Další týden, další Obrázek týdne! Léto se nám neodvratně chýlí ke konci, avšak ani nyní, ani jindy nemohu nepomyslet na to, jak to asi na naší planetě vypadalo v její prehistorické minulosti, ať už byly podmínky, v nichž ta různorodá zvířata žila, jakékoli. Protože jsem však včera napsal o novém snímku hlavního tvůrce jistého nadcházejícího dokumentu o nebraských prasavcích, a projevilo se to na mém výběru, tentokrát se prostřednictvím příspěvku do obrázkové rubriky podíváme do Nebrasky v oligocénu. Zaujal mě tento nový obraz od CAMBEN Creatives LLC, uměleckého studia, jehož členové pracovali mj. na hře Ecos: La Brea či na dokumentech Why Dinosaurs? a právě i Forgotten Bloodlines: Agate. Jaký je váš názor?
Popisek k obrázku: Svalnatý Nimravus brachyops, "falešná šavlozubá kočka" o délce 1,2 metru, útočí na primitivního zástupce psovitých druhu Sunkahetanka geringensis, zatímco dvojice oreodontů druhu Sespia ultima utíká před blížícím se masakrem. Mohutné tlapy toho feliformiána, který přes svou podobu nepatří mezi kočkovité šelmy, brzy přistanou na sunkahetankiných bocích, zvětšené špičáky se pak zahryznou do jejího krku, a zvířenou vodu znečistí krev. Druhá, menší Sunkahetanka sleduje scénu z mechem a kapradinami zarostlého starého kmenu padlého lesního velikána. Kdo ví, jak se v tuto chvíli cítí, když se život jiného zástupce jejího druhu neodvratně blíží ke konci. Ryk poděšených sespií, vyděšené oběti nimravova útoku i řev útočníka vylákal ven ještě jednoho diváka, pravěkého bratránka lemurů druhu Ekgmowechashala philotau. Ten se drží větve padlého stromu přímo nad hlavami dvojice sespií. Fosilie všech těchto savců jsou známy ze svrchního oligocénu Nebrasky. Sunkahetanka i Sespia jsou vyloženě pozdně oligocénními specialitkami, Ekgmowechashala se dožila i začátku miocénu, a Nimravus v této době zažíval svou poslední slávu; jako rod existoval od konce eocénu do konce oligocénu, pak vymizel. Scéna se odehrává v místech, z nichž po nějakých 26 milionech let bude proslulý Scott's Bluff National Monument na západě Nebrasky. Ten vydal celou řadu fosilií svrchnooligocénní fauny, a mnohé z nich studoval už Joseph Leidy, první velký paleontolog či přesněji paleozoolog, kterým se mohly Spojené státy americké chlubit. Stejně proslulý Agate Fossil Beds National Monument se nachází takřka 55 kilometrů severně od města Scottsbluff, a obsahuje fosilie nebraských savců raného miocénu.
Možná bychom Digital Duckovi měli navrhnout, aby po vydání Forgotten Bloodlines: Agate dal dohromady dokument Forgotten Bloodlines: Scott's Bluff. Vidět všechna tato a další oligocénní nebraská osrstěná zvířata v akci by totiž sakra stálo za to!
V příštích dnech se dočkáte 12. části projektu Kniha týdne; do té doby snad přečtu poslední dvě kapitoly publikace, kterou jsem zvolil pro tento týden, a pak vám ji představím v další vyčerpávající recenzi! Mám v plánu také napsat o zde již zmíněné a právě nově vydané knize Luka Kempa s názvem Goliath's Curse, pojednávající o nutnosti řešit majetkové nerovnosti v souvislosti se změnou klimatu. A v neposlední řadě snad alespoň začnu dávat dohromady další články do rubriky o muzeích a dalších zajímavých místech. Rád bych s vámi sdílel třeba fotky z Národního muzea a z právě probíhající výstavy o evoluci člověka, kterou jsem tento týden navštívil (a ano, potkal jsem Lucy a Selama!).
Užívejte si dalších dnů, a také myslete na život v prehistorii naší planety - třeba právě na ty savce z přelomu starších a mladších třetihor v Nebrasce.
Žádné komentáře:
Okomentovat