Správce dinosauřího parku - Útěk z Giganotosauřího výběhu

Končí březen, a jelikož se tak stává v pátek, nesmí chybět Správce dinosauřího parku! Je zde tedy poslední díl tohoto měsíce...

Útěk z Giganotosauřího výběhu

Othnieliím se daří dobře. Nejen, že nastávající matky staví hnízda, mnohé do nich dokonce kladou vejce. Zkoumat je raději nebudeme, nerad bych, aby to dopadlo jako před třemi lety, kdy jsem od Othnielie schytal kopanec do hlavy. Na tu chvíli v životě nezapomenu. Od toho okamžiku mi čelo zdobí nevýrazná jizva a pokaždé, když pomyslím na to, že přišla ideální šance změřit Othnielií vejce a vůbec je prostudovat, podívám se na sebe do zrcadla a nahlas si opakuji: "Už ne! Už ne! Už ne! Už ne! Už ne, Dane! Slyšíš mě? Do Prčic, říkám Ti to jasně, ty jeden!!!" Někdy mne sousedé napomínají, že řvu moc nahlas... No dobrá, možná se usmíváte a říkáte si, že jsem blázen, ale řeknu Vám, na mém místě byste asi byli úplně vymydlení! Zato já jsem ještě stále při rozumu, jsem Dan Jameson jako vždy předtím! Ale legraci stranou (stejně jsem to myslel vážně!). Podle posledních kalkulací vychází najevo, že Othnielií samičky nakladly během posledních pěti dnů rekordních dvacet tři vajec. Protože jsou podmínky v parku pro vylíhnutí mláďátek příhodné, je velice pravděpodobné, že devadesát procent všech mláďat se úspěšně vyklube z vajec. To ani nepočítáme ta vejce, která ještě nakladena nebyla (navíc Othnielie nakladou druhou snůšku k květnu či červnu). Tento rok si tedy v Dinosauřím parku žádná nová Othnielií mláďata trvale nenecháme. Všechna mláďata i s matkami budou přemístěna na Isle of Die. Včera jsem si telefonoval s Oliverem, který je momentálně v centru Amazonského deštného pralesa a zkoumá šípové žáby, a řekl mi, že je vše připraveno. Podotkl, že ne pouze na přesun, ale i na mne... Tak to jsem se tedy urazil! Oliver na mě zase něco chystá a ještě mně o tom informuje, to je drzost sama! Zavřel jsem se ve svém domku a dvě hodiny jsek z něj nevyšel. Mezitím mi veterinář Roger dal vědět o pohromě ve Wuerhosauřím výběhu. Samice Wuerho se totiž pásla na listech stromu, stoupla si na zadní končetiny, což je pro tato těžkopádná zvířata dost neobvyklá pozice, a nechtěně vyvrátila strom. Jedna končetina jí z kůry stromu sjela, Wuerho se sklátila k zemi a zranila si ji. Nakonec nešlo o zlomeninu, jak se Roger, který celou záležitost zrovna pozoroval, domníval. I tak však bylo nutné lékařské ošetření. Musel jsem svůj domek opustit a konečně jsem zapomněl na Oliverovo ošklivé varování. Mým úkolem bylo asistovat při nakládání Wuerho do velkého vozu, kterým byla odvezena do pozorovacích ohrad. Tam ji veterináři v čele s Rogerem vyšetřili. Nyní se stále nachází v pozorovací ohradě, na přesun do jejího výběhu je ještě moc brzy. Snad se nehody tohoto typu nebudou opakovat...

Největší problém tohoto týdne se vynořil z hlubin neznáma teprve dnes dopoledne. V deset hodin jsem si dával čaj. Měl jsem v úmyslu vypít ho včera o páté, ovšem v teráriu mne kousl do nosu Megalancosaurus a tak jsem na to jaksi zapomněl. V klidu jsem ho popíjel, když tu náhle zazvonil telefon. Příšerně jsem se lekl. Čajem jsem si polil celý obličej! Všelijak jsem nadával a přitom jsem omylem strčil do konvice. Teď byl čajem zalit i můj telefon. Bylo mi krátce oznámeno, že můj kamarád Henry se nachází v Giganotosauřím výběhu. Na utření obličeje či stolu jsem nemyslel. Vystartoval jsem k autu, nasedl do něj, nahodil motor a ve chvíli jsem se ocitl u Giganotosauřího výběhu. Bohužel jsem přijel příliš pozdě. Henry už byl zachráněn. Do háje, taková šance stát se hrdinou a nějaký Gerard mi ji vyfoukl! Giganotosaura odlákal s pomocí světlice, jeho přátelé otevřeli bránu a Henry včas vyběhl ven. Alespoň jsem měl čas zjistit, jak se to celé přihodilo. Henry mi pověděl, že vystoupal na lištu u ohrady. Házel z ní do výběhu kusy masa, když tu náhle dostal závrať a spadl z lišty za plot. Když vstal, příšerně ho zabolela hlava. Chvíli si myslel, že mu pád způsobil otřes mozku, ale po chvíli už byl v pořádku. Giganotosaurus vyšel ze svého úkrytu. Uviděl Henryho. Zaměřil se na něj. Henry utíkal k ohradě a zkusil po dřevěných kůlech vylézt nahoru, ale pochopitelně to nešlo. Vytáhl vysílačku a zavolal rangerovi Gerardovi. Ten nasedl do vrtulníku a v mžiku byl u ohrady. Giganotosaurus nejprve sežral všechny kusy masa, které mu předtím Henry hodil. Pak konečně natlačil Henryho k výběhu. V těchto chvílích už vrtulník kroužil nad výběhem. Gerard vytáhl světlici a hodil ji ke stavení, jež je Giganotosaurovi úkrytem. Dinosaurus byl hlukem vrtulníku i dopadem světlice zmaten, a vydal se za ní. Gerard s padákem vyskočil z helikoptéry. Po dopadu na zem doběhl k výběhu, zmáčkl spouštění zařízení, vrata se otevřela, k smrti bílý Henry vyběhl ven a Gerard vrata zase jednoduše zavřel. Tolik celá akce. Musím říci, že Gerard je velmi zkušený ranger a ví, co dělat v každé situaci s nebezpečným dinosaurem. Velmi ho obdivuji pro jeho odvahu. Nevím, jak bych Henryho zachránil já sám. Takže palec nahoru Gerardovi!

Dan už se nemůže dočkat další části Správce dinosauřího parku, kterou pro Vás napíše zase za týden!