Mořští hadi mají speciální senzor k určení vibrací

Mořští hadi jsou skupinou plazů, která se skvěle adaptovala k životu v mořích a oceánech. Vyvinuli se před 9 až 20 miliony let, z původně suchozemských předchůdců, kteří sdíleli společného předka s kobrami, korálovci, taipany, smrtonoši či bungary (čeleď korálovcovití). Během adaptace na vodní prostředí se u mořských hadů objevila řada nesmírně důležitých znaků. Je to například pádlovitý ocas, pohybující tělo vpřed ve vodě. Na hlavě se jim objevily žlázy vylučující přebytečnou sůl z těla-mořští hadi patří mezi nemnoho obratlovců s původně suchozemskými předky, kteří pijí slanou vodu, jelikož v ní žijí. Mnozí také rodí živá mláďata v moři, jen vlnožilové se vracejí na souš ke kladení vajec. Zároveň mají břišní šupiny uzpůsobené k pohybu na zemi, zato ostatní mořští hadi jsou na souši zcela bezmocní. Mají též silný jed k zabíjení rychle se pohybujících ryb, a dokonce vstřebávají kyslík z vody přes svou šupinatou kůži, ačkoliv se často musí nadechovat na hladině... To jsou tedy základní fakta o mořských hadech. Nyní se k nim přidává další. Australští zoologové mořské hady podrobně zkoumali a všimli si jedné zvláštnosti. Nazývá se scale sensilla. Jde o strukturu na šupinách. Díky té jsou hadi i někteří ještěři schopni zaregistrovat blízké objekty. Novým zjištěním však je, že scale sensilla u mořských hadů je mnohem vyboulenější, než u jejich suchozemských příbuzných. Zdá se, že byl objeven snad sedmý (někdo by možná napsal i osmý) smysl hadů... Podobně jako ryby mohou pomocí postranní čáry identifikovat pohyby předmětů v okolí, hodí se vyboulená scale sensilla mořským hadům při registrace pohybů kořisti, predátorů i celkového vodního proudu. Pohyb nepatrného množství vody, který svými ploutvemi způsobila například ryba, může mořský had pocítit na relativně velkou vzdálenost. Toto zjištění, jež bylo uveřejněno teprve před týdnem, naskytuje nový pohled do světa mořských hadů. I když víme, že ve vodě používají svůj mimořádně citlivý vidlicovitý jazyk k ochutnávání okolního prostředí, přesně tak jak to dělají na souši, a víme, že vidí pohybující se objekty, o jejich smyslech je známo jen málo. Také výzkum není jednoduchý. Zoologové, kteří se zabývali scale sensillou mořských hadů, museli porovnat 19 různých druhů hadů (nejen z moře, ale i těch suchozemských) a pustit se do studia sekvencí DNA, jež odhalí mnohé o evoluci a příbuznosti jednotlivých druhů. Jako výsledek by se nakonec dalo uvést, že scale sensilla se v případě mořských hadů přeměnila z "orgánu hmatu" na detektor vibrací. Takový senzor se ve vodě žijícm zvířatům opravdu hodí...

Doufám, že se Vám článek týkající se současné přírody líbil, pokud ano, komentujte... Podle mě jde o skvělý objev!