Po méně než týdnu přicházím s další částí Příběhu dravce Jane, tentokrát již čtvrtou. Snad si ji s radostí užijete...
PŘÍBĚH DRAVCE JANE-ČTVRTÁ ČÁST:
Cizí samice se dlouho neukázala, asi si našla vlastní teritorium. Jane žila v sopečné krajině a poblíž lesní jeskyně už dva roky. Za tu dobu již stihla vylovit všechny Thescelosaury nebo Parksosaury, tedy malé ornitopodní dinosaury, kteří by se dali nazvat gazelami období Křídy. Tato zvířata byla na její druh normálně dost rychlá, ale Jane stále nebyla dospělá a byla tedy rychlejší, než starší zástupci jejího druhu. Jejich konkurenci si rozhodně nenechala líbit ani jednou. K řece, protékající údolím porostlým jehličnatým lesem, se čas od času přicházel napájet mladý samec. Díval se na Jane takovým zvláštním pohledem, ale samice jej vždy odehnala. Setkání s jakýmkoliv členem jejího druhu, ať už to byl samec či samice, vždy skončilo řevem. Jane nebyla moc dobrá bojovnice, ale když došlo na obranu, nebála se útočit na malé přední končetiny a prudce trhat. Protivník si většinou z boje odnesl pořádný šrám. Jednoho deštivého dne se však starší samice vrátila. Měla zjizvený obličej a bylo na ní poznat, že zoufale hledá místo k odpočinku. Jen nějaký obrovský predátor jí mohl v boji způsobit tak strašné zranění. Nebyla však tak bezmocná, jak na první pohled vypadala. Měla dost síly na to, aby si našla bezpečné území. Jane zrovna odpočívala poblíž jeskyně a trávila mládě Ornithomima, jež k poledni ulovila. Cítila, že sem přichází rival, ale nevycítila, že u ní bude tak blízko. Zezadu jí náhle sklaply krk mohutné čelisti. Jane bolestivě zařvala, otočila se a hlavou vetřelce prudce praštila do boku. Starší samice také bolestivě zařvala a než si stačila cokoliv uvědomit, její dolní čelist byla v pevném sevření Janeiny tlamy. Protivnice se však vytrhla a vší silou Jane narazila na skálu jeskyně. Jane se nějak zatočila hlava a upadla. Takto skončil krátký boj, který nakonec prohrála. A nejen to, prohrála i své teritorium. Musela si teď najít nové území. Pomalými kroky opouštěla svůj pravý domov, déšť sílil a květy, jejichž vůni vždy cítila, jako by snad uvadly. Odchod byl pro ni těžký, navíc trochu kulhala, ale nebylo to nic vážného. Druhého dne ráno přebrodila řeku a ocitla se na území velké lovecké tlupy. Na označkovaném stromě ucítila pach pěti velkých samic a dvou mladších samců. Moc dlouho tam nepobyla a putovala dál. Minula stádo Torosaurů, popíjejících z řeky. Vůdce stáda ji odehnal hlasitým zachrochtáním, až se mu z nozder valily proudy zrovna vypité vody. Jane to stačilo k tomu, aby ani nepomyslela na ulovení Torosauřího mláděte. Nedaleko se ale dva Torosauři prali o samice stojící opodál. Silně do sebe vráželi ostrými rohy, přetlačovali se a nakonec jeden z nich přišel o oko. Zmatený, poraněný a zděšený, dostal se přímo do cesty Jane. Ta po něm bez rozmýšlení vyběhla a aniž by to byl tušil, protrhla mu jedním kousnutím krk. Řev sice vzbudil pozornost celého stáda, ale umírajícího jim líto nebylo. Tato stádová zvířata jinak příliš nepřemýšlela a když sama přežila, osud jiných je nezajímal. Jane se do sytosti nažrala, čerstvé maso jí dodalo sílu. Poté, co odešla, přiběhla k mršině smečka Acheroraptorů a do nejmenší kůstky ji ohlodala. Až dalšího dne na místo přišla lovecká tlupa a zjistila, že je zde někdo předehnal. Ale to už Jane pokračovala v cestě, až nakonec našla nevelký listnatý les. Nežila zde takřka žádná potenciální kořist, nicméně rozhodla se zde nějaký čas pobýt. Plynuly týdny a pak i měsíce a Jane si na listnatý les tak zvykla, že by jej nevyměnila za nic na světě. Poblíž měli hnízdiště Quetzalcoatlové, jejichž mláďata na podzim lovila a odnášela z nechráněných hnízd. Musela si však dávat pozor na dospělce hlídkující po obloze. Aniž by to však věděla, díky starší samici vlastně unikla strašlivému nebezpečí. Během let strávených ve starém teritoriu byla svědkem probouzení se té strašlivé sopky, jež se tyčila nad jejím bývalým domovem. Ještě pár let, a zemřela by, jelikož by se nadýchala smrtícího plynu až příliš. I tak však měla nemocné plíce. Čas od času ji nutily k jakémusi dinosauřímu kašli. Znělo to, jako by chtěla pořádně zařvat, ale do zvuků se promítal podivný tenký hlásek. Jane teď bojovala o holý život, pobyt na bývalém území jí vůbec nesvědčil. Alespoň listnatý les jí teď poskytoval ochranu. Nebyla zde žádná dotěrná zvířata, žádní Acheroraptoři, kteří by si dovolili ji ohrozit. Nebyli tu ale ani žádní velcí býložravci, neprobíhala zde migrace Edmontosaurů ze severu na jih a Jane se musela spokojit s požíráním menších pravěkých varanů a malých ptakopánvých dinosaurů, jako byli Parksosauři. Brzy se však jejím oběděm mohlo stát i něco většího...
Za oblačného dopoledne dorazila do lesa skupina Ornithomimů, pštrosům podobných dinosaurů. Jane teď měla příležitost pořádně si zalovit. Byla celkem hladová a nemusela se rozmýšlet, zda má zaútočit, ačkoliv by i tak uvažovala jako aligátor a zkrátka by šla za možnou kořistí. Ornithomimové pili z jezírka, mláďata si hrála mezi dospělci na schovávanou a několik hlídek pozorovalo okolí. Jane se přikrčila a skryla se za nevysoký strom. I když jí zpoza stromu čněl vrcholek hlavy, nepříliš dobře vidící hlídky ji nezpozorovaly. Napětí se v Jane postupně stupňovalo. Už už chtěla vyrazit, ale najednou jedna z hlídek cosi zakvákala a ostatní vztyčily hlavy. Zpozorovali ji? Ne, byl to povel k odchodu. Stádo mělo pokračovat v cestě. Jane skupinku ještě chvíli pozorovala a zaměřovala na na pomalé jedince pohybující se vzadu. Jeden z nich byl snad chromý, levou zadní končetinou táhl v písku jako těžké břímě. Teď nebo nikdy! Vystartovala. Burácení praskajících větví vzbudilo pozornost těch zvláštních pštrosích dinosaurů. Náhle se začali všichni pohybovat jedním směrem. Nemocný Ornithomimus jim však nestačil, stejně jako mladá samička běžící po jeho boku. Oba skočili do vody, kam se za nimi přiřítila i Jane. Jednomu Ornithomimovi přetrhla kousnutím krk a dalšího položila na bok silným nárazem. Pak jej dorazila kousancem do břicha. Zděšení Ornithomimové už mizeli v dáli za kopci, když Jane vítězoslavně zařvala a pustila se do hodování...
Příští část již brzy! Do komentářů můžete napsat svůj názor na příběh, budu za něj moc rád...
3 komentáře:
mám rád příběhy zvířat :)
Ano již jsem četl.
Krásný článek, již se těším na další pokračování :).
Okomentovat