Cryolophosauří život 16/30

Minulá část:

Náš Cryolophosauří samec svedl strašlivý boj s mnohem větším sokem, kterého sice porazil a zabil, ale utrpěl spoustu zranění. Večer se tu nakonec ozvaly další zvuky, opět od Cryolophosaurů, tentokrát ale smečky, která kolonizovala toto nové území. Samec s nimi nemohl svést boj, protože smečka by ho brzy zabila. Znovu se z něj stal tedy tulák a musel si najít nové území...

Cryolophosauří život 16/30:

Zrovna svítalo, když Cryolophosaurus, znaven, lehl na zem. Nebyl tu mech, ale písek, avšak, to mu nevadilo. Stále si ještě myslel, že je v džungli. Vzbudil se asi o hodinu později, kdy načerpal nových sil. Bylo asi osm hodin ráno. V leže se porozhlédl kolem a neviděl chvíli nic, jen našedlý písek. Potom trošku zdvihl hlavu. Uslyšel pozoruhodné dunění, které už odněkud znal, ale nemohl si vzpomenout. To dunění vyvolávaly vlny, které narážely na písčité pobřeží. Cryolophosaurus překvapen vstal. Očima trochu prozkoumal okolí - byla to pláž! Dostal se na pobřeží, které, aniž by to věděl, Cryolophosaurům velmi často něco nabízí. A pak především velkou hojnost potravy. Obloha byla šedá, vůbec dnes nesvítilo slunce, nebylo zrovna ideální počasí, ale náš samec dočista opustil pro něj zdánlivé bezpečí džungle a vydal se mezi prastará skaliska, a velmi brzy našel potravu. Byly to nějaké zbytky ryby, pár ostrých kostí a trocha hnijícího masa, ale přesto to pozřel. Putoval dále. Na zemi neviděl žádné dinosauří stopy, písek nenesl pach dinosaurů, ale nějakých úplně jiných plazů. Z dálky se rozléhal nevinný hluk, už jen podle jeho síly se ale zdálo, že toto zvíře bude velké. Cryolophosaurus dorazil na písčitou plošinu, zde uviděl zvíře, které mu nepřipomínalo nic, co doposud znal. Byl to velký, čtyřnohý tvor, s dlouhým krkem, ale vypadal jako ještěrka, a krk ponořoval do vody, aby odsud vytáhl rybky. Jednalo se o Tanystophea, mořského plaza. Samec nikdy nic podobného neviděl. Opatrně si je prohlédl. Jakmile ho Tanystropheové uviděli, co nejrychleji zmizeli v moři. Tam začali znovu lovit ryby...

Takový podivný zážitek s tak prapodivnými tvory. Odpoledne vysvitlo sluníčko a Cryolophosaurus se odvážil vyjít si na jeden nádherný útes, kde rostly zvláštní rostliny, takové ani v džungli, ani na pláních zatím neviděl. A dole ve vodě se pohyboval obrovský přízrak, silueta tak obrovského zvířete, které by snad mohlo ulovit i Tanystrophea, ale také se živilo jen rybami a malými vodními živočichy. Byl to Shoniosaurus, ichtyosaurid. Pro našeho samce to byl úplně nový svět, který nikdy předtím neviděl, ale něco mu říkalo, asi jeho instinkty, že by se tu měl na nějakou dobu usadit. Sám tu nacházel na pobřeží spoustu mršin, nemusel lovit a velmi snadno se tu živil. A co bylo nejlepší, neobývali to tu žádní další Cryolophosauři. Je v tom jasno, toto je jeho nové, vůbec první teriorium...

Pokračování opět příští týden... Pokud se Vám šestnáctá část mého příběhu líbila, komentujte...