neděle 3. června 2018

Největší nelétaví ptáci

Ptáky si obvykle spojujeme s jednou schopností, po které jsme my, lidé, vždy toužili - s letem. Ačkoliv se let u ptáků vyvinul až druhotně, neboť peří původně dinosaurům a prvním ptákům sloužilo k zahřívání nebo k předvádění se, většina z asi 10 000 druhů ptáků žijících na naší planetě je schopna letu. Jistě mezi ně patří většina druhů ptáků, které potkáváte na zahradě, v lese či v městských ulicích... Ale stále na Zemi žijí nelétaví ptáci, běžci. Pštros, emu, kasuár, nandu a kiwi. Jim příbuzné jsou seriemy, které však dokáží létat. Avšak do dávného příbuzenstva seriem z trochu jiného soudku kdysi patřil proslulý jihoamerický dravý pták, kterého smetl až příchod šavlozubých koček a dalších savčích predátorů ze severu. V minulosti však na naší planetě žila celá plejáda obrů mezi nelétavými ptáky. Ale ti největší překvapivě zmizeli ze světa teprve nedávno...

Gastornis (Diatryma):
Proslulý svou rolí v 1. epizodě fiktivně dokumentárního seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty, tento nelétavý pták dorůstal výšky až 2 metrů a vážil skoro půl tuny. Žil v obdobích Paleocén a Eocén a vyhynul asi před 45 miliony lety. Jeho fosilie byly nalezeny v Německu, Belgii, Francii a ve Spojeném království, konkrétně pak v Anglii, a také v Severní Americe a v Číně. Pravda, nešlo o jednoho z těch úplně největších ptáků kdy žijících na naší planetě, ale byla by škoda ho nezmínit. Možná už jen proto, že to byl neškodný vegetarián, a nikoliv zabiják malých prakoníků, jak se dříve paleontologové domnívali... Pro srovnání však uveďme, že samec dnešního pštrosa dosahuje výšky 2,1 až 2,8 metru, čímž pravěkého Gastornise jasně převyšuje.



Phorusrhacos:
Phorusrhacos žil v pozdních třetihorách v Jižní Americe a patřil mezi tzv. děsoptáky. Vážil sice jen 130 kilogramů, ale na svou velikost byl neobvykle štíhlý, rychlý a hbitý. Dosahoval výšky až 2,5 metru, což z něj jistě činí jednoho z nejvyšších děsoptáků, a ve své době byl pravděpodobně na vrcholu potravního řetězce. Ostrým, zahnutým zobanem byl schopen zabit jakéhokoliv menšího živočicha, který se mu připletl do cesty. Děsoptáci ostatně v Jižní Americe dominovali až do doby, kdy po srážce obou kontinentu přešli vzniklý panamský most savčí predátoři ze severu, mezi nimi byli i šavlozubé kočky nebo psovité šelmy. Děsoptáci se nedokázali přizpůsobit tak rychlé změně, ekosystém byl nově příchozími predátory převrácen vzhůru nohama a kdysi početní a obávaní děsoptáci nakonec úplně vyhynuli.



Titanis:
Tento děsopták byl o něco větší, s výškou 2,5 metru totiž vážil až 180 kilogramů. Vyhynul před 1,8 milionu let, doba vymření tohoto rodu odpovídá době, kdy už do Jižní Ameriky pronikali oni slavní šavlozubí tygři a psovití ze severu. Ale také Titanis cestoval na sever; vždyť známe fosilie z Floridy a z Texasu, které dokazují, že migrace proběhla na obou stranách. Jak dlouho se však Titanisům v Severní Americe dařilo, to jen těžko posoudit.


Aepyronis:
Slavný "sloní pták" Aepyornis maximus vyhynul teprve mezi lety 1000 až 1200 n. l. Důvodem k tomu byla zřejmě jeho vejce, která lidé sbírali a jedli. Jakožto jeden z největších ptáků, které kdy svět poznal, kladl Aepyornis i jedna z největších vajec. Byla dokonce větší, než vejce některých velkých dinosaurů! Měřila až 61 centimetrů na délku. Už malý Aepyrornis maximus musel být pořádně velký. Dospělci dosahovali hmotnosti 400 kilogramů a měřili přes 3 metry na délku. Kdyby tento pták, kterého madagaskarští lidé dobře poznali, přežil dodnes, převyšoval by pštrosy i jiné běžce. Žil pouze na Madagaskaru, na jeho osudu se podepsala lidská kolonizace ostrova. Je smutným příkladem toho, že pravý rekordman mezi čtvrtohorními ptáky zde zkrátka není kvůli člověku.


Dinornis:
V čase, který začal před 17 miliony let a skončil okolo roku 1300 n. l., žili na obou ostrovech Nového Zélandu obrovští ptáci moa. Všichni byli nelétaví, byli to vegetariáni, a byli obrovští. Známe devět druhů moa, zařazených do šesti rodů. Ale tím největším rodem je Dinornis, jenž zahrnuje dva opravdu největší druhy ptáků moa: jsou jimi Dinornis robustus a Dinornis novozealandiae. Žádné jiné druhy rodu Dinornis už vlastně neznáme. První jmenovaný žil jen na Jižním ostrově, druhý pak pouze na Severním ostrově Nového Zélandu. Dorůstali výšky přes 3,5 metru, vlastně D. robustus mohl klidně dorůst i 3,6 metru. Kdyby nebyli Maory vyhubeni a přežili dodnes, jistě by byli největšími ptáky. Přesahovali by i madagaskarské sloní ptáky.

4 komentáře:

StrYke řekl(a)...

Super článek :) Třeba takového Titanise bych určitě potkat nechtěl :D Ale škoda, že takoví ptáci vyhynuli, mělo by to něco do sebe. O to větší škoda, když si uvědomíme, že třeba právě takový moa zde byl ještě před necelým tisícem let.

HAAS řekl(a)...

[1]: Děkuji. Ano, to je pravda, je to velká škoda, že moa a také sloní pták vyhynuli tak nedávno. Bylo by suprové zajet si na Nový Zéland na dovolenou a strávit den pozorováním moa v nějakém národním parku... :-D

Safaripark team řekl(a)...

Škoda, že už nežijí. To by bylo pomalu jako dinosaurus.

Zdenek řekl(a)...

Zdravim,nemusi byt pravdou,ze neziji,nemusi byt nerealne to,ze se nekde v zapadlem koute noveho zelandu muze vyskytovat.Dost casto se psalo.ze ten ci onen druh vyhynul a pote byl nekde objeven..

Okomentovat

Nejčtenější