Krajta ametystová-Obrovský stromový had

Poslední popisek hada se tu objevil na podzim minulého roku, ale nyní se to mění, jelikož přináším další! Tento had je podle mne velmi zajímavý... Snad se z tohoto článku dozvíte něco nového...

Latinský název: Morelia amethistina,

Rozšíření: Nová Guinea a sever Austrálie,

Velikost: 2,4 až 8,5 metru.

Krajta ametystová je největším hadem Nové Guineji a Austrálie. Drží si také prvenství největšího stromového hada, protože na rozdíl od většiny ostatních velkých hadů tráví většinu života zavěšena mezi větvemi. Výborně šplhá, má velice útlé, štíhlé tělo, díky čemuž není příliš těžká a bez problémů se udrží na kmeni stromu. Tento had patří s anakondou velkou a několika krajtami z rodu Python mezi šest největších hadů světa. Není jisté, kde se ametystová krajta na tomto pomyslném žebříčku drží, jelikož všichni tito hadi dorůstají přinejmenším enormních velikostí. Největší kdy změřený jedinec krajty ametystové měl prý 8,5 metru na délku, ale taková velikost je u hadů celkově vzácná. Je jisté, že většina jedinců dorůstá délky okolo 5 metrů, což není tak neuvěřitelné. Existují různé potvrzené zprávy o těchto hadech s délkou alespoň 7 metrů, také to není zrovna neobvyklé, nicméně typický jedinec má 2,4 až 4 metry na délku. V porovnání s výše uvedenými mírami se to možná zdá být málo, ale takový had je stále opravdu velký a nesmírně silný. Samice bývají větší než samci, což je u těchto velkých škrtičů z čeledí krajtovitých a hroznýšovitých typické. Své jméno získal tento druh díky kovového lesku jakoby ametystové záře, jenž ve chvíli, kdy na hada svítí slunce, překrývá vzory na zádech. Jinak jsou tito hadi olivově, světle nebo tmavě hnědí, případně žlutohnědí. Hlava je pokryta velkými štítky šupin, oči směřují dopředu a jsou vybaveny vertikální zorničkou, což značí, že jde o noční druh. Podél rtů se táhne řada termoreceptorů, díky nimž vidí had tepelný obraz svého okolí-výborný pomocník při lovu v naprosté tmě. Podobně jako většina hadů je i krajta ametystová lovcem ze zálohy, tiše leží na jednom místě, zavěšena na větvi, a poté, když se kořist přiblíží, udělá prudký výpad vpřed a chytí ji. Uvnitř tlamy se nachází okolo 100 ostrých, dozadu zahnutých zubů. Krajty nejsou jedovaté, ale jejich kousnutí může být přesto vážné-taková výzbroj činí z jejich tlamy více zuby než ústa. Zuby jsou však výbornou zbraní, jelikož jsou zatočeny dozadu, nemůže kořist uniknout. Zůstane doslova zaháknuta v čelistech predátora. Poté had oběť obtočí smyčkami a začne se škrcením. Kořisti tím jen málokdy zlomí kosti, zkrátka jí udusí. Kořistí krajty ametystové se stávají ptáci, savci i ještěři. Velcí jedinci z ostrova Nová Guinea byli pozorováni při požírání klokana wallaby a kuskuse, typických místních vačnatců. Krajta ametystová často obývá stromy v okolí vody, kde na svou kořist číhá. Většina zvířat totiž vyhledává vodní zdroje, predátoři zde na ně tedy čekají. Koneckonců, jako všichni hadi, je i krajta ametystová výborným plavcem, a ve vodním prostředí se může lehce přemístit z místa na místo, zatímco vyhledává lokaci k lovu ze zálohy. V severní Austrálii se však tento had občasně vyskytuje i v buších, díky čemuž získal anglické jméno scrub python (to ale není užívané natolik, jako označení amethystine python). Tito hadi nerodí živá mláďata: všechny krajty kladou vejce. Tento druh klade obvykle 5-21 vajec, mláďata jsou po vylíhnutí zdrobnělými replikami svých rodičů, a po okamžitém opuštění hnízda si kořist hledají sami. V takovém stádiu jsou velmi zranitelná a mohou se stát kořistí dravých ptáků. Ovšem ani velcí jedinci nejsou úplně v bezpečí před dravci. Kdysi byla zdokumentována neuvěřitelná událost, dvoumetrová krajta papuánská totiž požírala stejně dlouhou krajtu ametystovou. Největším nebezpečím jsou však pro tohoto hada jistě lidé, ačkoliv tento druh v současnosti není ohrožen...

Příště krajta zelená!