Město Granada na pobřeží jezera Nikaragua je takřka zničeno. Lovcům kryptidů se však podařilo najít způsob, jak Nietova zvířata zastavit - s pomocí malého Tatzelwurma, který má na krku obojek, jímž dokáže měnit rozkazy, které dostali od Nieta ostatní kryptidi. Tak koneckonců Jack zastavil řádění Nietových kryptidů v Londýně... Claude Ngoy je mrtvý. Bitva mezi Ngoyovými a Nietovými muži na břehu jezera dopadla špatně pro obě strany poté, co mezi ně Lovci kryptidů vhodili bombu. Všichni zemřeli, kromě příšerně zmrzačeného Sama Webera... Nyní Lovci kryptidů znovu pronikli do Nietovy podvodní základny na dně jezera. Tam je však čekalo překvapení. Pauline byla napadena Yettim, který jí nedávno zachránil život v Himálaji. I on má obojek a je ovládán Nietem... Jak celý souboj dopadne?
LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST ŠESTÁ:
Porazit těch pár vojáků nebylo pro Jacka s Rogerem složité. Stačilo pár laserových ran, a všichni leželi na zemi. Pauline se jim však ztratila z dohledu. Jack, který měl mládě Tatzelwurma ve zvláštní torbě na zádech, jej konečně vypustil. Pauline mezitím míjela všechna ta skla, zatímco je Yetti svými masivními pěstmi rozbíjel na tisíce drobných kousíčků, jež létaly vzduchem. Byl jen pár centimetrů za Pauline. Konečně jí chytil za rameno a silně trhl. Pauline ale nebyla úplně bezbranná. Vytáhla laserovku a trefila Yettiho do hlavy. Sněžný muž ji pustil, sklonil se a chytil se za hlavu. Pauline ho kopla do břicha. Sněžný muž poklekl. Takový odpor nečekal. Ale jeho obojek hned nato zapípal a bez ohledu na bolest, ovládán s pomocí obojku zcela jinou bytostí, totiž člověkem, vrhl se znovu do útoku. Pokusil se dát Pauline ránu pěstí, kterou by jí jistě zabil. Pauline vyskočila, a tak Yetti zasáhl jen další sklo. A pak konečně přiběhl malý Tatzelwurm. Signál z jeho obojku úplně přerušil ten v Yettiho obojku. Sněžný muž opět poklekl a nahlas vydechoval. Obojek, který ho škrtil, jediným trhnutím zničil. Pauline na něm viděla, jak je celý vyjevený a nechápe, co se vlastně děje. Poslední vzpomínky měl zřejmě z Himálaje. Snažil se pochopit, proč je teď tady, v nějaké skleněné místnosti. A to ani nevěděl, že se vlastně nachází na dně největšího středoamerického jezera, tisíce a tisíce kilometrů od své domoviny. U tvora tak inteligentního a přemýšlivého vyvolávala otázka "Proč jsem zde?" velkou tíhu. Jack a Roger byli na místě o několik vteřin později. Nevěděli, co s osvobozeným Yettim udělat... Akihiko, Fahad a Pierre při svém útěku párkrát vystřelili na robota X-77, jenž je pronásledoval, ale moc dobře věděli, že lasery se od něj jen odrazí. Robot je nahnal do velké modré místnosti. Jakmile vešel, zavřely se za ním dveře. Nad plastovým stolem se rozsvítilo světlo. Deylin Nieto zde seděl se složenýma rukama. "Dostali jste se až sem," usmál se pod vousy pěstovanými jen nad koutky rtů. "Jo, kámo, a já ti teď naflákám na p..." vykříkl Akihiko. Vytáhl svou kovovou tyč a přistoupil ke stolu. Zezadu jej samozřejmě do sítě chytil robot X-77. Síť byla nabita elektřinou, a tak se Pierrovi a Fahadovi naskytl úděsný pohled na řvoucího, elektrizovaného Akihika. "One down," usmál se Nieto. Fahad hned poté vystřelil po Nietovi z laserovky. Ale Nieto zpod stolu vytáhl štít, který laser odrazil. Jistě byl tvořen stejným materiálem, jako Metallerovo tělo a těla robotů X-77. Robot po Fahadovi vystřelil velkou kouli slizu, jež Fahada přilepila ke stěně místnosti. Ať se snažil sebevíc, nedokázal se vyprostit. "A tady je, Pierre Leroy," řekl Nieto a skoro až posvátně vstal od stolu. Rozložil ruce. Pierre nevěděl, co má dělat. Za ním stál robot, před ním byl Nieto. Mohl sice použít svou laserovou pistoli, ale co by mu to bylo platné? "Poprvé na vlastní oči vidím, co se z tebe stalo. Úžasné, Pierre," rozesmál se Nieto a přistoupil k němu. Pierre ani nemukl. Ale uvnitř se třásl. Měl se teď dozvědět, co s ním Nieto za ty měsíce nechal udělat? "Amano odvedl v Tokiu dobrou práci*," řekl dotěrně Nieto a otočil se na Akihika, dosud ležícího v síti. "Ale bylo to málo. To, co pro mne udělal Claude Ngoy, a sice to, že ti vpíchl do krve více séra agresivity, to teprve způsobilo věci," pokračoval Nieto, "a se z tebe stalo něco... Řekněme... Vyššího..." Pierre na Nieta poprvé promluvil: "Nevím, co jste mi provedl, ale já s vámi teď vytřu podlahu." "Můžeš to zkusit," usmál se Nieto. Nato dostal takovou ránu do obličeje, že se mu div nezlomila čelist. Dopadl až ke stolu. Těžce se od něj zvedal. Robot vystřelil po Pierrovi síť. Ten ji však jediným pohybem rukou přetrhl. Projel mezi robotovýma nohama, skočil mu na záda, a pak se vymrštil na podélný výstupek ze zdi, který se táhl po celém obvodu kulaté místnosti. Nebyl zde nijak v bezpečí, ale měl alespoň přehled o tom, jak místnost vypadá. "Pierre," usmál se Nieto, kterému po rtech tekla krev, "ty nejsi obyčejný člověk. Ještě o tom nevíš, ale tvůj potenciál je ohromný... Sérum agresivity z tebe udělalo můj nejlepší, nejúžasnější výtvor!"
Yetti patroloval po chodbě. Jack, Roger a Pauline, a také malý Tatzelwurm, pronikli do temné výzkumny. Jack okamžitě laserem spálil kameru, umístěnou nad dveřmi, jež je natáčela. "Deyline? Jsi to ty?" zeptal se nevěřícně nějaký muž, sedící v rohu místnosti u pracovního stolu. "Brickell!" vykřikl Jack. Po několika skocích už tiskl Brickellův obličej na stůl. "Owene, co to děláte? Proboha, co to děláte?!" řval doktor Brickell. Jack přiložil k Brickellově bradě malý nožík. "Rád Vás zase vidím, doktore. Mockrát jsme se od Montany nesetkali. Jen v Mexiku a potom v Británii, když jste si prohlížel, co sérum agresivity udělalo s Pierrem," řekl mu Jack. "Chci Vám jen říct, že základna je obklíčena, doktore. Jsme tu, a nejsme sami," dodal ještě. Byla to pravda. Nad rozlehlým deštným lesem už hlučely desítky helikoptér. CIA, agenta Kentová... Blížili se... Ale v základně o tom ještě nikdo nevěděl. Protože Lovci kryptidů je zaměstnali... "Proč pracujete pro Nieta?! Chci slyšet celý příběh, ty jeden lišáku," zařval mu Jack do obličeje. "Dobře," pousmál se Brickell, jako by se v něm probudila jeho lidštější stránka, "když jste mi dal v na univerzitě v Heleně Metallera k výzkumu** a odešel jste z místnosti, probudil se a rekrutoval mě k Nietovi. Chápete, nabídl mi toho spoustu... No, tak jsem se k němu přidal... Stvořil jsem sérum agresivity... Poslali jsme ho přednímu japonskému gangsterovi, nepříteli toho vašeho Yukimury, aby ho na něm vyzkoušel... No, a pracoval jsem na tvoření robotů X-77, hodídích se k odchytu kryptidů a ničení lidí... To je všechno, Owene, víc říct nemůžu, protože už není co!" rozpovídal se Brickell. "Z čeho je Metaller? Měl jste mi to napsat před devíti měsíci!!! A z čeho jsou ti zatracení X-77?!" zeptal se Jack a nožíkem mírně nabodl Brickellovu bradu. "Řeknu vám to, proboha, hlavně mě nezabijte!" vykřikl Brickell, a pokračoval: "Jmenuje se to meteokolosium. Má podobné složení jako kolosium, ale je to prakticky neznámý prvek, kov, extrahovaný z meteoritů. Nieto k němu přišel sotva před dvěma lety a nechal z něj stvořit Metallera. Vlastní obrovské množství tohoto kovu, který je všechen tady v základně. Taje při teplotě 3000 °C." "Cože?! Vždyť teplota slunce je, pokud vím, nějakých 5500°C," poznamenal Roger. "No právě. On je to prvek mimozemský," usmál se skoro nadšeně Brickell, "nedokážete si představit, co se s ním ve vesmíru dělá." "Jak to myslíte?" zatřásl s Brickellem Jack. "No, řekněme, že Nieto toho ví o... Hehe... O meteokolosiu a jeho využití víc, než kdokoliv jiný... Oni... Che... Víte... On ten prvek asi existuje někde a... Někde se využívá... Ale... To já nevím... A není to podstatné, ne pro nás, ne pro Nieta, ne pro jeho plány!" odpovídal zdlouhavě Brickell.
Brickell byl následně omráčen. Jack pronikl do malé plastové místnosti, kde se údajně měla nacházet velká zásoba meteokolosia. Byl překvapen, že zde našel již hotové výrobky. Metallerových ostří, které inteligentní robot, "Nietův syn", dokázal vysouvat ze zápěstí, tu bylo obrovské množství. Jacka překvapilo, jak byla ostří lehká. Jediným mávnutím přeřízl stěnu plastové místnosti. Popadl dvě taková ostří a utekl z místnosti... Nad jezerem už kroužila spousta vrtulníků. Zatím se z nich však střílelo na pterodaktyly, kteří na ně útočili... Po břehu pochodovala postava Metallera. Minul ohořelého Sama Webera, kterému chyběla polovina obličeje a nohy. Nehybně ležel u jezera, prsty natažené k vodě, ale nedosáhl. Byl mrtvý či ne? To Metallera nezajímalo. Ponořil se. Netrvalo dlouho, a stanul u základny. Vešel dovnitř. Vstoupil do místnosti s ochycenými Akihikem a Fahadem, s Pierrem, dosud stojícím na té "římse" pod stropem. "Zabij ho," poručil mu Nieto. "A když mě nezabije?!" vykřikl Pierre. Byl si moc dobře vědom, že takto se Metallerovi ubrání. Metaller byl sice robot, ovšem po takové otázce musel skoro jako člověk obrátit svou hlavu na Nieta. Jako by se ptal: "Ano, co když neprovedu to, co po mě chceš, otče?" "Metallere, jsi posluhovač nebo máš svobodnou mysl? Jsi zrůda nebo člověk?" provokoval ho Pierre. Ztracen v otázkách o vlastním životě, o tom, čím vlastně je, a na co se neptal, přestože intelekt na to vždy měl, hleděl Metaller na svého "otce", v zapomenutí, že musí poslouchat jeho rozkazy, a čekal na odpovědi. "Zabij ho!!!" zařval Nieto. V jeho hlase se ozvalo zoufalství. Ztratil teď autoritu. "Sakra!" zařval Nieto. Na jeho rozkaz vystřelil po Pierrovi robot X-77, stále přítomný v místnosti. Sestřelil žlutým paprskem celou římsu. Z výšky několika metrů dopadl Pierre na hlavu. Přežil. Nebyl už pouhým člověkem. To sérum agresivity mu dalo něco víc. Zvedl se ze země, nevěřil, že po takovém pádu žije a neteče mu krev. Teď na něj hleděl Metaller. V těch rudých, žhnoucích očích, bylo zoufalství, podobné tomu Nietovu. Emoce, těmi se přece dá Metaller zastavit... A nejen tím... Otevřenými dveřmi sem vtrhl Jack Owen s Metallerovým ostřím z meteokolosia v ruce...
* - Lovci kryptidů 2, díl 3.: Tatakai
* - Lovci kryptidů 2, díl 2.: Ozubený teror
Bude Nieto poražen? A bude poražen neporazitelný Metaller, teď, když Lovci kryptidů konečně vědí, z jakého kovu je složeno jeho tělo? To se teprve ukáže... Ve zcela poslední části dílu Vězni války, který zakončí 2. sérii Lovců kryptidů!
Žádné komentáře:
Okomentovat