Cryolophosauří život 13/30

Minulá část:

Náš samec Cryolophosaura musel v jeskyni svést hrozivý souboj se smečkou Coelurosaurů. Tři členy smečky se mu po krvavé bitvě podařilo roztrhat a ostatní směle odehnal od jeskyně daleko. Nakonec usnul v pralese. Cryolophosaurus, jenž nabral přes noc nových sil, mohl ve své cestě pokračovat. Místo, kam vešel, jej však velmi překvapilo. Už nebyl v džungli, ale na velikých pláních, a zde žili naprosto nové druhy dinosaurů...

Cryolophosauří život 13/30:

Massospondylové a Lufengosauři se spokojeně pásli na kapradinách a mechu, kterým pláně porůstaly. Byla to jen velká, zelená plocha, dokonalé prostředí pro život velkých dinosaurů, zvláště býložravých, a nevybíravých v jídle. Na nebi kroužily skupinky Eudimorphodontů, hledajících potravu, buď už na mršinách, anebo na hmyzu, kterého tu sice nebylo tolik, jako v lese, ale občas se tudy nějaká ta vážka mihla. Vzduch byl teplý, ale vál slabý, chladnější vánek a obloha byla tak trochu zatažená, ale stále bylo teplé počasí. Cryolophosaurus opatrně vykročil dolů. Neznal reakci těchto dinosaurů a proto se snažil být sebe opatrnější. Zaujali ho ale nějací velcí dinosauři, pár desítek metrů od pasoucích se Massospondylů. Ta zvířata jim byla docela podobná, taktéž šlo o prosauropody, a byli zhruba stejně velcí. Anchisauři! Samec je v životě neviděl, ale instinkt mu říkal, že je to také potrava. O lov se ale teď nepokoušel. Chvíli Anchisaury sledoval a pozoroval jejich chování. Nebyla to tak nervózní zvířata, jako Massospondylové nebo Lufengosauři, okolí si vůbec nevšímali a jen se pásli. Občas jeden ze stáda vystrčil hlavu nahoru a porozhlédl se. Cryolophosaurus se raději vzdálil. Opět se vydal na kopec. Tady se u jedné kaluže zastavilo mládě Eudimorphodonta, zřejmě jen z čirého zoufalství. Jeho první let skončil pádem do vody. Náš samec toho využil a zakousl se mu do břicha; ihned ho spolkl a snídaně byla v žaludku. Něco jakoby mu říkalo, že nebezpečenství ze strany Coelurosaurů se zde nedočká, ale pak uslyšel mohutný řev z povzdálí, z daleké, druhé strany velkých plání...

Musel to být jiný Cryolophosaurus, a to bezpochyby. Dravci ale umí rozpoznávat řev známých svého druhu, tento ale Cryolophosaurus nikdy neslyšel. Musel to být nějaký samec, asi majitel zdejšího teritoria. Skupina Lufengosaurů se ihned rozprchla směrem k pralesu. Řev je totiž vyděsil. Náš samec sice teď měl vhodnou chvíli, aby na ně zaútočil, ale neudělal to. Spíše hledal čistou vodu, aby se napil. Přítomnost nějakého velkého predátora ho ale velice znepokojila. Na kopcích plání zůstal ještě celé dopoledne, se začátkem odpoledne se pak odvážil dolů, rozehnal stádo Massospondylů a našel mezi nimi mršinu, na které si pochutnal. To byl oběd. Večer se vrátil do lesa a zalehl do měkkého mechu, kde prospal i zbytek včerejší noci. O půlnoci ho sice řev většího Cryolophosaura znovu probudil, ale teď si z toho obavy nedělal...

Pokračování se dočkáte zase za týden... Pokud se Vám třináctá část mého příběhu líbila, komentujte...