Springwatch 2025 - Fauna Mount Stewart

Fauna Mount Stewart. Poslední týden letošního Springwatch se Iolo Williams nacházel v zahradách Mount Stewart, jež spravuje National Trust, v Severním Irsku. Jako malé navnazení na příjezd celého týmu na tuto lokalitu pro Winterwatch 2026 nám nyní Iolo představí některé ze zvířecích obyvatel tohoto malého kousku Irska, které se začátkem letoška muselo potýkat s velkými ztrátami stromů kvůli bouři Eowyn. Ačkoliv během živého vysílání na Iola prší jako z konve - za 16 let moderování Watches si na to již zvykl - ráno předešlého dne bylo v Mount Stewart překrásné. Krátce po východu slunce se na sedmiakrovém jezeře objevily labutě velké (Cygnus olor), a aktivní hmyz přiměl k lovu pár potápek malých (Tachybaptus ruficollis) starající se o svá dvě mláďata. Pozoruhodné je, že se v britské angličtině hovorově mláďatům tohoto druhu říká "humbug" (plurálem je "humbugs"), což by se dalo přeložit jako "švindlíci"; mají totiž na bocích proužek, díky kterému jsou lépe maskována, takže když se vám ukazují, vlastně tak trochu švindlují, protože se díky své kamufláži pořád částečně skrývají. Dalším ptákem, kterého tým dosti pozoroval, je strakapoud velký (Dendrocopos major). Nač cítit velké nadšení právě z něj? No, strakapoud velký je v Severním Irsku takovou novinkou. V této části Velké Británie se totiž poprvé přirozeně ukázal v roce 2005 a hnízdit tam začal až v roce 2006. V Británii žije 140 000 rozmnožujících se párů, a v Severním Irsku počty těchto ptáků rapidně rostou. Iolo nás zavede mezi kamenné pozůstatky starého prasečího chlívku, který v Mount Stewart fungoval v 19. století. Staré budovy nejsou důležité jen pro hnízdící vlaštovky, ale také pro netopýry. O několik dnů dříve se Iolo přidal k Tobymu Edwardsovi, hlavnímu strážci Mount Stewart, při sčítání netopýrů ušatých (Plecotus auritus) hřadujících v menší budově. Dovnitř vstoupili jen na 10 minut, a museli natáčet pouze s červeným světlem (je obecně známo, že to savce tolik neruší, jako světlo bílé). Toby jich napočítal 14 nebo 15; netopýři ušatí nevytvářejí velké hřady, normou je 10 až 20 jedinců v jedné skupině. Lépe si pak tohoto dlouhouchého letouna prohlédnete na fotografii od Michaela Viarda Browna. Ty uši jsou dlouhé až 4 centimetry, a v zimě si je často netopýři schovávají pod křídly, když spí. Když netopýr ušatý uloví velkého hmyzáka, může si kvůli jeho pozření i někde sednout; jen malý hmyz žere v letu. Jeden ze strážců přinesl z hřadu pozůstatky motýlů, nočních i denních, na kterých si tito netopýři pochutnávali. Jako první uvidíte ukousnutá křídla osenice šťovíkové (Noctua pronuba), které jsou v Mount Stewart (a v Británii obecně) hojné. Jako druhé pak uvidíte ostatky babočky kopřivové (Aglais urticae). Proč netopýři šli zrovna po nich - po motýlech aktivních ve dne? Podle Iola byli kvůli neustálému nočnímu dešti nuceni vydávat se na lov už ve večerních hodinách, před západem slunce, a proto si pochutnávali na tehdy ještě aktivních babočkách. Jako bonus uvidíte živé záběry veverky obecné (Sciurus vulgaris) se zlatým ocáskem!

Klip ze dvanácté epizody naučného pořadu Springwatch 2025 (nebo též Springwatch at 20) od BBC Studios Natural History Unit, vysílaného živě v květnu a červnu na stanici BBC Two.