Extrémně jedovatí: Ropucha coloradská

Jméno: ropucha coloradská

Vědecký název: Incilius alvarius

Zařazení: kmen strunatci (Chordata), třída obojživelníci (Amphibia), řád žáby (Anura), čeleď ropuchovití (Bufonidae)

Výskyt: jihozápad Spojených států amerických a severozápad Mexika

Jed: tryptaminy a srdeční glykosidy

Stručný popis:

Do ropušího rodu Incilius, zavedeného Edwardem Drinkerem Copem v roce 1863, patří asi čtyřicítka druhů. Není žádným překvapením, že každý z nich má jedové žlázy, a je schopen v případě napadení vylučovat nepříliš příjemnou, nechutnou a mnohdy i zdraví nebezpečnou látku, totiž jed. To je ostatně u ropuch samozřejmé. Ovšem ze všech zástupců rodu Incilius je asi nejznámějším I. alvarius, česky ropucha coloradská a anglicky Sonoran desert toad. Stala se nechvalně známou právě díky svému jedu, který je poměrně dosti toxický. Je schopen zabít i dospělého psa, a velké problémy může způsobit i člověku. Parotidy této žáby produkují koktejl halucinogenních tryptaminů, jmenovitě pak hlavně 5-methoxy-N,N-dimethyltryptamin a bufotenin. V případě, že by se z těchto látek vytvořila pára, a člověk by ji vdechl, způsobila by mu sluchové a vizuální halucinace, nepřirozený pocit tepla a euforii. Mohla by tedy působit jako droga. Právě proto také v roce 1994 kalifornská policie zatkla jednoho učitele, který měl doma odebraný jed ropuchy coloradské. Mít doma bufotenin je už od roku 1970 v Kalifornii nezákonné. K něčemu podobnému, konkrétně k zatčení ilegálního držitele jednoho exempláře ropuchy coloradské, došlo také v roce 2007 v Arizoně; bylo usouzeno, že muž žábu odchytil s cílem odebrat jí jed a následně ho použít jako halucinogenní drogu. Odchyt ropuch coloradských je v Arizoně legální, nepřekročí-li člověk počet deseti, a pod licencí, je však ilegální kouřit bufotenin. V minulosti zřejmě obyvatelé Mezoameriky výpary z ropušího jedu aktivně čichali, proto jsou také vyobrazení ropuch v mezoamerickém umění, zvláště pak v malbách, tak běžná. Ačkoliv se bufotenin vyskytuje u celé řady ropuch - běžně ho obsahují jejich vajíčka - jedině ropucha coloradská ho má dostatečné množství, aby mohl mít vliv na psychiku člověka. Kromě této látky a již výše zmíněného 5-methoxy-N,N-dimethyltryptaminu obsahuje jed ropuchy coloradské také srdeční glykosidy. Ty jsou schopny člověka po pozření i zabít nebo mu minimálně způsobit velké bolesti zažívacího traktu. Hloupé olizování ropuch, mnohdy související s údajnými (a vědou nepotvrzenými) afrodiziakálními účinky jedu tohoto druhu a druhů jemu příbuzných, tedy může vést k něčemu mnohem závažnějšímu, než ke zvýšení rozmnožovacího chování. Ropucha coloradská patří právem mezi nejznámější z prudce jedovatých obojživelníků. Je to docela velká žába, dorůstající délky 11 až 18,7 centimetrů; jde o největší ropuchu vyskytující se přirozeně na území Spojených států amerických (větší je jen nepůvodní ropucha ropucha obrovská, Rhinella marina, introdukovaná do USA ze Střední a Jižní Ameriky). Má olivově zbarvenou kůži, pokrytou rezavými bradavicemi. Parotidy jsou vypouklé, a mají tvar ledvinovitý tvar. Nápadné velké a zlaté oči jsou vybaveny horizontální zorničkou. Vzhledem k tomu, že samci tohoto druhu mají podstatně zredukovaný rezonanční měchýřky, ozývají se dosti slabým, méně než sekundovým skřehotáním. Ropucha coloradská je schopná dožít se až čtyř let, a vzhledem k tomu, jak silný má jed, se člověk musí divit, když tomu tak často není. V některých oblastech se totiž mývalové (Procyon lotor) naučili vytahovat tyto žáby z vody za zadní končetinu, kterou zkousnou svými ostrými zoubky, a následně pozřou ropuší bříško. Tímto způsobem omezují kontakt jazyka s jedem vylučovaným parotidami na zádech. V omezených vodních tůňkách ve svém domovském pouštním prostředí se ropuchy coloradské zdržují hlavně v období rozmnožování, které trvá od května do září. Samičky mohou naklást až 8000 vajíček, rozmístěných pět až sedm centimetrů od sebe, ze kterých se po čase líhnou šedí až zlatí pulci. Ti se v dospělce metamorfují už měsíc po vylíhnutí z vajíčka. Mimo období rozmnožování je ropucha coloradská "k zastižení" v norách savců, kde se skrývá před slunkem. Vylézá za setmění, je to nokturnální druh. Loví pavouky, brouky, rovnokřídlý hmyz, občas i malé ještěrky a také další druhy pouštních žab. Na závěr se ještě jednou vraťme k jedu tohoto druhu, ale v trošičku jiném duchu - v roce 2019 vyšly v odborném časopise Psychopharmacology výsledky studie doktorky Malin Ulthaug z Fakulty psychologie a neurověd na Maastrichtské univerzitě, který se svými kolegy zkoumal toxiny vylučované parotidami ropuchy coloradské v souvislosti s jejich potenciálními pozitivními účinky na osoby trpící depresí, anxietami a post-traumatickým stresovým syndromem (PTSD). Je možné, že jednoho dne se bude z jedu tohoto obojživelníka vyrábět pro mnohé čím dál potřebnější lék. Výsledky tohoto výzkumu byly takovéto: po vdechování výparů jedu ropuchy coloradské se značně snížily příznaky deprese a úzkosti na čtyři týdny poté, co jim byly testované osoby vystaveny. Tato potenciálně "smrtící" (je-li to vůbec to správné slovo) ropucha může mít tedy v budoucnu velmi pozitivní vliv na psychoterapii.