Obrázek týdne 5. 9. 2025

V pondělí nám začal devátý měsíc roku, děti zase otráveně zamířily do škol, a září, kdy zlaté slunce září (jak jsme otráveně museli zpívat před dekádami ve školce), má být naším rozloučením s létem. Přesto stále pomýšlím na moře. Od písečných pláží současnosti se v hlavě přenáším dosti hluboko do minulosti, a ztrácím svou příčetnost divokými představami o bizarním kambrickém životě. Nedávno jsem nalezl tuto výtečnou, letos v srpnu dokončenou malbu paleoartisty vystupujícího pod přezdívkou McTalon. Nemohl jsem si dovolit ji zde s vámi nesdílet.

Popisek k obrázku: Drobný primitivní strunatec druhu Pikaia gracilens ploplouvá tmavými vodami ohraničenými tichou nocí a dnem hemžícím se trilobity. Podivný, tři až pět centimetrů dlouhý, kroužkovcům zdánlivě podobný živočich hýbe svým úhořovitým tělem, které ho v kambrickém moři pohání při sběru potravy. Jen krátce se vzdálil od mořského dna, u něhož jinak tráví naprostou většinu svého času. Je to nektobentický živočich, sbírající na dně kousíčky organického materiálu, v čemž mu mohou, ale také nemusí pomáhat zvláštní výrůstky na hlavě. Uvnitř toho podlouhlého těla má Pikaia primitivní střevní "kanálek", zádovou "trubičku" nervové tkáně a myomery, sekvence příčně pruhované svaloviny, jaké by se daly u vodního strunatce očekávat. To trilobiti, jejichž přítomnosti se tato "měkčí" potvůrka jen tak nezbaví, mají úplně jinou stavbu těla. Pikaia bývá často velmi špatnými popularizačními médii prohlašována za "nejstaršího předchůdce lidí" nebo za "nejstarší rybu", přitom šlo o bazálního strunatce, a nejjednodušší je o ní prohlásit, že byla příbuzná obratlovcům; rozhodně však mezi obratlovce jako takové nepatřila. Pro slavného evolučního biologa a paleontologa Stephena Jaye Goulda byla Pikaia ztělesněním náhodnosti v evoluci živých organismů; kdybychom přetočili čas zpět do dob, kdy existovala ona a ještě bližší příbuzní obratlovců (Gould sám měl za to, že mohli existovat bližší příbuzní našeho strunatčího podkmene, než ona), a toto přetočení by žádný z nich nepřežil, pak by na naší planetě vůbec neexistoval život v takové podobě, v jaké ho známe. Tato scéna se odehrává v místech, z nichž bude jednou kanadská provincie Britská Kolumbie (konkrétně burgesské souvrství, méně častěji nazývané též Stephen Formation), ve středním kambriu před 508 miliony roky.

Když je řeč o Stephenu Jayi Gouldovi, o jehož slavné knize Pandin palec jsem napsal v neděli v rámci projektu Kniha týdne, četli jste jeho Wonderful Life? Někdy bych po jeho knize o burgesských břidlicích měl konečně sáhnout!

Další, již desátá část Knihy týdne určitě vyjde v neděli. Během příštího týdne bych také rád pokračoval v psaní kapitoly Chupacabry se vrací z Nových Lovců kryptidů, a dočkáte se úryvku z jedenácté epizody Springwatch 2025. Také bych rád napsal něco do rubriky o nových druzích fosilních organismů. Uvidíme, na co budu mít čas. A zda úplně nepřijdu o svou příčetnost těmi imaginacemi pikaie, jak si to vlní kambrickými vodami. Zvláštní droga.