Správce dinosauřího parku - Tedovi mezi dinosaury

Začínám pro Vás psát další část Správce dinosauřího parku. Zdá se, že tentokrát bude na místě i návštěva. O tom nás už ale informuje samotný správce Dan.

Tedovi mezi dinosaury

Tak konečně přijeli! Opravdu nevím, jak dlouho jsem Charlesovy děti neviděl, vzpomínám si však, že minimálně jednou už v parku byly. Jen kdybych měl v paměti jejich jména! Mám tolik práce, že si teď nemohu vzpomenout. A když Vám vylíčím, co všechno se přihodilo a čemu jsme zase jednou zabránili, nebudete se mi divit, že jsem z toho zapomnětlivý... Charlesova rodina přiletěla soukromým letadlem z Ameriky. Děti byly neskutečně rády, že zase vidí svého tatínka, vždyť jak dlouho jej předtím nespatřily (nepočítám letní dovolenou, při které mě Charles nechal na ostrově napospas mým druhům a našim zvířatům). Přílet se uskutečnil v pondělí. Tedovi se okamžitě vydali na cestu parkem. Mě potkali při vykonávání nejpotupnější práce, jakou dělám. "Jé, ten pán něco drží v ruce!" vykřikoval Charlesův syn. "Spratku nevychovaný," sykl jsem, ale naštěstí ne dost nahlas, jinak by mě Charles zabil. Zrovna jsem vyklízel výběh Othnielií. Ohrada už úklid nutně potřebovala. Velký počet Othnielií znamená, že spasou spoustu vegetace a pak toho hodně vyloučí. Nevím, co na tom těm dětem připadalo tak vtipné. Já jsem si na to už zvykl, stejně jako každý pracovník v zoo či safari parku. Jenže ony se mi posmívaly! Charlesův synek pořád opakoval: "Neušpiní se ten pán?" a Charlesova dcera se mi smála. Byl jsem tak naštvaný, ale snažil jsem se to neukazovat a chovat se normálně. Když už jsem se naštval pořádně a chystal jsem se Charlese slušně poprosit, zda by nemohl jít o výběh dál, vypadl té holčičce zub. Teď jsem se smál, až jsem se za břicho popadal! "Cha cha, teď to máš!" říkal jsem si pro sebe. Pochopitelně, že jsem se nesmál před Charlesem, otočil jsem se k rodině zády! Když konečně všichni zmizeli, přišel ke mě Oliver. Nohu má stále v sádře, je ovšem jaksi klidný-to víte, když nejezdí na ty expedice, klidu má dost. Chvíli si se mnou povídal a dával mi nějaké typy k péči o pravěká zvířata. Sám jsem jimi byl dost překvapen, zvlášť od Olivera, který to tentokrát myslel překvapivě vážně. K té ráně pěstí, co padla minulý týden, jsme se vůbec nedostali a tak si říkám, že Oliver na to rád zapomněl-asi bych měl též. Pak mi jen sdělil, že Charles má moc práce (to určitě!) a jistě mi to sám nepřijde říci, ale údajně příští týden přijede skupinka lidí, aby si obhlédla ostrov. Stále se diskutuje o tom, zda se park otevře veřejnosti či ne, L. C. Clark je jistě pro a je to taky on, kdo nám sem pošle kupu boháčů. To jsem tedy zvědav, jak se budou kochat vším tím pravěkým životem. Oliver mi nicméně sdělil, že Clark slibuje navýšení platu a navíc shání nové pracovníky do parku. Není to špatná novinka, lidi nutně potřebujeme.

Charlesovy nezbedné děti ve středu vyprovokovaly k útoku jednoho dinosaura. Byl to jeden Troodon. V poslední době je trochu podrážděný, projevuje se agresivně a věřte nebo ne, po hození masa do výběhu ho cupuje na kousky. Byl to zase Charlesův synek, který zvíře postrašil a pak si to pěkně vypil. Nevím, co s tím klukem je, kdysi byl tak hodný, a teď je z něj takové zlobidlo. No, zkrátka začal kopat do ohrady před Troodonem. Charles to viděl, a tentokrát tomu nenechal volný průběh. Prý syna od výběhu odtáhl a dal mu výprask, ale ten se zase vrátil a dělal to opakovaně. Troodonovi samozřejmě přetekly nervy a svůj ostrý zahnutý dráp, který troodoni mají na zadních končetinách, prostrčil skrze škvíru v plotě. A zasáhl Charlesova syna! Dráp se zacvakl do jeho lýtka, ale syčící Troodon brzy pustil. Charlesův syn brečel na celé kolo. Okamžitě musel k lékaři. Zranění to nebylo vážné, avšak krvácelo dost. Ten malý je ale nepoučitelný. Včera zase provokoval žraloka rodu Cobelodus, kterého máme v akváriu. Pak vylezl na stupínek, odkud žralokovi pouštíme krmivo, a začal do vody sahat. Když byl Cobelodus blízko, sáhl mu na ocasní ploutev. Zvíře to vyděsilo a prudce sebou trhlo. Kluk spadl do vody a než se nadál, měl žraloka pod nohama. Neštěstím bylo, že byl v akváriu sám. Zašel si tam bez rodičů, ba i bez sestry. A kdo myslíte, že ho zachránil? Zase jsem to byl já... Víte, při vší skromnosti, šel jsem tam jen nakrmit Plesiosaura. V životě by mě nenapadlo, že mám takového drzouna zachraňovat, ale když jsem ho viděl řvát strachy, ve vteřině jsem byl u něj a "zachránil" ho. Nevím, zda by mu Cobelodus ublížil, ovšem chlapec byl tak vystrašen, že už to snad nikdy neudělá... Tedovi odletí domů v neděli, takže ještě těch pár dnů budeme muset přežít v jejich přítomnosti. Pak ale přijedou další, a kdo ví, jací budou. Jen doufám, že nedojde k nějakému incidentu. Jinak je budoucnost parku celkem dobře nasměrována, začež vděčíme Clarkovi...

Dan Vám vzkazuje: Tak zase za týden!