Jelikož se Vám, čtenářům, líbil článek Život mamby černé, rozhodl jsem se začít psát celou sérii takových článků, ve kterých se vždy seznámíme s nějakým zvířetem, přičemž jeho život, popsaný ve fiktivním příběhu, bude protkán nejrůznějšími informacemi o jeho druhu... Kromě ledních medvědů, kterým jsem se na svém blogu hodně věnoval třeba v letech 2011 a 2012 v projektu Blog polárních medvědů mám ještě velice rád medvědy černé, kteří jsou také známí jako baribalové. Tak tedy odleťme do Kanady a seznamme se s jedním samečkem baribala, o kterém je tento článek!
ŽIVOT BARIBALA
V medvědím doupěti, pokrytém sněhovou pokrývkou, se něco hýbe a fňuká. Je to malý sameček medvěda baribala, který se právě narodil. Malé novorozeně amerického černého medvěda (Ursus americanus) nazveme Cumshewa. Jméno dostal podle náčelníka indiánského kmene Haida, který dodnes žije v Britské Kolumbii. Tato osobnost se proslavila při slavném masakru americké lodě Revolution roku 1794. Kdo ví, třeba jméno bojovného muže bude sedět k tomuto neviňátku, které se rozvaluje po podestýlce, zatímco nad svět přicházejí jeho sourozenci...
Cumshewa se narodil po 235 dnů trvající graviditě. Je pozdní leden; mláďata se baribalům obvykle rodí od konce ledna do začátku února. Ve vrhu může být 1 až 6 mláďat, obvykle jsou však dvě nebo tři, a v tomto vrhu jsou právě tři. Jsou šedě zbarvená, na rozdíl od takřka uhlově černé matky, která je začíná krmit velmi tučným mlékem. Cumshewa a jeho sourozenci jsou zcela slepí. Oči otevřou za 28 až 40 dní od narození. Tehdy už také bude venku teplo a matka je zřejmě vyvede ven. Teď by si to však nemohla dovolit. Venku je pod nulou, sněží a mrzne, a navíc jejich zadní končetiny nejsou ještě plné vyvinuté. Po šesti týdnech strávených v doupěti získávají mláďata tělesnou váhu 900 g, za další dva týdny a tedy za osm týdnů od narození už váží 2,5 kilogramu a konečně připomínají malé plyšové medvídky. Až jim bude šest měsíců, což bude v létě, budou už vážit 18 až 27 kilogramů! Ale nepředbíhejme, vždyť život Cumshewy teprve začal...
Baribal žije v Severní Americe od Aljašky přes Kanadu až po Floridu. S medvědy černými se setkáme v lesích Britské Kolumbie, kde se také narodil Cumshewa - na tichomořském pobřeží Kanady dokonce žije populace našedlých, až skoro bílých jedinců, kterých už zbývá jen asi 150. Nejde o albíny, ale o zcela unikátní medvědy, kteří jsou přirozeně "vybělení". Dále baribaly nalezneme v arizonské poušti, v bažinách Floridy zase občas vnikají do hnízd a doupat aligátorů... Medvěd baribal nemusí být jen černý, což už bylo naznačeno. Zatímco světlí jedinci jsou velice vzácní, běžně se setkáme s jedinci skořicovými, hnědými nebo plavými... Měří 1,3 až 1,9 metru a dosahuje hmotnosti 55 až 300 kilogramů. Plné velikosti dosahuje v 5 letech života.
Hibernace je u medvěda baribala jen lehkým zimním spánkem, při kterém jeho teplota poklesne o několik stupňů. Jakmile ho v brlohu něco vyruší, hned se probudí...
Na jaře samice vyvedla Cumshewu a jeho dvě sestřičky z brlohu ven, do nádherného, převážně jehličnatého lesa. Podrostem už poskakují ropuchy, se kterými si mláďata ráda pohrávají. Tedy do té doby, než se odváží olíznout záda obojživelníka a zjistí, že má tak nepříjemnou chuť, že už v životě nikdy nezkusí takové odporné zvířátko pokoušet. Matka sbírá bobule. Baribalové požírají především vegetaci; rostlinná složka zaujímá na jejich jídelníčku 85 % potravy. Matka odkrývá svými mohutnými, zahnutými drápy vrstvu po vrstvě ze suchého kusu dřeva, přičemž hltá larvy hmyzu. Mláďata ji samozřejmě napodobují. Při své cestě lesem narazila rodinka na mršinu rosomáka. Baribalové se příležitostně přiživí i na hnijícím mase jako je toto. Ale tentokrát to nebude, protože se na scéně objevuje velký samec, jenž pravděpodobně není otcem mláďat. Tak i tak je může ohrozit. Mláďata instinktivně šplhají na strom, a to co nejvýš, aby na ně samec nedosáhl a nemohl za nimi vylézt! Po chvíli nepřátelský samec odchází. Rodinka se raději vydává hledat potravu jinam.
Po vydatném létě přichází chladný podzim. Zimu ještě mláďata stráví s matkou v jednom brlohu... Po 16 až 18 měsících se však mláďata osamostatňují. Příští léto už tedy Cumshewa tráví sám. Jako správný medvěd baribal je to samotář, který se ostatním medvědům vyhýbá, a ve svém věku ještě rozhodně nemá zájem o další medvědy, zvláště pak samičky... Přesto během krásného, slunného letního dne na svých toulkách lesem narazil na velkého baribala. Je možné, že je to jeho otec, možná je to samec, kterému jako malý unikl. Setkání je nevyhnutelné. Aby se vyhnul střetu, zaujímá Cumshewa postoj poníženého. Kňourání, odvrácený pohled a skloněná hlava signalizují, že nehodlá zaútočit a cítí se podřízeně. Aniž by si ho velký samec všimnul, prochází asi tak tři metry kolem něj a mizí mezi křovisky. Cumshewa sbírá pružnými pysky lesní plody a chystá se na zimu...
Jak již bylo zmíněno, 85 % jídelníčku medvědů baribalů tvoří rostlinná potrava. Tito medvědi však bývají často pozorováni a natáčeni ve městech, kam jsou lákáni odpadky. Podobně jako například mývalové, i baribalové si rádi smlsnou na hnijícím jídle v popelnicích. Takto na města "útočí" nejčastěji v létě, kdy se opravdu velmi snaží vybudovat si tukové zásoby na zimu. Nebojí se přiživit se ani na semínkách pro ptáky umístěnými v krmítku. Milují také med. Na Labradoru, na opačné straně Kanady, daleko od Cumshewova domova, žijí takřka výhradně masožraví baribalové, kteří se nezdráhají útočit na karibu, jež jsou jejich hlavní potravou. Tyto potravní zvyky jsou však u baribalů velice vzácné... Kdekoliv, kde se odehrává migrace lososů, samozřejmě baribalové využijí příležitosti a zaloví si, i když nepojídají tyto ryby v takovém množství, jako větší medvědi hnědí.
Dalšího léta se Cumshewa dostává do prvního konfliktu s lidmi. Setmělo se a on ucítil zápach hamburgeru zanechaného v zamčeném autě, zaparkovaném na pokraji městečka. Vyrazil za ním. Rozrazil přední sklo. Začal houkat alarm. Cumshewa se dal na útěk. Z domu někdo vyběhl a vystřelil puškou do vzduchu. Cumshewa je poprvé vyplašený, ale zcela jistě to není poprvé, co u lidí zkusil štěstí... Baribalové někdy rozbíjejí auta i stavby, aby se dostali k potravě zanechané lidmi a patrně se neštítí ničeho. Dnes večer však svůj hamburger nezískal a tak bude muset svůj hlad ukojit nějakým tím hmyzem a hlavně bobulemi, poštěstí-li se mu nějaké najít.
O několik dnů později nachází Cumshewa mršinu losa. Není v dobrém stavu, ale mu to, zdá se, nevadí. Bohužel se u mršiny střetává s pumou, obvyklým potravním konkurentem baribalů, jde-li o mršiny. Boj je velice krátký, puma utíká s nehezky vypadající ranou na hlavě, způsobenou drápem. O chvíli později se na scéně objevuje velký samec medvěda hnědého. Je to zcela překvapivé, Cumshewa ho ani neslyšel přicházet. Bohužel nemá na vybranou, musí utéci. Ještě štěstí, že medvědi hnědí s baribaly moc nebojují. Kdyby tu byla smečka vlků, kteří však nejsou největšími potravními konkurenty baribalů (setkávají se jen zřídkakdy), dopadlo by to pro Cumshewu špatně.
Baribalové se dožívají v průměru 18 let, i když podle některých odborníků mohou v divočině přežít i 23 let, v zajetí pak třeba až 39 let. Náš Cumshewa však zemře mladý... Při jedné potyčce se totiž setkal s mnohem větším, dospělým, asi desetiletým samcem, který si hájil své teritorium. Baribalové se sobě obvykle vyhýbají, ale Cumshewu zachvátila touha bojovat. S otevřenou ranou na šíji byl pro něj život dále velmi těžký, i když se rána přece jen začala hojit. Možná, že by nakonec zranění přežil a úspěšně by překonal zimu... Avšak pak přišla rána. Doslova. Cumshewa nepřežil kolizi s autem, když během noci (baribalové jsou aktivní především při soumraku a za úsvitu, jsou krepuskulární) přecházel silnici během honu za potravou. Lidé, kterým celý život úspěšně unikal, kromě několika krátkých setkání s nimi na okraji města, jej nakonec stejně zabili... Mnoho baribalů zemře každý rok na silnici. Není jich ale tolik, jako ty desítky tisíc utrápených baribalů, jež jsou ilegálně zabiti lovci trofejí a pytláky. I když je medvěd baribal podle IUCN málo dotčený, lidské chování má na druh jistý negativní dopad...
To byl tedy příběh jednoho z baribalů, třetího největšího druhu medvěda na západní polokouli...
Podobných článků se ještě dočkáte!
1 komentář:
Hezký článek!
Okomentovat