Ukončuji Vaše více než dvouměsíční čekání na popisek chřestýšovce horského, a rovnou bez dalšího vypisování myšlenek v úvodní části článku přecházím k psaní o tomto nádherném hadovi...
Latinský název: Ovophis monticola,
Rozšíření: jižní a jihovýchodní Asie; Indie až Indonésie,
Velikost: 49 až 110 centimetrů.
Rod Ovophis zahrnuje pět nebo šest druhů chřestýšovců, vyskytujících se v jižní, jihovýchodní a východní Asii, včetně Japonských ostrovů. Ze všech těchto druhů má O. monticola, chřestýšovec horský, patrně největší areál rozšíření. Je k nalezení od indických států Ásám, Sikkim, Mizóram a Nágáland přes Nepál a Bangladéš, Tibet, čínskou provinci Jün-nan, Myanmar a další státy Zadní Indie až po ostrov Sumatra v Indonésii. Vzhledem k tomu má celou řadu obecných jmen; v Thajsku se mu říká "ngu hang haem phukhao", v Bangladéši zase "Pahari boda sap", známý je však v angličtině také jako "Arisan habu". S taxonomií chřestýšovce horského to není jednoduché. Od poloviny 90. let mu byly přičítány celkem tři poddruhy, a to sice O. m. monticola, který byl popsán Albertem Güntherem v roce 1864 obyčejně jako celý druh samotný, pak O. m. makazayazaya, popsaný Seiichim Takahashim roku 1922, a nakonec O. m. zhaokentangi, jehož popsal Zhao v roce 1995. Zatímco první popsaný poddruh má již výše uvedený areál rozšíření, O. m. zhaokentangi je endemitem oblasti Goaligong Shan na západě jihočínského Jün-nanu, a poměrně kontroverzní poddruh O. m. makazayazaya se vyskytuje na Tchaj-wanu, na jihovýchodě Číny a ve Vietnamu. Problémem je, že některé zdroje (např. IUCN) klasifikují tento poddruh jako druh samostatný; podle nich pak rod Ovophis zahrnuje celkem šest druhů. Zdroje, které jej považují za poddruh O. monticola, pochopitelně do tohoto rodu chřestýšovců řadí druhů pět. Samci chřestýšovce horského jsou asi dvakrát menší než samice. Největší změřený samec měřil 49 centimetrů, největší samice zase 110 centimetrů. Samci mají také kratší ocas, měřící jen 8 centimetrů; ocas samic je ještě o sedm centimetrů delší. Pro chřestýšovce horského je charakteristických pět až devět velkých supraokulárních šupin a oddělené internasální šupiny. Supralabiálních šupin může být sedm až devět, přičemž čtvrtá a pátá se nacházejí pod okem, od kterého jsou však odděleny ještě dvěma až čtyřmi menšími šupinami. Dorzálních šupin je 23 až 25, přičemž jsou hladké nebo slabě kýlnaté (tzn. výstupek procházející středem šupiny je téměř neznatelný). Přirozeným prostředím tohoto hada jsou husté horské lesy v nadmořské výšce 500 až 2000 metrů. Je to nokturnální druh, aktivní je tedy především v noci. Jeho oči jsou vybaveny vertikálními, "kočičími" zorničkami. Stejně jako všichni jeho příbuzní z podčeledi chřestýšovitých (Crotalinae) je i tento had vybaven tepločivnými jamkami, umístěnými mezi očima a nozdrami. Těmi je had schopen vnímat tělesnou teplotu potenciální kořisti. Chřestýšovec horský je lovcem ze zálohy, na kořist v podobě kupříkladu hlodavců dokáže na jednom místě čekat i celé dny. Útočí na kořist v případě, že kolem něj projde. Sevře ji čelistmi, a poměrně dlouhými jedovými zuby, situovanými v přední části horní čelisti, do ní vstříkne jed. Ten je hemotoxický a způsobuje uštknuté oběti vnitřní krvácení. Člověka samozřejmě chřestýšovec horský uštkne pouze v sebeobraně, a k incidentům s tímto druhem dochází jen málokdy. Dosud byla zaznamenána jen dvě úmrtí způsobená jedem tohoto hada; jedna z obětí zemřela v roce 2017 v Indii. Co se rozmnožování týče, jde o druh vejcorodý, jak naznačuje jeho rodové jméno, čímž je mezi chřestýšovitými hady poměrně výjimečný (rod Ovophis nicméně není jediným rodem z této podčeledi, který je ovoparní). Samice klade do jamky na lesní půdě nebo do lesní hrabanky 6 až 18 vajec. IUCN klasifikuje chřestýšovce horského jako málo dotčený druh.
Příště zmije vlasatá!
Žádné komentáře:
Okomentovat