Cryolophosauří život 18/30

Minulá část:

Cryolophosaurus žil poklidně na svém vůbec prvním teritoriu, na antarkritckém pobřeží, které mu každý den dávalo mrtvoly ryb nebo amonitů. Nyní se však poprvé v životě pokusil ulovit Tanystrophea, jednalo se sice pouze o mládě, ale poprvé ochutnal jejich maso. Později však nedaleko svého pelechu narazil na krvavou stopu, táhnoucí se za malý výběžek lesa na pláži. Určitě se jednalo o Massospondyla, a tak začal nový lov...

Cryolophosauří život 18/30:

Obrovská noha vrcholového predátora tehdejší doby se zamořila do našedlého písku. Zahřmělo, a spustil se déšť. Okamžitě se proměnil ve velký liják, ktérý nutil každého živočicha schovat se za strom. Krvavá stopa se pomalu ztrácela v polorozmáčených chuchvalcích písku. Cryolophosauří samec se ale nevzdal a co nejrychleji pokračoval ve stopování. Konečně narazil na malý kousek lesa, do kterého vstoupil. Bylo tu klidněji. Stromy zabraňovaly tomu, aby dolů padala smršť velkých kapek a tak sem jenom občas nějaká pronikla. Samec nyní ucítil tak známý pach. Pach kořisti, v tomto případě obvyklého Massospondyla. Taktiky lovu na veliké dinosaury už trochu zapoměl, ale rozhodně se nevzdal této šance. Opatrně postupoval a pak v houští uviděl vrávorajícího dinosaura. Rozpoznal jen krk a přední končetiny, ale rozeznával také pach krve, jenž šel od jeho dolních končetin. Schoval se na skupinku kapraďorostů a vyhlížel si slabá místa živočicha, především však sledoval jeho krk. Hlava najednou zmizela dole pod kapradinou a nic nebylo chvíli vidět. Pomalinku tedy vykročil kupředu. Jakmile se za kapradinu podíval, uviděl mrtvého Massospondyla, alespoň si tak myslel. Zvíře pouze omdlelo. Jakmile se přiblížil k jeho hlavě, prosauropod se zvedl a přední končetinou Cryolophosaurovi uštědřil ránu do boku. Nevytrysklo ale mnoho krve a samec kořisti strhl krk dolů a zakousl jí, následně jí začal pojídat. Odněkud se ozvaly další známé zvuky, tentokrát ale moc naděje nepřilákávaly...

Cryolophosaurus si utrhl velký kus masa a rychle z lesíka odešel. Hned nato sem na mrtvolu skočila početná smečka Coelurosaurů a odtáhly si končetiny, hlavu, ocas i maso z břicha Massospondyla do křovin, do nichž by se asi nikdo podívat nechtěl, aby tam hodovali. Mezitím přestalo pršet a samec zalehl do svého pelechu. Nastala půlnoc. Samec na chvíli odfrkl a vzbudil se. Moře vypadalo neklidně. Ze stoupajících vln, narážejících na útesy blízko jeho pelechu, vyskočil prazvláštní živočich. Samec zvedl hlavu, ale kvůli tmě ho moc nepoznával. Vypadalo to, jako krokodýl, ale nohy to mělo podivně tvarované. Po příchodu dalšího přílivu tvor zmizel v hlubinách oceánu. Co to mohlo být, to samec nezjistil, alespoň prozatím. Ještě si neuvědomoval, že podobných, tak divných zvířat je tu mnohem víc, a ačkoliv svůj nový domov bedlivě znal, mohlo by se to říct pouze o něm. Ve skutečnosti věděl pouze o zlomku svého nového domova...

Pokračování zase za týden... Pokud se Vám osmnáctá část mého příběhu líbila, komentujte...