Konečně se zase vracím k projektu Pravěká zvířata pojmenovaná podle mýtických stvoření, který jsem tak trochu, ač neplánovaně, uložil k ledu na konci listopadu minulého roku. Po tak dlouhé pauze je už vážně na čase popsat v něm slíbeného zilantophise!
Jméno: Zilantophis schuberti,
Zařazení: Reptilia, Squamata, Serpentes,
Období: pliocén, před 5 miliony let,
Etymologie: pojmenován podle bájného stvoření z tatarské mytologie.
V květnu roku 2017 byl ve vědeckém časopise Journal of Herpetology popsán poněkud tajemný pravěký druh hada, jehož fosilie byly nalezeny na slavném nalezišti Gray Fossil Site v americkém státě Tennessee. Autoři popisu, Steven Jasinski a David Moscato, je objevili při průzkumu lokality při vykopávkách v rámci svého magisterského studia na East Tennessee State University. Nalezli a popsali vysoce modifikované obratle se zvláštními bočními výčnělky, vzdáleně připomínající křídla. Tyto výčnělky však pochopitelně k uchycení jakýchsi křídel, ba ani roztažitelné kožné membrány, nesloužily; představovaly ve skutečnosti úchyt pro velmi silné svaly. K čemu přesně ovšem tento had potřeboval takové osvalení, to jim nebylo známo. Mohl to být hrabavý druh, trávící značnou část svého života rytím půdou, nebo mohl být terestrický a potřeboval jej k prorážení husté vrstvy napadaného listí, v němž lovil ještěrky, žáby a malé savce. Nelze však vyloučit ani to, že mohlo jít o vodního hada, žijícího převážně ve sladkých jezírkách či řekách. Ať už tyto podivné obratlové výběžky sloužily k uchycení svalů pro pohyb v jakémkoliv prostředí, dosud nebyl popsán žádný další had - recentní či vyhynulý - který by byl vybaven obdobným znakem. Jasinski a Moscato se rozhodli pojmenovat tohoto beznohého šupinatého predátora Zilantophis schuberti. Zatímco druhové jméno zvířete ctí Blainea Schuberta, který na East Tennessee State University oběma mladým paleontologům pomáhal při studiu, rodový název, "Zilantův had", je odkazem na bájné stvoření z tatarské mytologie, jež bylo vybaveno hlavou draka, tělem ptáka, ušima psovité šelmy, ostrými zuby, hadím ocasem a výraznými rudými křídly. Samotný název Zilant znamená v překladu "had", tento mýtický netvor byl však mnohem děsivější a také nebezpečnější než hadi, kteří na člověka útočí jen v sebeobraně. Byl inteligentní, a zřejmě i mstivý. Tataři mu říkali Ajdaha či Ajdaha-yilan; slovo "yilan" pak bylo ruštinou změněno na "zilant" a prezentováno jiným národům v souvislosti s netvorem. Kazaňští Rusové neměli Zilanta příliš v oblibě, a vnímali ho spíše jako slovanského draka než jako původního tatarského "hada". Příběhů o Zilantovi vzniklo mnoho. Podle jedné legendy to byl dokonce dvouhlavý had; jedna z jeho hlav požírala trávu a druhá zase požírala jen mladé ženy. Chánovi, vůdci kmene, který byl nucen se přestěhovat na jistý kopec Zilantaw, se díky radě čaroděje a za pomoci svých vojáků podařilo Zilanta vyhnat ke Kabanským jezerům, a zabít všechny hady, kterým vládl; ti byli údajně i po smrti nebezpeční, neboť vojáky a jejich koně zabíjeli svým odporným pachem. Existuje i příběh, podle něhož se Zilant ke kopci Zilantaw zase vrátil, a místní ho s pomocí čaroděje zabili. Jiná legenda zase tvrdí, že si obří had, jenž byl napaden Bulhary, vyprosil od Alláha křídla, aby mohl uletět. Tak se mu podařilo uniknout nešťastnému osudu, který by ho jinak potkal ve středověkém městě Bilär na řece Volze. Mimo Rusko vznikaly ve středověku příběhy o létajících hadech také ve Volžském Bulharsku. Jak již bylo nastíněno výše, připodobnění Zilanta ke drakům se mezi Tatary neujalo; Zilant jakožto okřídlený had vystupoval v legendách a věřilo se na něj, kdežto draci byli pouze antagonisty jejich pohádek, a byli považováni za výmysly. Přesto je zarážející, že na mnoha starých kresbách se Zilant tolik podobá čínským drakům. Od roku 1730 je tento bájný tvor oficiálním symbolem Kazaně. Zilantophis žil pochopitelně mnohem dříve a ve zcela jiné části světa; před 5 miliony let bylo Gray Fossil Site v Tennessee velkým jezerem, které obklopoval hustý les. Žili zde medvědi, obří mloci, aligátoři a mnoho dalších pozoruhodných živočichů. Podle Jasinskiho a Moscata byl Zilantophis dlouhý asi jen 30 až 40 centimetrů, rozhodně tedy v tomto ekosystému nepředstavoval vrcholového predátora. Patřil do čeledi užovkovitých (Colubridae), a společníky mu na území Gray Fossil Site dělaly prehistorické druhy dodnes žijících rodů Thamnophis a Pantherophis. Pozdní miocén byl pro hady v Severní Americe přelomovým obdobím. Do té doby prosperující hroznýšovití (Boidae) začali ustupovat svým modernějším užovkovitým příbuzným, jež je pak zatlačili spíše do neotropické oblasti (tam se hroznýšovitým po spojení obou Amerik začalo dařit lépe). Vše způsobila náhlá změna klimatu. Rozsáhlé tropické lesy již na počátku pliocénu mizely, a postupně je nahrazovaly pro Severní Ameriku tolik typické prérie.
Příští část tohoto projektu se zaměří na obrovskou prehistorickou žábu Beelzebufo!
Žádné komentáře:
Okomentovat