Příběh dravce Jane-část 3.

Další část Příběhu dravce Jane je tu, tentokrát již sleduje osudy naší hrdinky v jejím novém teritoriu... Doufám, že se Vám tato část bude líbit...

PŘÍBĚH DRAVCE JANE-ČÁST TŘETÍ:

Nad kapradinami porostlými pláněmi prehistorické Montany vysvitlo slunce, ozařujíce tmavé kouty snad každého kousku té země. Stádo Triceratopsů se zrovna páslo na šťavnatých rostlinách, dospělci se sdružovali do ochranných skupin, zatímco mláďata dováděla nedaleko od nich. Dospělí Triceratopsové jsou mírumilovní býložavci, pokud je tedy něco nevyděsí. Svá mláďata v nebezpečí hrdě brání a nic je nezastaví, ale tentokrát to byl příklad, kde se mohla stát chyba. Jedno mládě se jen trošku vzdálilo od stáda, možná jen na deset metrů. Najednou jej do zubů popadlo něco velikého a začalo to s ním škubat. Mládě vydávalo děsivý, bolestivý hrdelní zvuk, který ale po pár vteřinách utichl. Velký býk Triceratopse okamžitě zamířil na to místo. Na zemi byla kaluž krve, ale stopy po vrahovi nebo oběti se zcela ztratily. První úlovek se Jane celkem podařil. Ukázalo se, že je rychlá a ačkoliv je v lovu teprve začátečnicí, umí si poradit. Zabitého, jen pár měsíců starého Triceratopse si odnesla do svého lesního doupěte. Zem zde byla doslova přeplněna usušenými listy, vysoko nad tím vším se tyčily třicetimetrové aurakárie a malá jeskyňka, vystupující z vysoké skály porostlé lišejníky, poskytovala Jane skvělý úkryt, kam si mohla nosit potravu nebo kde mohla přespávat. Toto území teď patřilo jí, ale důvod, proč si je snad nikdy předtím nevybral žádný jiný zástupce jejího druhu, byl zřejmý-sopka tyčící se nad tímto Křídovým světem. Neustále chrlila spršky smrtelně jedovatého plynu, jenž postupně mořil okolní prostředí. Žádný jiný velký predátor by neudělal tak velkou chybu, aby si našel úkryt tak blízko smrtícího zabijáka. Les rostl v okolí sopky, Jane tedy pobývala nedaleko. Na úpatí té veliké hory s rozkotlaným vrcholem, kterým každou chvíli mohla projít láva, stromy usychaly a usazovaly se na nich jen prapodivně vypadající houby. Byl to výjev z naprosto odlišného světa. Jane ale i tak trávila většinu času obchůzkami po svém novém teritoriu. Musela zjistit, co všechno tu žije a čím se bude moci živit. Hornaté prostředí nevytvářelo tento kus země zrovna lehce dostupným, proto by se snad nemusela obávat množství nepřátel. Na lávových polích ji při pochodu zaujalo veliké stádo Edmontosaurů. Tito dinosauři každoročně putují z arktické Kanady až na jih Spojených států, a pro jejich mláďata je to víceméně největší životní zkouška. Jedno z nich by mohlo být Janeinou kořistí. Mladá lovkyně se přikrčila k více než tři metry vysokému výběžku skály a opatrně pozorovala, co se ve stádě děje. Edmontosauři putovali celkem rychle a šance na úlovek se zde ztrácela. Zvláště, když dospělci neustále prohlíželi okolí. Jane se zvedla a odešla. Nevěděla, že ji z povzdálí pozoruje jiný dravec. Jeho oči se leskly, když nalezl možnou kořist. Ale nebyl to žádný tvor, který by svou silou mohl Jane ohrozit. Šlo o dromaeosaurida rodu Acheroraptor. Tento malý opeřený lovec sledoval skupinku Thescelosaurů, třímetrových býložravců. Byly to krávy severoamerického období Křídy, tady v Montaně se vyskytovali v mnohačlených stádech, jež obvykle vedl dominantní pár. Acheroraptor byl inteligentní masožravec, tito dinosauři lovili ve smečkách. Proto i tento jedinec, který na chvíli zpozoroval Jane a pak se zase začal soustředit na nic netušící Thescelosaury, měl s sebou společníka. Po bleskurychlém skoku do vody se skupinka býložravců vyděsila a dala se na útěk, ale z okraje lesa po jednom z nich skočil druhý Acheroraptor a zasadil kořisti poslední ránu. Srpovitý dráp zajel do krku, následovala řada pilovitých zubů a oběť to vše měla rychle za sebou. Všechen ten povyk zaujal i Jane. Náhle uviděla stádo malých ornitopodů utíkat přímo proti ní. Byla dobře kryta skálami, takže si mohla dovolit zaútočit. Jane neváhala, jakmile první Thescelosaurus proběhl kolem ní, udělala výpad a přeťala mu krk! To ji zajistilo dnešní oběd...

Jane byla opravdu hladová a uloveného Thescelosaura sežrala hned na místě. Pak zamířila zpátky do lesa, kde ji ale čekalo nepříjemné překvapení. V jeskyni, kterou obývala, ležel někdo cizí. Instinktivně poznala, že se jedná o zástupce jejího druhu. U vchodu ji přivítal pohled na protáhlý čenich, jenž čas od času vydechl a vířil se před ním prach. Co to bylo zač? Jane jemně zařvala. Čenich se ztratil ve tmě jeskyně. A hned na to z ní vyšel ten vetřelec. Byl větší než Jane a bylo jasné, že si dělá nároky na její teritorium. Jane neřešila, zda se jedná o samce nebo samici, prostě po tom zvířeti vyrazila. Kousla ho do levé přední končetiny, pak pustila a vrátila se na místo, kde stála předtím. Vetřelce to evidentně překvapilo, možná čekal více přátelské přijetí. Takové chování si nechtěl dát líbit, ale jaksi se ovládl a v klidu odešel. Pro Jane to bylo něco zcela nového, s takovým chováním jedince jejího druhu se ještě nesetkala. Alespoň však obhájila své nové teritorium. Nevěděla ovšem, že od tohoto možného nepřítele jí hrozí nebezpečí větší, než od sopky, která se tyčila nad jejím domovem. Stejně jako ona před nedávnem, i tento jedinec, o rok starší samice, hledala území. Pokud by ho nenašla, mohla by se vrátit...

Pokračování příště! Snad se Vám tato část líbila, pokud ano, komentujte...