Pravěké safari-Záliv gigantických ryb (2/2)

Minulou část najdete tady: http://blogorgonopsid.blog.cz/1310/praveke-safari-zaliv-gigantickych-ryb-1-2 .

Pravěké safari-Záliv gigantických ryb-část druhá:

Ráno byla země mokrá a vlhká. Písek u pobřeží se stal žlutým bahnem, ale svítící slunce jej pomalu sušilo. S Joem jsme tábořili mezi pár jehličnatými stromy, hned za nimi byla pláž a poté slaná voda. "Joe," řekl jsem, "dnes Leedsichthysové určitě přitáhnou. Jestli chceš, můžeš jít pod vodu a já budu zase pátrat na člunu, jako ty včera." Na pláži to bylo velmi klidné. Naložil jsem na člun jen termosku s teplou vodou, jídlo a na hlavu jsem si dal klobouk kvůli spalujícímu žáru poledne. Joe si oblékl výstroj pro potápěče, kterou jsme večer znovu napustili kyslíkem a poté, co jsme se trochu vzdálili od pobřeží, řekl: "Jdu na to. Drž mi palce." Odpověděl jsem jen: "Dobře, tak šťastnou cestu kamaráde." Joe skočil do vody jakoby kotrmelec. První, co ho ve vodě zaujalo, byl velký pravěký korýš, který nápadně připomínal nějakého raka nebo tak něco. Měl obrovská, mohutná klepeta a byl velký asi jako mořský škorpión, ti existovalo dávno před dinosaury, když na souši ještě nic nežilo. Korýš po chvíli odplaval mezi překrásné korálové útesy. Záliv byl velmi klidný. Větší úspěch jsem však zaznamenal já, protože jsem s člunem odjel dál až za záliv, kde již bylo moře a za ním neprostupný pravěký oceán. Právě tam jsem uviděl první náznak přítomnosti Leedsichthysů!!! Byla to v dálce malá, ale ve skutečnosti obrovská růžová ploutev! Neváhal jsem a dojel jsem za nimi. Měl jsem s sebou teleskop a pod vodou jsem se díval na Leedsichthyse různého věku a velikosti. Ti největší byli sedmadvacet metrů dlouzí, to je jako dva autobusy za sebou. Už už jsem se chystal zavolat vysílačkou Joeovi, když mi do člunu něco praštilo. Motor se namočil a kus člunu šel ke dnu. Hned, jakmile jsem se z vody vynořil, přemýšlel jsem nad tím, co to bylo. Pak jsem začal mít jasno-byl tam Metriorhynchus a tento samec zdaleka nebyl sám. V dálce byl mrtvý Leedsichthys a tito prakrokodýlové si na něm pochutnávali. Mohli si smlsnout i na mě?

Ten samec, který mi zničil člun, se ke mě přiblížil, ale pak ho zaujal odraz vršku termosky, která byla ve vodě zrovna v místě, kam dopadalo sluneční světlo a útočně se rozplaval přímo na ni. Ovšem já byl v šoku, záliv byl strašně veliký. Vysílačky, které jsme měli, byly sice voděodolné, ale žádnou jsem nemohl najít. Až po chvíli jsem zjistil, že se má vysílačka ponořila nebezpečně blízko Leedsicthysovy tlamy a s planktonem by ji mohl vysát. Riskantně jsem se pro ni ponořil a doslova v poslední chvíli jsem ji zachytil, odnesl to však můj klobouk, který jsem pod vodou pustil z ruky. K odpoledni se mi povedlo doplavat na pláž. Tady na mě čekal Joe, který mi vyrazil na pomoc. Leedsichthysové začali v zálivu mezitím klást jikry. I když jsem byl vysílený, tuto podívanou jsem si nenechal ujít a Joe mi podal přístroj na potápění. Sám si vzal jen šnorchl, aby to vše sledoval alespoň z hladiny. Jikry, které Leedsichthysové kladli, byly neuvěřitelně velké, řekl bych až, že byly velké jako vejce sauropodů! Metriorhynchové nás neohrožovali, protože na volném moři měli hostinu. Když jsme se večer vrátili do tábora, neustále jsme mysleli na to, že jsme se setkali tváří v tvář s jedněmi z největších prehistorických živočichů všech dob. A tím skončilo mé pravěké safari, mé dobrodružství ve světě dinosaurů a jiných pravěkých příšer...

Tímto jsme se dostali až úplně na konec příběhu Pravěké safari. Možná bude v budoucnosti pokračovat, ale zatím to nemohu říct s jistotou. Brzy se dočkáte ještě seznamu zvířat z posledních pěti dílů. Pokud se Vám můj příběh líbil, komentujte, budu moc rád, když tomu tak bylo...