Parahughmilleria

Parahughmilleria ("téměř Hughmilleria") byl rod kyjonožců zahrnující osm až devět druhů, které žily v geologických útvarech silur a devon, konkrétně před 435 až 388 miliony lety. Jejich fosilie jsou známy ze Spojených států amerických, Kanady, Ruska, Velké Británie, Německa a Luxemburska. Rod byl zaveden paleontologem Erikem Normanem Kjellesvig-Waeringem, svého času jedním z největších světových odborníků na eurypteridy, v roce 1961. První druh parahughmillerie byl však popsán už v roce 1907 geologem a paleontologem Johnem Masonem Clarkem; jednalo se o druh P. maria, který jím byl však zařazen do rodu Eurypterus. Formální popis živočicha učinil na základě fosilních ostatků nalezených v pohoří Shawangunk v americkém státě New York. V roce 1931 popsal paleontolog Leif Størmer kyjonožce druhu Erieopterus statzi, který byl mnohem později, v roce 2015, převeden do rodu Parahughmilleria. Doktor Kjellesvig-Waering v roce 1950 zavedl třetí druh rodu Hughmilleria, více než dvě desetiletí po Clarkem popsaném H. shawangunk a Sarlem zavedeném H. socialis. Jednalo se o druh, který o jedenáct let později, v roce 1961, přeřadil do rodu Parahughmilleria; konkrétně šlo o P. bellistriata. Zřejmě poslední z osmi platných druhů tohoto kyjonožčího rodu byl popsán v roce 2012, a popsal jej ruský vědec Evgeniy S. Shpinev na základě jediného exempláře z jihosibiřské Chakasie; nicméně v roce 2023 byl ze spodnodevonského souvrství Xiaxishancun poblíž čínského Čchü-ťingu popsán možná devátý druh, P. fuea. Parahughmilleria byla typickým zástupcem čeledi Adelophthalmidae, poslední rodiny plovoucích eurypteridů, která na Zemi vydržela neuvěřitelných 170 milionů let - od pozdního ordoviku až po spodní perm - a jež zahrnovala takové rody, jako Bassipterus, Eysyslopterus, Pruemopterus, Archopterus, Nanahughmilleria či Adelophthalmus. Adelopthalmidi byli typicky malí; vždyť největší zástupci rodu Adelophthalmus sotva dosahovali třetiny metru. Největším druhem parahughmilleria byl P. major, měřící na délku 12,5 centimetru. Nejmenším byl pak P. hefteri se svými droboučkými 6 centimetry - měl na délku vlastně tolik, co nejmenší z dinosaurů, dnes žijící kalypta nejmenší (Mellisuga helenae). Randall F. Miller a jeho kolegové nicméně v roce 2012 napsali článek vydaný v odborném časopise Atlantic Geology, v němž diskutovali o možnosti, že P. major a P. hefteri ve skutečnosti představují odlišné fáze vývoje jediného druhu, nebo jinými slovy jeho ontogenetické stupně. Fosilie obou pocházejí z devonských usazenin v německém Alkenu, ve spolkové republice Porýní-Falc. Obecně platí, že fosilie parahughmillerie byly v různých výše uvedených státech nalézány v usazeninách z estuárií nebo z oblastí s brakickou vodou, nikoliv však v mořských sedimentech. Tito malí draví eurypteridi se možná občas zatoulaly do nějaké laguny poblíž moře, ale do čistě slané vody se jim asi moc nechtělo. Také například rod Adelophthalmus preferoval vody s menší salinitou, od říčních delt a estuárií až právě po laguny. V siluru na území pozdější Anglie dělali parahughmillerii společníky třeba pterygotidi rodu Erettopterus nebo bezčelistní rybovití ostrakodermové rodu Hemicyclaspis. V devonském Německu sdílela s parahughmillerií domovinu "pramnohonožka" Eoarthropleura. 

Popisek tohoto rodu kyjonožců, ze kterého bylo čerpáno při psaní tohoto článku, najdete na anglické Wikipedii. O druhu P. fuea, popsaném v roce 2023, více v tomto článku vydaném v Geological Magazine. Přiložené obrázky pocházejí z webů Sketchfab (autor: 2702) a Time Vault Gallery.

Příště Chabardella!