Tento týden jsem Vám již přinesl popisek dinosaura, článek o dinosauří knížce i stručný souhrn nejzajímavějších paleontologických objevů měsíce. Nyní je na čase přenést Vás mimo Českou republiku, do jednoho velice zajímavého muzea, které jste už možná navštívili, zavítali-li jste do Řecka. A pokud ne, pokusím se Vás malinko přesvědčit jeho návštěvu zvážit, pokud se tam na jihozápad někdy vydáte...
Přírodovědné muzeum Goulandrisových (v řečtině Μουσείο Γουλανδρή Φυσικής Ιστορίας) se nachází v Kifissii, předměstí na severu Athén. V roce 1964 ho založila známá botanická ilustrátorka a filantropka Niki Goulandris, později známá například pro své detailní ilustrace řecké flóry v publikaci Wild Flowers of Greece (1968), se svým manželem, umělcem Angelosem Goulandrisem. Jejich cílem bylo zvýšit v Aténách i mimo ně zájem o přírodní vědy, zvláště pak o zoologii a botaniku, a zároveň upozornit na rostoucí ohrožení řeckých živočichů a rostlin. Niki Goulandris získala založením muzea platformu pro plnohodnotný vstup do vědeckého světa, a spolupracovala s amatérským botanikem Constaninem Goulimisem na již výše zmíněné publikaci Wild Flowers of Greece, jež byla vydána botanickým departmentem této instituce. Původní sbírka rostlin byla Přírodovědnému muzeu Goulandrisových věnována právě Goulimisem, jenž byl nesmírně zapáleným sběratelem flóry z celého řeckého území. Tak jako v 60. letech, i dnes dominují muzeu především rostliny; podle několika zdrojů, včetně anglické Wikipedie, se v instituci nachází více než 200 000 druhů. Oficiální stránky muzea uvádějí, že jsou v botanické části návštěvníkům představeny mimo jiné také zvětšené modely hub, řas, mechů, kapradin, ale také větví a šištic jehličnanů či květů kvetoucích rostlin. Nechybí ani obrovské množství fotografií nižších i vyšších rostlin z různorodých habitatů, od mokřadů po sušší oblasti. Dále jsou zde vystaveny fosilie vyhynulých rostlin, zvláště pak těch z miocénu, pliocénu a pleistocénu, odkrytých v Západní Makedonii. Mezi ně patří například otisky listů patisovce druhu Glyptostrobus europaeus, jež jsou pliocénního stáří. Zoologická expozice se věnuje především savcům, ostatní skupiny obratlovců a bezobratlých jsou pak zastoupeny v jiných částech (jinými slovy, zoologická expozice je v podstatě mammalogická). K vidění jsou zde vycpaniny zeber, lvů, žirafy, vlků, kojotů, prasete bradavičnatého, zkrátka všech dobře známých velkých savců. Herpetologická expozice vystavuje kosti krokodýlů nilských, krunýřů různých druhů želv, jsou tu mloci, ropuchy, zmije a užovka obojková... Ornitologická sbírka má podle oficiálních stránek muzea 95 % všech druhů ptáků z Řecka (v zemi bylo zaznamenáno 426 druhů). Mezi vycpanými exponáty jsou však také cizokrajní ptáci, třeba papuchalkové nebo snovači (i se svými hnízdy). Expozice mořské biologie je též velice zajímavá, a obsahuje obrovskou sbírku mlžů. Nejsou to však jen mlží ulity, co ji zaplňuje. K vidění jsou zde i různí korýši, od humrů po malé kraby, lilijice, mořské hvězdice a mnoho dalších mořských organismů. Malá část této expozice se jinak věnuje i živočichům ze sladkovodních jezer a řek. Není asi překvapivé, že entomologická sbírka je také nesmírně rozsáhlá; v Řecku žije nějakých 30 000 druhů bezobratlých, a tak musí Přírodovědné muzeum Goulandrisových zahrnovat alespoň jaksi reprezentativní vzorek, tzn. k vidění jsou zde přinejmenším nejhojnější druhy motýlů, brouků, rovnokřídlých atd. Zároveň jsou zde po stěnách zavěšeny obrázky, jež popisují životní cyklus jednotlivých hmyzích skupin. Pochopitelně nechybí ani pavoukovci a všelijací další fascinující bezobratlovci. Geologická část vystavuje hlavně řecké minerály. Začíná sbírkou minerálů z Lavrionu, jehož stříbrné doly patří k jedněm z nejstarších na světě. Milovníci kamínků si prohlížení všech těch rozličných sulfátů a molybdátů, chromátů a silikátů jistě užijí. Neméně zajímavá je samozřejmě paleontologická expozice. Přírodovědné muzeum Goulandrisových je totiž domovem slušné sbírky fosilií, od amonitů a lebek neandrtálců i moderních lidí až po kostry ichtyosaurů nebo úlomky čelistí vyhynulých turovitých. Mnohé z těchto fosilií nepocházejí jen z Řecka, ale byly muzeem získány z jiných institucí po celé planetě. Nejstarším exponátem, kterým se muzeum může pochlubit, je prekambrická fosilie stará 2,7 miliardy let. Zvláštní pozornost je v paleontologické expozici věnována evoluci koně, návštěvníkům je však prezentována i velká mapa s živočichy, kteří se na řeckém území vyskytovali ve čtvrtohorách, včetně mastodontů, deinotherií a dalších velkých savců. Při opouštění paleontologické expozice a vstupu do expozice zoologické se návštěvníci setkají také se 7,6 metru dlouhou replikou kostry triceratopse. Především mezi mladšími návštěvníky je však oblíbená i replika kostry tyranosaura, jež od ní není příliš vzdálená. Další část muzea se věnuje biotechnologii. Departmenty Přírodovědného muzea Goulandrisových jsou Řecké centrum mokřadních biotopů (Ελληνικό Κέντρο Βιοτόπων Υγροτόπων, zkráceně EKBY), založené v roce 1991 a nacházející se v městě Thermi, a Paleontologické muzeum v Rethymnonu (Παλαιοντολογικό Μουσείο Ρεθύμνου) na Krétě. Druhá zmíněná instituce je mezi návštěvníky slavného mínojského města zvláště oblíbená, neboť je domovem koster krétských trpasličích slonů (Palaeoloxodon chaniensis a P. creutzburgi) a hrochů (Hippopotamus creutzburgi) z pleistocénu. Přírodovědné muzeum Gouladrisových rozhodně patří mezi přední řecká muzea, jež při návštěvě Atén (a v případě Paleontologického muzea v Rethymnonu při návštěvě Kréty) nelze nenavštívit!
Žádné komentáře:
Okomentovat