Cryolophosauří život 17/30

Minulá část:

Cryolophosaurus dorazil na pobřeží, území Antarktidy, které ještě nikdy v životě neviděl. Zjistil, že, i když v okolí nežijí žádní dinosauři, které by mohl lovit, potravy je tu opravdová hojnost. Našel mrtvolu ryby, kterou vyplavilo moře. Dále však narazil na asi nejprapodivnější tvory, které kdy viděl, Tanystrophey. Z útesu později také pozoroval obřího Shoniosaura. Jelikož tu ale nebyla žádná konkurence, rozhodl se, že toto bude jeho první stálé teritorium...

Cryolophosauří život 17/30:

Týdny pomalu běžely a proměnily se už i v měsíce. Cryolophosaurus dostatečně prozkoumal celé pobřeží, na kterém žil. Každý den měl takový dostatek potravy, že by dočista mohl i zapomenout lovení. Jako obvykle, i jednoho dne se probudil ve vlhkém písku a ihned uviděl první potravu - další vyplavenou, mrtvou rybu. Měla sice velký kousanec v hlavě, zřejmě způsobený čelistmi Tanystrophea, ale i tak jí sežral. Když pokračoval směrem po pobřeží, moře sem vyplavilo malinkého amonita. Tělo tohoto živočicha je sice chráněno schránkou, ale samec jí hbitě rozsekl svými čelistmi a pak už jen pozřel rozklapnutého tvorečka. Z dálky se ozvalo houkání. Velmi dobře jej znal - Tanystropheus. Vydal se směrem za zvukem. Zde narazil na šedivou, skalní plošinu, na které se vyhřívala skupinka těchto plazů, ačkoliv slunce skoro nesvítilo a nad mořem byla jen hustá mlha. Opodál skupinky běhal malý, sotva padesáticentimetrový Tanystropehus. Bylo to mládě, které se muselo vylíhnout někdy v této sezóně, na začátku jara a moc vzrostlé ještě nebylo. Muselo trávit veškerý čas ve vodě, tady na souši ho jinak nic dobrého nemělo čekat. Cryolophosaurus si ho jen rychle prohlédl a ihned nato našel první slabinu, a to sice poraněnou nožku. Dále si všiml moře, u kterého zrovna působil odliv. To znamená, že zvíře nemůže uniknout, a kdyby ano, bylo by moc pomalé...

Cryolophosaurus v mžiku vystartoval a kousl Tanytrophea do krku. Všude se rozletěla krev a maličkýn tvoreček byl okamžitě v jeho tlamě a dravec ho spolkl. U dospělých Tanytropehů to nevyvolalo žádnou reakci, někteří se jen pomaloučku odsunuli do vody, ale nevšímali si tohoto hrůzného incidentu. Cryolophosaurus se vrátil na místo, kde obyčejně přespával, nyní mu tu však něco nesedělo. Jakoby ho do krku něco bodlo. Nijak to nebolelo, ale rychle se otřásl a před očima uviděl malého komára. Jakmile však sklonil hlavu dolů, uviděl krvavou stopu, táhnoucí se směrem za malý výběžek lesa na pláži. Samec krev očichal a v hlavě se mu rozsvítilo - pravděpodobně se muselo jednat o nějakého zraněného Massospondyla, který zamířil na pobřeží. Ihned se vydal po stopě. Jediným problémem, který samec nevyřešil, bylo to, že zvíře přeci muselo něco poranit. A ze svých vlastních vzpomínek by asi určitě vylovil název zvířete, Coelurosaurus, a zjistil by, že jejich smečky, jsou velmi nebezpečné i pro něj samotného...

Pokračování opět za týden... Pokud se Vám sedmnáctá část mého příběhu líbila, komentujte...