Další týden, další Správce dinosauřího parku! Jak víte z předchozích částí, Oliver má velmi zajímavé, ale zároveň také tajné plány... Dozvíme se, co chystá?
Výprava do Mlžných hor
Vzkaz od Olivera z úterního večera: "Dane, dojeli jsme na ostrov, loď jsme zakotvili sto padesát metrů od pobřeží. Stavíme tábor na pobřeží, po kterém se ale pohybují nějací dinosauři. Připadají mi nesmírně abelisauridní... Další zprávy zítra, příjemný večer. O." Toto krátké oznámení jsem tedy dostal do své e-mailové schránky krátce po sedmé hodině večerní v úterý 12. ledna. Oliver totiž vyrazil na Isle of Die, ale tentokráte ne helikoptérou. Využil nabídky jednoho svého přítele, místního "strážce moře", který sleduje činnost rybářů s cílem chránit mořské ekosystémy. Vzít Olivera a jeho desetičlenný tým na ostrov nebylo velkým problémem, i když, jak jsem později zjistil, nebylo jednoduché najít místo k zakotvení. Pobřežní vody, jako především mělčiny, se totiž hemžily malými ichtyosauridy. Tito ryboještěři zde zřejmě vyhledávají útočiště během svého mládí, kdy jsou moc malí na to, aby žili na otevřeném moři, kde jsou zranitelní. Oliver si jednoho malého ryboještěra chytil s pomocí rybářského prutu s návnadou, ale po chvíli jej zase pustil. Nepřijel přece na ostrov chytat tyto plazy, pátral po něčem mnohem úchvatnějším. Ve středu, krátce před snídaní, mi přišla další zpráva: "Vyrážíme do pralesa. Drž mi palce, kamaráde." Upřímně jsem se zasmál oslovení. Oliver mi tato krátká oznámení píše díky satelitnímu spojení s naším počítačovým systémem. Během oběda, který se skládal z mořských plodů (už zase!), mi přišla další zpráva, v tomto případě byla však skutečně nemilá. Nebyla od Olivera, samostatně ji totiž vygeneroval systém. Oliverův tým ztratil spojení. Říkal jsem si, že z toho nic nebude, ale poté jsem si vzpomněl na to, co se již několikrát stalo. K přerušení spojení došlo většinou ve chvílích, kdy tým napadlo nějaké zvíře a zničilo vybavení. Okamžitě jsem o tom informoval Charlese. Celé středeční odpoledne jsme pak strávili ve vysílací místnosti, kde jsme se snažili obnovit signál. "Možná jsou někde hluboko v džungli. Když jdete do lesa, taky tam není signál, rozhodně bych se toho tak nebál," řekl nám místní pracovník. Kvůli možnosti, že by se týmu doopravdy přihodilo něco nehezkého, museli jsme zajistit záchrannou výpravu. Nakonec jí ale nebylo třeba-Oliver mi znovu napsal ještě téhož večera. "Jsme v Mlžných horách ve středu ostrova! Stavíme tábor, chytili jsme dinosaura. Jeden zraněný, ale není to nic vážného.", takové bylo znění. Zuřil jsem a přemýšlel, jaké zranění měl zase Oliver na mysli. Třeba někoho uštkl jedovatý had, nebo poranil nějaký jedovatý dinosaurus! S těmito představami jsem pak usínal. Během čtvrtečního odpoledne nám pak přišla řada dalších oznámení, všechny však tvrdily, že Oliver se již vrací na pláž, aby opět usedl do kajuty houpavé lodě a vrátil se na Tedův ostrov. Když se tak stalo, byl jsem v šoku. Zraněný byl skutečně takřka v pořádku-jen se prý v Mlžných horách poranil z neúmyslného uklouznutí ze svahu, kvůli čemuž schytal vyvrtnutý kotník. Avšak to zvíře, které Oliver chytil! Jak sám řekl, nebylo to velké překvapení. Tvor, kterého nám sliboval, mu unikl. Ale tento živočich! Konečně Oliver přivezl něco, co nám nebude dělat žádné starosti! Tedy alespoň doufám. Tím dovezeným zvířetem je malý dinosauřík, jehož vědecký název je údajně Barosaurus. Je skutečně malý, asi čtyřicet centimetrů dlouhý a má rád salát! Někteří pracovníci se sice chytali za hlavu se slovy, že to Oliver nemůže myslet vážně, ale já jsem nadšený! S Barosaurem jistě nebudou žádné problémy... Aspoň teda doufám, že už dosáhl plné velikosti!
Přes týden jsem měl v parku spoustu práce. Vyklízení výběhu Othnielií, krmení Eryhtrosucha Erica, dohlížení na zlobivého Siamotyranna, oprava výběhu celkem poklidných Lagosuchů a dokumentace chování Archaeopteryxů, to jsou jen některé činnosti, jež jsem musel nutně provést. Zvláště ta poslední uvedená je zajímavá. Charles se dal na nějaký projekt s čínskými vědci. Musíme teď sledovat život a chování opeřených dinosaurů či raných ptáků, což jsou v případě našich svěřenců pouze Archaeopteryxové. Tito temperamentní ptáčci Vám někdy mohou dát pořádně zabrat. Zobáky, drápy a skřeky Vás mohou dovést i k šílenství, proto je lepší nevstupovat do jejich aviaria a držet se stranou! Někteří krmiči na ně vymysleli speciální triky, ale ty já neznám. Takové nenápadné pozorování mi však jde a pokud je budu muset provádět týden co týden, budu rád. Přece jen, je to jednodušší složka mé jinak velice různorodé práce. Někdy dojde i na opravdu nevšední věci. Například dnes ráno, krátce po šesté, se Siamotyrannus pokusil o další útěk. Strčil hlavu pod plot, který v určité části výběhu nebyl zakopán příliš hluboko pod zem, ale hlavu pak ne vytáhnout! Zůstala tam a chudák Siamotyrannus kvíkal jako mládě dinosaura, které se zrovna dostalo do spárů nějakého hladového dravce a je si jisté koncem. Co jsme s tím udělali? Především bylo nutné dinosaura uspat. Dali jsme mu přiměřené množství anestetik, jež do něj byla vpravena střelou uspávací pušky. Některé kůly v plotě se musely strhnout, a my Siamotyranna dostali ven. Učinili jsme malý risk, Siamotyranna jsme totiž nepřevezli do náhradní ohrady, ale nechali v té jeho vlastní. Ohradu jsme rychle opravili a když se Siamotyrannus probudil, byli jsme už dávno pryč. Někdy si říkám, jaký je vlastně můj popis práce... Správce dinosauřího parku toho má vážně dost.
Snad jste si tuto část užili! Co je vlastně tím velkým Oliverovým překvapením? A nebude jednoho dne i správce Dan trochu překvapen z dárečku, který již Oliver přivezl?
Žádné komentáře:
Okomentovat