Cryolophosauří život 19/30

Minulá část:

Našemu Cryolophosauřímu samci se podařilo vystopovat zraněného Massospondyla, jenž se skryl v malém lesíku na pobřeží. Zabil ho a poprvé po několika měsících znovu ochutnal dinosauří maso. Nakonec však byl nucen odejít, jelikož se k mrtvole zvířete vrhla smečka Coelurosaurů, otrhala ji a nechala jen zbytky, co jim nechutnaly. Večer však Cryolophosaurus spatřil na pobřeží prazvláštního tvora, který vypadal jako krokodýl. Mnohé ze svého teritoria přeci jen neznal...

Cryolophosauří život 19/30:

Když se ráno samec probudil, opět uslyšel houkající Tanystrophey, kteří se potápěli do křišťálově modrých vod. Slunce začalo krásně svítit, písek se leskl v jeho odraze a zrdcadlový obraz byl k vidění z útesu i v moři. Samec vystoupal na nejvyšší skálu a pohlédl do vody. Takto průhlednou vodu už dlouho neviděl. V moři plavala spousta ryb, Cryolophosaurus jen čekal, až nějakou mrtvou moře vyplaví. Také sledoval skupinku amonitů, plovoucích pod útesem. O kousek dále však uviděl onoho prazvláštního tvora - nějaký prehistorický krokodýl, ale jeho končetiny se těm dnešním nijak nepodobaly. Byl to Methryorynchus. Velké třímetrové stvoření ve vodě lovilo ryby. Samec se už raději vrátil. Bylo zhruba okolo jedenácti hodin dopoledne a na pláži už ležela spousta mrtvých rybek a amonitů. Cryolophosaurus je polykal v celku a schránky amonitů vždy hbitě rozlouskl. Překvapení přišlo až o tři hodiny později, za teplého dopoledne. Vegetaci se v teple dařilo a velké trsy keřů porůstaly hliněný pás mezi pobřežím a pralesem. Samec najednou uslyšel velmi známý zvuk. Vycházel z nedaleké skalní strany pláže, kam obyčejně chodil pozorovat Tanystrophey. Jen podle zvuku poznal stádo Lufengosaurů, kteří sem přišli z neznámého důvodu...

Samec se opatrně přiblížil a spatřil velkého Lufengosaura, pravděpodobně alfasamce, vůdce stáda. Byl to zdravý jedinec, určitě velmi rychlý, ale takoví malí tvorové většinou stojí za tu těžkou námahu. Plížit se při pobřeží nebylo snadné, jedna samice Lufengosaura chvíli na to zahoukala. Ukázalo se však, že ji vyděsil jen a pouze Eudimorphodon, který jí omylem přistál na hřbětě. Cryolophosaurus nemeškal a vyrazil. Stádo pohotově zahoukalo a hnalo se směrem zpátky k lesu. Alfasamec byl pryč. Někteří Lufengosauři se však zachytili za vegetaci, dravec poté zrychlil, a trhl buďto z jejich hřbetem, nebo zády. Opět měl dostatek potravy. Na večer ještě vítězoslavně zařval, že se mu kořist podařilo dostat nečekanou náhodou...

Pokračování, jako vždycky, příští týden... Pokud se Vám devatenáctá část mého příběhu líbila, komentujte...