Jméno: korovec mexický
Vědecký název: Heloderma horridum
Zařazení: kmen strunatci (Chordata), podkmen obratlovci (Vertebrata), třída plazi (Reptilia), řád šupinatí (Squamata), čeleď korovcovití (Helodermatidae)
Výskyt: Střední Amerika; Mexiko a Guatemala
Jed: hemotoxin
Stručný popis:
Do roku 2010, kdy se prokázalo, že varan komodský (Varanus komodoensis) je schopen jedovatého kousnutí, byli za jediné jedovaté ještěry (v rámci parafyletické skupiny Sauria) považováni korovci (Heloderma). Tento rod se ve fosilním záznamu objevuje již v epoše miocénu. V současné době žije v Severní a Střední Americe dva až pět druhů korovců, konkrétně se jedná o korovce jedovatého (Heloderma suspectum), známého také svým kouzelným anglickým názvem Gila monster, a korovce mexického (H. horridum), jenž má buď čtyři poddruhy nebo jako taxon zahrnuje celkem čtyři odlišné druhy. Názory na taxonomii korovce mexického, co se specií a subspecií týče, se liší s výsledky různých vědeckých výzkumů. Patrně nejznámější "poddruh" korovce mexického, guatemalský H. horridum charlesbogerti, jenž je s populací zastoupenou jen asi dvěma sty jedinců jedním z nejohroženějších ještěrů na světě, bývá občas klasifikován také jako samostatný druh H. charlesbogerti. Ať už je to s počtem poddruhů korovce mexického či druhů k němu připojených jakkoliv, je jisté, že jde o poměrně velkého ještěra. Je větší než korovec jedovatý; na délku měří 57 až 91 centimetrů. Asi polovinu této délky tvoří ocas, což není u ještěrů nic neobvyklého. Plně vzrostlý jedinec může vážit 800 gramů až 2 kilogramy, přičemž nejtěžším zaznamenaným exemplářem byl korovec o hmotnosti 4 kilogramů. Samci bývají obvykle větší než samice, zbarvením se od nich však neodlišují. Domovem korovce mexického jsou pouště, xerické křovinaté oblasti a listnaté lesy, případně jej lze najít i v borových lesích ve výšce okolo 1500 metrů nad mořem. Jednotlivá prostředí pochopitelně obývají samostatné poddruhy nebo druhy; samotný H. horridum je doma pouze v aridních oblastech mexických států Oaxaca a Sonora. Rozšíření dvou specií/subspecií pak zasahuje do Guatemaly. Kořistí korovce mexického se stávají většinou menší obratlovci jako hlodavci, drobní ptáci, jiní ještěři a žáby, a dále bezobratlí, zvláště tedy hmyz. Obdobně jako korovec jedovatý má však i tento ještěr v oblibě ptačí a plazí vejce. Korovec mexický je aktivní od dubna do listopadu. Během nejtěžších a nejteplejších měsíců roku však estivuje. Stav estivace je v mnohém podobný stavu hibernace, metabolismus zvířete se tedy zpomaluje, pomaleji dýchá, a využívá energetických zásob z tuku uloženého ve svém tlustém ocase. Co se jedu korovce mexického týče, není vyloženě extrémně jedovatý vůči člověku. Existují všelijaké zkazky o tom, že je jeho jed silnější než jed chřestýšů (Crotalus), to však vůbec není pravda. Přinejmenším pro člověka je jeho hemotoxický jed poměrně slabý, navíc korovci vůbec nejsou agresivní, a ke všem osmi případům jedovatého hryznutí korovcem mexickým ve 20. století došlo jen a pouze v zajetí. Jakožto hemotoxin však jed rozkládá erytrocyty. Je to koktejl fosfolipasy A, hyaluronidasy, serotoninu a celé řady kallikreinů (enzymů schopných rozpoutat peptidové vazby proteinů), tvoří jej však i řada dalších látek. Tvoří se v modifikovaných slinných žlázách na spodní čelisti, přičemž je tlačen do rýhovaných zubů. Podobně jako užovkovití (Colubridae) s rýhovanými jedovými zuby, i korovci musejí vzhledem k malé efektivnosti tohoto jedového aparátu svou kořist opakovaně žvýkat, aby do jejího těla jed vpravili. Pokud nejsou při manipulaci s kořistí opatrní, mohou se jejich zuby jednoduše zlomit. Při poskytnutí lékařské pomoci tedy není jed korovce mexického pro člověka nebezpečný, mnohem hůře jsou však na tom menší živočichové, které loví. Je známo, že například u krys vyvolává korovčí jed snížení krevního tlaku, vnitřní krvácení v trávicí i dýchací soustavě či krvácení z očí, dále také edém, a může vést k podchlazení postižené kořisti. Snížení krevního tlaku, příšerná bolest, slabost a edém jsou symptomy korovčího kousnutí také u člověka, nemusí však být ani zdaleka tak vážné. Již mnoho let je hemotoxin korovce mexického studován s cílem zjistit více o jeho léčivých složkách, které by mohly být využívány při léčbě cukrovky či Alzheimerovy choroby. Jedna z jeho složek, exendin-3, vede ke snížení hladiny cukru v krvi. Studie z roku 1996, publikovaná v biochemickém žurnále Regulatory Peptides, se zabývala také jeho využitím při léčbě rakoviny prsu a plic. V případě, že by se korovci při vzájemném konfliktu pokousali, jsou vůči svému jedu pochopitelně imunní.
Žádné komentáře:
Okomentovat