Příběh George McCanna, Freddyho Dixona a nově i našeho starého známého Fernanda Cortese pokračuje... Fernando svým přátelům sdělil, že nehodu v současném světě přežil a vydal se do minulosti je zachránit. Nyní, když je našel, pro ně má něco obzvláště zajímavého... Mohlo by jim to usnadnit cestu zpět do jednadvacátého století?
GEORGE MCCANN ZTRACEN V ČASE-ČÁST 6.:
Polední slunce začalo pořádně pražit, když naše trojice procházela velkou kapradinovou loukou uprostřed lesa. Korunami vysokých listnatých stromů procházely paprsky slunce a odpařovaly poslední zbytky ranní rosy z lístků kapradin. Mezi těmi se občas mihla nějaká malá ještěrka, jelikož se na sluníčku chtěla pořádně vyhřát. "Tábor mám tam nahoře na kopci," sdělil Fernando svým druhům, "základnu jsem si postavil u malé jeskyňky. Přišlo mi to jako nejbezopečnější místo k usídlení." George neustále ostražitě přejížděl očima po okolí a snažil se zaregistrovat i sebemenší podezřelý pohyb, který by předznamenával nějaké nebezpečí. "Podívejte," zašeptal náhle a ulehl mezi matně tmavě zelené kapradí. "Tohle zvíře jsme už viděli," řekl Dixon, když si tvora pořádně prohlédl. "Je to zase ten Eusmilus, akorát, že tenhle jedinec mi přijde mnohem větší, než ten předchozí," pověděl George. "Také jsem už tyto šelmy viděl," informoval Fernando, "a to lovit ve smečce. Byly čtyři a útočily na nějakého malého kopytníka, který vypadal tak trochu jako kůň." "V tom případě to byl kůň," zamyslel se George, "první prakoníci totiž na konci Eocénu už s určitostí žili." Eusmilus očichával větve, které předtím patrně označkoval nějaký příslušník jeho vlastního druhu, a hned poté se ztratil v hloubi lesa. "Bože můj, Eusmilové dosahují maximální délky tak 2,5 metru-říkám si, že by nás mohli ohrozit," vydechl George. Po chvíli se naší trojici podařilo dostat se až k velké kamenné stěně porostlé mechy a lišejníky. Z jejího vrcholku se jim naskytl perfektní pohled na okolí-zjistili tak, že moře tmavě i světle zeleného lesa se táhne jen tak daleko, kam až samo oko dohlédne. George si zase neodpustil menší informaci: "V období Eocénu byla velká část naší planety pokryta hustými lesy, až teď, v pozdní části tohoto geologického období začaly lesy ustupovat a umožnily tak příchod..." "Mlč už, ty chytrej!" skočil mu do řeči Fernando, "Přece tu nejsme proto, abychom poslouchali poučky o minulosti Země. Za námi je kopec s mou skrýší, jdeme!" George jen obrátil oči v sloup, něco zašeptal do ucha Dixonovi, který jen nevěřícně zakroutil hlavou, poplácal George po zádech, až z toho George začal kašlat, a výšlap pokračoval. Za chvíli se už všichni tři ocitli u Fernandovy základny. "Tomuhle ty říkáš základna? Vypadá to jako hromada odpadků," uchechtl se Dixon. Fernando se začal hrabat v nějakých plachtách, které byly k zemi připevněny kameny, očividně hledal to, co chtěl svým druhům tolik ukázat. Pak si najednou vzpomněl ještě na něco. "Chlapi, teda především ty Dixone, pamatuješ, jak jsem v panamském pralese pobral všechny záznamy z Richardovy kamery poté, co ho zabilo jedno zvíře? Mám je ještě pořád u sebe, koukni," řekl Fernando. "Máme tu vlastně kameru, že jo, Georgi? Tak na co čekáme, pusťme ten záznam!" vyhrkl Dixon...
Celý záznam byl neporušený, natočený v HD a natočená prehistorická zvířata zobrazoval překrásně. Dixon a Fernando na něj s radostí hleděli, jakoby věděli, že i přes všechno, co se událo, by v současnosti, dostali-li by se do ní, měli šanci na úspěch. Zato George nechtěl nic ani vidět a tak jen netrpělivě postával opodál a čekal, až si Fernando a Dixon vynachválí tu nádheru a dojde se k té podstatnější věci. "Tak dobře, skončeme to, a teď to důležité," řekl konečně Fernando, "tady mám vysílačku." Odkudsi v jeskyňce vytáhl onen předmět. "Pane McCanne, víte, na co to je?" optal se George. "No samozřejmě! Tohle je vysílačka, kterou jsme používali v džungli ke komunikaci s týmy vyslanými do minulosti... Sloužila ke komunikaci mezi jednotlivými obdobími." "Není to parádní? Co takhle zavolat do současnosti o pomoc?" navrhl Fernando. "No ano, jenže vysílačkou zavoláte možná tak na hlavní frekvenci do trosek projektu v panamském pralese, leda... Leda že bychom změnili hlavní frekvenci! Ale... No jasně! Jeremy Stewarts! Mluvil jsem s ním tehdy, když jsme vyjížděli natáčet do džungle-byl to můj bývalý kolega, který teď pracuje na letišti v Ciudad de Panamá. Bavili jsme se spolu, on musel vědět, proč tam jedeme! Říkal jsem mu, že za pět dní se uvidíme, ale to se nestalo! On to musel tušit! Mám na něj kontakt, snad změníme frekvenci vysílačky a zachráníme se!" začal křičet George a radostně vyskočil. "Páni, to je to támhle?" obrátil náhle list diskuze Dixon. "To jsou ti pravěcí koně, které lovily ty šelmy," odvětil Fernando. "To je Orohippus, opravdu je to primitivní forma koně..." zašeptal George. A kde jsou obvykle býložravci, tam musí být i masožravci. George najednou poklepal na rameno Dixonovi i Fernandovi a ukázal do vzdálenosti asi dvou set metrů. Tam se pohybovala silueta jednoho Eusmila. Tři muži vytřeštěně hleděli na dravce plížícího se vzdáleným porostem, když tu se náhle z vysoké skalní stěny spustil jiný Eusmilus a začal hnát Orohippy jedním směrem. Do cesty jim skočil další dravec a okamžitě uchvátil dospělého prakoníka. Třetí Eusmilus, který v podstatě jen hlídal svým druhům záda, se brzy také připojil k hostině. "Na vzhled jedinců určitých druhů mám dobrou paměť, a něco mi říká, že tohle je ta samá smečka, kterou jsem už viděl. Akorát, že byli, jak jsem už kdysi říkal, čtyři..." zamyslel se nahlas Fernando. Atmosféru doplnil právě čtvrtý a největší Eusmilus, stojící na skále asi pět metrů nad muži. "To je on! Do jeskyňky!" zavelel Fernando. George okamžitě vytáhl plynový granát a hodil jej po dravci. "Nebojte, jen se na chvilku schováme v jeskyni a bude po všem! Plynový granát ho zaměstná..." pousmál se George, ale to se příšerně mýlil. Dravou kočku Georgův postup pořádně naštval a tak, když se muži schoulili k nejzažší stěně jeskyně, začala v otvoru šmátrat velká levá přední končetina s nataženými drápy. Najednou se objevila i hlava, pak tělo, celý tvor zakryl východ a najednou byli muži v pasti... Pokračování příště!!!
Co teď, když Eusmilus blokuje východ z jeskyně? Dokáží ho naši hrdinové nějak odrazit? Dostanou se nakonec všichni tři do současného světa, a pokud ano, podaří se jim tuto cestu skutečně přežít? Další část již brzy!!!
