Velcí žraloci pod grónským ledem

Dnes Vám přináším článek týkající se světa současné přírody. Chtěl jsem jej napsat již dlouho, jelikož se týká člena mé oblíbené skupiny zvířat-žraloků... Doufám, že si článek užijete...

Žraloci jsou neuvěřitelně starobylou skupinou živočichů. Díky své přizpůsobivosti se na naší planetě udrželi po 400 milionů let, aniž by nějak výrazně změnili svůj vzhled. Úžasná rozmanitost druhů ve světových oceánech může milovníka přírody nadchnout, mnohým lidem však nahání hrůzu. Žraloci jsou živočichové, jimž nebylo zcela porozumněno. Mnozí je považují za velká monstra hledající lidi, aby je sežrali. Pravda je jiná, jsou to jemná, nádherná zvířata, která pro lidi představují nebezpečí jen ve výjimečných případech, zvláště uvážíme-li, že dokonce i ti největší žraloci v oceánu se živí pouze planktonem. Jen několik velikánů, jako je žralok bílý, čas od času napadnou člověka, stále je to však výjimečnou událostí. Mezi obřími žraloky byste však našli i jeden tajuplný druh, o kterém toho zoologové mnoho nevědí. Je to dost možná největší žralok, který není planktivorem, ale karnivorem. Jde o žraloka malohlavého (Somniosus microcephalus), který je v angličtině známý jako Greenland sleeper shark. Vyskytuje se ve vodách Arktického oceánu, a věřte nebo ne, tento gigant mezi žraloky žije pod grónským ledem. Místní obyvatelé tvrdí, že žraloci malohlaví mají až 8 metrů na délku, i když největší dosud změřený jedinec měl 6,3 až 6,4 metru, a vážil 1020 kilogramů. To z něj stále činí obra. Toto neuvěřitelné stvoření bylo pro přírodovědce dlouhou dobu záhadou, a ani dnes toho o něm mnoho nevíme. Jisté je, že život pod ledem pro tento druh není složitý. Žraloci dýchají pomocí žaber stejně jako ryby, nenadechují se na hladině. Nehledají tedy otvory v ledu, kde by se nadechli. Pod arktickým ledem se navíc vyskytuje spousta potravy, jako jsou sledi. V žaludku jedné ulovené samice, která měřila 3,9 metru, bylo nalezeno přes 130 kilogramů sledího masa. Jsou to tedy draví predátoři. Jiný exemplář chytil něco mnohem většího... V jeho žaludku byla nalezena mršina soba. S největší podobností žralok soba neulovil, mršina byla do moře vyplavena řekou z vnitrozemí. Je však možné, že žralok malohlavý nepohrdne ani mršinami? Zdá se, že ano. Tento predátor je tedy schopen ulovit velkou kořist, dostal se i do míst, kde se nevyskytují kosatky, a je tedy největším predátorem Arktidy. Ačkoliv jim hrozí potencionální nebezpečí ze strany člověka, pro maso je tato paryba lovena jen minimálně. Místní obyvatelé totiž raději chytají ryby či tuleně, což jim stačí k obživě. Maso žraloka malohlavého je toxické, je-li čerstvé. Když se však upraví, je jedlé. Pokud obyvatelé Grónska žraloka uloví, často uvařeným masem nakrmí své psy. V současnosti tyto tvory ohrožuje globální oteplování, ale v minulosti čelili také komerčnímu lovu. V polovině 19. století byly uloveny 2000 těchto paryb každým rokem. Lov probíhal kvůli jejich tuku, který je ve studené vodě udržuje při životě. Jedna třetina váhy žraloka může být tvořena tímto speciálním tukem. Nyní však žralok malohlavý nepatří mezi zvířata, jež by byla často zabíjena... Pokud byste měli šanci tohoto živočicha vytáhnout z vody, pravděpodobně byste ucítili zvláštní zápach. Žralok totiž páchne po amoniaku, nebo-li čpavku, k čemuž se váží často vtipné legendy grónských obyvatel... Doufejme, že tento pozoruhodný tvor přečká pod grónským ledem ještě hodně dlouho. Stále je toho tolik, co o něm nevíme. Vědci si ani nejsou jistí, jak velcí mohou tito žraloci být nebo zda kladou vejce či dokonce rodí živá mláďata...

Tento článek jsem napsal díky knize Giants od Nigela Marvena, kterou jsem dostal k Vánocům. V kapitole týkající se obrovských žraloků Nigel popisuje svůj zážitek při plavání s tímto ohromujícím tvorem, a podává o něm mnohá zajímavá fakta. Nebýt této knihy, článek o žraloku malohlavém bych nenapsal... Do komentářů můžete napsat své názory na toto téma, případně můžete článek ohodnotit i hvězdičkami...