Herrerasaurus

Herrerasaurus ("Herrerův ještěr") byl čtyřmetrový theropodní dinosaurus z období svrchního Triasu. Spolu s Eoraptorem, se kterým zdílel zdější území formace Ischigualasto v Jižní Americe byl Herrerasaurus jedním z prvních dinosaurů, na to byl překvapivě veliký. Herrerasaura sice našel Victor Herrera ale jméno mu dal až známý paleontolog Paul Sereno. Právě on objevil v roce 1998 Herrerasaurovu úplnou kostru. Neúplná byla nalezena Herrerou v roce 1959. Herrerasaurus se na území dnešní Jižní Ameriky živil menšími savcovitými plazy. Je možné, že mohl lovit i ryby. Známe jen jeden druh Herrerasaura a tím je H.ischigualastensis. Herrerasaurus měl podle ústních kůstek neobyčejně dobrý čich, takže pro něj nebyl problém vystopovat kořist, která se prohnala na místě asi už den před tím. Jako klasický theropodní dinosaurus měl Herrerasaurus tři prsty, vzadu měl jeden malý. Na předních končetinách měl zase pět prstů.

Jeho popis naleznete třeba v: "Dinosauři průvodce 270 rody" nebo "Dinosauři a život v pravěku".

Příště Staurikosaurus!!!

Poslední dny dinosaurů

Konec dinosaurů se dá podat i jako příběh...

Poslední dny dinosaurů (Last days of dinosaurs nebo Last day of the dinosaurs) je dokument televize BBC Discovery Channel. Tento film v podání příběhu poukazuje na vymření dinosaurů za tři měsíce, kdy se na naší Zemi udály katastrofické události. V tomto filmu vystupují: Queztalkoatlus (popsán jako Quetzalkoatl), Triceratops (popsán jako Triceratop), Tyrannosaurus Rex, Alamosaurus, Charonosaurus, Saurornithoides, Ankylosaurus a Mosagma. Setkáváme se tu ale právě s těmi modely, které jsme mohli vidět už v Clash of the dinosaurs. Proto dokument vypadá, že je to jen sestřihané právě z původního dokumentu. Tento film jste si mohli koupit ve středu v edici Když dinosauři vládli světu, kde neočekávaně vyšel. Doporučuji ho shlédnout...

Obrázek týdne 29.10.2010

Jak jsem slíbil, dnes tu uveřejním jeden z novějších obrázků od Mesosoic Earth, určitě si vzpomínáte, kdy na mém blogu byly každý týden a není to tak dávno, jen asi tak tři měsíce.

Popisek k obrázku: Dva Muttaburrasauři procházejí před 112 miliony lety jezerem kdesi v Qeeslandu v Austrálii. Jde o nový druh, který se v tuto dobu na Zemi objevuje. Za 12 milionů let však to jezero už nebude napajedlo pro tato zvířata, ale jen pro menší zástupce ornitopodních druhů dinosaurů.

Jestli-že se Vám obrázek od Mesosoic Earth líbil, okomentujte to. Jinak bych chtěl říci, že i když sestra nemá teď moc času na blog, já tu jsem pořád protože já mám čas, takže u mně se nic nemění.

Zvířata v ohrožení-Kůň Převalského

Toto je společný projekt blogů www.forusrakos.blog.cz, www.prehistoricworld.blog.cz a mého blogu Blogorgonopsid. Po dlouhém rozhodování jsem se rozhodl napsat o jednom z více ohrižených savců-koni převalském.

Jméno: Kůň Převalského (Equus przewalskii),

Velikost: Délka cca 2 metry,

Potrava: Tráva,

Původní rozšíření: Zelené pláně střední Asie.

Kůň Převaslkého nebo-li svým latinským názvem Equus przewalskii patří k jednim z více ohrožených savců. Kdysi tento rod koně pobíhal po zelených pláních střední Asie, dnes však žije už jen na seschlejších místech. Na Zemi žije jen asi tisícovka koní převalkého. Každý ale také musí vědět, že kůň převaslkého je posledním divokým koněm na světě. Není ale úplně kriticky ohrožený, protože v posledních letech růst populace těchto koní vzrostl. Aby tento druh nevyhynul, je chován většinou v zoo a jen někteří jedinci jsou vysazeni do přírody. V Mongolsku, kde kůň převalského žije, jsou také vytvořeny chovné stanice, kde je zajištěna bezpečnost těmto koním. Největší radost zoologům v minulých letech však přineslo to, že kůň převalského není ještě ten, který stojí u vyhynutí jako člověk vysící na laně nad ostrými bodci. Většinou se však koně převalští vyskytují nejen už v Mongolsku, ale i v Číně, a to je radostná zpráva.

Příští část uvidíte na blogu www.forusrakos.blog.cz . Doufám, že se Vám tato část líbila.

Hmyz a jeho předci-část 3.-Pavouci

Trochu déle jsem teento projekt nedělal, ale teď s ním pokračuji. Minule jste se dozvěděli něco o stonžokách, dnes to budou pavouci.

HMYZ A JEHO PŘEDCI-ČÁST 3.-PAVOUCI:

Pavouci... Pavoučí sítě, nebo-li pavučiny... Pavouci jsou jednimi z nejznámějších pavoukovců světa. Jsou malí i velcí. V pravěku měli někteří délku tla i lidské hlavy. Mezi potomky těchto karbonských obrů patří hlavně sklípkan. Tato "nestvůra" loví i ve skalách a její kořistí jsou klidně i malé žabky. V minulosti existovalo ale hned několik takových velkých pavouků, ti ale nevypadali tak přesně, jako ti současní. Mesotheale byl pavouk velikosti lidské hlavy a žil v Karbonu před třemi sty patnácti miliony lety. Pavouci jako Mesotheale se svou velikostí  mohli jednoduše lovit malé plazy nebo brouky. Pavouci si dělají své vlastní úkryty v dírách v podzemí nebo na zdech. Někteří menší pavoučci si ale své útočiště a stanoviště zároveň udělají na své síti, kde číhají na potravu. Jenomže kamp, který velmi lehce vlaje na plotě třeba na Vaší zahradě se jednoduše rozbije náletem větru. Proto musí být každý pavouk připraven na evakuaci. V dokuemntu BBC Putování s pravěkými monstry jsme mohli vidět něco podobného-obří pavouk Mesotheale musel opustit svou skrýš, protože se mu rozmočila. Život na síťce je proto ještě obtížnější. Pavouci ale naštěstí u nás nejsou třeba jedovatí, aby se bránili, když jim něco s jejich obydlím uděláte. Spíš tuto horší věc dělají pavouci v cizích zemích. Nejsou ale jedinými pavoukovci...

Zajímavost: Pavouci umější špatně polykat, proto do své kořisti nejdříve stříknout trávicí šťávy, a počkají chvíli, než se kořist "nerozpadne". Pak jí v klidu mohou vysát.

Doufám, že se Vám tato část líbila. Zítra tu ale uveřejním další část projektu, který je ale tentokrát společný.

Johns Mantell

John Mantell a jeho rodina přijeli na ostrov Isla-Sorna-MA-TA-NUI 19.září 1961, kdy jim omylem na výletní lodi došla nafta. Nebýt však toho, John Mantell by nikdy neprohlédl západní část ostrova. Napsal také knihu, "Vyhynulá zvířata stále žijí, je to jen jedno místo...". I když Johnsovo přijmení a přijmení všech z rodiny přistupuje skoro až ke slavnému doktoru Gideonu Mantellovi, nijak si s ním rodina nebyla příbuzná, ani to nebyli jeho potomci. Možná šlo jen o příbuznost ve přijmení. Vzadu ve své knize Johns popisuje zhruba 50 pravěkých rostlin, které na západní části ostrova našel. Jsou to všechny od Lepidodendronu až po Jurské kapraďorosty. Právě Johns Mantell pojmenoval ostrov Isla-Sorna-MA-TA-NUI. Johns Mantell byl nejdříve povoláním geolog a botanik, studoval hlavně vrstvy hornin a zaabýval se pokojovými rostlinami, ale příjezd na ostrov ho proměnil v paleontologa. Jeho kniha, originál a asi dalších sto výtisků existuje dodnes. Originál je přísně chráněn pod dozorem. Pár lidí už kdysi podepsalo, aby se kniha znovu vydala...

Johns Mantell je nyní pocovaný kdesi ve Francii a neví se přesně, na jakém je to hřbitově. Na jeho památníku ale stojí: "Hrdě se postavil na pevnou zem, aby lidstvu předal zprávy o věci, o které neměl žádný potuchy...". John se hlavně vyznačoval delším nosem, a stále nosil modré tričko a červené dlouhé kalhoty. Na loktech měl stále chrániče. Na ostrově, tedy na západní části, kde byl, popsal zhruba 10-20 druhů pravěkých zvířat, ale rostliny u něj měly větší úspěch. Právě on jich popsal nejvíce-50! Mantell Johns zemřel teprve ve svých 51 letech, kdy ho nakazila chřipka v době, kdy zažíval velké zdravotní potíže s klouby a chodidly...

Příště napíši o Johnu Archonovi, dělníkovi, který chtěl na ostrov spíše pro svůj užitek z peněz a těžby uhlí. A brzy za to tvrdě zaplatil...

Pravěká zoo-Za Patagonskými obry 6.

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu najdete ji zde: Příběhy na vyprávění .

Dnes přináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONSKÝMI OBRY-část 6/7:

Procházeli jsme rozbahněnou krajinou kaňonu. Hned u skály jsem si všiml, co se i snámi mohlo stát. "Chudák Patagonykus." řekl jsem. Kolem nás proběhl párek Iguanodontů a nad námi kroužili ptakoještěři. Pořád jsem se nějak nemohl vymotat z myšlenky, že jsme Jeep museli nechat v bahně. "Doufal jsem, žee to něějak nadějně ještě bude vypadat, ale začátek je lepší než konec. Když jsme přijeli, bylo tu sucho a málo vody, typický kaňon. Teď ale po sezóním dešti je to tu jenom samé bahno a bláto..." řekl jsem. "Musíme Argentinosaury najít rychle." skočil mi do řeči John. "Teď se ale vlastně v bahně můžou perfektně uchovat stopy." řekl jsem Johnovi. V tu chvíli jsem začal doufat, že Argentinosaura najdeme. Mezitím však v Pravěké Zoo měl hlavní ošetřovatel Charles novinu, kterou si pro mně chtěl nechat na můj příjezd. I když byl rád z toho, co objevil, na druhé straně byl naštvaný na Orodromei, kteří sežrali ta nejlepší jablka ze sadu a to Charlese pěkně otravovalo. V těch chvílích se však u nás, v pravěké Argentině před 79 miliony let, stávaly stále větší otřesy. "Co se to děje?!" řekl jsem v náhlém zmatku.

"Támhle! Voda!" všiml si důvodu John. Bohužel jsme najednou oba dbali jen na sebe a každý jsme se vydali na jinou cestu výš do kaňonu. Voda se rozehnala jen pár desítek metrů podemnou. John to měl lepší, protože snáze vylezl kamsi nad "propast" a nemusel se strachovat, že se mu něco stane. Za to u mně nadcházely horké chvilky. Na kaňon za mnou se podařilo vyšplhat jednomu Giganotosaurovi. "To je můj konec!" pomyslel jsem si. Giganotossaurus stál těsně u mně a v jeho slinách bylo vidět, že je hladový. Ohnal se po mně svou velkou hlavou ale já jsem uskočil a spadl na záda. Podemnou se bahno začalo lámat. Giganotosaurus zařval a já vstal. Uskočil jsem mu... Mezitím však kus skály spadl i s Giganotosaurem. Byla to nádherná podívaná, když přede mnou spadl jeden z největších masožravců, kteří kdy chodili po Zemi. Oddychl jsem si a utřel si pot. Jak voda spadla do dalšího údolí sestoupil jsem k Johnovi. "Teď máme jedinou šanci. Za pár desítek minut se zřítí další potopa, takže nemáme moc času!" řekl jsem a myslím, že John viděl v mých očích strach.

Co se přesně stane? Jack, John a filmový štáb jsou nyní v nebezpečí. Musejí dojít pěšky přes rozbahněnou krajinu. Zda-li Argentinosaura najdou, uvidíte příště!

Jiná zvířata z doby dinosaurů

Kdysi jsem psal o jiných zvířatech z doby pravěkých savců, teď to budou jiná zvířata z doby dinosaurů.

PLAZI, kteří vládli oceánům po dobu dinosaurů:

Mořští plazi byla velká monstra která vládla, podobně jako dinosauři, oceánům asi 140 milionů let. V jejich době uvolnili mořští plazi vývoj i například pro další žraloky. Největším z mořských plazů byl bezpochyby Pliosaurus s délkou 15 metrů, po ním byl nejvěětší Liopleurodon, s 9 metry délky a pak Mosasaurus, ten byl dlouhý okolo 6-7 metrů. Mořské plazy dělíme na dvě hlavní části-plesiosaury a ichthyosauridy.

VLÁDNOUCÍ VZDUCHU po 100 milionů let:

Létající plazi, ptakoještěři nebo také pterosauři po 100 milionů let vládli obloze, dokud nepřišel konec dinosaurů a vzduch ovládli ptáci. Ptakoještěři po dobu své vlády stále rostli a nakonec dorostli neuvěřitelných velikostí, jako Quetzalkoatlus nothropi, který dosahoval 13 metrů rozpětí křídel. Dalšími velkými byli třeba Ornithocheirus nebo Pteranodon.

SAVCI, dorůstali větší velikosti, než se tušilo:

Savci byli od začátku druhohor společníky obrovských plazů. Ale teprve nedávno se našly zkameněliny obrovského, asi půl metru dlouhého savce, Repenomamuse. Repenomamus se objevoval pouze na území dnešní Číny, ve svrchní Křídě zde mohl krást vejce dinosaurů.

SAVCOVITÍ PLAZI, další z mnoha velkých:

Savcovití plazi žili na Zemi, tedy v době druhohor, jen velmi krátkou dobu. V době Triasu ale někteří, třeba Placerias, alespoň mohli představovat jistou kořist pro první masožravce. Důsledkem masového vymírání, kdy se před 200 miliony lety Pangaea roztříštila na dvě části-Laurasii a Gondwanu. V této době savcovití plazi vyhynuli.

KROKODÝLOVÉ, kteří byli i zvláštními:

Po dobu dinosaurů nesmíme zapomenout ani na vývoj krokodýlů. Ti se před 230 miliony let odštěpili od skupiny Archosauria. Krokodýlové nebyli v mezozoiku ale jen masožraví, byli i býložraví. Mezi ně ptařil třeba Desmatousuchus. Mezi největší masožravé krokodýly ptařili např. Deinosuchus, Majungasuchus nebo Sarcosuchus.

Doufám, že se Vám tento článek líbil, jestli ano, okomentujte to...

Dinosauří ostrov-obchod s dopravními prostředky

Ve středu jste se někteří přihlásili do této nové hry. Jelikož nemám ještě všechny vlajky zhotovené, nezveřejňuji je zde (to ale bude až se dostaneme konečně do hry). Dnes si vyberte dopravní prostředky. Ze začátku máte jen 4 miliony dolarů, proto dbejte hlavně na ceny, ale také na vlastnosti. Později přijde i obchod se zbraněmi.

Motorový člun

rychlost: hodně rychlý, vhodný pro rychlé akce na vodě.

poškození: snadno se poškodí nájezdem na překážku.

cena: 40 000 dolarů.

Osprey

rychlost: může být docela rychlý (pokud ho nařídíte).

poškození: náletem malého pterosaura se nepoškodí, ale větší ho můžou nárazem rozbít.

cena: 1 000 000 dolarů.

Bugina

rychlost: docela pomalá, slouží spíše k nalákávání pomalých pravěkých zvířat.

poškození: nemůže se o nic poškodit, je pomalá a dobře se s ní dělají zatáčky.

cena: 50 000 dolarů.

Náklaďák

rychlost: neosvědčuje se svou rychlostí, ale spíše převoznictvím, může převážet přes 14 metrů dlouhého dinosaura.

poškození: pravěká zvířata ho můžou ze vnitřku rozbít, to se ale jen tak nestane.

cena: 2 000 000 dolarů.

Vrtulník

rychlost: dosahuje velké rychlosti.

poškození: nemůže létat mezi úzkými skalami nebo stromy.

cena: 500 000 dolarů.

Teď si vyberte dopravní prostředky, které chcete koupit. Nezapomeňte, že ještě máte od přihlášení zdarma Jeep. Zdroje: Obrázek náklaďáku z www.pravekysvet.blog.cz .

Obrázek týdne 22.10.2010

Uběhl další týden a já sem teď, v pátek, přidávám další obrázek týdne. Tentokrát je od společnosti DinoRauL. Také bych chtěl upozornit, že brzy přidám nové obrázky od Mesosoic Earth.

Popisek k dnešnímu obrázku: Dva Allosauři v období Jury ve Wyomingu před 145 miliony let stopují potravu v nádherné scenerii. Za nimi se rozléhají skály, lesy, ale kdy najdou potravu... To nikdo neví...

Tento nádherný obrázek od DinoRauLu je sice už starší, ale stále pěkný. Chtěl bych také říci, že do hry Dinosauří ostrov se dnes můžete naposledy přihlásit, protože zítra už hru jakž takž rozjedeme.

Nessiiny příbuznosti-část 1.-Nessie není jedináček

Zatím byly všechny mé projekty a seriály z pravěku, teď ale přináším projekt sice ze současné přírody, ale kdybychom se do tohoto světa podívali, ocitli bychom se dávno v minulosti...

Nessiiny příbuznosti-část 1.-Nessie není jedináček:

Jméno: Ogopogo,

Kde "žije": Severní Amerika,

Možná vysvětlení: Vlny nebo jeseter jezerní.

Skotská Nessie není jediným kryptidem, který se podobá vyhynulé čeledi Plesiosaurovitých. Od roku 1959 byla pozorována v Severní Americe příšera ještě větších rozměrů, která však záhadnější méně není. Dostala jméno Ogopogo podle Kanadského jezera Okanagan. To tedy také znamená, že tento živočich se vysskytuje pouze v Severní Americe. Jeho krk je prý podle Millerů, kteří ho v roce 1959 sledovali, hodněě dloohý a vypadá trochu jako vlny. Ano, vlny... Možná šlo jen o oční klam. Millerovi ho ale nesledovali z nějaké krátké vzdálenosti, bylo to ze z cca 75 metrů. Fotky jsou hodně rozmazané. I když později, v osmdesátých letech minulého století byl spozorován zelenočerný tvor na břehu, daleko od jednoho fotografa. Buď ale Ogopogo žije, nebo je to také velmi známé zvíře. Je snad jeseter jezerní nějaká příšera? Není, je to normální živočich. Přesto se mnoho vědců naklání k první možnosti. Není ale vyloučeno, že slavné Ogopogo žije...

Jméno: Příšera z jezera Van,

Kde "žije": Asie,

Možná vysvětlení: Atrakce na věšší úroveň turistického ruchu.

I Asie má svou záhadnou příšeru. Je to příšera z jezera Van. Bestami Alkan tvrdí, že prý příšeru jednoho dne zahlédl, když se vydal k jezeru. Není ale úplně jisté, zda-li vůbec příšera z jezera Van žije. Vlastně nedostala ani své jméno a to právě napovídá, že může jít jen o atrakci, aby se zvýšila úroveň už tak početného turistického ruchu. Tím by si samozřejmě země více vydělala a mohla by pokračovat ve stavbě domů, obchodů atd. Přesto Alkan není jediný, kdo tvrdí, že příšeru zahlédl. Ulan Kozak pořídil 12.7.1997 hodně nekvalitní video příšery z jezera Van. Hlava na videu prý vypadá trochu jako aligátoří, mohlo by i toto být vysvětlení? Je jednoduché si ze zoo vypůjčit aligátora a nechat po plavat ve volné přírodě...

V příštím díle se dozvíte: Záhadný tvor pozorovaný už v šedesátých letech minulého století... Živočich Mokele-Mbebe je opravdu záhadný. Ale i Nessie o sobě toho mnoho skrývá. Druhý díl seriálu Nessiiny příbuznosti-část 2.-Důkazy, uvidíte brzy na www.blogorgonopsid.blog..cz .

Doufám, že se Vám tento první díl mého seriálu o kryptozoologii líbil...

Zdroje: Poslední obrázek je z www.kryptozoologicky.blog.cz .

Dinosauří ostrov-přihlášení

Je to hodně dávno, co bloger, dnes již neexistující Dávná Historie přišel na tento nápad. I já nyní přináším hru, kde si budete moci vytvářet park s živími nejen dinosaury, ale i ostatními prehistorickými živočichy. Pozor, počet soutěžících může být maximálně deset, na každé oblasti můžou být pouze tři hráči!!!

Přihlášky:

Jméno dinoparku,

pravěké zvíře které má být na Vaší vlajce,

oblast.

Oblasti:

1.oblast: Hustý les,

živočichové: daří se zde hlavně různým menším dravcům jako Dromaeosauridi a někdy lze narazit na obří hmyz z Karbonu. Také se zde někdy potulují býložravé formy dinosaurů jako Iguanodonti, Samozřejmě i spousta překvapení.

počasí: mlhavo, vlhko, odpoledne tropičtější teploty.

2.oblast: Hory,

živočichové: na pláži se zde pohybují menší sauropodi a tam kde nasněží jsou zvířata z doby ledové. Ideální místo je to ale i pro polární dinosaury. Také spousta překvapení

počasí: slunce vysvítá jen tři měsíce, jinak tu sněží a prší. Živočichům se tu často i tak líbí.

3.oblast: vodní nádrž,

živočichové: například krokodýl Sarcosuchus, ale taaké se zde daří pravěkým obolživelníkům z prvohor. Daří se tu ale i vodním živočichům, zejména Plesiosaurům, kteří vylézají ven z vody. Také spousta překvapení.

počasí: teplo, málokdy je tu bahno.

4.oblast: Světlé lesy,

živočichové: daří se tu různým formám živočichů, kteří spásají rostlinnou potravu. Mezi těmi nejhlavnějšími jsou tu třeba kachnozobí dinosauři a někdy si cestu lesem razí velcí Sauropodi. Samozřejmě také spousta překvapení.

počasí: teplo, v období dešťů hojnost zeleně.

5.oblast: Poušť,

živočichové: Sauropodi, Thyreophoři, i obrovští dravci. Problémy jsou však takové, že tu prší místo několika měsíců jen pár týdnů v roce.

počasí: sucho, tropické horko, nedeštivo.

6.oblast: Skalnaaté planiny,

živočichové: Tady se daří potravu hledat hlavně Ornithomimimosaurům. Hojné místo ale i pro velké dravce kteří žijí v jeskyních.

počasí: teplo, v období sucha tu roste mnoho trav a tak se tu daří hlavně býložravcům.

7.oblast: Močál,

živočichové: Také hmyz z Karbonu, ale převládají zde i obrovští krokodýlové a různí Spinosauridi.

počasí: vlhko, prší zde každý měsíc po dobu dvou týdnů.

Na začátek, aby jste to všichni neměli tak těžké, dostáváte tyto věci:

Jeep:

rychlost: velmi rychlý,

poškozování: snadno se poškodí nájezdem třeba na skálu.

Puška karabina:

rychlost nabíjení: pomalá,

poškození: 4-7, není tedy v úplně nejlepším stavu.

Doufám, že se do této soutěže přihlásíte!

Předání diplomů za Soutěž PLANETA DINOSAURŮ

Dlouhodobá a přitom tak krátká soutěž Planeta dinosaurů skončila svým 7.kolem. I když Alfaraptor a Mojeznamky odstoupili později ze soutěže, účast je účast a body jsou body! Za to také musí dostat diplom! První diplom dostává Deinonych, který obdržel nejvíce bodů, a to 31 bodů!

Dále je tu diplom pro Jurija za 23 bodů!

Dále je tu Mojeznámky se svými 20 body!

A nakonec je tu Alfaraptor se svými 17 body!

Doufám, že zítra začne hned nová soutěž, no, ona to možná ani soutěž nebude. Bude to spíše hra. Počítejte však s tím, že jsem včera onemocněl a nevím jak na tom budu zítra!

Když dinosauři vládli světu

Podivuhodný svět dinosaurů je záhadný...

Když dinosauři vládli světu (orig. eng. When dinosaurs ruled) je sice již trochu starší aavšak stále jeden z těch dobrých dokumentů. Jde o jednu z nejstarších verzí zpracování dokumentu o dinosaurech, který se svou "poušťouchnutou" a starší grafikou nevypadá úplně nejlépe. Avšak, aspoň se zde zmiňují o Cryolophosaurovi na kterého v jiných dokumentech zapoměli. Tato verze zpraacování dokumentu je ještě starší než Putování s dinosaury. Rok vydání tohoto dokumentu je 1999, takže práce je odhadována na konec roku 1998. I přes některé vady a chyby se mi seriál líbí. Mluví v něm i vědci v podání obrazu. Práce s kamerou navíc dodává, jako kdyby jste běhali přímo tak, jak to vidí Tyrannosaurus. Nyní si můžete tento seriál s deseti díly koupit každý čtvrtek (viz. 5 obrázek).  

Knihy o pravěku: Abeceda dávných věků

Abeceda dávných věků je jednou z českých známých knih. Podle autora Bořivoje Záruby sežadil autor podle sebe ty nejznámější a nejzajímavější zajímavosti. Jsou sežazeny podle abecedy. Mezi jinými ilustrátory tuto knihu zejména ilustroval známý český malíř pravěku-Zdeněk Burian. Podle mně jsou například největší zajímaavosti uložené v knížce zde: Obří ptáci, str.212-213, Novověk Země, str. 206-208 nebo taky Absolutní datování na straně 9-11, ale zajímavostí, které Vás překvapí, je zde ještě více. Podobně ale jako více knížek z té doby se zde vůbec nezmiňují o Spinosaurovi, a už vůbec jako o nekvětším suchozemském dravci v historii Země. Tady svou roli opět sehrál nechvalně známý Tyrannosaurus. Nejen o pravěku nebo geologii se kniha však zabývá, jsou tu i známé postavy jako třeba Alfred Wegener nebo třeba Georgis Couvier. Tato kniha je i přes své chybičky moc hezkou knížkou, kterou doporučuji si ji koupit...

Základní údaje:

autor: Bořivoj Záruba,

rok vydání: 2005 (v obchodech nebo půjčovnách stále),

počet stran: 341.

Doufám, že o další knížce napíšu brzy!

Pravěká zoo-Za Patagonskými obry 5.

Pokud Vám nějak unikla minulá část mého seriálu, najdete ji v rubrice: Příběhy na vyprávění .

Dnes ořináším další část!!!

PRAVĚKÁ ZOO-ZA PATAGONSKÝMI OBRY-část 5/7:

Tím nebezpečím byl déšť. V celé poušti, v celém kaňonu začalo pršet. "Toto moc dobře nevypadá." řekl mi právě John když jsem se snažil zakreslit anatomii Argentinosaura. "Déšť! To nevypadá vážně dobře. Ale misi vzdát jen tak nemůžeme." řekl jsem. Teď nás čekaly opravdu horké chvilky, i když venku bylo chladno jako nikdy před tím. Setmělo se. Mezitím však v Pravěké zoo měl Charles hned další problém, a to, s vysazením nejnovějších přírůstků-Iguanodontů. Jelikož nečekal, že přijdou dva tvorové o nichž jsem se ani nezmínil, nemohl si tuto velkou starost Charles vyndat z hlavy. V jiné části přišla veterinářka Ann nakrmit jednoho z gigantů-Elasmotherium s mládětem. Protože si rodinka dobře zvykala, krmivo v podobě semen pro ovce přestávali žrát o znovu se zaměřili na trávu. My jsme však v té doběě v pravěké Argentině měli jedny nevyřešené problémy-déšť. "Je patrně jisté, že deště v písku dělají rozbouřené duny které se hlavně na kopcích výborně uvolňují. Navrhuji, abych se tam podíval, pak uvidíme." řekl jsem a oblékl jsem si modrou pláštěnku. Venku opravdu lilo. V tom deštném zmatku kolem mně proběhla skupinka asi pěti Patagoniků. I jejich život byl ohrožen...

Byl jsem už celý zmoklý když jsem došel na kopec. "Konečně!" řekl jsem si. Ale přede mnou byla hrozba pro tábor. Byla to malá nádrž stojaté vody zadržená balvany a kládami starých stromů. Dalo by se říct, že ta voda byla několik desítek let stará. Právě nastala chvíle, kdy mohla dešťová voda jezírko zvýšit a tak poslat z kopce ven. Ale to jezírko nebylo jediné, protože jsem nahoře našel ještě další dvě menší. Vydal jsem se rychle zpátky z kopce, a doufal, že se opravdu nic zlého nestane. "Jakmile déšť trochu ustane, měli bychom zbořit tábor!" křičel jsem už ze svahu, div že mněě vůbec John slyšel. Jakmile déšť ustal, začli jsme bořit tábor. "Voda už přesahuje a tečou přes to kapky." řekl jsem Johnovi. Nasedli jsme do Jeepu a jeli dál. Nakonec Jeep přestal jet. Zapadl silně do bláta až po dveře a my jsme ho tam museli nechat. "Škoda, teď musíme jít pěšky." řekl jsem a nevypadalo to, že bych byl zrovna v úplném pořádku... 

Co bude s Jackem a Johnem? Přežijí v Argentině před 79 miliony let nebo zahynou tragickou smrtí? Je to pravda, jak vymřeli Argentinosauři, jak si Jack začal myslet? To uvidíte velmi brzy...

Obrázek týdne 15.10.2010

Dnes je skoro den půlky měsíce října a vychází zrovna na obrázek týdne. Doufám, že se Vám bude líbit:

Popisek k dnešnímu obrázku: Bushe v Dakotě, Severní Americe, před 70 miliony let.Starý a zkušený Triceratops si myslí, že v zelené bushi najde jednoduše potravu, značně se všaak mýlí, protože se v keřích může schovávat spousta predátorů.

Tento obrázek je od společnosti DinoRauL, která podobně, jako Mesosoic Earth vytváří každopádní náhled do minulosti v 3D greafice a fantastickém prostředí...

Aragosaurus

Aragosaurus (v překladu "dračí ještěr") byl prvním dinosaurem nalezeným na území Španělska. Šlo o pozdního Sauropoda z rodiny Titanosauridů. Byl dlouhý kolem 18-19 metrů a za den spotřeboval neuvěřitelných 300 kg potravy!!! Nebyl ale po Evropě mnoho rozšířený. Chlubil se ale nejen tím, že byl prvním dinosaurem objeveným ve Španělsku, ale podobně jako jiní Sauropodi (a tím se asi moc nechlubil) vážil 15 tun. Ve španělském přírodním parku lze vidět z hlediska 70 % docela přesnou soší napodobeninu Aragosaura. Aragosaurus žil na Zemi v období Křídy před asi 120 miliony lety a dlouho na Zemi nevydržel. Šapnělsko bylo v té době pod vlnami vnitrozemních moří, o kterých víme, že vyvolávaly jisté přírodní jevy zvané Tsunami. To nebyl příčin na vyhubení Aragosaura, stalo se tak proto, že slaná voda vyhubila všechno zelené rostlinstvo a tak je patrně jisté, že místo bujných lesů byly v pravěkém Španělsku později močály plné slané vody s hustými řasami.

Jeho popis najdete třeba v knize: "Dinosauři encyklopedický přehled" od Paula Barretta.

Příště Herrerasaurus!!!

Obojí smrt-část 3.

Minulá část:

Deinonychus šel po stopách malého živočicha, a jak se nakonec ukázalo, byl to Hypsilophodon. Lov ale náhodou nebyl úspěšný, protože byl Hipsilophodon uloven dvěma bratry Deinonychů z jiné smečky. Náš Deinonychus byl zraněn. V nehostinném křídovém světě na něho ale nečeká nic lehkého...

OBOJÍ SMRT-ČÁST TŘETÍ-DEINONYCHOVO VZEPĚTÍ:

Náš Deinonychus procházející na mýtině daleko za teritoriem cizí smečky nebyl zrovna spokojený. Jeho zranění na noze už sice přestalo krvácet, přesto se hodně potácel ze strany na stranu. Ztratil takové množství krve, že by padl na zem, ale nemohl, protože za sebou nechával krvavou stopu v podobě pachu. Byl velmi hladový. Kolem něho ležely nějaké ohlodané kosti býložravého dinosaura ze skupiny Ceratopsidů-jistého Zuniceratopse. Z toho tam ale zbyly jenom kosti a Deinonychus nemohl ničím zahnat hlad. U vařícího jezera si usrkl trochu vody a pokračoval pokulhávaje dál. Najednou ucítil bolest v zádech. Zase upadl a hned na to se postavil. I přes bolest došel ke své smečce. Všichni si právě hnízdily protože zanedlouho se z nakladených vajec měla vylíhnout malá mláďátka. Stejně tak, v deštné sezóne, dělali Tenontosauři, o několik desítek kilometrů od smečky na hliněné pláni. Druhý den se Deinonychus probudil kvůli zběsněnému zvuku vychízejícímu z planiny. Deinonychové hned poznali, že jde o Tenontosaury. Lov nastal. Celá smečka se opatrně plážila k planině až stanuli tváří v tvář velkým křoviskám, které je kryly, dál už se Tenontosauři pásli. Jeden Deinonychus vyskočil a rázem ho následoval druhý. Takto běžel koloběh. I náš Deinonychus utíkal, i když trochu pomaleji než ostatní. Tři Deinonychové skočili na vyčerpaného a nemocného Tenontosaura a silou ho stiskli drápy k kůži. Pak následovalo obětí kolem krku jednou čelistí dravce. Tenontosaurus ale všechny schodil do chladné vody. Začal se však potácet. Náš Deinonychus toho využil a skočil na něj nehledně zranění. Ale Tenontosaurus mu přibil jednu obrovskou ránu hlavou do krku a zadní levou nohou ho silou stiskl ve vodě, až do prasklo. Byl to jeho konec, ale než se Tenontosaurus naděl, ležel už polomrtvý vedle svého mrtvého protivníka a zanedlouho skonal. Voda dokonale pohřbila jejich těla a už se nikdy neobjevili živí. Stalo se tak před 114, 3 miliony let, kdy jeden Deinonychus bojoval o holé přežití...

Popisek k obrázku: Náš Deinonychus využil zranění Tenontosaura a skočil na něj nehledně svého zranění...

Dotazník o příběhu:

Místo odehrání: Texas, Severní Amerika,

hlavní hrdina: Deinonychus,

překlad jména do angličtiny: Both death,

příběh se odehrál před 114,3 miliony let...

Nový příběh se jménem "Krutá bitva" tu bude již velmi brzy!

Za vývojem chobotnatců-část třetí

Tady končí jeden z dalších mých seriálů, tentokrát o vývoji chobotnaatců. V posledním díle na Vás čekají snad nezjznámější tváře prehistorických chobotnatců...

Jméno: Elephas recki,

délka: 4,5 metru,

výskyt: Afrika před 4 miliony let.

Elephas recki vypadal téměř jako dnešní slon, žil v Africe ale od slonů se lišil zvětšenou lebkou, nahoře obloukovitě zaoblenou. V jeho době se už mohl on a oni zase s ním potkat první lidé rodu Australopithecus. V Koobi Fora poblíž jezera Turkana se nalezla jeho téměř celá kostra. Jeho kly nebyly na začátku vůbec rovné ale dál už byly normální. I přes všechno měl Elephas recki zřejmě pestrou stravu. Podle zkamenělin stáda techto slonů neputovala sama-mezi nimi pravděpodobně žili různí býložraví kopytnatci jako třeba antilopy...

Jméno: Mammuthus primigenius,

výška: v kohoutku až 300 cm,

výskyt: Eurasie a Severní Amerika před 400 tisíci let.

Mammuthus primigenius, česky "mamut srstnatý" byl velký rod z rodiny mamutů který byl rozšířen už před 400 tisíci lety po celé Eurasie a obýval i menší části Severní Ameriky. Teprve nedávno se zjistilo, že vymřel kvůli nedostatku potravy a ne kvůli nadměrnému lovu lidí, který v té době však téměř probíhal... Žaludky těchto mamutů musely být hodně veliké, protože mamuti za den spotřebovali přibližně 47 kilogramů potravy. Ono to moc není, ale je to pomalu váha 20 letého člověka. Mamuti vymizeli teprve před 10 000 lety a jejich menší příbuzní žili ještě před 4000 lety na menších ostrovech Atlanstkého oceánu... 

Zde končí můj seriál o vývoji chobotnatců. Doufám, že se Vám poslední díl líbil...

Vysvětlivky: Tučně vytištěné písmo označuje důležitý pojem...

Odvětví masožravců-rybožrouti

Přináším poslední část mého dokumentárního seriálu. Díly: 1.díl: Býložravci (21.dubna), 2.díl: Masožravci (proběhl 11.května), 3.díl: Odvětví masožravců-hmyzožravci (20.června) a 4.díl: Odvětví masožravců-ryboužrouti (dnes, 11.října 2010). Přeji příjemnou zábavu u posledního dílu...

Masožravci... Velcí živočichové... Masožravci mezi dinosaury... Byla jich taková spousta. V posledním dílu našeho seriálu Vám přineseme jedinečnou cestu v čase za živočichy z doby druhohor, kteří se živili rybami. Ti se nazývají rybožravci nebo-li rybožrouti. Lov ryb zejména konali ptakoještěři, jako například Rhamphorynchus v době Jury. Ale nejen oni, i další, mořští plazi lovili ve vodách tisíce ryb. Po jejich vymření však téměř 20 milionů let neexistovalo nic, co by lovilo žraloky. Ani dinosauři však nejsou ze žrání ryb vyloučeni, dokonce i ti největší, jako třeba Spinosaurus Aegypticus se živili rybami. Nyní jsme se přesunuli zpět v čase do geologické periody zvané Jura. Před 145 miliony let žil na přezích dnešního Oxfordshire v Anglii zubatý ptakoještěr Rhamphorynchus. Díky malým ostrým zoubkům a odolné bláně dokázal létat nízko nad vlnami a chytat tak ryby. Ale problém byl spíše ji spolknout. Jako ptakoještěr rozhodně nebyl sám. Ptakoještěr s období konce Jury, Pterodaustro, který žil v Jižní Americe se díky dolní zubaté čelisti společně s horní zatočenou nahoru mohl dobře živit rybami. Nyní jsme se přesunuli v čase do periodické doby jménem Trias. Na prakontinentu Pangaea žila i spousta mořských plazů. Někteří, jako například Shoniosaurus se přizbůsobili lovu ryb tak, že byli ve vodě velmi rychlí. I tento lov však vyžadoval určité umění...

Teď se přesuneme v čase až dále než do Jury, do posledního období druhohor nebo-li Mezozoika zvané Křída. Zde žil třeba v Africe veliký Spinosaur Spinosaurus Aegypticus. Tento největší dravec, který kdy vlastně na suché zemi žil, byl zejména se svými tzv. "krokodýlími čelistmi" adaptovaný k lovu ryb... Ale to, že byl 18 metrů dlouhý mu přidávalo nějakou jakousi přítěž... Na tak velké zvíře je přece třicetipěti centimetrová ryba pěkně malá. Jiní Spinosaurovití, Baryonyx a jemu podobní byli menší ale stejně pro ně ryby pořád dostatečně nestačily. Něco jiného je období Triasu kdy se Coelophysisi nebo různí jiní raní dinosauři přiživovali na rybách, které našli v blátě. Rybožravci, potomci dinosaurů, však žijí dodnes, ptáci se také živí rybami a zejména krokodýlové jako například Gaviál mají úzké čelisti k rozražení vod. Taktika lovu ryb je dnes u zvířat natolik podobná, že si místo Baryonyxe dnes klidně můžeme představit volavku...

I tento seriál dnes skončil. Stejně jako včera ještě nemám představy o žádném novém seriálu...

Býložraví savci z pravěku-část pátá

Můj projekt již úplně končí. Po delší dobu jsem schromažďoval informace o býložravích savcích a tentokrát jich opět bude pět. Jde o poslední část mého projektu...

Jméno: Diprotodon optatum,

délka: od dvou do tří metrů,

výskyt: Austrálie před 1,75 milionu let.

Jméno: Sthenurus stirlingi,

výška: ve vzpřímené poloze až 2 metry,

výskyt: Austrálie před 700 tisíci lety.

Jméno: Ancylotherium henningi,

délka: přibližně dva metry,

výskyt: Afrika, před asi 10 miliony let.

Jméno: Embolotherium andrewsi,

délka: 2,5 metru,

výskyt: Pákistán před 37 miliony let.

Jméno: Doedicurus clavicaudatus,

délka: 4 metry,

výskyt: Jižní Amerika před zhruba 3,5 milionu let.

Bohužel, tento projekt který tak dlouho vznikal a trval končí. Zatím nemohu oznámit žádné nové projektové nápady, příští týden však těch projektů skončí více...