Z minulé části víte, že to s Pierrem vůbec nevypadá dobře. Po záchvatu, při kterém v nemocnici poranil desítky lidí, sdělil Jackovi, že jej předtím někdo navštívil. Někdo, kdo dokázal změnit svou podobu, a zcela určitě vpíchnul Pierrovi do krve sérum agresivity. Poté, co Lovci kryptidů zjistili, že Claude Ngoy, slizký humanoid schopný proměnit se v člověka nebo třeba v tekutý sliz, se nachází v Gabonu, vydali se Jack, Pauline a Roger do zdejšího deštného lesa, aby dosud nejtajemnějšího z nepřátel týmu nalezli... Bohužel ještě nevědí, že bažina, kterou Claude Ngoy obývá, je doslova peklem...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: VÍTEJTE V BAŽINĚ, ČÁST DRUHÁ:
"Podívej se! Na hladině toho bahnitého jezírka se pohybuje vrstva slizu! To je on!" zakřičel Roger. "Dostanu ho. To slibuju," řekl si Jack, shodil ze zad ruksak a vytáhl z něj jetpack. Okamžitě si jej nasadil na záda. Ve chvíli byl už ve vzduchu. Sledoval slizkou stopu Clauda Ngoye, jak doslova leze po vodě. Držel se asi tak šest metrů nad ní. Zápach nad bažinou byl příšerný. Ngoy, proměněný v polotekutou zelenou hmotu, se po hladině pohyboval neuvěřitelně rychle. Pak přišel menší problém. Zaznamenal jistě, že je ze vzduchu sledován. Vrstva slizu se sama od sebe rozdělila na šest kousků. Každý se vydal jiným směrem. Něco podobného už Ngoy provedl v Kongu, tehdy se jeho tělo také proměnilo v několik podlouhlých kápanců nechutné hmoty, a zmizelo ve škvírách v půdě. Jack se dal za tím největším kápancem. Vytáhl laserovku a vystřelil po něm. Velice se pak zděsil. Laser kus slizu zasáhl. Sliz se proměnil v Ngoyovu ruku a chňapl po něm. Jacka překvapilo, jak vysoký ten útvar byl. Dosáhl na něj přes těch šest metrů! Jack včas vzlétl o něco výš, a jen díky tomu se vyhnul chňapnutí. "Hm... Tak nestálá hmota... Jistě z nestálých molekul... To jsem ještě neviděl," zašeptal si pro sebe Jack. A pak náhle... Hlasité prásk! Jack se řítil dolů do bažiny. Dopadl do zapáchající vody. Okamžitě se vynořil a zalapal po dechu. Věděl, že jeho jetpack někdo prostřelil. Na nedalekém břehu stálo několik vojáků. Mířili na něj samopaly. Jack ani na chvíli neváhal. Znovu se ponořil pod hladinu. Neviděl tu ani na deset centimetrů, a navíc ho z té vody příšerně pálily oči. Pamatoval si však, jak vypadá břeh, a snažil se plavat k němu, a poté podél něj. Mezitím kropily hladinu bažiny kulky. Když už mu došel dech, vynořil se. Vojáky měl kousek od sebe. Stačilo pár dobře mířených laserových výstřelů, a všichni se váleli po zemi ve spálených oděvech, držíce se za popálený obličej nebo za břicho. Přímo za Jackem se v bažině znovu zformoval Claude Ngoy. Jack se rychle otočil a dal mu ránu rukojetí pistole do hlavy. Zasáhl jej přímo do strašidelně žlutého oka. Bez výsledku. Rukojeť pistole se do hlavy vmáčkla, a pak z ní zase vyjela. Jack na rukojeť pohlédl. Zbyl na ní kousek slizu. Náhle se jeho objem zvětšil. Živý sliz skočil na Jackův obličej. Jack vykřikl. Padl do vody a snažil se zbavit se té potvory. Claude Ngoy ho zvedl za ruku. "Jsem rád, že jsi tady, Jacku Owene. Jsem rád, že přijeli i tví dva kolegové. Dlužíte mi mnoho..." řekl ten slizký netvor Jackovi přímo do ucha. Pak se ale vyděšeně otočil. Na břehu stál Roger. Pálil po něm z raketové pistole. Malá raketka vylétla z hlavně zbraně, a zamířila si to přímo do oblasti, kde měl Ngoy mít srdce. Ozvala se rána jako z petardy o Silvestru. Roger přiběhl k Jackovi, kterého tlaková vlna rány odhodila na suchý břeh. "Jsem v pohodě, kámo. Ale... Co se stalo s ním?" zeptal se Jack. "Právě že nic," ozval se Ngoyův výsměšný hlas. Rukou chytil Rogera zezadu za temeno a prudkým trhnutím vzad způsobil jinak vždy připravenému kanadskému bojovníkovi obrovské bolesti. Jack vyskočil, chopil se své pistole, ale ještě dříve, než stačil vystřelit, padl opět na zem. Ten kus slizu, který jej předtím oslepil, zůstal na jeho krku, a teď ho pořádně tisknul. Jack přemýšlel o tom, že Ngoy asi dokáže své tělo dělit, a na dálku ho ovládat... Jak? Toť otázka. Jenže nebyl čas na to, aby o tom příliš přemýšlel. Sám si dal laserovkou ránu nejnižšího stupně do krku. Sliz z jeho krku sletěl. Jack vystřelil po Ngoyovi. Laser prostřelil jeho hlavu. Vznikla v ní díra, která se zase zacelila. A pak přišla další raketová rána. Ngoy explodoval. Miliony kousíčků slizu se teď válely po zemi. Roger těžce vydechoval. Od bažiny přiběhla k oběma mužům Pauline. Chtěla asi něco říci, avšak nebyl na to čas. Sliz se opět zformoval do Ngoyova ohyzdného těla. Jen tak před nimi stál. "Poslouchej, Ngoyi," řekl ještě stále chraplavým hlasem Jack, "nepřišli jsme se s tebou rvát. Chceme ale vědět, co chceš. Co chceš s kryptidy, a co chceš s Pierrem! Cos mu to provedl?!" "Jestli to chceš vědět... Testoval jsem sérum agresivity na zakázku..." odpověděl Ngoy. Jack se koutkem oka podíval na všechny ty postavy vystupující z mlhy. Další vojáci! "Poslyš, jedeš v tom s Nietem?" zeptal se Jack. "Pche! Nieto je slaboch," odpověděl Ngoy. "Takže ho přinejmenším znáš..." "Kontaktoval mě. Jak, to neřeknu. Můžu ti říct, že mi dal pěkný balík za testování toho séra. Ale Nieto nezmůže nic proti mé síle. Všechna ta jeho technologie je ničím oproti Claudu Ngoyovi!" "A co jsi vlastně zač?" zeptal se Jack. "Konec rozhovoru, Owene," usmál se děsivě ten slizký netvor. Kolem trojky Lovců kryptidů už stáli Ngoyovi vojáci. "Myslím, že bychom si ještě někdy mohli popovídat," pousmál se Jack. Aktivoval malé zařízení, které tisknul v ruce. Hodil ho přímo před sebe, tedy zhruba doprostřed kruhu, který okupovali vojáci. Ozval se strašný třeskot. Viditelnost se zhoršila. Všude jen fialový plyn... A v tom fialovém plynu dostávali Ngoyovi vojáci jednu ránu laserem nejvyššího stupně za druhou. Po chvilce trojka Lovců kryptidů unikala. Přeskakovali z jednoho ostrůvku mezi bažinatými jezírkami na druhý. Věděli, že jejich skoro až mimozemsky vypadající nepřítel je jim na stopě...
"Proč se vlastně Ngoy zdržuje tady? V nějaké zapomenuté gabonské bažině?" zeptala se Jacka Pauline. "Hádám, že je to jeho základna. Viděli jste sami, kolik tu má vojáků. Možná má několik základen. Vždyť jednu jsme mu zničili v Kongu..." odpověděl ve spěchu Jack. "A sakra!" vyhrkl Roger. Stál na pokraji suchého ostrůvku, chystal se skočit na druhý, když tu náhle se z bažiny vynořila hlava jakéhosi netvora. Měl šupinatou kůži, obrovské, dozadu zahnuté zuby... Připomínal jakéhosi dinosaura nebo obrovského varana s cibulkovitým čenichem. Z vody čouhala jen hlava, dlouhá přibližně čtyři metry. Byl to gigant. "Kryptid?" zeptal se Roger. "Možná. Nebo nějaký genetický pokus," odpověděl Jack. Všichni tři začali střílet. Příšera otevřela tlamu, hrozivě zařvala, až sliny doslova obalily naši trojici, a pak pomalým pohybem krátkého krku přiblížila svou hlavu k Lovcům kryptidů. Z tlamy vyjel dlouhý, tenký jazyk, který se obtočil kolem Paulininy nohy. A pak ji začal rychle stahovat zpět. Když však do jazyku narazila další raketka z Rogerovy pistole, netvor se zase ponořil. Pauline ležela celá vyděšená z půlky ve vodě, z půlky na souši. Jack jí pomohl na nohy. Kolem ostrůvku se teď vynořily hlavy dalších pěti takových monstrózních masožravců neznámého typu. "Bylo bláznivý vydat se odsud nohama. Nastartujte jetpacky!" zavelel Jack. Jeho jetpack zůstal někde v bažině, a navíc byl prostřelen skrz naskrz. Roger však Jacka zvedl. Jetpack je unesl oba. Zřejmě jen těsně unikli tomu, aby se stali večeří těch bažinných hrůz. Přistáli přesně tam, kudy do bažiny vešli. "Fuj, to bylo pořádně nechutný," postěžovala si Pauline. "Přinejmenším víme, že všechnu tu bolest způsobil Pierrovi právě Ngoy. A na Nietův podnět! Jenže Ngoy a Nieto asi nebudou zrovna přáteli. Svědčí o tom, jak o Nietovi Ngoy mluvil. Obávám se, že tady máme dost nebezpečného nepřítele..." řekl Jack. "Škoda, že nevíme, proč nechal odchytávat kryptidy v Kongu," zazněl Rogerův hlas. "No, já si myslím, že si podobně jako Nieto dělá armádu kryptidů. Jestli třeba dokáže ovládat ty potvory, co na nás zaútočily v bažinách, mohl by je nějak, a to jakkoliv, vyslat do nějaké světové metropole, jako kdysi Zhou Len, a zkusit ovládnout svět," odpověděl Jack. "Ale co je teda ten Ngoy zač? Člověk to není, to je jisté. Ale..." řekla Pauline. Větu však nedopověděla. Z houštin vylétla uspávací šipka a zasáhla její záda. Pauline okamžitě usnula. Jack se zamračil zlostí. Z houštiny vystoupil Sam Weber. Nebylo zase takovým překvapením se tu s ním setkat... Koneckonců, u Ngoye momentálně pracuje, ne? "Dáme pokec?" zeptal se úsměšně Weber a pak trefil Jacka i Rogera uspávačkou. Než kdokoliv z nich stačil něco udělat, leželi už nehybně vedle Pauline...
Kdo nebo spíše co je tedy Claude Ngoy? Jaké má plány? Dozví se konečně Lovci kryptidů, proč jim Sam Weber unikl ze zajetí, když jej polapili při dobrodružství v Kongu? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat