Ekofašoun - Kapitola 6.: Všichni poldové jsou bastardi

Landon Kaelber je typický pravičák. Nepřeje pokroku, zajímá se jen o sebe, a jeho nezadržitelné parafilní pudy jej vedou ke znásilňování žen, které si omlouvá křesťanistickými konstrukty. S potrhaným penisem přežil v bornejské džungli několik měsíců, než se spojil s podobně smýšlejícími, nenávistnými jedinci, s jejichž pomocí chce nyní "pomoci planetě" vyhubením lidí, které pro jejich odlišnost - odlišnost pouze od sebe - nemá rád. Jeho misogynní smýšlení jej již vedlo ke znásilnění několika žen, a v Singapuru zavraždil gay muže. V jeho genocidálních fantaziích jsou však některé skupiny lidí hromadně vyvražděny. Landona tyto představy velmi těší. Když se však spolu s Luisem Starsonem a indonéským mladíkem Mulukem ocitl v rodné Americe, a napadl muže na palubě letadla pouze kvůli barvě jeho pleti, skončil ve vazbě. Ani policisté, kteří ho vyslýchali, s Landonovými fašistickými názory nesouhlasili. To se však brzy může změnit, neboť jak moc dobře ví další hlavní postava našeho příběhu, Colin Yarborough, všichni poldové jsou bastardi. Zvláště pak ti, kteří nemají rádi antifu, a kteří s nácky typu Landona sympatizují. Colin, zelený anarchista z kalifornského Sacramenta, reprezentuje velmi humánní ideje o vytvoření ekologické společnosti - je to člověk, který se vždy postaví za rovnost, svobodu, proti kapitalismu a proti pravičákům smýšlejícím jako Landon. Ostatně už před nimi v Sacramentu zachránil několik lidí. Již víme, že střet Colina s Landonem je nevyhnutelný, ale bude ještě chvíli trvat, než se setkají. Prozatím se vraťme do miamské policejní stanice za Landonem, neschopným před televizní obrazovkou nazvat hnutí Extinction Rebellion ničím jiným než "marxisty", a zjistěme, zda se mu třeba nepodaří být z vazby předčasně propuštěn... protože se možná z pohledu některých "mužů zákona" vůbec ničím neprovinil.

KAPITOLA 6.

VŠICHNI POLDOVÉ JSOU BASTARDI

"Letos 30. dubna to bude 78 let, co ze světa odešel muž velkých plánů. Člověk, který byl nepochopen, jak falešnými patrioty z naší země, z deštěm smyté země našich praotců, i z ohavného Stalinova Sovětského svazu. Oslava výročí tragické smrti našeho führera se blíží! Je na čase žít naše sprosté, řádu zbavené životy tak, jak by si to přál!"

V prostorném sklepě se k sobě mačkaly desítky svalnatých mužů, oblečených v černých košilích a černých kalhotách. Všichni pohlíželi na vysokého muže s černým čírem a rukama potetovanýma nacistickými symboly, který jim kázal. Divoce u toho máchal rukama, prskal sliny, byl zcela ponořen ve svém fanatickém projevu. Nikdo se neodvážil odtrhnout od něj své zraky.

"Říkám vám, byla to socialistická propaganda, co z Adolfa Hitlera učinilo válečného zločince! Zrůdu, kterou žádný mladý člověk při smyslech již nenásleduje! Lži! Lži socialistů, lži komunistů a marxistů, černochů a homosexuálů, Židů a žen! Chtěli, abychom všechno ztratili... vše, co führer vybudoval! Ale nepodařilo se jim to... Ne, nepodařilo! Protože führerův odkaz je nezapomenutelný... a každý inteligentní člověk, každý vyvolený, každý skutečný Áryjec si k němu nakonec najde cestu!"

Několik mužů v předních řadách zástupu pokývalo hlavami. Vzadu kdosi zamával nacistickou vlajkou.

"Zruinovali náš svět... Svět, ve kterém se lidé mohli mít dobře pod jeho vedením, a pod vedením jeho synů! Ale my se všem těm bestiím, nasazeným do světa sovětskou propagandou, britskými labouristy a demokratickými pedofily postavíme! Zachráníme normální svět! Führer svého cíle nedosáhl, tak ho za něj dosáhneme my!"

Všichni muži ve sklepě napřímili ruce. Hailovali.

"Nechť naši synové a dcery vyrostou ve světě, který nebude zbavený starých, krásných tradic... a který našeho vůdce nebude nadále zavrhovat! Je na čase započít očistu Ameriky. Mnohokrát jsem vám říkal, že v naší zemi žije více Áryjců, než kde jinde... Přivolejme je zpět! Získejme je zpět na tu správnou stranu, na tu naši! Běžme do světa, a hlásejme vůdcova slova, a vnesme světlo do neomarxistické dystopie, ve které nás nutí žít, a ve které naše děti přicházejí o svou přirozenou identitu!"

Jméno Adolfa Hitlera další kazatelova slova přehlušilo. Skandovalo se zdánlivě nekonečných patnáct minut.

"Vraťte se teď ke svým manželkám, pomodlete se s nimi k Bohu, a zaneste do jejich pochev áryjské sémě," skončil svůj projev kazatel, "do příštího setkání jste propuštěni!"

Sešel z pódia, a kapesníkem si utřel pot z čela. Přistoupil k němu mohutný vousáč, a poplácal ho po pravém rameni. "Tenhle projev se ti obzvlášť poved, Matte. Myslím, že těch pár nováčků, co stáli vzadu, jsi přesvědčil. Velkej palec nahoru."

"Nováčkům?" zeptal se kazatel, a zazubil se. "Nevěděl jsem, že na dnešním setkání byli... noví rekruti."

"Jake od nich dostal e-mail. Našli nás přes Facebook. Takoví dva mladíčci, jeden má trošku moc velkej nos, možná Žid. Ale to je jedno, v tuhle dobu furt potřebujem každýho."

"Žid? Do prdele, Gerome, židáky tady nechci. Jestli už ho trošku znáš, poptej se ho na jeho rodokmen. Poupravený pinďoury tady nechci."

"Kdy bude další setkání?"

"To určí ten borec, Bertrand."

Gerome se k Mattovi naklonil, a pošeptal mu do ucha: "Nezažalovala ho náhodou jeho dcera za... víš co."

Matt se mu podíval do očí, a pousmál se. "Ne," odpověděl.

Chvíli mlčeli. Mezitím se sklep vyprázdnil. Na jeho podlaze zůstalo jen několik sbalených nacistických vlajek, které Gerome začal sbírat. "Máš teď něco?" zeptal se svého kolegy.

"Jo, směnu," řekl otráveně Matt, oblékaje si policejní uniformu. Nasadil si na hruď hvězdu, napřímil se a se širokým úsměvem zhluboka vydechl. "Jdu dělat svou práci."

Landon sebou škubl. Zahučel. Chtěl se na něj přestat dívat. Ale nešlo to. Nedokázal se zbavit nutkání pohlížet na něj.

Před jeho tváří se nacházel penis. Landon máchal rukama. Kroutil se. Bránil se mužským genitáliím, a hystericky u toho křičel. Pak se mu zničehonic v ruce objevil nůž. Nebylo podstatné, odkud se vzal. Landon pevně sevřel jeho rukojeť, a čepelí zajel mezi nohy neznámého muže. Zděšeně vydechoval, zatímco mu na tvář stříkala krev. A poté už se jen smál, rozradostněný z toho, že se hrozivého pokušení zbavil.

Sen skončil. Landon otevřel oči, a s dalším zahučením sebou pohnul na lůžku. Byl stále ve vazební místnosti v miamské policejní stanici. Rychle se rukama dotkl svého obličeje. Ani kapka krve. Posadil se, promnul si oči, a dvakrát si odplivl. 

"Jenom další hnusnej sen, Landone. Ďábel... Ďábel se tě snaží pokoušet. Čim dál víc. Do prdele, tohle není dobrý... znamená to, Bože, že jsem fakt na správný cestě, když mě teď Ďábel nutí myslet na chlapský genitálie každej den? Do prdele s nima."

Když si přestal povídat pro sebe, vstal, protáhl se, lehl si na břicho na podlahu, a začal po ní jezdit rozkrokem. "Představ si, že je to nějaká ženská, Landone... to je vono, to je vono..."

Zařval bolestí. Prudce vstal, a pohlédl na svůj rozkrok. Kalhoty prosakovala krev. "Do prdele! Do prdele, já s timhle roztrhaným šulinem nezmůžu fakt nic! Do prdele, pomoc!" řval, a syčel u toho bolestí.

Do místnosti vkročil tělnatý policista s knírem, kterým byl Landon předešlého dne vyslýchán. "Co tady křičíte? Když něco potřebujete, máte zmáčknout támhleto tlačítko na stěně!"

"Čum na to, vole!" zařval Landon, a ukazováčky obou rukou ukázal na svůj zakrvácený rozkrok. "Co jste mi to udělali?! Co jste mi to, do prdele, udělali?!"

"My...? Co tady děláte vy?! Vy jste si to nějak pořezal, že jo?! Abyste šel do nemocnice... no jasně!"

"Tak to teda neni! Tohle jste mi udělali vy! A ta vaše zasraná podlaha v týhle hnusný místnosti!"

"Počkejte, sakra... donesu vám lékárničku," řekl policista, a zabouchl dveře.

"Ať to lítá, sráči!" reagoval na jeho slova Landon.

S hlasitým sykotem si Landon opět sedl na lůžko, a pustil si televizi. Na stanici Channel 24 News byl vysílán rozhovor se senátorem Georgem Malorem, starším pánem s řídkými, bílými vlasy a výraznou jizvou na tváři, kterou si odnesl z let své vojenské služby.

"Pane senátore, vy jste se mnohokrát nechal slyšet, že jste centrista. Z jakého důvodu tedy chcete podpořit to, co mnozí z vašich straníků od Demokratů nazývají 'radikálním' řešením managementu ptačích populací na Aljašce?"

"Víte, Rose, věda se nedá popřít. Ze Severní Ameriky zmizelo od roku 1970, pokud to řeknu správně, protože mi paměť už tak dobře neslouží, 53 % zahradních ptáků, a v arktické Kanadě a na Aljašce - o kterou nám právě jde - to bylo tuším 23 %. Toto nejsou malá čísla. Já nejsem žádný biolog ochrany přírody, nejsem ochránce... ale ta čísla jsou alarmující. A jestli pár Demokratům vadí, že socialističtí členové strany chtějí tato zemědělská omezení... to je tak trochu jejich problém."

"Právě socialisté ve vaší straně ale tvrdí, že vaše podpora zákona je sama o sobě pochybnou, protože jste spojený s miliardáři..."

"To nebudu komentovat, Rose..."

"Heh! Další demokratickej pedofil... A voni jsou stejně všichni stejný... centrista nebo socialista, do prdele, stejný volové," řekl si pro sebe nahlas Landon, "kdyby chtěl tenhle sráč zachránit ptáky, a vůbec celou zasranou planetu, tak podpoří spíš nějakou 'radikální', do prdele, redukci uhlíku... Pistole do rukou, a vyhubit ty levičácký sráče! To by pomohlo!"

Luis a Muluk seděli na lavičce v parku nedaleko policejní stanice. Kolem nich prošla paní, časně zrána venčící svého buldočka.

Luis zahvízdal. "Pěkná prdel!" vykřikl nahlas.

Paní se na něj znechuceně otočila. V tu chvíli Muluk říhl. "Prasata," řekla, a šla rychle pryč.

"Kdyby byla větší tma, tu prdel bych jí vošahal," řekl Luis, a zasmál se, "vidíte támhlety keře? Tam bych ji zatáhl."

"Vy jste borec," řekl uznale Muluk, "kolik ženských už jste takhle dostal?"

"Nepočítám to. Ale obden si aspoň na nějakou sáhnu. Když jsem byl na konci minulého roku v Jakutsku, nejspíš jsem tam vytvořil úplně nový genový bazén. Víte, jak to myslím... Létal jsem od vesničky k vesničce, pálil jsem je, aby byla Sibiř očištěna od lidské špíny, a přitom jsem experimentoval s jakutskými ženami... Bylo mi líto té, která se před mýma očima zabila, protože to nedokázala unést... ale byla dobrá. V hořící chaloupce jí přitom chytly vlasy, a ona se i tak držela ještě deset minut, a dávala do toho všechno... Krásné chvíle, na které nezapomenu."

"Sakra... já jsem z toho úplně nabuzený," řekl Muluk.

"To znamená, že jste správný heterosexuál, mladý muži. Pouhá představa dominance nad druhým pohlavím vám musí zvednout péro třeba až do nebes," řekl s upřímným úsměvem Luis, "až Landona dostaneme z vězení, naučíme vás, jak ženy lovit. Připravte se na krásný život plný potěšení, mladý muži."

"A kdy ho z té stanice vytáhneme? Sedíme tady už hodinu... a ten váš kámoš ne a ne se objevit!"

"Myslím, Muluku... že zrovna támhle jde."

Luis se zvedl, a s nataženou rukou přistoupil ke svalnatému policistovi, jdoucímu pěšky přes park do práce. Zazubil se na Luise, a pevně mu stiskl ruku. Luis naschvál zakvílel. "To je stisk... Vy jste asi dost posiloval, co?"

"Kámo... jak dlouho jsme se neviděli? Tři roky?" zeptal se policista, Luise chlapsky obejmul a poplácal mu po zádech. Přistoupil k němu Muluk.

"Matte, tohle je můj kolega, Muluk Lestari, ten chytřejší z dvojice hnědých, skoro šikmookých mužů, které můj mladší přítel našel na Borneu," řekl Luis, "Muluku, tohle je Matt Debrad, můj velmi dobrý přítel a nejlepší policista v celém Miami. Má za sebou dvacet let trestání těch nejhorších zločinů. Loví drogové dealery, hlavně ty, co naší mládeži prodávají LSD a podobné ohavnosti, a taky domácí teroristy, jako antifu a tak podobně."

"Je mi potěšením, pane Debrade," řekl Muluk, a podal Mattovi ruku. Ten však stál jako solný sloup, a na Indonéšana pohlížel s podezřením.

"Nechtěj mi říkat, Luisi, že jsi sem přitáhl nějakého ilegálního imigranta!" řekl přísně.

"Je tu jen na pár týdnů, Matte," bránil se Luis, "opravdu. Pak poletí do Vietnamu, zaplatí svému bratrovi plastiku pinďoura, a budou tam spolu žít šťastně až do smrti."

"Hmm... No fajn. Kdybych tě neznal, Luisi, tak ti nevěřím. Ale dobrá... dobrá..." odpověděl Matt. Muluka si stále podezřele prohlížel. Oči mu přitom zlostně žhnuly. Teprve po minutě se podíval opět na svého starého přítele. "Zprávu na Whatsappu jsem teda dostal, a že byla kryptická... Drůbež v kurníku, kelbrácká odrůda z Londýna. Nevím, co to znamená, a zní to pořádně goofy."

"Jmenuje se Landon Kaelber. Takový příjemný mladý muž, 29 let, z Tennessee. Muž víry. Chtěl ji opustit, ale nakonec v sobě utvrdil touhu po následování Ježíše. Vaši lidé ho zatkli..."

"Ajaj, za co?"

"Napadl černocha. V letadle. Zkusil jsem to rozmluvit, ale..."

"No a co? Černoši jsou přece svině, ne? Já teď zrovna chytil skupinku dealerů, a všichni byli černí. Jak uhel! Asociální negři bez budoucnosti... no, teď už ji mají. Vsadil jsem je hezky za mříže, a odpykají si aspoň pět let, pár chlapů jim ve sprchách napraví prdelky, a hned budou pro naši společnost přínosnější..."

"Schvaluju to, že Landon na toho negra zaútočil," řekl Luis, "akorát... si měl prostě dávat pozor. Ale pěkně ho zkrvavil. Byl bys na něj hrdý, kdybys jeho dílo viděl. Chlap musel okamžitě do nemocnice, na plastiku spodní čelisti."

"Dobrý," pokýval uznale hlavou Matt, "taky jsem už jednoho černocha takhle zmydlil. Blb... vytáhl na mě pistoli. No, to je jedno... Takže Landon Kaelber říkáš? Tak se ten zadržený jmenuje?"

"Udělal jsem mu fake občanku. Mají ho tam jako Lynna Furse. Ale jo, jeho pravé jméno je Landon. Tobě můžu věřit, u tebe je ta informace v bezpečí."

"Lynn Furs... fajn, to se mi z hlavy neztratí."

"Má velké plány, Matte. Velké plány. Je v podstatě jako já. Ale je přesvědčený. A to je strašně potěšující. Je to vizionář. Líbil by se ti... a dalším lidem z tvojí skupinky možná taky."

"Kde je politicky situovaný?" zeptal se zvědavě Matt.

"Nenávidí negry, teplouše, muslimy, imigranty... jak říkám, Matte, líbil by se ti... líbil by se vám."

"Sakra... tak takového zajali, jo? Dej mi jeden den, Luisi. Jeden den."

Po příchodu do své pracovny na stanici usedl Matt za počítač. Hned začal brouzdat nejnovějšími záznamy. Našel si skoré informace o zadrženém Lynnu Fursovi, prohlédl si jeho fotografii, a napojil se na kameru ve vazební místnosti. Chvíli se na Landona jen tak koukal. Devětadvacetiletý muž byl v místnosti od pasu dolů svlečen, a bolestně hekal při zavazování krvácejícího rozkroku. Matt se přitom kousal do prstu, a snažil se zadržet smích. Teprve když Landon tu komedii skončil, a roztáhl se na lůžku, vypojil Matt kameru.

Přišel ke svému kolegovi, staršímu holohlavému pánovi s bílou bradkou, který seděl u počítače na druhém konci místnosti. "Poručíku Pierci, můžu si půjčit klíče od vazební místnosti? Ten muž, který v ní je, provádí něco... opravdu divného. Radši se na něj půjdu podívat.

Starý policista se široce usmál. "Má zraněný penis. Nedělal tam to, co si myslíte."

"Stejně bych se na něj chtěl jít podívat."

"No, já teď klíče nemám... Vzala si je seržantka Watts. Šla do vazební místnosti s jídlem pro toho mladíka," odpověděl Pierce.

Matt rychlým krokem prošel chodbou. Dveře vazební místnosti byly otevřené. Zevnitř se nesl hlas seržantky Watts: "... dejte si ty kalhoty nahoru. Tohle je tak nevhodné... Ne, nasaďte si ty kalhoty! Já vám na to koukat nebudu... Co to... co to děláte?"

Matt je chvíli oba sledoval skrze škvíru. Opět zadržoval smích. Landon stál na lůžku, předstíral, že jel na koni, a polonahý se policistce ukazoval. Ta mu nakonec na lůžko položila tác se sendvičem a sklenicí vody, a se znechuceným výrazem v obličeji se k němu otočila zády. Právě v tu chvíli vtrhl do místnosti Matt.

"Poručíku Debrade, tento člověk je beznadějný. Nevím, o co se snaží tím, že se přede mnou chová jako nějaký exhibicionista..."

Matt nic neříkal. Zkontroloval, zda byl v zámku dveří klíč, pak dveře prudce zavřel, klíčem otočil, a schoval ho do kapsy. Seržantka Watts se na něj dívala překvapeně. Nechápala, o co mu šlo.

"Lan... ehm, Lynne?" oslovil Matt Landona.

"Yee-haa!" vykřikl Landon, a seskočil z lůžka.

"Pojďme si užít trochu zábavy," usmál se Matt, a seržantku Watts přetáhl přes obličej obuškem. Z nosu jí vystříkla krev, když spadla na podlahu. Byla tak v šoku, že ani nestačila vykřiknout. Matt jí okamžitě nacpal do úst kapesník. Spolu s Landonem ji pak přitiskli ke stěně v rohu místnosti. 

"Rád vás poznávám," usmál se Matt na roztouženě přihlížejícího Landona, a seržantce Watts stáhl kalhoty.

Ulice ve středu Los Angeles zaplavili demonstranti. Mávali s kartononovými cedulemi s nápisy "PŘESTAŇTE NÁM NIČIT ZDRAVÍ", "OVZDUŠÍ JE V L. A. NEJHORŠÍ OD ROKU 2010", "NAŠE ZDRAVÍ A KVALITA OVZDUŠÍ BOHATÉ NEZAJÍMAJÍ" nebo "KONEC FOSILNÍM PALIVŮM. VYKOPNĚME DERRICKSONA!"

Většina demonstrantů byli mladí lidé, studenti, čerstvě pracující, ale sem tam se mezi nimi objevil i někdo starší, zvláště prarodiče, mající strach o budoucnost svých vnuků a vnoučat. Losangeleská odnož decentralizovaného hnutí Extinction Rebellion zorganizovala přímou akci, které zúčastnilo více než dva tisíce pět set lidí. A další, jak se zdálo, přibývali, neboť průvod nabýval na síle. Prázdná místečka mezi demonstrujícími se rychle zaplňovala. V jednu chvíli účastníci akce zablokovali autobus, a setkali se s prvními nadávkami. 

"Mám být už deset minut v práci, vy sluníčkáři! Proč tohle děláte?! Běžte si zpátky do škol!" řval asi padesátiletý muž, vyklánějící se z okénka autobusu. "Měli by vás vypráskat!"

Někdo mu poťukal na rameno. Muž sebou trhl, a všiml si punka s fialovými vlasy, jenž se zcela neslyšně posadil na sedadlo vedle toho jeho. V ústech měl joint, a pokuřoval marihuanu. "Co se vám na přímé akci, jako je tato nelíbí, pane?" zeptal se ho, a usmál se na něj.

"Jsou to potvory... Když chtějí něco měnit, tak ať jdou do politiky! Co změní tímhle maršováním ulicema?!" rozčiloval se muž.

"Reformy snad někdy něco změnily?" ptal se ho dál Colin, a vtáhl do úst trochu kouře. "Ne reformy, ale revoluce a přímé akce svět měnily, a zlepšily ho. Vzpomeňme na 60. léta, na boj za práva našich afroamerických přátel. Vzpomeňme na Stonewall. Vzpomeňme na sufražetky, které vybojovaly volební právo pro ženy... není to tak dávno, co ženy ještě nemohly ani volit. A co velké demonstrace odborů, z nichž některé skutečně dosáhly zlepšení pracovních podmínek? Blokády a protiakce... Někdy stojí za to vyjít do ulic, a mírumilovně dát těm nahoře, lídrům a bohatým, vědět, že jich máme dost."

"Vy jste nějak chytrej... taky nějaký studentík? Patříte k nim?"

"Jo, patřím," řekl s úsměvem Colin, a vytáhl joint z úst, "nepovažuju se za XR, ale jsem anarchista."

"Cože?" řekl starší pán s podezřívavým tónem.

"Slyšíte dobře. Jsem anarchista. Libertariánský levičák. Přímá akce je podle mě jediný prostředek, jak dosáhnout opravdové změny. Nevěřím v reformu, nemám důvěru k těm, kteří reformy provádějí. Být anarchista znamená neuznávat útlak ze strany státu, ze strany organizovaného náboženství, a neuznávat kapitalismus. A důležité je stavět se proti nim."

"Anarchista?! Vy nás tady rozmetáte bombama? Vy jste nějaký...?"

"Terorista? To jste chtěl říct? Nevěřte Hollywoodu, pane. Joker z Temného rytíře vůbec anarchista není... vlastně bych ho označil za pravičáckého libertariána, který jako každý zhovadělý individualista dělá, co se mu zachce... a třeba občas někomu pořeže ksicht. Ne, anarchismus aneb antiautoritářské hnutí se zrodil v 19. století. Neslyšel jste třeba někdy o Kropotkinovi? Bakuninovi? Proudhonovi? To byly důležité osobnosti 19. století, které pro anarchismus, a v případě Kropotkina anarchokomunismus, vytvořili potřebné základy."

"Chcete tady nějakou anarchii? Rozmetat tenhle systém? Jak?! Tímhle maršováním ulicema?! No, tak to se vám daří! Jak říkám, mám už být v práci!"

"Víte, co je anarchie? Svět rovnosti. Svět bez žebříčku, po němž by mohli psychopati vyšplhat nahoru. Rovný svět, rovný pro všechny lidi, pro všechny druhy... Možná už jste se s těmihle myšlenkami někde setkal, ale nevěděl jste, že jsou to myšlenky anarchistické."

"Anarchie je chaos. Běžte s tím do háje."

"Anarchie znamená bezvládí. Monarchie znamená jeden vládce. Chápete? Mon rovná se jeden. A- rovná se žádný. Žádný vládce. Nezní to snad humánně?"

"Dejte mi pokoj. Mám být v práci... už patnáct minut! Šéf mě zabije!" stěžoval si muž.

"Nenechte se jím ponižovat. Jednou přece můžete přijít do práce později, ne? Máte v práci nějaký odbor?" zeptal se Colin, a zase vtáhl do úst trochu marihuany.

"Odbor? Za co nás máte, za socialisty?!" rozčilil se muž.

"Hmm, Amerika, no... tady odbory nikdo nemá rád. Hele, máte ještě nějakou jinou otázku? Ohledně anarchismu, ohledně XR? Extinction Rebellion má v podstatě anarchosyndikalistický základ. Jako nepolitické hnutí - nepolitické alespoň v mainstreamové politice autoritářských pravičáků, libertariánských pravičáků a sem tam nějakého toho autoritářského levičáka - usiluje o to, aby tihle bastardi, co nás 'vedou', říkali pravdu. A tu často neříkají. Který politik mluví o tom, co způsobuje fosilní kapitalismus? Který politik se postaví proti establishmentu, ve kterém jde víc o profit, než o lidské zdraví, vztahy, a také o zdraví zvířat a vůbec všeho života na naší planetě? I když to s XR tolik nesouvisí, mohl bych citovat Murrayho Bookchina, významnou osobu spojenou s ekofilozofií sociální ekologie, která..."

"Dejte mi pokoj, vy verbeži!" vykřikl muž. "Tyhle vaše ultralevičácký kecy nikoho nezajímají!"

"Mě docela zajímají," zasmála se teenagerka sedící u okýnka za nimi, "vždyť tohle je budoucnost, pane. Kapitalismus se musí překonat, chceme-li přežít, a chceme-li zajistit přežití ostatních druhů. Dlouhodobě je ten systém neudržitelný, a už teď se rychle řítí ke kolapsu."

"Vy mladí lidi... já jsem žil, když existoval Sovětský svaz! Vy vůbec nevíte, o čem mluvíte, když tady zanášíte všechny ty vaše ultralevičácké nápady, a..."

"Kdo chce Sovětský svaz? Sovětský svaz ani nebyl socialistický," zamračil se Colin, a vytáhl joint z úst, "proč pravičáci jako vy vždycky trapně vytahují Sovětský svaz, když chtějí potírat nějaké, aspoň z jejich pohledu, 'radikálně' levicové myšlenky? Je to zcestné, a dost to poukazuje na vaši úroveň vzdělání."

"Běžte pryč! Tohle nikoho nezajímá!" rozčiloval se muž.

Teenagerka vstala, a spolu s Colinem vyšla ven z autobusu. "Kašlu na školu. Omluvím se, že jsem nemocná... přesvědčil jste mě."

Colin se usmál. "Jsem dobrý manipulátor, že jo?"

"Spíš se o to sama zajímám už pár let. Jako s XR sympatizuju, jenom jsem ještě nebyla na žádné jejich akci..."

"To s tím manipulátorem byl vtip. My oba víme, jak to ve skutečnosti je."

"Ruth," představila se mu, "Ruth Armstrong."

"Já jsem Colin Yarborough. Jsem ze Sacramenta. Sem do L. A. mě pozvala kamarádka anarchistka. XR teď ohlásilo, že udělá enviro přímou akci, primárně zaměřenou proti znečištění ovzduší... no, vzduch je tady fakt strašný, a to jsem neodhadl po čuchu, ale vyčetl ze všech těch vědeckých studií, které se jím zabývají."

"Bydlím tady... jako to, že L. A. má nejhorší kvalitu vzduchu v celých Státech, to ví asi každý na světě... teda každý, kdo žije v realitě... a ty smogy jsou čím dál horší. Můj táta třeba musel jednou do nemocnice, když jenom vyšel ven, a moc se toho nadýchal... on má sice už nějaké zdravotní problémy pár let, ale... i tak..."

"To věřím," řekl Colin, "no a nevoní to tu ani teď." Zasmál se. "Pojď, tak nějak se vtěsnáme mezi ty ostatní... Já za chvíli zavolám Kehlani, té kamarádce... protože s ní chci o něčem mluvit."

S brzy nadcházejícím polednem se tisíce demonstrantů zastavily u Crypto.com Arena ve Staples Centre, uprostřed Los Angeles. Na malém pódiu tu před nimi vystoupila Sandra Burke, nevinně působící holka s rezavými vlasy a orlím nosíkem, která si před adresováním všech příchozích musela nejdříve mimo mikrofon odkašlat, a dodat si tak sebejistoty.

"Zdravím vás všechny," řekla trochu třesoucím se hlasem, ale pak už veškerá nervozita zmizela, "zdravím vás všechny, kteří přišli na dnešní přímou akci proti znečištění ovzduší v L. A. a za ukončení fosilního kapitalismu ve státě Kalifornie. Málokdy v dnešním světě máme možnost opravdu říci, co si myslíme. To je fakt. Dali jsme souhlas médiím, aby manipulovala s naším myšlením, a abychom věřili těm, kteří k nám promlouvají skrze zprávy, podcasty a tak dále, a předně těm, kteří hájí zájmy bohatých, korporací, fosilních firem, těžařů... všech, pro které jsou peníze důležitější, než život na této planetě! Nebyl to ale opravdový konsensus. Vzdali jsme se schopnosti přemýšlet, odevzdali jsme naše mysli a pozornost lídrům, a teď za to platíme. Ne každý v tomto městě chce čistší ovzduší... těžko se nám tomu věří, ale spoustě lidí je to jedno. Je jim jedno, že dýchají jedy. Hlavně, že vydělávají. Nemají zájem o druhé. Přitom tři miliony obyvatel L. A. žijí s astmatem, cukrovkou, kardiovaskulárními chorobami a dalšími chorobami, které náš slavný losangeleský smog jenom zhoršuje. Na každých deset mikrometrů drobných částic na kubický metr se astmatické ataky zvyšují o 3 %! A mohla bych pokračovat, ale my ty statistiky už známe!"

"Konec fosilnímu kapitalismu! Konec znečišťování ovzduší!" vykřikl jeden z demonstrantů.

"Nechceme dýchat jedy!" zvolal jiný.

"Zmíním ještě, jaký dopad má znečištění ovzduší v L. A. na naše ptáky. Už extradrobné pevné částečky o průměru 2,5 mikronu jsou schopny se ptákům zaklesnout do těch nejhlubších částí plic. Polycyklické aromatické uhlovodíky způsobují mutace DNA u kormoránů. A dlouhodobé vystavení znečištěnému vzduchu v našem městě způsobuje u pěvců snížení počtu červených krvinek! Toto jsou údaje zjištěné vědeckým výzkumem, ale bohaté, lobbyisty, kapitalisty, těžaře, velké znečišťovatele to nezajímá!"

"Ať se stydí!"

"Ať táhnou! Pryč s kapitalismem, pryč se znečitěním ovzduší!"

"Pryč s kapitalismem!" přidal se Colin. "Nahraďme ho něčím lepším, lepším pro všechny!"

"Jo, pro všechny druhy!"

"Kapitalismus naše problémy nevyřeší... akorát nám způsobuje problémů víc a víc!"

"Proti kapitalismu! Proti znečištění, proti degradaci životního prostředí!" zakřičel opět Colin. "Proti jednomu procentu!"

"Jo, proti jednomu procentu!"

"Nenecháme se šikanovat!"

"Nenecháme se otrávit!"

"Prcat všechny ty lháře! Prcat kapitalismus!" vykřikl Colin.

"Prcat kapitalismus!"

Colin vytáhl mobilní telefon, a na Whatsappu poslal zprávu Kehlani. "Jsem v Staples Centre... jsi tu taky? Já jsem ten, co skandoval 'prcat kapitalismus'. ;)," stálo ve zprávě.

Kehlani se před Colinovými zraky objevila asi o pět minut později. Nesla kartonovou ceduli s nápisem "KVŮLI DERRICKSONOVI SE NÁM TU TĚŽCE DÝCHÁ". Colin jí ho schválil oběma palci nahoru.

"Ona je to vlastně i taková trošku proti-derricksonovská akce," řekla mu s úsměvem Kehlani. Byla stejně stará, jako Colin, měla snědou pleť, černé vlasy stažené do culíku, a piercing ve spodním rtu. Oblečená byla celá v černém, s černozelenou hvězdou připnutou ke kabátu.

"Hele, já si hvězdu ani nebral... Ale na tom nesejde," zasmál se Colin, "jak se daří?"

"Dobře. Tisknu teď letáčky... něco se chystá na Aljašce."

"Na Aljašce?!" vyhrkl překvapeně Colin. "Jako přímá akce?"

"Nejspíš," usmála se tajnůstkářsky Kehlani.

"Dobrý. Ale na letenku bych neměl prachy. L. A., to je ještě v pohodě, i když jsem tu nikdy předtím nebyl... ale Aljaška, to už je moc daleko. Já dostávám minimální mzdu, Kehlani."

"Já vím," usmála se na něj, "ale tuhle akci bude možná někdo financovat. Až budu moct, napíšu ti víc."

"Zdar," pozdravila Ruth Colinovu kamarádku, "tohle je moje první přímá akce." Potřásly si rukou. "Ty jsi anarchistka? Wow. Já taky sympatizuju s anarchií."

"Dělám web Greenfutureonly.com. Znáš ho?" zeptala se jí Kehlani.

"Hele, jasně! No jo... to píšeš ty?"

"Ty a pár dalších lidí. Další velký přispěvatel stojí vedle tebe," usmála se Kehlani, a ukázala na Colina.

"Já jsem mimochodem ten, kdo tomu hamižníkovi Derricksonovi probodal pneumatiky jeho SUVéčka."

"On a Stew, taky docela nováček... který je teď v Earth Liberation Front," doplnila Colina Kehlani.

"To zní super. Já bych se k vám měla přidat," řekla Ruth.

"Doporučuju," řekl Colin, a mrkl levým okem.

Zničehonic se začal ozývat řev. U stěny arény se objevili policisté na koních. Dva z nich táhli jakéhosi excentricky působícího muže, oblečeného v duhovém svetru.

"Co mu dělají?!"

"Co udělal?! Neudělal nic!"

"Co na něj saháte, kreténi?!"

"Pusťte ho!"

Muž se bránil, a pak se jeden z koní postavil, policista na druhém koni muže pustil, to samé učinil policista na vzpírajícím se koni, a muž rázem sletěl na zem. Když se postavil, uviděli všichni jeho zkrvavený obličej.

"Bastardi!"

"Na tohle jste dobrý, fašouni v uniformách!"

"All cops are bastards!"

"All cops are bastards!"

Centrum Los Angeles opět ožilo.

"ALL COPS ARE BASTARDS! ALL COPS ARE BASTARDS! ALL COPS ARE BASTARDS!" křičeli účastníci akce.

"Všichni poldové jsou bastardi! Fašouni v uniformách!" řval Colin.

"Ať odsud odserou! Bastardi!" vykřikla Kehlani.

Muži v duhovém svetru jiný demonstrant polil obličej vodou, a vytáhl z kapsy kapesník, aby mu z tváře utřel krev. A rázem dostal od jiného policisty obuškem přes záda.

"ALL COPS ARE BASTARDS!" skandovalo se.

Colinovi se podařilo dostat se blíže, a v tu chvíli se strhla řež. Nějaký mladík, nejspíše indického původu, totiž policistovi, který se ho pokoušel zatknout, stříkl pepřový sprej do obličeje. Mladíka okamžitě obklopilo pět dalších policistů, a surově ho začalo obušky mlátit.

Colin mezi ně vtrhl svým obvyklým způsobem - po hlavě. Dal jednomu z mužů v uniformě takovou ránu do temena hlavy, že div nepozbyl vědomí, dalšího kopl do rozkroku, a třetímu s řevem vrazil hlavou do břicha, a strhl ho na zem. Policista se však bránil, stiskl Colinovi krk, a převrátil ho na záda. Colin mu vrazil koleno do břicha, jednou, podruhé, potřetí, a pak dal policistovi hlavičku. Oběma se objevila na čele krev. 

"Policejní brutalita! Nechceme policejní brutalitu! Všichni poldové jsou bastardi!" křičelo se v davu. Dva zbylí policisté mladíka s pepřovým sprejem stále mlátili obušky.

Na pomoc přišel oběma mladým mužům právě ten chlapík v duhovém svetru. Colinovu trýzniteli pokropil obličej prudkým proudem z vodní pistole, a dočasně ho oslepil. Pak zvedl ze země mladíkův pepřový sprej, a našlehal to jím do obličejů zbylým dvěma mužům v uniformách. 

Colin, maje více než dost zkušeností s policisty, okamžitě oba muže chytil za ramena, a stáhl je do davu demonstrantů. Policisté, kteří přijížděli na koních, je už nebyli schopni zaměřit.

"Co se tam, sakra, stalo? Proč na vás zaútočili?!" ptal se Colin příjemně působícího muže v duhovém svetru, snaže se překřičet skandování "ALL COPS ARE BASTARDS!"

"Zakřičel jsem tam 'Nolan Derrickson sexuálně zneužívá své pracovnice', a ti poldové mě hned napadli," řekl muž, přičemž se ukázalo, že mluvil s francouzským přízvukem, "jinak jsem Jacques Patenaude, člen intersekcionálně feministického spolku v Tolouse."

"A kdo jste vy? Vy jste ho chránil, že?" zeptal se Colin snědšího mladíka.

"Kirti Desai," odpověděl mu, "studuju tady v environmentální vědy na California State University na Long Beach."

"Nechcete zajít na pivo, Jacquesi a Kirti? Mám tady ještě dvě kamarádky... půjdeme se napít, jo?" usmál se Colin.

Při popíjení piva v malé, zakouřené hospůdce sledovala pětice starých i nových přátel děsivé záběry policejní brutality z jedné z ulic, kterými průvod prošel. 

"Sakra, vždyť to je ten bus, ve kterým jsem si chvíli hověl vedle toho pána, a se kterým jsem se bavil o základech anarchismu," řekl Colin, když se na televizní obrazovce na opačném konci hospody objevil záběr účastníka přímé akce, přilepeného superlepidlem ke dveřím autobusu. Policisté ho kopali do hýždí.

"... Frank Kellington, muž na videu, také na svém twitterovém účtu zveřejnil fotografii stavu svých rukou poté, co jej policisté násilně od dveří odtrhli. Jejich násilné chování bylo sice policejní kapitánkou Jill Back odsouzeno, ta však zároveň potvrdila, že za něj nebudou nijak potrestáni. Připojujeme její komentář."

"Pan Kellington se dobrovolně k autobusu přilepil, a ve všem tom zmatku naši policisté učinili chybu, že se jej od dveří snažili násilně odtrhnout. ... Není důvod, proč by měli být vyhozeni, jen dělali svou práci. Autobus se nemohl rozjet..."

"Všichni poldové jsou bastardi!" vykřikl Colin. Pak se usmál na své přátele. "Platím další pivo."

"Tys ho vysvobodil z vazby?" zeptal se nevěřícně Gerome.

Matt pokýval hlavou. "A ještě jsme si u toho užili trochu zábavy se seržantkou Watts. Nikdy v životě na to nezapomene... a už podala výpověď, protože nechce chodit do práce se mnou. Asi hned při pohledu na mě myslí na to, jak jí můj penis zbavil panenství." Kašlavě se rozchechtal.

V Geromově malém bytu bylo pět lidí. Kromě jeho vlastníka ještě Matt, z vazby čerstvě vyvedený Landon, Luis a Muluk. Stáli v Geromově obývacím pokoji, kolem malého stolku s poloprázdnou lahví ginu.

"Přespí u tebe jenom jednu noc. Pak letí na západ," řekl Matt Geromovi, "a já poletím s nimi."

Gerome pokýval hlavou. Nechtěl Mattovi odporovat. Ten se s ostatními rozloučil. Při odchodu pohlédl na Landona, ukazováčkem a palcem vytvořil písmeno O, vložil do něj ukazováček druhé ruky, a takřka násilně jím v óčku zakvedlal. Landon se zasmál vysokým hlasem.

"Asi tak velký otvor tam měla. Byla posraná strachy, pánové. A jak kvílela," řekl potěšeně Landon, "měli jste to vidět. Znáte takové ty porno threesome scény, jak dva chlapi dominujou nad jednou ženskou? No, tak nějak jsme to dělali... krev byla všude. Normálně to tam stříkalo jak v řeznictví."

"To zní tak krásně," usmál se Luis, "úplně se mi teď zachtělo nějakou si ulovit, a replikovat to, cos té seržantce udělal ty."

"Já chci taky ženskou!" vykřikl Muluk.

"Pánové, mám kontakt na jednoho pasáka, u kterého pracuje asi dvacet ženských. Jestli chcete, zavolám jich pár sem do svého bytu," nabídl jim Gerome.

"Prosím, jo!" vyhrkl Muluk.

"Ale když nějaká přijde, nenaučíš se ženské lovit, Muluku. Měli bychom radši vyjít do ulice, a nějakou si vyčíhat, někde v temné uličce," řekl Luis.

"Kašli na lovení, to umí každej sráč. Já chci, do prdele, nějakou zkušenou prostitutku," smál se Landon, "hlavně ať neni černá. Nebo hnědá. Nebo šikmooká. Na to pozor, borče. Takovou vobdělávat nebudu. Ale když bude čistě bílá, ty vole, zas se utvrdim v názorech na ženský, co měl páter Lieber. Do prdele, ten to s ženskýma taky uměl..."

Gerome popadl mobilní telefon. "Nebojte, jenom bílé ženské. Naše skupina uznává rasovou čistotu. Nikdy bychom nedovolili, aby některý z bílých Američanů, kteří k nám patří... tak jako teď vy... musel spát s někým, kdo je nečisté barvy pleti."

Landon se začal smát. "Vyzkoušim zas něco novýho."

"A zítra," ozval se Muluk, "zítra už poletíme do západních Států? Na Floridě je nuda."

"Jo, vole. Zítra to začne ve velkym. Faktická vočista, do prdele. A bude to krutý. Těšim se," řekl Landon, "těšim se, protože právě tam, někde v tý zasraný westernovský poušti, se svět začne stávat míň špinavym."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.