Pravěká zoo-Za Patagonskými obry 5.

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice: Příběhy na vyprávění .

Dnes ořináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONSKÝMI OBRY-část 5/7:

Tím nebezpečím byl déšť. V celé poušti, v celém kaňonu začalo pršet. "Toto moc dobře nevypadá." řekl mi právě John když jsem se snažil zakreslit anatomii Argentinosaura. "Déšť! To nevypadá vážně dobře. Ale misi vzdát jen tak nemůžeme." řekl jsem. Teď nás čekaly opravdu horké chvilky, i když venku bylo chladno jako nikdy před tím. Setmělo se. Mezitím však v Pravěké zoo měl Charles hned další problém, a to, s vysazením nejnovějších přírůstků-Iguanodontů. Jelikož nečekal, že přijdou dva tvorové o nichž jsem se ani nezmínil, nemohl si tuto velkou starost Charles vyndat z hlavy. V jiné části přišla veterinářka Ann nakrmit jednoho z gigantů-Elasmotherium s mládětem. Protože si rodinka dobře zvykala, krmivo v podobě semen pro ovce přestávali žrát o znovu se zaměřili na trávu. My jsme však v té doběě v pravěké Argentině měli jedny nevyřešené problémy-déšť. "Je patrně jisté, že deště v písku dělají rozbouřené duny které se hlavně na kopcích výborně uvolňují. Navrhuji, abych se tam podíval, pak uvidíme." řekl jsem a oblékl jsem si modrou pláštěnku. Venku opravdu lilo. V tom deštném zmatku kolem mně proběhla skupinka asi pěti Patagoniků. I jejich život byl ohrožen...

Byl jsem už celý zmoklý když jsem došel na kopec. "Konečně!" řekl jsem si. Ale přede mnou byla hrozba pro tábor. Byla to malá nádrž stojaté vody zadržená balvany a kládami starých stromů. Dalo by se říct, že ta voda byla několik desítek let stará. Právě nastala chvíle, kdy mohla dešťová voda jezírko zvýšit a tak poslat z kopce ven. Ale to jezírko nebylo jediné, protože jsem nahoře našel ještě další dvě menší. Vydal jsem se rychle zpátky z kopce, a doufal, že se opravdu nic zlého nestane. "Jakmile déšť trochu ustane, měli bychom zbořit tábor!" křičel jsem už ze svahu, div že mněě vůbec John slyšel. Jakmile déšť ustal, začli jsme bořit tábor. "Voda už přesahuje a tečou přes to kapky." řekl jsem Johnovi. Nasedli jsme do Jeepu a jeli dál. Nakonec Jeep přestal jet. Zapadl silně do bláta až po dveře a my jsme ho tam museli nechat. "Škoda, teď musíme jít pěšky." řekl jsem a nevypadalo to, že bych byl zrovna v úplném pořádku... 

Co bude s Jackem a Johnem? Přežijí v Argentině před 79 miliony let nebo zahynou tragickou smrtí? Je to pravda, jak vymřeli Argentinosauři, jak si Jack začal myslet? To uvidíte velmi brzy...