Obrázek týdne 22. 5. 2026

Další pátek, další Obrázek týdne! Během uplynulých sedmi dnů jsem příliš nepátral po paleoartu ani dalším wildlife artu, vytížen tou pozoruhodností, kterou je můj život. Avšak dnes večer jsem prozkoumal portfolia mých oblíbených paleoumělců, a našel jsem jedno dílo, jež se mi opravdu velice zalíbilo! Myslím, že by mohlo představovat vhodné pozadí plochy vašich počítačů! Autorkou tohoto výtečného obrazu je paleoumělkyně JLynn. Přímo z něj srší svěžest nového dne.

Popisek k obrázku: Rohatý dinosaurus druhu Styracosaurus albertensis pohlíží za příjemného časného rána na ohromné slunko vycházející zpoza červených a oranžových oblaků. Zezadu fouká na býložravého obra, dlouhého 5,5 metru a vážícího 2,7 tuny, silný vítr, a dočasně kosí k zemi zelenou vegetaci, která je pro zvíře snídaní. Styracosaurův nosní roh je osvícen hladivými ranními paprsky, ani zdaleka nenabývajícími takové síly, jakou bude životodárná hvězda mít v pozdějších hodinách, kdy ji domov tohoto centrosaurina nastaví větší část své tváře. Kdo ví, co v těchto chvílích prochází styracosaurovou myslí. Možná je jeho pauza od spásání okolních rostlin jen velmi krátká, a dinosaurus ani nevěnuje zvedajícímu se zvěstovateli příchodu nového dne velkou pozornost, možná však také vzpomíná na minulé dny, snad i minulé roky a na nesčetné předchozí východy Slunce, kterým přihlížel. Jaké ty minulé dny musely být? Jaké roky tento rohatý herbivor prožil? Jaké bitvy s gorgosaury a daspletosaury vyhrál nebo v nich utržil zranění? S kolika velkými býložravci, kachnozobými corythosaury počínaje a vzdálenými rohatými příbuznými chasmosaury konče, sdílel zeleninové stoly? A kdo ví, co mu přinese tento nový den. Snad Styracosaurus zvedá hlavu proto, že k němu zezadu doráží pach nějakého nebezpečí, které by ten den mohlo učinit posledním? Fosilie tohoto zvířete jsou známy ze souvrství Dinosaur Park v kanadské Albertě. První nalezl Charles Sternberg v roce 1913 u řeky Red Deer, a ještě téhož zvíře bylo zvíře vědecky popsáno a pojmenováno Lawrencem Lambem. Styracosaurus patří mezi nejikoničtější severoamerické dinosaury. Jistě na tom má velký podíl onen šedesáticentimetrový "nosorožčí" roh a čtveřice dlouhých rohů na jeho týlním límci. Tato scéna se odehrává před 75 miliony let.

Nyní si představte, že byste se mohli ocitnout zpět v čase, v dobách, kdy po jižní Albertě kráčeli styracosauři, a takovou scénu za východu Slunce vidět naživo. Nebylo by to kouzelné? Pro mne osobně by to bylo rozhodně velmi příjemné zpestření oné již zmíněné pozoruhodnosti, kterou je můj život.

V příštích dnech byl rád na svůj blog přispěl dalším a již týden slíbeným úryvkem z devadesátiminutového pořadu David Attenborough: 100 let na planetě Zemi (David Attenborough's 100 Years on Planet Earth). Zmiňoval jsem jej v závěru minulého Obrázku týdne, ale zatím jsem jaksi neměl čas onen úryvek vystříhnout. Vězte však, že o víkendu si na to najdu čas. Také možná do konce května napíši ještě o jedné knize s přírodovědnou tématikou, jež byla vydána tento měsíc.