Dorazili jsme do poloviny května. Velká oslava 100. narozenin nejvýznačnějšího žijícího přírodovědce je již týden minulostí. Se vší úctou k Davidu Attenboroughovi si tedy dovolím po čtyř článcích, jež byly věnovány jemu a jeho úžasnému odkazu, napsat opět něco málo o prehistorické zvířeně. Pro tento Obrázek týdne jsem se rozhodoval mezi dvěma díly, a bitvu nakonec vyhrál obraz paleoartisty vystupujícího pod přezdívkou Galaxoica. Jak sám uvedl na svém účtu na DeviantArtu, kde bylo dílo uveřejněno teprve včera, vytvořil jej ve vzpomínce na Bena Bartletta, jehož hudba vdechla život nejen níže vyobrazenému živočichovi z 3. epizody Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs). Výtečné dílo, není-liž pravda?
Popisek k obrázku: Pětimetrový masožravý pliosaur Liopleurodon ferox loví v mořské hlubině bioluminiskující belemnity z rodu Cylindroteuthis. Poháněn svými čtyřmi mohutnými ploutvemi, chňapá tento mořský plaz čas od času po některém ze světélkujících hlavonožců, kteří se v temnotě tisícimetrových hloubek mění ve shluky zlatých pendreků. Značné množství belemnitů se drží v okolí liopleurodonova břicha a hrudi, kam se stahují z blízkosti jeho nebezpečných, sedm centimetrů dlouhých zubů. V množství je síla, a čím více hlavonožců se stane součástí houfu držícího se v uctivé vzdálenosti od oněch vražedných čelistí, tím větší šanci budou mít, že se jim pliosaur, neustále měnící směr, vyhne. Někteří cylindroteuthisové se již od svých druhů vzdálili na několik metrů, a dali dohromady jinou skupinu, rychle se ztrácející v pozadí. Nevypadá to však, že by měl Liopleurodon v příliš brzké době přijít o zdroj potravy. Stačí, aby se obrátil, a do hrozivé huby mu jistě nějaký belemnití nepečenec vplave. Scéna se odehrává před 160 miliony let v místech, z nichž bude jednoho dne souvrství Oxford Clay v jihovýchodní Anglii. Ta ve druhé polovině 19. století vydala fosilizované zuby a obratle tohoto pozoruhodného mořského plaza, známého - byť nepojmenovaného do roku 1873 - anglickým paleontologům již několik desetiletí. Když se Liopleurodon dočkal svého slávy v roce 1999 v dokumentu Putování s dinosaury (Walking with Dinosaurs), byly jeho rozměry značně přehnány; v epizodě Kruté Moře (Cruel Sea) byl vyobrazen jako pětadvacetimetrový gigant vážící 150 tun. Částečnou vinu na tom měl obratel z Peterborough, o kterém se konečně v roce 2019 ukázalo, že patřil jurskému sauropodovi. Dnes se odhady velikosti liopleurodona pohybují mezi 5 až 10 metry. Cylindroteuthis je rodem belemnitů zahrnujícím třináct druhů z Evropy, Asie, Severní Ameriky a Nového Zélandu. Jeho největší zástupci dosahovali délky 22 centimetrů.
Ve vzpomínce na Bena Bartletta a jeho mistrnné skladby se můžete vrátit k tracku Cruel Sea, který byl znovu vydán v roce 2024 k příležitosti pětadvacátého výročí Putování s dinosaury. Starého liopleurodoního samce z té epizody mi bylo vždy na konci tak líto...
V příštích dnech bych rád na tento blog umístil další úryvek z devadesátiminutového pořadu BBC David Attenborough: 100 let na planetě Zemi (David Attenborough's 100 Years on Planet Earth). Také bych rád přispěl několika články do rubriky Knihy nejen s přírodovědnou tématikou, byť netuším, kolik jich zvládnu napsat do příštího pátku.
Žádné komentáře:
Okomentovat