Keraterpeton

Keraterpeton byl obojživelník z řádu Nectridea, který žil v období pozdního Karbonu. Vyskytoval se na území dnešní Evropy a Severní Ameriky, jeho fosílie byly objeveny v České republice a v americkém státu Ohio. V době zhruba před 300 miliony let čelili první obratlovci nepřátelství ze strany členovců, kteří toho času dorůstali monstrózních rozměrů. S obřími čtyřmetrovými stonožkami či metrovými vážkami se zkrátka Keraterpeton nemohl rovnat, i když někteří jemu vzdálení příbuzný nebyli tak malí. Keraterpeton měřil na délku 30 centimetrů a polovinu délky jeho těla činil ocas. To znamená, že byl zhruba 15 centimetrů dlouhý, jinak řečeno byl dvakrát delší, než hlava i trup dohromady. Možná je s podivem, že Keraterpeton vlastně patřil do úplně stejné skupiny karbonsko-permských lepospondylů, jako známější, bizarní Diplocaulus, proslulý opravdu velice zvláštním tvarem lebky. Keraterpeton však nevypadal v porovnání s dnešními obojživelníky moc překvapivě, ačkoliv většinu dnešních čolků a mloků přerůstal. Jako většina obojživelníků byl i Keraterpeton dokonale přizpůsoben životu ve vodě. Jeho dlouhý ocas byl ze stran zploštělý. Keraterpeton jím při pohybu ve vodě mával ze strany na stranu a díky tomu plaval celkem rychle a obratně. Zploštělé ocasy se vyskytují i u dnešních varanů nebo krokodýlů, takže by se dal Keraterpeton v tomto směru překvapivě přirovnat k nim. Zkamenělé lebky dokazují, že Keraterpetoni měli oči posunuty dopředu, což jim zjevně pomáhalo při zaregistrování blížího se predátora. Lebka byla zakulacená a krátká, přední končetiny byly čtyřprsté, zatímco zadní nesly pět prstů. Kostra měla 15-26 obratlů, což bylo u krytolebců a jiných praobojživelníků celkem neobvyklé, srovnáme-li tato čísla s faktem, že Keraterpetonovo tělo bylo relativně úzké. Protáhlý antrakosaur Eogyrinus měl asi 40 obratlů a hadovitý aistopod Ophiderpeton dokonce 230. Přesto se Keraterpetonům dařilo. Stejně jako všichni nektridi byl i Keraterpeton výhradně vodní, podobně jako současní čolci. Barva kůže, kterou pochopitelně neznáme, mohla dokonale splývat s prostředím, jež tento obojživelný zázrak obýval-kalné vody uhelných bažin. Jak už ale bývá zvykem, nakonec se změnilo podnebí, deštné pralesy pokrývající většinu zeměkoule naprosto zmizely, přišlo sucho a začalo se postupně oteplovat, a osud Keraterpetona jakožto celého rodu byl zpečetěn. I zbylí nektridi v období Permu vyhynuli, jedním z posledních byl již zmiňovaný Diplocaulus...

Keraterpeton patří mezi známější pravěké obojživelníky, i když najít si o něm více informací je trochu těžší úkol. Velmi dobrý popisek plný informací však najdete v knize "Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat".

Příště Gerrothorax!!!