Claude Ngoy byl zabit Deylinem Nietem. Na město Granada na pobřeží jezera Nikaragua útočí desítky Nietových vodních dráčků, Buckshawské příšery, pterodaktylové, roboti X-77 a mnozí další. Pětičlennou výpravu Lovců kryptidů zde přitom vede Pierre, který už svedl boj se svým úhlavním nepřítelem, vrahem své sestry, Samem Weberem. Po Ngoyově smrti Weber nařídil svým lidem, aby vypustili jednoho z Ngoyových západoafrických netvorů do jezera a nechali jej zaútočit na Nietovu základnu na dně. V Londýně je mezitím Pierrova přítelkyně Kate svědkem hrozné události. Nietovi kryptidi a roboti zaútočili i zde. V relativním bezpečí je jen Jack, který zamířil do rakouských Alp. Zde nalezl možná posledního Tatzelwurma, mládě. Chce jej použít jako jediného zástupce své armády kryptidů, a s jeho pomocí zastavit všechno to řádění. Jak? To se teprve ukáže.
LOVCI KRYPTIDŮ 2: VĚZNI VÁLKY, ČÁST ČTVRTÁ:
"Vidíš, synu?" optal se Nieto Metallera, ukazuje na monitor. "Ngoyovi lidé vypustili toho netvora..." řekl skoro monotónně Metaller. "Až se přiblíží k naší pevnosti," pokračoval Nieto, "vysunou se všechny ty sloupy s laserovými vystřelovači. Ale nemyslím, že ho zastaví..." Stalo se přesně tak, jak Nieto předpokládal. K jeho mírnému zděšení lasery netvora s cibulkovitým čenichem vůbec nezranily. Všechny paprsky se od jeho tlusté, šupinaté kůže, snad nějak vylepšené, odrážely ke dnu jezera, kde vířily písek. Jediným mávnutím ocasem pětimetrový monstrózní plaz povalil několik těchto sloupů. Již se blížil k základně. "Metallere, ven! Okamžitě!" zařval Nieto. Bez odpovědi vyběhl Metaller z místnosti a mocně zakřičel na několik chlapů v zelených uniformách a žlutých maskách, aby napustili vodu do potápěčské komory a následně otevřeli otvor směrem ven. Během necelých tří minut už Metaller plaval při stěně základny. Najít zde útočníka vůbec nebylo těžké. Prozrazovala ho jeho velikost. Metaller se jako torpédo vyřítil ze svého dočasného stanoviště a přitom vytasil z obou zápěstí své "mačety". Zabodly se do plazovy kůže tak hluboko, že se i pod vodou ozval jeho tlumený, bolestný řev. Krátký krk ohromného monstra se otočil, a Metaller skončil mezi jeho zuby. Zvíře opět úpělo v šoku. Většinu zubů si přitom vylámalo. Metallerovo tělo, tvořené dosud neznámým kovem, bylo prakticky nezranitelné. Pár ran z kulometu zabudovaného v jeho zápěstí, a chřtán Ngoyova netvora opustilo značné množství krve. S tělesnými záškuby upadl na dno. Metaller se však do základny nevrátil. Nieto mu přes vysílačku okamžitě poručil, aby vyplaval na břeh. Prý jsou tam Lovci kryptidů. Musí je zastavit. A tentokrát nesmí zklamat... Do základny Lovců kryptidů na jihu Londýna pronikl Jack Owen se svým úlovkem, malým Tatzelwurmem. Nebyl tu nikdo, kdo by mu mohl pomoci malého ďáblíka zkrotit. Jack věřil, že to zvládne sám. Položil probouzejícího se kryptida na stůl a na krk mu připevnil malý obojek, zrovna takový, jaký mají na krku všichni Nietovi kryptidi. Jackovi však bylo jasné, že technologie, kterou Nieto používá k ovládání svých kryptidů je mnohem lepší. Tento obojek fungoval v podstatě na stejné bázi, jako obojky kryptidů Zhou Lena*. Jack doslova strčil malého Tatzelwurma do malé bedničky, skočil do automobilu Cryptid Chaser, položil bedničku na zadní sedátko, nastartoval motor, opustil garáž... A akce začala... Netrvalo dlouho, a ocitl se přímo ve středu Londýna. Mračna pterodaktylů terorizovala oblohu. Někteří seděli na Big Benu. Jen kousek od východního břehu Temže pobíhala Buckshawská příšera a svými beraními rohy kosila každého člověka, který před ní nestačil útéci. A ozýval se tu také skřek Tatzelwurmů. Takže i ty Nieto vypustil! Jack doufal, že tak jeho nepřítel učinil. Protože právě teď bude mít šanci je všechny do jednoho porazit s pomocí svého Tatzelwurmího mrněte... Opustil Cryptid Chaser s bednou v levé ruce a s laserovou pistolí, nabitou nejsilnějšími lasery, v pravé. Na prvního Tatzelwurma nemusel čekat dlouho. Ošklivá, černý hybrid kočky a červa zrovna ohlodával prsty nějakého mrtvého muže, jehož obličej ležel v kaluži krve. Zaměřil se na Jacka. Ten okamžitě vypustil z bedny svého kryptida...
Jakmile se před Tatzelwurmem ocitl jedinec jeho vlastního druhu, zvláště pak mládě, zastavil se a nejprve pozorně naslouchal jeho kňourání. A toho dokázal Jack využít. Trefil laserem dospělého Tatzelwurma do hlavy a zabil ho. Bohužel neměl na vybranou... Okamžitě přiběhl k jeho obojku a sundal mu ho. Svého Tatzelwurma k sobě zavolal s pomocí ovladače rádiových vln. Zvíře, jehož nervový systém byl napojen na obojek, na ně reagovalo. Malý Tatzelwurm tedy Jacka poslouchal! V Cryptid Chaseru se Jack pokusil obojek trochu zanalyzovat. Technicky byl neuvěřitelně složitý. Jacka napadlo, že by mohl najít dalšího Tatzelwurma a zjistit, jak se bude chovat, zkusí-li na něm něco odvážného. V další ulici narazil hned na dva. Jeden z nich byl větší než ostatní. Jack opět vypustil svého malého kryptida, který jedince svého druhu na chvíli odlákal od ničení a zabíjení lidí. Jack, sedící v autě, s pomocí pouhého šroubováku upravil nějaký kontakt v získaném obojku. Zaujalo ho, že velký Tatzelwurm, zřejmě vůdce skupiny, zareagoval na změnu také. To proto, že všechny obojky byly na sebe nějak napojeny. Stačila změna signálu, a Nietův Tatzelwurm se začal chovat úplně jinak. Po pár úpravách na získaném obojku se Jackovi podařilo získat na svou stranu obě nalezená zvířata. Ale nejvíce ho překvapilo, že všichni Tatzelwurmové z okolí se po pár minutách nahrnuli do této ulice. Stoupli si k vůdci smečky. Poslouchali ho. Také ptakoještěři přestali krákat. Zdá se, že vůdcem odnože Nietovy armády vyslané do Londýna byl právě ten velký Tatzelwurm. Když ho teď ovládal Jack, "poslouchali" ho i všichni ostatní kryptidi. Jen Buckshawská příšera stále řádila. Jack vyběhl z ulice. Zamířil na to zvíře malým kulometem s jedovatým plynem. Náhle však kulomet sklopil. Kdyby zvíře nezasáhl, nejspíše to odnese ta osoba před ním utíkající. Okamžitě poznal, o koho jde, vždyť to byla Kate. Rozběhl se tedy směrem k ní a tedy i k Buckshawské příšeře. Hbitě přeskočil několik aut. Konečně stanul v dostatečné blízkosti Buckshawské příšery. Ta zrovna nahnala Kate k vysoké zdi. Nebylo úniku. Kdyby tu tedy nebyl Jack. Ten konečně vypustil jedovatý plyn z kulometu, a Buckshawská příšera zhynula. "Přišel jste právě včas," vydechovala Kate a z očí se jí ronily slzy. "Odvezu Vás k nám na základnu, tam budete v bezpečí. I když v bezpečí už je celý Londýn. Já teď musím za svými přáteli do Nikaragui!"
Na přísně tajné základně CIA zrovna padl rozkaz. "Vypustit rakety!" zařvala agentka Kentová, až se rozlehlo po celé místnosti. CIA totiž právě zaměřila jeden z těch Nietových letounů, onu "kostku, ze které se po opuštění země vysunou křídla". Mířila neuvěřitelnou rychlostí z Velké Británie na pobřeží USA, ale mělo se za to, že se zřejmě vrátí zpět do Nikaragui. Pár atomových raket ji zasáhlo i přesto, že letěla rychlostí, o které se ani pilotům stíhaček nesnilo. "Cíl zasažen, agentko," řekl tlustý chlápek, který rakety odpálil, a zanořil své zuby do hranolek s kečupem, jako by se nic vážného nestalo... Na pobřeží jezera Nikaragua právě Akihiko odrovnal dalšího vodního dráčka. Fahad s Rogerem postříleli pár mladých Sandwalkerů, jež měli na svědomí desítky lidských životů. Pauline zase zabila pár raptorů. Z oblaku prachu, jenž levitoval mezi troskami domů, náhle vystoupil Metaller. Působil jako duch, který se přišel pomstít. "Zasáhněte ho vším, co máte!" zařval Pierre, jenž byl Metallerovi nejblíž. Věděl, co bude následovat. Dlouhé ostří se pomalu vysouvalo z Metallerových zápěstí. Jako by si to kovový muž vychutnával. "V Kanadě jsi neuspěl, tak mi to řekl Jack," řekl Pierre třesoucím se hlasem. Ani se nesnažil Metallera zasáhnout laserovkou. Vždyť by to stejně bylo k ničemu. Metaller se zarazil. V jeho rudých očích se cosi zalesklo. Byla to snad lítost z nedokončení mise? "Díky, že máš emoce," dodal Pierre. Zezadu na Metallera vystřelila Pauline ze svého žlutého kulometu. Jakmile prach usedl, spatřili Metallera ležet v malém kráteru v zemi, zrovna tak jako kdysi v Montaně**. Ale věděli, že robot se zase probere. Akihiko k němu tedy přiskočil a zarazil do jeho kůže dýku. Všichni spustili čelist. Ta dýka se do kůže mírně zarazila. "Co... Co... Co... to je?! Co to má znamenat?!" koktal Pierre. "Asi kov o něco méně silnější než ten jeho. Vypůjčil jsem si ho od pana Makoto," pousmál se Akihiko. Uštípl kousek Metallerovy kůže. Schoval ji do kapsy ve spandexovém obleku. Nato se Metaller probral. Akihiko odskočil. Pauline ho Metallerovi vypálila znovu. Ohromná rána, jež Metallera opět paralyzovala, dala týmu šanci na dočasný ústup. Teď bylo na čase zjistit, co je ten kov zač. Teď, měli vzorek...
* - Lovci kryptidů 1, 10. díl: Svět před záhubou
** - Lovci kryptidů 2, 2. díl: Ozubený teror
Podaří se zabránit globální katastrofě a zastavit Deylina Nieta? Zjistí po všech těch měsících naši hrdinové, jak zničit nezničitelného Metallera? Příběh ještě nekončí...
Žádné komentáře:
Okomentovat