Ptakoještěři vypadali při letu trochu jinak...

Paleontoložka Armita Manafzadeh, která na Brown University v Kalifornii studuje na své Ph.D., se nedávno zabývala pózou ptakoještěrů při letu. Většina rekonstrukcí ptakoještěrů, ať už na obrazech nebo ve filmech, je zobrazuje jako letce se zadními končetinami jaksi rozloženými od sebe. Takto létají netopýři, letouni, které dobře známe. Ale podle Manafzadehové pterosauři při letu nedokázali své končetiny takto "vytočit", a tak jejich letecké pózy, které jsme dosud znali, byly do značné míry špatně rekonstruované. Manafzadehová využila ke svému výzkumu mrtvou křepelku. Jak řekla, kdybychom se podívali na kostru křepelky, řekli bychom si asi, že její končetiny, vzhledem k tomu, jak jsou umístěny, dokáží všechny možné bláznivé věci. Ale když na kosti upevníme svaly, maso a tkáň vůbec, budou končetiny mnohem méně pohyblivé. S kostrou si totiž můžeme pohrávat, jak chceme, ale živý tvor má jistá omezení, jde-li o jeho pohyb... Manafzadehová se zabývala především jednotlivými klouby v zadních končetinách. V budoucnu možná zjistí více o tom, jak pterosauři chodili po zemi. Možná, že budeme ještě překvapeni... Každopádně začíná vycházet najevo, že ptakoještěři nelétali se zadními končetinami rozloženými tak, jak jsme na to byli zvyklí. Týká se to ale nejen pterosaurů; zdá se, že jinou pózu při plachtění měli i čtyřkřídlí dinosauři, jako byl Microraptor... Fakt je, že Armita Manafdazehová při svých pokusech s křepelkou zjistila, že 95 % veškerých možných pohybů vazů, jež dokážeme vyvodit z kostry, je nemožných. Křepelka by prostě nedokázala chodit nebo létat. Snad se tedy brzy dozvíme, jaká omezení vlastně ptakoještěři i čtyřkřídlí dinosauři měli, a možná se pak dozvíme, jak skutečně létali, a jak při takovém letu vypadaly zvláště jejich zadní končetiny.

Opravdu takto vypadaly zadní končetiny ptakoještěrů během letu?

Obrázek, který to všechno shrnuje...