Správce dinosauřího parku - Oliverův malér

První sprnový Správce dinosauřího parku v tomto roce je tu! Co asi naši hrdinové zažili nového během uplynulého týdne? Dan Jameson Vám to vše poví v novém vydání týdeníku...

Oliverův malér

Po vyřešených problémech se skupinkou Adelobasileů se situace v parku neuklidnila. Ukázalo se, že čtyři jedinci jsou nakaženi nějakou chorobou, kterou na ně pravděpodobně přenesla místní klíšťata. Vlastně se to dalo očekávat. Když Vás mazlíček opustí a prodírá se po celé dny houštím plným parazitů, je jasné, že nějací z těch cizopasníků si ho najdou. Adelobasileové nejsou nijak zvláště nemocní, jen bývají občas malátní. A to je ten problém! Nemohla by je ta nemoc zabít? Těžko říci. Čas to všechno ukáže, samozřejmě po pečlivých veterinářských prohlídkách, které už probíhají... Brachylophům, dvojici pravěkých pacifických leguánů, se daří. Jsou ale oba nevrlí. Zvláště samec je poměrně agresivní ke krmičům a uklízečům terária. Je tomu tak, neboť to místo považuje za své nové teritorium a vadí mu každý nový příchozí. Je nemilosrdný především k lidem, kteří se k němu přiblíží na dva kroky daleko. Potom švihá svým ocasem jako o závod! Veterináře Toma tím pořádně zastrašil. Když mi to Tom řekl u oběda, smál jsem se a řekl jsem mu, ať si vezme chrániče na holeně. Pak jsem se šel do výběhu podívat sám a smích mě přešel. To proto, že mě Brachylophus také zasáhl. Jenže ne do nohy!!! Sklonil jsem se k němu a něco hezkého jsem mu povídal, abych ho uklidnil. A on mě vypálil jednu přímo do čela! Chytil jsem se za hlavu, protože bolest to byla otřesná. Jenže jakmile jsem pohnul rukou, považoval to leguán za útok a vypálil mi ještě jednu. Špička ocasu mě zasáhla do brady! Chvíli jsem to všechno proklínal a vzteky jsem se nemohl udržet... Kdyby mi někdo dal železnou tyč, tak budu práskat do země! Po chvíli jsem se naštěstí uklidnil. Tentokrát se smál zase Tom. "Tak chrániče holeně, jo? Ty bys měl zase nosit cyklistickou přilbu, jak vidím!" řekl mi, přičemž se smál až se za břicho popadal. Péče o Brachylophy jistě nebude patřit k pěkným stránkám mé práce. Nicméně jsem rád, že Siamotyrannus, Erythrosuchus, Troodoni a Deinotherium jsou v pořádku. A, propána, doufám, že Oliver už nic tak nebezpečného nepřiveze! A ať hezky skončí i s takovými velkými ještěry! Chystal jsem se mu to říci a vynadat mu, ale osud mi to nedovolil. Oliverovi se totiž přihodilo něco, co mi to nedovolilo...

Bylo to opět na Isle of Die, kde Oliver čelil velkému nebezpečí. Tentokrát však, jak později uznal, učinil hloupý krok. S pětičlenným týmem byl na severním pobřeží a hledal nové druhy zvířat, a pak se před půlnocí, když už všichni spali, rozhodl jít na průzkum na vlastní pěst. To byl ten problém. Oliverova baterka je skvělá, dosvítí skoro na kilometr daleko. Ale Oliver se tak nějak díval do korun stromů, kde přespávali ptáci a pterosauři, a nevšímal si země, po které kráčí. Pak se zastavil před nějakým srázem a hledal cestu, po níž by ho obešel. Náhle ho zaujal pohyb Icaronycterise, pranetopýra, a začal jej pozorovat. Když tu se náhle z lesa ozval strašný řev! To zařval nějaký dinosaurus. Oliver se lekl a spadl ze srázu. Jeho první reakcí tam dole byl výkřik bolestí. Zlomil si totiž nohu. A to nebyl jediný malér. Nejenže byl kilometry od tábora a nikomu o svém odchodu nic neřekl. Rokli obývala skupina masožavých dinosaurů. Byli to Oliverovi (a vlastně i mí) staří známí (vzpomeňte si na týden, kdy jsem s Oliverem zůstal na Isle of Die ztroskotalcem, a tihle dinosauři nás neustále pronásledovali). Ano, byli to Velociraptoři. Ale byla jich tam celá tlupa, podle Olivera tak třináct jedinců. Vedla je velká alfa samice. Oliver se přitiskl ke skále a přemýšlel, jak je zastrašit. Rozhodně prý neuvažoval o tom, že by měl zemřít. Snažil se však najít způsob, jakým raptory postrašit a odehnat. Raptoři se k němu blížili a jeden se dostal tak blízko, že Olivera sekl drápem přední končetiny do ruky. Olivera to naštvalo, ale raptorovi to neoplatil. Věděl, že by ho jen vyprovokoval. A Oliver potřeboval čas, každá vteřina byla drahá. Nakonec ho napadlo něco nesmírně prostého. Říkal mi, že si přitom vzpomněl na mě a na všechny ty fóry, kterými mě straší. Tak si baterku dal pod bradu a posvítil si na obličej. "Dane, měl jsi vidět reakci těch raptorů!" řekl mi a zlověstně se při těch slovech smál. Jakmile raptoři uviděli Oliverův "strašidelný" obličej, rozutekli se. Během noci se sice párkrát vrátili, ale neuvěřitelně, vždycky to zabralo. Tým našel Olivera v šest hodin ráno. Dostat ho na vrchol srázu nebylo nic jednoduchého, ale naštěstí byl po ruce vrtulník a klec na zvířata. Tam Oliver vešel, a helikoptéra ho přenesla výše. Tam byl následně ošetřen, a expedice skončila odletem na Isle of Die. Nyní má Oliver nohu v sádře. Zranění bylo dosti bolestivé a vážné. Náš přítel se ke všemu neštěstí na Isle of Die ještě dlouho nepodívá. Aspoň nikdo nebude vozit nová zvířata...

Další část týdeníku zase za týden! Do té doby se v parku určitě zase něco semele...