Krajta papuánská - Velký noční lovec savců a hadů schopný měnit barvu

Řekl jsem si, že než říjen skončí, přinesu vám další popisek hada! Od vydání článku o hroznýškovi třípruhém už uběhl měsíc a šest dnů, a je tedy nejvyšší čas seznámit vás se slíbenou krajtou papuánskou. Pevně věřím, že v tomto hadovi uvidíte tolik krásy, kolik ho v ní opravdu je...

Vědecký název: Apodora papuana,

Rozšíření: Papua-Nový Guinea a Západní Papua s několika přilehlými ostrovy,

Velikost: průměrná délka 4 metry, maximální délka i přes 5 metrů.

V roce 1878 popsali německý přírodovědec a průzkumník Wilhelm Peters a italský herpetolog a botanik Giacomo Doria druh velkého škrtiče na základě exempláře z lokality Ramoi poblíž Sorongu, největšího a zároveň hlavního města Indonéské Papui (či Západní Papui) na ostrově Nová Guinea. Pojmenovali jej Liasis papuanus, a zařadili ho tedy do rodu indonéských, novoguinejských a australských krajt, který zavedl v roce 1842 britský zoolog John Edward Gray (typovým druhem byla krajta olivová, L. olivaceus, z australského kontinentu). Peters měl již roku 1873 tu čest popsat jiný druh krajty z rodu Liasis na základě exempláře z Port Clinton v australském Queenslandu; jednalo se o krajtu hnědou (L. fuscus). Dnes rod Liasis zahrnuje tři druhy (kromě výše uvedených ještě krajtu vodní, L. mackloti, z několika indonéských ostrovů, včetně Timoru), ale krajta papuánská mezi ně nepatří. Poté, co se roku 1985 ocitla v rodu Lisalia a v roce 1990 v rodu Morelia, do kterého patří i krajta kýlnatá (M. carinata) a krajta zelená (M. viridis), byl v roce 1993 tento had herpetologem Arnoldem G. Klugem definitivně zařazen do monotypického rodu Apodora. Jedná se o velkého škrtiče z čeledi krajtovitých (Pythonidae), žijícího v tropických a monzunových lesích a savanách ostrova Nová Guinea od úrovně moře po nadmořskou výšku 1500 metrů, a to jak ve státě Papua-Nová Guinea, tak v indonéské části ostrova, jakož i na několika blízkých ostrovech, včetně Fergussonova ostrova východně od Papui-Nové Guineje či ostrova Misool v souostroví Raja Ampat v indonéské provincii Jihozápadní Papua. S průměrnou délkou 4 metrů, maximální délkou přesahující i úctyhodných 5 metrů (což z ní činí druhého nejdelšího hada Nové Guineje; větší je jen krajta ametystová, Morelia amethistina, s délkou i přes 6 metrů) a hmotností kolem 22,5 kilogramů (což je na takovou délku překvapivě málo) je to efektivní predátor savců a také příležitostný ofiofág, jenž nepohrdne nad nějakou tou občasnou hadí kořistí. Je známo, že kořistí této krajty se stávají i klokani wallaby nebo kuskusové, kteří slezli ze stromů. Loví hlavně na zemi, je to terestrický had, do větví stromů se zaplete jen málokdy, a preferuje aktivitu až po setmění. Stejně jako ostatní krajtovití, i krajta papuánská je dokonalým příkladem "sit-and-wait" predátora, číhajícího v záloze třeba celé dny, dokud kolem neprojde vhodná kořist, kterou je schopna vnímat pomocí tepločivných jamek na svých retních šupinách. Poté, co po ní učiní výpad a zakousne se do ní dozadu zakřivenými zuby, začne se kolem ní obtáčet, a udusí ji, načež ji spolkne vcelku, hlavou napřed. Zbarvení krajty papuánské se liší v závislosti na oblasti, kterou obývá (byť nejsou rozlišeny žádné poddruhy); může být černé, hořčicově žluté nebo (nejčatěji) olivově zelené (odtud jeden z jejích obecných anglických názvů, "Papuan olive python"). Opravdu pozoruhodné je to, že krajta papuánská se řadí mezi těch několik málo hadích druhů, u nichž je známa schopnost měnit zbarvení kůže. Dodnes se přesně neví, jak k tomu dochází, ale má se za to, že tak zástupci tohoto druhu činí, jsou-li ohroženi. Nejspíše se snaží lépe splynout s okolním prostředím, což má potenciálního útočníka zmást. Informace a spekulace o jejích "chameleoních" schopnostech je však třeba brát s rezervou. Krajta papuánská je vejcorodým druhem. V zajetí klade v jedné snůšce 10 až 20 vajíček, ze kterých se mláďata líhnou po 60 až 90 dnech. Vzhledem k tomu, že jde o druh s velkými nároky na prostředí, není vhodným domácím mazlíčkem, a na trhu s nimi se s ním ani příliš neobchoduje. Na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody je krajta papuánská vedena jako málo dotčená, byť poslední zhodnocení jejích počtů bylo učiněno v roce 2014.

Příště pakobra diamantová!