Claude Ngoy byl kontaktován Deylinem Nietem. Ten mu dal velký balík peněz za to, že vyzkouší sérum agresivity na Pierru Leroyovi. Není to poprvé, co Pierre přišel do styku s touto látkou, a výsledek stál nemocniční personál i pacienty mnoho zranění a bolesti. Jack, Pauline a Roger se vydali do Gabonu. Uprostřed neporušeného, divokého pralesa nalezli temnou, mlžnou bažinu. Jak se ukázalo, není to jen tak ledajaký močál, ale zřejmě základna Clauda Ngoye, tajuplného slizkého humanoida, který dokáže měnit svou podobu nebo se roztéct ve sliz a pak se zase dát dohromady. Jack zatím nerozumí, proč a jak, a neví, co je Ngoy zač. Možná, že to ale brzy zjistí... Trojice byla napadena Samem Weberem, který je anestetiky rychle uvedl do spánku...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: VÍTEJTE V BAŽINĚ, ČÁST TŘETÍ:
Jack se probral. Bylo mu jasné, že je spoután. Jen zatnul svaly a marně se pokusil přetrhnout silné lano, kterým byl spoután. Ležel na dřevěné podlaze v malém domku. Pauline ležela vedle něj. Také se již probírala. Jacka popadal vztek, když viděl její šrámy na čele. Nejradši by přetrhal všechny ty provazy a pořádně zavařil tomu, kdo jí tohle udělal. Roger v domku nebyl. Po chvilce vešel dovnitř Claude Ngoy. Vedle něj stáli Sam Weber a jeden voják. Ngoy měl podobu konžského důstojníka, byl na něj o moc příjemnější pohled, než na tu slizkou stvůru, kterou opravdu byl. "Jak jsem už řekl, vítejte v bažině," řekl Ngoy, "a není to jen tak ledajaká bažina. Tohle je bažina, ve které jste uvízli a ze které se už nedostanete... živí..." "Jo, kámo?" naštval se Jack. "Já ti slibuju, že se odsud dostanem," dodal ještě. "Hrdinské žvásty," usmál se Ngoy, "copak ty se dokážeš vymanit z mého sevření? Navíc ještě teď! Cha!" Jeho ruka se ve vteřině proměnila na polotekutý sliz, který se jako guma natáhl k Jackově obličeji a celý ho zalepil. Pauline na Ngoye řvala, ať Jacka nechá. Asi po minutě a půl se sliz roztekl, rychle "přešel" po podlaze ke Ngoyovi, a vylezl zpátky k pahýlu, který po ruce zbyl. V krátké chvíli měl Ngoy zase ruku, jež změnila svůj tvar i barvu na tu lidskou, navíc oděnou v rukávu. Jack kašlal. Byl skoro přidušený. "Co s námi hodláte udělat?" zeptala se Pauline. "Vrátím vám to, co jste vy udělali s naší základnou v Kongu. Pozabíjeli jste mi desítky vojáků a vědců. Několik z mých zmutovaných kryptidů uniklo na svobodu, a možná už nikdy nebudou odchyceni. Víte, jak dlouho mi trvalo toho všeho dosáhnout? Jenže pak se objevili Lovci kryptidů, kteří si neustále hrají na hrdiny, myslí si, jak zachrání svět... A kazí práci ostatních! Ničí ji! Vy jste zničili tu mou! Tak za to pěkně zaplatíte!" řval cholericky Ngoy. "Tak mi aspoň prokažte laskavost a řekněte mi, co vlastně jste. Ať to vím dřív, než mě popravíte," řekl s drsným nádechem v hlase Jack. Bylo až překvapivé, jak výraz v obličeji Ngoyovi lidské podoby zahořkl. Zavřel oči a zatnul zuby. "Má rasa byla vyhubena. Byla vyhubena lidmi. Já jsem poslední..." řekl pohnutým hlasem. "Řekněte mi, co se stalo... Ne všichni lidé..." přerušil jej Jack. "Máte pravdu, ne všichni lidé jsou stejní. Proto s nimi spolupracuji. Ale vy patříte k těm, kteří musí být vyhubeni..." pokýval hlavou Ngoy. "Takže to, co chystáte... Je vyhubení lidstva?" "Je to mnohem víc, hochu." "A co tady Weber? Vrah Pierrovi sestry?" "Asi chceš vědět, jak jsem se dostal z té malé chaloupky v Kongu, co?" zeptal se posměšně Weber. Ngoy se zachechtal. Položil Weberovi ruku na rameno. Proměnil se na slizkého humanoida a obalil svým slizem Webera. Pak se oba roztekli. Sliz se pohyboval po podlaze, až zastavil u Jackova obličeje. Pak se Weber zase proměnil v člověka a Ngoy ve slizkou stvůru. "Ty taky?" zeptal se poděšeně Jack. "Já ne, já ne," rozchechtal se Weber, "já jsem člověk jako vy. Ale když se mě Claude dotkne, dokáže proměnit molekuly mého těla v nestálé... Tak, jako je to u něj... Žádná kouzla, žádné extra velké úniky... Prostě mě obalil a oba jsme se roztekli... Proto mě nikdy nedostanete, Lovci kryptidů. Dokud jsem na Claudově straně..." "Takhle jsi utekl i z vězení?" "Ano, jistě... Velmi chytrá otázka, Owene. Claude si mne našel. Věděl o mě a o Zhou Lenovi. Potom, co jsi Zhou Lena zavraždil v New Yorku, stal se mým novým vedoucím," pokyvoval hlavou Weber a děsně se přitom usmíval. "Kde je Roger?" zeptal se teď Jack. Ngoy a Weber pomohli Jackovi a Pauline na nohy. Vyvedli je z dřevěného domku na ostrůvku, který byl obklopen mlaskavými, smrdutými vodami bažiny. Roger visel na provaze, jenž byl omotán kolem jeho těla, nad kalnou vodou, přičemž provaz byl přivázán k velmi silné větvi jednoho z pralesních stromových velikánů. "Zkusíme takový malý experiment," zasmál se Ngoy. Z vody se vynořila hlava toho obrovitého, plazovitého netvora s cibulkovitým čenichem. Otevřel tlamu, vybavenou ostrými, dýkovitými zuby. Teď nebo nikdy, pomyslel si Jack. Nemohl se sice příliš pohybovat, neboť byl smotán, přesto se mu však prsty podařilo sloupnout jakési "pojistné kolečko" na jeho spandexovém oděvu. Vytáhl malý, kulatý, kovový předmět a přiložil ho na okraj lana. To se ve vteřině rozhořelo. Nyní ho Jack přetrhl. Dal dvě rány Samu Weberovi, kterému okamžitě vypadlo několik zubů. Kopanec mezi nohy ozbrojeného vojáka, a už držel v ruce samopal. Začal to pálit do té příšery. Ta se okamžitě ponořila. Vystřelil několikrát i po Claudu Ngoyovi, přestože očekával, že kulky projdou jeho tělem a neublíží mu, a tak se taky stalo. Pauline učinila to samé, co Jack. Lano, jímž byla spoutána, leželo za chvíli v ohni na zemi. Roger tam nahoře udělal to samé. Těžko říct, jak se mu po hořícím laně podařilo vyšplhat nahoru na větev jen těsně předtím, než se žhnoucí lano doslova rozteklo, ale také už byl v bezpečí. Přeběhl po suché zemi k Jackovi a Pauline. "Tak jo, padáme odsud, lidi!" zavelel Jack. Neměli sice své laserové pistole, ty jim byly odebrány, ovšem vybaveni alespoň jedním samopalem a svou důmyslností se teď chystali konečně opustit tohle mlžné, horké, nechutné, slizké peklo...
Claude Ngoy s nimi neustále držel krok. Když dosáhli břehu ostrůvku a spatřili člun, který jim skýtal naději, vyrostla slizká postava Clauda Ngoye přímo před nimi. Roger vyňal další kulatou destičku z jakési "pojistné části" spandexového oděvu a hodil ji na Ngoye. Výsledek byl dosti překvapivý. Ngoyův sliz reagoval s ohněm! Jeho tělo se začalo roztékat. Stále nad ním však měl kontrolu. Hořící sliz se roztekl. V momentu dosáhl vody, oheň byl uhašen, ale Ngoy už se na břeh nevrátil. Trojka nasedla do člunu. Z povzdálí k němu teď přibíhala četa Ngoyových vojáků. V popředí byl Sam Weber se zaschlou krví kolem úst. "Promiň, Webere!" zvolal na něj Jack, jen co se člun odrazil od břehu. Zmáčkl spoušť. Weberovo v šoku padlo k zemi. Bylo doslova probito kulkami. "Tohle je za Pierra! A za Sabine!!!" řval na něj Jack, kterého touha po pomstě svého kamaráda a bývalé kolegyně dováděla skoro až do berzerku. Vojáci znehybněli. Obklopili mrtvého Webera. Zbytek už Lovci kryptidů neviděli. Možná, že když se vojáci, snad dost špatně vycvičení, vzpamatovali, byli už Lovci kryptidů mimo dohled. Kryla je mlha. Stačilo přirazit k dalšímu břehu, a dát se zase na útěk. Hnali se džunglí jako zběsilí. Zakopávali, padali, jeden zvedal druhého. Ostny pralesních rostlin jim na obličejích způsobily více šrámů, než všechny ty pády a rány od nepřátel v bažině. Běželi, až byli úplně vyčerpaní. Teprve pak se dostali na malou mýtinu. Obloha nad ní byla nádherně rudá, slunce už zapadalo. Skupinka dřevorubců, zaměstnaných nějakou velmožnou západní společností, uviděla tři bělochy v černých spandexových oděvech, a vyšla jim vstříc. Jack jim namluvil, že jsou dokumentaristy, kteří byli napadeni skupinou šimpanzů. Když si druhý den v malé chatrči, vlastněné jedním z těch těžařů, uvědomil, k čemu Ngoye přirovnal, musel se smát, a zároveň mu bylo líto šimpanzího druhu, že jej tím urazil... Když pak čekali na letišti v Libreville na letadlo do Londýna, prohodil Roger: "Všimli jste si, že vždycky, když nás někdo chce oddělat, vysvětlí nám všechno, řekne nám o sobě všechno, všechno o svých plánech... A my pak zdrhneme. Není to... směšný?!" "Tak pořád lepší, než kdyby nám všechno vysvětlil a pak nás oddělal. Nebo kdyby nám neřekl nic a my utekli, aniž bychom o něm nic nevěděli..." pousmál se Jack. "Takže Webera jsi zabil..." řekla Pauline trochu roztřeseným hlasem. "Promiň, já..." "Ne, to nevadí. Nikdo se o tom nedozví." "V tu chvíli, kdy jsem ho znovu spatřil, probleskla mi hlavou jediná myšlenka: musí být zastaven. A když, jak řekl, nikdy nebude chycen, dokud je s Ngoyem, řekl jsem si, že ho prostě musím zabít," pokračoval Jack. "Ngoy je každopádně stále naživu. Stejně jako Nieto a Martin. To by mě zajímalo, jak se daří klukům v Londýně s tím Martinovým případem," řekl ještě Roger, předtím, než nastoupili do letadla. Těsně předtím, než Jack vypnul svůj mobilní telefon, a než letadlo opustilo pevnou zem, přišla mu krátká SMS zpráva. Od Pierra! Prý už ho pustili z nemocnice. "Generále Owene, čekám na vaše rozkazy a zprávy." napsal mu. Jack pocítil velkou úlevu...
Kdo je nebezpečnější? Ngoy nebo Nieto? Na co přijdou Akihiko a Fahad při pátraní po Gregorym Martinovi ve Spojeném království? Jak zastavit Ngoye? A jak zastavit Nieta? Pokud to dosud byla jen soukromá válka mezi několika skupinami lidí, pak to jistě brzy bude vřít... Všude... Pokračování příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat