Chupacabry, krvelačné humanoidní příšery původem z Portorika, se už hezkou řádku let nikde ve světě neukázaly, dokud s nimi Wren Rivera, Winn Wilkinson a Keira Kendrick neměli potíže ve staré základně Lovců kryptidů. Do domoviny Chupacaber v Karibiku je nyní přitáhly zprávy o pozorování těchto kryptidů, a tak se s pomocí Keiřina teleportačního zařízení přemístili z Creek City na portorickou pláž, z níž pak zamířili do vesničky obývané dívkou, která prostřednictvím sociálních sítí dala světu vědět o svém setkání s Chupacabrou. Ohyzdné zvíře v noci viděla nad mrtvolou Narvaeze, farmáře, jenž byl zabit v přítomnosti agentky Marilly Kent-Lyons a jejího tajemného společníka R'onna. Noví Lovci kryptidů se následně ocitli v poli s cukrovou třtinou, a setkali se v něm s profesorkou Alondrou Pietri z Portorické unvierzity v Río Pedras a jejím studentem Armandem, kteří právě unikli zubům a drápům dvou rozvášněných Chupacaber - nejprve díky zvláštnímu, zapalovači podobnému zařízení, jež nakrátko paralyzovalo jejich telepatické schopnosti, a poté díky Wrenině zásahu s užitím laerové pistole. Wren a Keira jsou s prací profesorky Pietri dobře obeznámeny, a především vědí, že už se výzkumem Chupacaber zabývala v minulosti. Poté si obě skupiny uvědomily, že důvodem, proč se vlastně setkaly - a důvodem, proč se noví Lovci kryptidů bezmyšlenkovitě vydali do polí - byla telepatická manipulace oněmi příšerami. Útok přišel záhy. Winn se během nočního úprku od svých čtyř kolegů oddělil, a vypadá to, že ho Chupacabry úspěšně napadly. Poblíž se nacházející figura, mající zřejmě s útoky Chupacaber co do činění, byla mezitím konfrontována někým či něčím, co ji může naučit, jaké to je být pod telepatickou palbou.
NOVÍ LOVCI KRYPTIDŮ
CHUPACABRY SE VRACÍ, ČÁST TŘETÍ:
Jeden obraz se mísil s druhým. Paprsky, plameny, vlny, vzdouvající se povrchy, třepotající se mračna, zlověstné spektákly nejroztodivnějšího ražení, explodující supernovy a násilné lámání kořenů zubů ozvláštněné agonickou krvavou sprchou do sebe splývaly, až se jejich společný nápor nedal ustát. Dlouhé prsty s hnáty se zarývaly do niter nejtajnějších myšlenek, okusovaly léta potlačované pocity, srkaly a sály chvějivé touhy, a vše se to utápělo v moři čerstvé krve tak silné kovové chuti, že nutila k okamžitému užití vrhacího reflexu. Hřejivé mačkání, vzrušené vykusování želatinózního masa a ničím neopodstatněný smích se stávaly jednou jedinou zkušeností, zatemňující mysl při tomto zločinném pokusu sebrat jí svobodnou vůli.
Z vrcholku skaliska plynul dolů k poli s cukrovou třtinou monotónní, sténavý, steskem a bolestí protkaný výkřik dlouhého trvání. Zatímco Chupacabry natahovaly ke svým lidským obětem podlouhlé hnáty, a z otevřených tlam jim stékaly hutné, podlouhlé sliny, ocitala se osoba na ně dohlížející pod palbou telepatické smršti, jakou by si snad ani ony krvelačné potvory, schopné té nejohavnější telepatické projekce, nedokázaly vysnít.
"Co, doktorko? Jak vám ta vaše medicína chutná?"
Monotónnost křiku mizela. Stesk odcházel. Výkřiky se měnily v přerušovaný vřískot, vyplněný nejasnými prosbami. Lámaly se poslední zbytky lidské výdrže.
Výhní těch nejstrašlivějších výjevů, hrůz ze světů tak vzdálených a tak odlišných, že jejich krásu lidská omezenost nebyla schopna pochopit, procházely dva velké rudé zraky, a polykaly veškerý známý svět. Mučily a hladily zároveň. Hryzaly a lísaly se. Brutalizovaly a objímaly. Vyvrhovaly a líbaly. Pohlížet do nich bylo jako nechat se pálit žhavým železem v těch nejcitlivějších partiích, a přitom se řechtat po doposlouchání dobrého vtipu. Byla to hrůza, činící z deseti sekund vše pohlcující nekonečno.
"Není to asi ta nejpříjemnější věc na světě, že?"
Chupacabry se zastavily. Pořád zlověstně pohlížely na Wren, Keiru, profesorku Pietri a Armanda, pořád jim tekly ty hutné dlouhé sliny z ozubených hub, ale působily, jako by přišly o možnost rozhodovat se, co dál. Jejich zlověstný výraz zamrzl, z těch ďábelských červených oček jako by se vytratil zabijácký plamínek, a nahradila ho bázlivá tíseň, se kterou se nedalo bojovat.
"Mám je pod kontrolou. Můžete sem, agentko. Doktorka leží na zemi," pronesl útočník.
Za R'onnem se záhy objevila Marilla Kent-Lyons, oběma rukama svírající pistoli. Mířila jí na ženu, která se po telepatickém útoku chvěla na skalisku. Bojácně na ně pohlížela, a očima přejížděla od R'onnových rudých zraků k Marillině pistoli, a zase zpět.
"Theodora Calaghan," řekla Marilla, pohlížejíce ženě do očí, zatímco se nad ní skláněla, "jedna z největších světových odbornic na Chupacabry. Samozřejmě, že s jejich útoky má co do činění právě ona."
Prsty levé ruky vytáhla Marilla doktorce Calaghan z prostoru mezi nepříliš pevně sepjatými dlaněmi jakýsi ovladač. Ukázala ho R'onnovi.
"Budete s ním potřebovat pomoci, agentko?" zeptal se, aniž by se pohnul. Žhnoucí oči měl stále namířeny na doktorku Callaghan.
"Myslím, že to nebude třeba. Její manuály jsem si důkladně pročetla. Měl by to být tenhle cuplík..." odpověděla Marilla, a zmáčkla tlačítko na spodku ovladače.
Chupacabry dole v poli začaly zvláštně skřekat. V jejich hlasech byly porážka, potupení, zhrzení a zklamání. Až roboticky se začaly stahovat, kráčíc po všech čtyřech, s hlavami svěšenými k zemi. Čtveřice lidí pevně semknutých k sobě nedokázala uvěřit vlastním očím.
"Hej!" zakřičela na ně z vrcholku skály agentka Kent-Lyons. "Zůstaňte, prosím vás, na místě! Za pár minut budeme u vás! Chytili jsme tu osobu, která ty potvory ovládala, a chtěla vás pomocí nich zabít!"
"Kdo to je?!" vyhrkla Keira, rozechvěná další zkušeností, která ji takřka donutila potřást zubaté rukou.
"Ten hlas znám. Je to Marilla Kent-Lyons, dcera těch dvou agentek, které hodně spolupracovaly s Lovci kryptidů. Nevím, jak je možné, že je tady, ale fakt díky všem podělaným božstvům za ní," odpověděla Wren.
"To bylo šílené," poznamenala profesorka Pietri, "v životě jsem se necítila tak strašně. Bylo mi jasné, že je všechny nezastřelíte."
"Pár bych jich možná ještě odrovnala," řekla Wren, a prohlédla si svou laserovou pistoli, "ale určitě ne všechny. Měli jsme fakt štěstí."
"Profesorko, ta paní seshora křičela, že dopadli někoho, kdo může za tenhle útok!" vyhrkl poplašeně Armando, a jako první ze skupiny vstal. "Znamená to, že... že by za to mohla..."
"Winne!" přerušila ho Wren. "Winne, seš v pohodě?!"
Keira se k ní přidala. "Winne, vylez! Žiješ?!"
Zpoza trsů cukrové třtiny, za nimiž Winn zmizel, se však vůbec nic neozývalo. Na poli zavládlo úzkostlivé ticho.
"Winne! Ozvi se!" pokračovala Wren. V očích se jí začaly objevovat slzy.
"Sakra!" zařvala Keira, vstala ze země a dala se do pohybu.
"Počkejte, slečno! Neměli bychom zůstat na jednom místě?" ozvala se profesorka Pietri.
Keira na ni pohlédla, a poté se dlouze zadívala na Wren. "Musíme ho najít!"
"Winne, aspoň pípni, ty zasranej idiote!" zařvala z plna hrdla Wren, a v tu chvíli jí z očí vytekly dva proudy slz. Musela si zakrýt obličej. Zavzlykala.
"Hmm, něco tu smrdí," řekl Armando. "Vážně zvláštní zápach. Smrdí to jako..."
"Winn!" vykřikla překvapeně Keira.
Zpoza trsů cukrové třtiny se vynořil jejich kolega, od hlavy k patě pokrytý lepkavou, nevábně zapáchající tekutinou. Viditelně zadržoval vrhací reflex, a jednou rukou si snažil očistit oči.
"Winne! Co se ti stalo?!" vykřikla Wren, utřela si slzy a přiběhla k němu. Nato musela zavřít oči, a znovu si zakrýt obličej. Udělalo se jí zle.
Winn to už nevydržel, a na místě se vyzvrátil. Hned poté se neobratně přemístil k nejbližšímu trsu cukrové třtiny, a své oči a ústa si otřel o jeden z jejích listů. Přitom vzlykal a kašlal.
"Teď už je ti vykoupání v moři povoleno, Winne," řekla mu Keira, "vlastně je ti nakázáno. S tímhle puchem se totiž asociovat nechci."
"Ha, ha, ha," řekl naštvaně Winn, a odprskl tu lepkavou tekutinu. Keira musela poskočit, aby se jí vyhnula. "Strašně vtipný, holky. Strašně vtipný! Jestli si mám vybrat mezi trusem dráčka z Creek City a obsahem žaludku Chupacabry, beru všema deseti ty bobky!"
"Tohle... jsou Chupacabří zvratky?" zeptal se poděšeně Armando, prstem ukázal Winnovi na hlavu a pak jím sjel až k jeho nohám.
"Neuvěříte, jak jsem se zachránil," řekl Winn, a pevně sevřel ústa, aby zabránil dalšímu zvracení, "šly po mě dvě... dvě Chupacabry. Já utíkám, utíkám polem, a najednou zakopnu o hůl, kterou tam někdo nechal. Nejspíš hůl od hrábí, dřevěnou hůl. Tak ji zvednu, když na mě jedna z těch potvor skáče, a ona se nahodne přímo... na břicho. Vyzvrací se na mě, vyvrhne na mě všechnu tu natrávenou krev od koz nebo ovcí nebo čeho všeho, a ta druhá... ta ke mě jenom přijde, očichá mě, zatímco řvu a mrskám sebou na zemi, pak divně odfrkne, a je fuč. A ta zraněná, nabodnutá na holi, se pak přestane hýbat, a zničehonic se taky dá na ústup."
"Ta poslední část se shoduje s tím, jak jsme byli zachráněni všichni," řekla Wren, "ale... Winne, já myslela, že jsi... slyšeli jsme tě tak křičet... já... ty vole, to se nedalo!"
"No, zachránilo mě, že smrdím," pousmál se Winn, "i když jsem smrdět nechtěl."
"Hele, já nevím, jestli mám brečet nebo se smát," řekla mu Wren.
"Radši se směj, ty jo. Vůl má pořád smůlu a rochní se v kdejakých hnusech," reagovala na to Keira.
"Hele, tohle jsem si fakt nevybral!" bránil se Winn, a znovu zadržel zvracení. "Jak říkám, bobky toho dráčka z Creek City byly stokrát lepší, a to teda taky zrovna dvakrát nevoněly! Ale tohle je jako být uvězněný v útrobách jedné z těch potvor!"
"Tam byste se určitě brzo nacházeli, kdyby nebylo nás," ozval se hlas Marilly Kent-Lyons. Agentka, doprovázená R'onnem, se vynořila ze tmy. R'onn držel za ruce tmavě oblečenou ženu s dlouhými, lehce prošedivělými kudrnatými vlasy, která na pětici před sebou zlověstně pohlížela.
"Profesorko Pietri! Já to věděl!" vyhrkl Armando, když té ženě pohlédl do obličeje.
Alondra se zamračila.
Wren a Keira upřeně hleděly na R'onna. Jeho žhnoucí oči a stínu podobné tělo tyčící se do výšky takřka sto devadesáti centimetrů je zneklidňovaly. Tolik připomínal Chupacabru, a přitom působil tolik jako člověk! Nemohl však být z tohoto světa, vše na něm prakticky křičelo: "Mimozemšťan!"
"Ráda vás zase vidím, doktorko Callaghan," řekla profesorka Pietri ženě, kterou Marilla s R'onnem přivedli. Přistoupila k ní, a s kyselým úsměškem se jí zahleděla do očí.
"Negratulujte si," řekla rázně doktorka Callaghan, "nemáte ani, proč."
"Zadrželi jsme vás," reagovala okamžitě Marilla, "jak jste se s pomocí tohoto zařízení a jím ovládaných Chupacaber snažila brutálně zavraždit osoby, které se nacházejí před vámi." Zvedla ukořistěný ovladač nad hlavu.
"Ty dvě Chupacabry, co na nás zaútočily na útesech... vy jste je na nás poslala!" vykřikla Alondra.
"Ovládala je všechny. Každou jednu z nich," pokračovala Marilla, "tohle zařízení jí umožňuje ovládat Chupacabry po fyzické i psychické stránce. Nejen, že je jím schopná řídit chování Chupacaber, ale také jejich psychickou činnost, čili telepatické útoky."
"Agentko," oslovila Marillu Wren, "mohla byste nám vysvětlit, co tu děláte... a kdo je váš kolega."
"Vy jste nás sledovali?" vyhrkl Armando. "Doktorka Callaghan i vy? Kdo jste? Co po nás chcete?"
"Já jsem Marilla Kent-Lyons. Tady Wren a Winn mě už znají. Měla jsem tu čest je zachránit před... monstry... v lese u Creek City, letos na jaře. Vidím, že od té doby ve svém lovení kryptidů dost pokročili," začala Marilla, "a toto je agent R'onn. Oba jsme součástí organizace, o které vám nemohu nic říci. Tedy snad jen to, že vyšetřujeme útoky Chupacaber na lidi, ke kterým dochází v posledních dnech, a za které podle nás může tady doktorka Theodora Callaghan."
"Vy nejste z tohohle světa, co?" řekl Winn, dosud si utírající hlavu o listy cukrové třtiny, R'onnovi, a pomalu k němu přistoupil.
"Ne, je z Marsu," řekla s úsměškem doktorka Callaghan. R'onn pevněji sevřel její ruce. Musela se zasmát.
"Neberte to nijak osobně, ale... vaše oči jsou strašně... děsivé," řekla Wren R'onnovi, "potkat vás v noci v lese, asi se ukřičím k smrti hrůzou."
"No jo, v noci prostě marťana potkat nechceš," pokračovala doktorka Callaghan, stále se ušklíbající, "na tom se shodneme, dívenko. I s tím křikem máš pravdu. Člověk by radši umřel, takovou depresi ti pohled na jednu z těchhle bestií dá."
"Moment, ona to s tím Marsem myslí vážně?" vyhrkl Winn.
Marilla k doktorce Callaghan přistoupila, a pevně jí sevřela bradu. "Žádám vás, abyste se v přítomnosti mého kolegy chovala slušně."
"Nebo co? Vleze mi zase do hlavy a psychicky mě znásilní, hnusák jeden?" odsekla doktorka Callaghan.
"R'onn je původem z planety Mars," řekla Marilla, a prohlédla si přitom tváře všech ostatních, "tady doktorka Callaghan už něco o obyvatelích Marsu ví, ale její předsudky vůči nim jsou, řekněme, neopodstatněné."
"Nech si jednoho z nich vlízt do hlavy, a ne jednou, děvko!" zařvala na ni doktorka Callaghan.
"Znamená to, že Chupacabry jsou taky z Marsu?" zeptal se poděšeně Winn.
"Ne, Chupacabry by měly být ze Země. Jako ty a já," odpověděl Armando, "i když tak zrovna nevypadáš, kámo."
"A nejsi úplně jako pozemšťan cítit," dodala Keira.
"Hele! Chcete mi připomenout, proč každá buňka v mojem těle chce, abych o sto šest házel šavle?!" zařval na ně Winn.
"Páni, na Marsu je přece jenom život," poznamenala Wren, a stále nevěřícně a s patřičným strachem hleděla na R'onna.
"Žádná novinka, dívenko. Američani moc dobře ví, čeho jsou marťani schopní, už nejméně od roku 2012. Jak ovlivňovali politické dění, chod dějin, jak nám lezli do životů... ve službách pochybných individuí reprezentovaných teď i tady slečnou Kent-Lyons, kvůli které by se její matky styděly, kdyby věděly, čeho je vlastně součástí," pousmála se doktorka Callaghan.
"Držte hubu," řekla otráveně Marilla, a obrátila oči v sloup. "Podívejte se, všichni. Máme dost důvodů, proč se domnívat, že tady doktorka Callaghan záměrně používá Chupacabry k útokům na lidi, a že celá tahle věc, kterou jste sem nezávisle jako dvě skupiny přijely studovat, a to tedy posun Chupacaber z východu Portorika směrem ke středu, i sem k jihovýchodnímu pobřeží, souvisí právě s ní. S agentem R'onnem jsem začala ty útoky zkoumat hned, jak se o nich objevily první zprávy. Včera jsme společně navštívili pozemek pana Narvaeze, kam R'onn vystopoval jednu z Chupacaber ovládaných doktorkou Callaghan. Bohužel... se nám ho nepodařilo zachránit."
"A pak o jeho smrti napsala na Instabook Sofia Burgos," řekla tiše Wren.
"Je to naše chyba. Vy jste tu ani neměli být... Wren, Winne, a..."
"Keira Kendrick," představila se Marille třetí členka týmu.
"Kdybychom na Narvaeze dali pozor, a já nešla hned do ohrady s jeho dobytkem s myšlenkou, že zastřelit tu Chupacabru bude snadné, ani byste tu nebyli. Zbytečně jste se dostali do obrovského nebezpečí, a kdybychom nebyli poblíž..."
"Počkat, vaším cílem bylo celé to nějak tajně řešit? Nebo dokonce ututlat?" ozval se Armando. "Nepůsobíte zrovna jako typy, co chtějí zprávy sdílet se světem."
"Naším cílem bylo odstranit ty biologické zbraně, a zadržet pachatelku. A to se nám nyní podařilo," řekla Marilla.
"No, negratulujte si," pousmála se opět doktorka Callaghan.
"Jestli je to pravda," vydechla profesorka Pietri, a znovu se doktorce Callaghan zadívala do očí, "co se vám stalo? Už před těmi deseti lety jste se snížila k dost odporným věcem, všechny ty pokusy s geny vyder v Číně, z Ruska jste psala články o dobrovolné participaci původních obyvatel Sibiře na experimentech s úpravou genů, jenom aby se ukázalo, že dobrovolné vůbec nebyly... I ty vaše pokusy s Chupacabrami v zajetí byly neetické, než se úplně zakázaly. Ale udělat z těch zvířat biologické zbraně? Poslat je na lidi, na nic netušící lidi neschopné se bránit?"
Doktorka Callaghan se stále usmívala. "Nekývnu na nic, o čem jste teď mluvila. Máte bujnou fantazii, profesorko Pietri."
"Naše organizace má víc než jeden důvod považovat vás za nebezpečnou osobu," řekla jí Marilla, "a podle toho s vámi budeme jednat. To, při čem jsme vás dnes přistihli, je jasným důkazem zlověstnosti vaší činnosti, ať už ta činnost zahrnuje cokoliv jiného, než jen práci s Chupacabrami."
"No, je tu malý problém, slečno Kent-Lyons," řekla doktorka Callaghan, a pohlédla do hloubky Marilliných očí, "Chupacabra je vyhynulý druh. A pokud zcela jasně nedokážete, že jsem ji nějak... přivedla zpátky... pak je vám vlastnictví nějakého ovladače úplně na nic."
"Pokud to správně chápu, tímhle ovladačem je můžu přivolat. Můžu je ovládat. Donutila jsem je, aby se stáhly a přestaly útočit na osoby před vámi," odpověděla Marilla, "zrovna tak si můžu jednu odchytit, a..."
"A pak ji zavřít do klece a nelegálně na ní dělat pokusy? Páni, to já jsem tady zločinec?" uchechtla se doktorka Callaghan.
"Moment, abychom si to ujasnili," řekla Keira, "za těmi útoky má alespoň podle vás stát tady Theodora Callaghan. Jestli tomu správně rozumím, profesorka Pietri je s její činností, hodně pochybnou činností, obeznámená. Doktorka Callaghan posílá Chupacabry na lidi, nechává je jimi zabíjet... a to proč? Co je cílem? Testování Chupacaber jako biologických zbraní? Nebo nějaká vendeta? Pomsta lidem, co jí ublížili?"
"To byste nám mohla rovnou zodpovědět," řekla Marilla doktorce Callaghan. Poté pohlédla na R'onna. "Nebo vám to vydolujeme z hlavy."
"Jak jsem říkala, slečno Kent-Lyons. Vaše matky by se za vás styděly," ušklíbla se doktorka Callaghan.
"Fajn, začněte, jakmile budete připraven, R'onne."
Doktorka Callaghan pohlédla na profesorku Pietri. "Chcete znát malé tajemství? Jedna odbornice na Chupacabry druhé."
"Jdu na to, agentko," pronesl R'onn, a oči se mu rožhavily.
"Ty potvory nikdy nejde ovládat dlouhodobě," uchechtla se doktorka Callaghan.
Marilla vykulila oči. Z nitra nocí zahaleného pole cukrové třtiny vyskočila gigantická Chupacabra se skoro dvoumetrovým tělem, zubama třikrát tak dlouhýma, jako u jejích sestřenek, a s metrovým hadovitým jazykem, který sebou mrskal ze strany na stranu. Aniž by to tušil, sekla obří pařátou do zad R'onna, soustředícího se na započetí dalšího telepatického průzkumu mysli doktorky Callaghan, a s bolestným výkřikem uvolnil sevření jejích rukou.
Doktorka se otočila, kopla marťana do břicha, seskočila k zemi, a vyhnula se tak dalšímu skoku krvelačné příšery, jež to měla namířeno na agentku Kent-Lyons.
"Varovala jsem vás! Negratulujte si!" uchechtla se doktorka Callaghan, a ztratila se v temnotě noci.
R'onn ležel na zemi a bolestně vzdychal. Všude dokola byla krev. Zelená krev.
Chupacabra se sápala na Marillu, jazyk jí pokládala na čelo, a pařátou svírala onu ruku, v níž agentka držela ovladač. Její prsty dopadaly na všechna možná tlačítka, a k ničemu to nebylo. To monstrum se nedalo ovládat.
Temnotou noci prosvištěl laserový paprsek. Zasáhl Chupacabru do ramene. Příšera se naštvaně natočila k Wren, držící v ruce laserovou pistoli.
"Pojď sem, ty ohavo!" zařvala Wren, a namířila pistolí na netvorovu hlavu. Zmáčkla spoušť.
Ačkoliv obří Chupacabra působila jako nezdolný nepřítel, proti laserovému paprsku nejvyššího stupně nezmohla nic. Rázem měla v hlavě díru tak velkou, že by jí prostrčilo ruce bezmála pět lidí. Svalila se před agentkou Kent-Lyons, a její dlouhatánský jazyk sebou naposledy mrskl.
"R'onne!" vykřikla Marilla, a zamířila ke svému společníkovi. Sípal, třásl se, a ze zad se mu valila zelená krev. "Měla jsem to tušit. Callaghan byla připravená. Měla jsem to tušit!"
"Víte, co mi na vás přijde dost neprofesionální?" vyhrkla profesorka Pietri. "Že se tu před námi ukážete s někým, kdo tedy nejspíše ty Chupacabry ovládal, a přitom s námi zůstanete na stejném místě, kde nás skoro zabily! Jsou v polích všude kolem nás, a jestli se teď už nedají ovládat... pak jsme ve stejné pasti, v jaké jsme byli předtím! Jestli mají hlad, půjdou po nás, a tentokrát už je nezastaví nikdo!"
"Wren, Winne! Prosím, pomozte mi ho zvednout!" řekla Marilla svým známým. Ti okamžitě přiběhli k poraněnému R'onnovi. "Má tady na zádech ostrou ránu. Bude se muset zašít. Mám nástroje, kterými mu můžu zachránit život, ale nejdřív ho budeme muset vyvést z tohohle pole!"
"Tak sakra pojďme!" zakřičela profesorka Pietri, a začala skupinu vést směrem k vesnici.
"Já jsem pro to, abychom se trošku rozmístili," poznamenala Keira, "Winna čichat nebudu."
Při pochodu polem byli všichni nanejvýše obezřetní. Útok nikým neřízených Chupacaber mohl přijít z kterékoli strany. Každé zašustění cukrové třtiny ve větru vzbuzovalo ve členech této podivné skupinky strach. Přesto se ani po deseti minutách pomalé chůze žádná z těch krvelačných potvor neukázala.
"R'onne, vnímáte mě?" zeptala se agentka svého společníka. "Odpovězte, agente. Prosím."
"Vyteklo mi značné množství krve," zasípal R'onn, "pokud mi nebude poskytnuta pomoc do deseti minut, vykrvácím."
"Marťané nemají schopnost regenerace?" zeptala se Wren.
"Ne marťané, mezi které patřím já," ozvalo se jí v hlavě. R'onn jí odpověděl telepaticky.
"Ta doktorka Callaghan... říkala něco o tom, že marťani byli na Zemi od roku 2012. Co to má znamenat?" položil další otázku Winn.
"Chtěla, aby to vyznělo až... konspiračně," řekla Marilla, "nenechte se jí nějak ovlivnit. Je to psychopatka. Manipuluje."
"V tomto má slečna Kent-Lyons pravdu," ozvala se zepředu profesorka Pietri, "doktorce Callaghan se nedá věřit. Jak už jsem zmínila, dělala opravdu pochybné věci, a to po spoustu let. Akademická obec ji zavrhla, ale to ji nikdy nemohlo zastavit."
"Winne?" pousmála se Wren.
Winn na ni vrhl pohled. "Prosím, žádné vtipy o tom, co mě právě pokrývá."
"Že bychom našli našeho Deylina Nieta? Zhou Lena? Clauda Ngoye? Našeho Sama Webera? Shy'rka, dokonce? Toho velkého nepřítele, který..."
"Wren, teď není čas být totální lovcokryptidovský geek."
"To ne," zasípal R'onn, a zasvítily mu oči, "to je zlé. Chupacabry..."
"Co je? Kde jsou?!" vyhrkla agentka.
"Cítím je... cítím jejich mysli... a mysli těch, na které útočí," sípal R'onn, "nejsou tady v polích. Žádná Chupacabra už není v polích! Všechny se přemístily do vesnice, a útočí tam na spící lidi! Lezou jim do domů, a..."
Slábnoucí R'onn promítl všem přítomným do hlav obraz, kterým jedna z těch krvelačných příšer trýznila dvanáctiletého chlapce, kroutícího se v bolestech na podlaze svého pokoje. Obrazy, kterými ho Chupacabra připravovala na smrt, byly tak nechutné, že se Lovcům kryptidů a jejich kolegům okamžitě udělalo zle.
"Musíme jim pomoct!" zakřičela Wren.
"Jak jim chcete pomoct?! Měli bychom se od nich dostat hlavně co nejdál!" vykřikl Armando. "Já už toho mám fakt dost!"
"Profesorko Pietri," řekla Keira, "pomozte agentce Kent-Lyons s R'onnem. Já, Wren a Winn poběžíme do vesnice, a zkusíme to tam vyřešit."
"Hele, proč bych do toho měl jít já? Potřebuju se umýt!" vyhrkl Winn.
"Smrdíš," odpověděla Keira, "proto půjdeš s námi."
"Ohh! Ahh!" řekl vysokým hláskem Winn. "Chápu. Jsem zbraň."
Trojice se rozběhla směrem k vesnici.
"Armando, běž s nimi," řekla profesorka svému studentovi, "bude to tak lepší."
"Tam teda rozhodně nebudu v bezpečí! Co chtějí vůbec dělat? Zase po Chupacabrách střílet? Děsit je smradem z žaludku jedné z nich?! Jsou to blázni! Nechte mě pomoct tady tomu... pánovi..." bránil se Armando.
"Běž, Armando!" zakřičela rázně profesorka.
Student se nerozhodně rozběhl za trojicí, ale soudě podle jeho výrazu v obličeji se mu takové zacházení vůbec nelíbilo.
"Proč ho ženete za nimi?" zeptala se Marilla profesorky.
"Protože bych si s vámi velmi ráda o něčem o samotě popovídala. A nechci, aby to slyšelo byť jenom jedno z těch děcek," odpověděla vážně Alondra.
Jakmile se čtyři mladí zájemci o kryptidy ocitli před prvním domkem na kraji vesnice, uviděli známou tvář. Malé štěňátko stálo před obydlím své paničky, a roztomile vrtělo ocáskem.
"Winne, k němu ani krok. Ne, abys ho zadusil," uchechtla se Keira.
"Ehm. Můžete už přestat? Vždyť to už není vtipný!" rozčiloval se Winn.
"Měli by přestat. Vtipný to není," přidal se k němu Armando, "každý má někdy v životě nehodu, po které smrdí. Věř mi, kámo, vím, jaké to je."
"Konečně někdo, kdo to chápe. High five!" reagoval na to Winn.
"No, tvojí ruky se teda dotýkat nebudu. Ne, dokud se neumyješ," řekl Armando. Winn se zamračil.
Z domu se náhle ozval strašlivý výkřik. Musela to být ta stará paní, jež se o štěňátko starala. Na skle nejbližšího okna se na pár vteřin přilepila dlaň její pravé ruky, pokrytá krví. Její křik se brzy proměnil ve vřískot, a pak oknem proletěla hustě osrstěná Chupacabra, jíž z tlamy visel utržený obličej. Vřískot oběti uvnitř neustával.
"Ty nechutná, hnusná bestie!" zařvala Wren, a propálila Chupacabře hrudník laserem nejvyššího stupně. Příšera se zakuckala, kůži vyplivla a těžce padla na zem. Štěňátko začalo vyděšeně štěkat.
"Hnusné," řekla Keira, "proč ty potvory dělají takovéhle věci?!"
"Budeme muset najít způsob, jak před nimi zachránit celou vesnici," řekl Winn, "a to rychle!"
Z protější budovy vyběhl starší muž. Za ním pádily dvě Chupacabry. Wren okamžitě po jedné vypálila, a trefila ji do levé zadní končetiny, ale nestačilo to. Chupacabra kulhavým během pokračovala v pronásledování své oběti, a na Wren a její kamarády se ani neohlédla.
"Hej! Začněte čichat, prasata!" vykřikl Winn, a rozběhl se směrem k Chupacabrám.
Jakmile si ho obě zvířata povšimla, zastavila se, chvíli na sebe hleděla, jako by si vyměňovala myšlenky, a pak s uši rvoucím skřípotem deroucím se z jejich hrdel utekla do temnoty noci.
"Gracias! Gracias!" křičel ten muž, ale když k Winnovi přiběhl, zarazil se, a vypadal znechuceně.
"Já vím, je to strašný," řekl mu Winn, "radši se držte pryč."
"No jasně," řekla Wren, "budeme muset použít to, co Chupacabry odpuzuje... jejich vlastní zvratky. Ale ve větším množství."
"Mám minimálně tři otázky," ozval se Armando.
"Dobře mě poslouchejte."
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat