se vysvětlilo dlouhodobé, velice zvláštní chování Masiakasaura, neměli jsme v Dinosauřím parku zrovna závažné problémy. Minulý týden jsme sice jen taktak unikli střelbě ze samopalů při boji proti "operátorům", ale od té doby nastal klid. Ochránci pravěké zvěře však stále hlídají základnu operátorů, takže nyní vědí o každé akci, kterou ti zlí lidé provedou. Naším cílem je teď Operaci Hon na Kronosaura zcela zneškodnit, ale jak to udělat? Bohužel zatím nevíme. Koupí ostrova a tedy i základny si operátoři vydobyli své... V parku nyní sledujeme inkubaci vajec Othnielií. Původně docela malé stádo se za dva a půl roku nesmírně rozrostlo. Právě nyní, zhruba v květnu až červnu, snášejí Othnielie vejce. Pro množství jedinců jsme je už rozdělili, a nynější nové matky také hodláme umístit do samostatného výběhu, v němž se budou starat o brzy nově vylíhnutá mláďata. Oliver si sice myslí, že tak zpřetrháme jejich důležité vazby se stádem, ale jinak to nejde. Velikost výběhu je velikostí výběhu, s tím již nic neuděláme. Mít dvacet zvířat v ohradě, původně vybudované pro sedm Othnielií, by opravdu nebylo hezké. Musím se však zmínit o jednom podivuhodném případu, který mě za uplynulý týden neminul. Ukázalo se, že předci dnešních ptáků byli přinejmenším tak chytří a vynalézaví, jako ptáci samotní. A když mluvím o ptaptáku, není to výjimka! V parku chováme tři Archaeopteryxe, jež jsou mimochodem studováni čínskými paleontology a pomáhají tak k objasnění některých teorií. Jeden Archaeopteryx, velice důmyslný samec, který před pár měsíci unikl z výběhu a mě pak dalo dost zabrat ho zase chytit, ukázal svou další silnou stránku. Lidé mají obecně straky za zlodějky, protože se jim líbí lesklé předměty. Může na tom být něco pravdy, a pokud mají straky opravdu zájem o blyštivé, cenné objekty, pak tato vlastnost musí pocházet od společného předka. Věřte nebo ne, Archaeopteryxové se chovali úplně stejně... Tedy alespoň ten jeden samec, kterého v parku chováme. V úterý jsem se vrátil z oběda a šel nakrmit Erythrosucha Erica, když v tu chvíli jsem uslyšel strašný řev!!!

Zooložka Ann křičela strachy! Vysypal jsem Ericovi do výběhu nějaké to maso, a okamžitě utíkal za Ann! Byla opravdu vystrašená-ani jsem se tomu nedivil. Sice ji nenapadl Siamotyrannus, ale v obličeji přesto měla drápy něčeho jiného. Popadl jsem síťovou pistoli a vystřelil po tom zvířeti! To ale v poslední chvíli uletělo s lesklým náramkem. Hned nato jsem se dozvěděl, že ten blyštivý předmět byl důvodem útoku zvířete na Ann. Ta zrovna pozorovala Archaeopteryxe odpočívající po obědě. Dvě spící samice ji zaujaly natolik, že si nevšimla Archaeopteryxího samce plížícího se zezadu. Praptáku se ten náramek skutečně líbil... Problém byl v tom, že šokovaný Archaeopteryx okamžitě po mém příchodu uletěl otevřenými dveřmi. Byla to má chyba, měl jsem dveře zavřít. Tak jsem tedy po krátkém rozhovoru s Ann svolal pár rangerů a společně jsme se vydali po stopách našeho zloděje. Poplach jsme nevyhlašovali, mysleli jsme si, že to není třeba. Archaeopteryx by přece nikoho nezranil... Ovšem, pořádně jsme se zmýlili. Náš lupič za půl hodiny navštívil dům jednoho z nás... Můj dům! Vletěl do ložnice otevřeným oknem, popadl do zobáku nějaký kus kovu a odletěl. Přistihli jsme ho zrovna ve chvíli, kdy se chystal vyplachtit z parapetu okna. Okamžitě jsem poznal, že kousek kovu pochází z mé staré tyče na krmení masožravých zvířat-později jsem tyč rozložil na menší části a ty používal k provizorním věcem (opravy oken atd.). Alespoň že Archaeopteryx nechal u mě v pokoji Annin náramek-naštěstí sliny těchto praptáků neobsahují žádné jed, takže po umytí ho Ann zase mohla nosit (prapták totiž náramek přemístil z pařátů mezi zuby). Teď bylo na čase dostat zpět můj kousek kovu a konečně, chytit toho nezbedu! Nebylo třeba jít daleko, i když jsem s rangery podnikl možná až zbytečně rychlý běh. Náš zloděj se mezitím usídlil na střeše hlavní budovy. Jakmile jsme do ní vnikli, všichni se zděsili. Nejvíce zděšen byl Charles, myslel si totiž, že zase jdeme informovat o velkých problémech. Když ale uslyšel příběh o našem Archaeopteryxovi, považoval to za dobrou historku a vtip dne, a dokonce se tomu i zasmál. Na poučování o sebemenší pravdivosti situace jsme neměli čas. Jeden z rangerů vylezl na střechu (nebylo to nic jednoduchého, minimálně z mého pohledu), a poté Archaeopteryxe lapil holýma rukama! Dostat zvíře do klece ještě zabralo pár minut, ale pak se náš Archaeopteryx lupič konečně ocitl doma!

Dalšího vydání se dočkáte zase za týden!