čtvrtek 7. března 2013

Cryolophosauří život 25/30

Minulá část:
Našeho samce napadl jiný, velký Cryolophosaurus, který sem přišel se skupinkou samic vyhledávat nové teritorium. Starší samec nakonec bitvu prohrál a byl nucen pobřeží opustit. Tolik let poté, co sem přišel, se musel znovu uchýlit do krytu džungle a lovit na pláních. Co je však jisté, strašlivá zranění, která v souboji s veteránem získal, přežil a tak jeho život pokračoval dál...

Cryolophosauří život 25/30:
Cryolophosaurus se probudil v měkkém mechu, kam si včera večer lehl, za volání Eudimorphodonů sedících na tropických, jurských kapraďorostech. Z dálky se ozývalo volání Massospondylů, což mu připomínalo pláně, přes které se na pláž kdysi dostal. Tvar pralesa se téměř neproměnil. Jakmile se zvedl a začal se tudy procházet, jako by to tu už znal. Příroda byla zkrátka stejná. Brzy nato však pocítil hlad a byl si jasně vědom toho, že se zraněními hledání potravy určitě nemá být nic lehkého - právě že naopak. O pár minut později, co prohledával džungli, vyšel na veliké pláně. I tady se skoro nic nezměnilo. Obloha byla právě jemně zašedlá a foukal teplý, letní vítr. Mezi kapradinami a dalšími rostlinami se tu pásla stáda Massospondylů, Lufengosaurů a Anchisaurů, bok po boku, čekaje na to upozornit ostatní před útokem nějakého predátora. Samec opatrně sestoupil z kopečka a vyplašil stádečko Lufengosaurů, kteří spustili poplach. Když si dravce ale všimli větší prosauropodi a uviděli jeho zranění, nedělali si s tím hlavu a pásli se dál. Cryolophosaurus prošel okolo skupiny Anchisaurů a podíval se na velikého Glacialisaura, který právě sbíral mezi zuby mech. Pro samce to bylo naprosto nové zvíře, ale nechal jej být a pokračovat v cestě...


Postupně tu polehával a kráčel celý den, až se nachýlilo k večeru a výrazně se ochladilo. Tady šlápl do něčeho odporného, co prasklo a zároveň začalo velmi páchnout. Byla to mršina Lufengosaura; konečně něco, co potřeboval! Ačkoliv byla již v téměř nepoživatelném stavu a kromě kostí na ní bylo jen pár kusů kůže a hnijící maso, vše, co mohl, zkonzumoval. Pokoušel se rozlámat i samotné kosti, ale ve většina případů se mu to, a také kvůli vysílení ze dne, nepodařilo. Potom odešel asi na deset kroků od mršiny a lehl si ke ztrouchnivělému padlému kmenu jehličnanu, kde usnul...

Pokračování opět příští týden... Pokud se Vám pětadvacátá část mého příběhu líbila, komentujte...

1 komentář:

mojeznamkyavatar řekl(a)...

Moc pěkné! Já mám dinosauří figurku jenom jednu a to brachiosaura

Okomentovat

Nejčtenější